- substance, -e f. pevný, neměnný základ, podstata, jsoucnost. Ta velká a silně uchvácená duše nemizí, jest ona poslední substancí, jedině jistou. Vrch. Existuje jakýsi umělecký zažívací proces, při kterém se bezcenné věci vyloučí a vstřebána je jen umělecká substance. Výb. Práce je jedinou substancí nákladů, a to znamená, že je jediným aktivním činitelem výroby. Čes. pol. Obtíž, jak vysvětliti vztahy duše a těla, substancí tak různorodých, přivedly jiné filosofy zase k představě substance jediné, k monismu. Souček. Filos., log. co je trvalého ve změnách (časových); co nepotřebuje ničeho jiného k své existenci. D hmota, látka, zvl. jako složka sloučenin, a co je nositelem dějů, stavů a vlastností. Cítil vůni čpících substancí domácí lékárny. A. Mrš. Přípravek tento zkoušen byl dlouhý čas a stále substance jeho měněny. Čes. sl. Často však v těchto místech [na povrchu diafysy] nalézáme jen řidší koštěnou substanci. Studn.-Wolf. Ztuhne [gutaperčovníkové mléko] v hnědavou hmotu houbovité substance. J. Havlasa. My lékaři věříme na jakousi nakažlivou, tak řečenou hříšnou substanci, kteráž v těle semotam putuje. Tyl. Z jejího bledého těla, průzračného jako jisté perleťové substance, prýštila jasnost Kar. D hmotný základ, majetek, jmění, podstata. Žil ze své substance, sněz svůj majetek. Přít. Zvětšený obrat nemůže plně zaměstnati kapitálovou substanci. Přít. Nár. hosp. substance podniku podstata, trvalá zařízení podniku; substance kapitálová oběžný i stálý kapitál podniku tvořící jeho podstatu. Lék. léčivo v tuhé formě (proti roztoku).
|