- určení, -í n. stanovení, zjištění, rozhodnutí něčeho. Neobsahoval [list] nic jiného, nežli určení pokuty, jížto se za způsobenou škodu podrobiti měl. Sab. Liberální budou všechna určení sněmu. Havl. Práv. žaloba o určení otcovství. Chem. kvalitativní n. kvantitativní určení zjištění přítomnosti některého prvku ve sloučenině. D stanovený účel, poslání, cíl. Stará kašna vracela se k prvotnímu svému určení. Čech. Určení a účel starých desk býval mnohem širší a povýšenější. Pal. Hle, jaké lidstva velké určení. Vrch. Kdo člověk, kdo národ, žíti mu jest svým během vlastním, svým určením. Šmil. Bylo na večer, když obrovský školní výlet dorazil na místo určení. Hoffm. Snadno přečteš stanice určení na zelených směrovkách. Branald. Pošt. místo, země určení. Gram. příslovečné určení člen větný, který rozvíjí jádro přísudku, zpr. sloveso n. přídavné jméno a doplňuje jeho význam různými okolnostmi (místními, časovými a p.) a vztahy. — V. t. určiti.
|