- třída, -y f. skupina lidské společnosti sjednocená společnými zájmy plynoucími ze stejného poměru k výrobním prostředkům, a tím jiným společenským skupinám protilehlá; společenská vrstva. Dělnická třída nemůže splnit své světové revoluční poslání bez neúprosného boje. Lenin-J. Proch. [Proletariát] je nejsilnější a nejpolkrokovější třídou civilisovaných společností. Lenin-J. Proch. Na venkově šlo o třídní boj mezi jasně vyhraněnými třídami. Děj. [Kapitalismus] rychle umožňoval bohatnout jedné třídě. Z. Nej. Navždy jsem se přerodil v uvědomělého člověka pracující třídy. Včel. Sociální situací svých pracovníků byly vědy dosud převážně přičleněny k třídě buržoasní. Muk. Nutno hledati v těch třídách, které mají monopol na vzdělání — v privilegovaných třídách. K. Jiroud. D skupina lidí, jedinců n. věcí vyznačujících se stejnými n. podobnými znaky a rozlišených od ostatních jinými znaky; skupina, oddělení; odrůda, kategorie. Rozdělil všechny veliké muže dějin na čtyři třídy: reky lásky, reky nenávisti, reky poznávání a reky duševní tvorby. Staš. Krásná pleť dělí se tu na dvě třídy: jedna má čepec na drátkách, druhá klobouk. Něm. Můžeme všecky vědomosti a natky rozdělit ve tři hlavní třídy. Pal. Bylo chybou v abstraktní teorii rozdělovat výkony podle věkových tříd. Rozhlas. Intelektuální pohádky jsou skutečně třídou pro sebe. K. Čap. Vedl čtyři brance, dva z první třídy a dva z třetí třídy. Halas st. Členství IV. třídy Akademie. Čap. Ch. Lodní třídy se určovaly podle únosnosti lodi. Koblic. Voj. první třída odvodní všichni muži, kteří v určitém roce dovrší 20. rok věku. Nár. hosp. třída domovní skupina. Veř. spr. třída tahů v loterii pořadí jistého počtu výher, které mohou být vylosovány. Volební třídy někdejší rozdělení voličů. Práv. třída konkursních věřitelů pořadí při uspokojování jejich pohledávek. Námoř. a let. skupina, do níž náleží plavidlo n. letadlo podle stavby a zařízení. Zool., bot. systematická jednotka nadřazeného řádu. Gram. třída slovesná skupina sloves stejně časovaných. Mat. počet prvků v kombinaci n. variaci z n prvků; kombinace 2. třídy. Log. souhrn členů téhož pojmu. Třída věd historických, třída umění výtvarných. D (zast. střída) oddělení ve škole, postupný školní ročník s určitým vyučovacím programem anebo jeho část společně vyučovaná; místnost ve škole určená pro tento ročník; žáci jako ročník resp. jako části. Ukončiv studia gymnasiální tehdejší šestou třídou, stál nyní jako Herkules na rozcestí. I. Klicp. Postoupily do vyšší třídy. Svět. Byl o dvě třídy za mnou. Jir. Trávila veselé prázdniny před zápisem do měšťanských tříd. Maj. Posluchač čtvrté gramatické střídy. Tyl. Profesoři vstupovali do třídy. Šrám. Byl konec hodiny. Třída zašuměla. R. Svob. Škol. pobočná třída obočka, paralelka. Třída M. Švabinského, třída deklamace, komposice (na uměleckých školách podle učitele n. podle předmětu). D třída pořadí, stupeň, místo přiřčené osobám, věcem n. jevům podle jejich významu, hodnoty, jakosti. Celek ukazuje na básníka první třídy. Vrch. Náležel na první pohled k talentům třídy druhé. Šmil. [Každá trať] se zařadí podle úrodnosti a dobroty do první, druhé nebo třetí třídy. Herb. Obdržel řád sv. Anny druhé třídy. Sum. Funus třetí třídy s hudbou! Štech. Napíše na čelo kmenonoviny délku, po případě třídu dlouhého dříví. Weingartl. Expr. Napřesrok bude z něho flamendr první třídy naprostý, úplný. Kun. To je nekulturnost první třídy hrubá. Šal. Voj. střelec první n. druhé třídy který splnil podmínky první n. druhé složky rozvrhu školní střelby. Veř. spr. vyznamenání (řád, hvězda, medaile) první třídy nejvyšší. Zhož. jakostní, cenová třída. Zeměd. bonitní třída. D druh míst v železn. vagonech, na parnících, v hotelích, dříve i v nemocnicích, rozlišených vybavením, poskytovanými službami a cenou. Z vagonu třetí třídy vystupovala nějaká paní. Šmil. Pojišťovna hradí náklady za dopravu dopravním prostředkem v nejnižší třídě do nejbližší nemocnice. Nár. poj. Za dveřmi restaurace třetí třídy sedí lidé kolem stolů. Branald. Šlo [v nemocnicích] o doplatky na ošetřovací sazby vyšších tříd. Nár. poj. D stupeň platového zařazení zaměstnanců, stanovený podle druhu prací a jejich hodnoty (dříve též podle předběžného vzdělání). Otec byl v osmé hodnostní třídě. Šrám. Nebyl ještě v třídě náležité, aby se mohl ženiti. Her. Stal se kapitánem druhé třídy. Sab. Nár. hosp. třída pracovní, dietní, rodinná, mzdová. D stupeň úrovně dosažené při výcviku n. výkonu, zvl. sportovním; mimořádně dobrá jakost někoho n. něčeho. Máme sprintery, kteří ještě v 35 letech patřili k nejlepší světové třídě. Vojta. Tento značný náskok jasně vyjadřuje rozdíl třídy, dělící mistra světa od jeho jediného vážného soupeře. Týd. rozhl. Na čtvrtém místě je Olympia Hradec, která porazila Hořice rozdílem třídy 5 : 1. Lid. nov. [Chtěli] probít se na úroveň klubu, zvaného k zápasům i od klubů, které už znamenají třídu. Böhn. Přen. Je krásnější než Věra. To je rozdíl celé třídy. Poláč. D Zast. známka na školním vysvědčení. Slečna, majíc po tolik let filosofy, přiučila se těm latinským třídám na vysvědčeních. Jir. Nebyl bych je [kondice] dostal, kdybych nebyl měl samé výborné třídy. Nov. D (zast. střída) široká, hlavní ulice. Vyběhl až na hlavní třídu, kudy jezdila tramvaj. V. K. Krof. Zbytek [davu] ztratil se v ruchu Havlíčkovy třídy. Herrm. Je to trochu odlehlá, jednotvárná střída skoro bez postranních ulic. Vrch. Národní třída (v Praze). D starší název důlní chodby. Chodbu raženou v ložisku na každém patře, ústící do překopu, zoveme hlavní směrnou chodbou nebo třídou Jič. — V. t. střída.
|