- vada, -y f. úchylka od normálních vlastností pociťovaná jako nedokonalost, nedostatek; chyba, defekt. Lidé roznášeli o ní zlé pověsti, jako by měla nějakou vadu tělesnou. R. Svob. Příčinou jí [duševní nemoci] bylo úsilovné studování za nocí a následky jeho, vady v ústrojí zažívacím. Šmil. Povídali si o koních, o jejich vadách a chybách. Jir. Měl srdeční vadu a zkažené plíce. Staš. Řeč sama nebyla bez vady, ale prostota a hluboký cit působil neodolatelně. Jir. Vadou slepé odvahy je neprozřetelnosť. Hol. Má-li [dívka] dvacet tisíc, není jí to na vadu ke škodě. Hál. Práv. nedostatek obvyklých n. předepsaných vlastností n. náležitostí. Vada faktická, vada právní. Vada formální nedostatek týkající se formy. Vada materiální nedostatek týkající se obsahu. Lék. vady výslovnosti.
|