- ventil (vysl. -tyl), -u m. zařízení, které umožňuje zavíráním n. otvíráním oddělování n. spojování dvou n. více prostorů o různém tlakovém napětí. A ventilem [lokomotivy] unikal ven kůžel bílé páry. Baar. A noc co noc tu syčí kotlů ventily jak hadi. Sova. Třeba znal všecky součástky stroje, neví, jak zacházet s ventilem. Klost. Stal se tchánu svému čímsi podobným, čím je parnímu kotlu bezpečnostní ventil. Herrm. Mor a válka jsou hrozným, ale blahodárným ventilem té hnusné přeplněnosti [na zemi]. Staš. Naschvál rozbil popelník, aby našel ventil pro stoprocentní zlost. Til. Tech. ventil pojistný, kompresní, redukční, regulační, nassávací, výfukový, výtlačný a j. Hud. záklopka na plechových nástrojích; součást mechanismu varhan.
|