- směs, -i f. (zast. směs, -u m.) spojení (často nerovnané, nahodilé, pestré, malebné) několika různých věcí v jeden celek. Místo poraněné zrudlo, zduřelo a natřelo se pak směsí ostrých látek. Jir. Les kolem byl nejrozkošnější směsí temných sosen, starých dubů a jilmů. Zey. Báň Karlova se klene v směsi domů. Klášt. Nad šum a směs hlasů v mazhauzu pronikly v ten okamžik zvučné hlasy z venku. Jir. Pozdraveny buďte, staré lesy, se svým tichem i svých zvuků směsí. Klášt. Psi štěkali, bubínek duněl, píšťala ječela, a v tu divokou neladnou směs zahřímal přes tu chvíli medvědář. Jir. Směs kroků zaduněla po návsi. Rais. Šat jeho je velmi komickou směsí kroje moderního a černohorského. Hol. Již v nejstarších osvěty sídlech, Indii a Egyptě, pozorovati bylo směs národův. Pal. Vozy s ovocem protlačují se směsí lidstva. Mach. Svlékal se mechanicky, duchem prodlévaje dosud v zakouřené místnosti s hustou směsí smějících se lidí. Čech. Naplňuje ho směs pocitů: Šílené rádosti a šílené hrůzy. Vach. Milovala hraběte oním směsem úcty, lásky a závisti, kterým tchýně milují své zetě. Her. Fys. a chem. nestejnorodá soustava látek. Tech. směs mrazivá, mrazotvorná dobře rozpustná sůl smíchaná s jemně roztlučeným ledem n. sněhem, aby se bez strojového zařízení dosáhlo teplot ležících dosti hluboko pod bodem mrazu. Pohonná směs smíšeninu benzinu a lihu v určitém poměru, jíž se používá k pohánění motorů. Voj. třaskavá směs plnící roznětky, rozbušky a p. a vybuchující úderem n. i silnějším zahřátím. Zápalná směs z hořlaviny a ze zdroje kyslíku a používaná ve střelách k označení dráhy letu (světlem a dýmem). Směs mlhotvorná vyvíjející neprůhledný oblak mlhy buď k zastírání nějaké činnosti n. k útoku n. k signalisování. Zahr. směs bordeauxská roztok skalice modré a vápenného mléka, používaný proti chorobám rostlin způsobeným houbami. Směs burgundská podobná bordeauxské, jen m. vápna mající sodu. Hud. seřazení úryvků, motivů a melodií oblíbeného hudebního díla pro zábavný koncertní přednes, potpourri.
|