- vise (vysl. -ze), -e f. vidění do budoucnosti, založené zprav. na reálných a vědecky nezjištěných poznatcích, postihování budoucí věci, schopnost jasnozřivosti; vůbec umělecká, zvl. básnická představivost, představa. Souzpěv reálného jevu a duchovního smyslu určuje Halasovu lyrickou visi ode dávna. Götz. V určování dob minulých má Carducci jistý dar divinační vise, kterou se dovede vžíti v pravé prostředí a ovzduší jejich. Vrch. Neznáme jména mužů, kteří měli odvážnou visi, vypracovat plány vodní cesty. Streit. Tvorba hercova [je] divadelním vtělením a uměleckým dovršením dramatikovy vise. Rutte. Projevujme více odvahy, víc iniciativy, víc průbojnosti a umělecké vise a nebudeme muset přejímat od ciziny. Kult. pol. Tam, kde se Nezval drží v chimerické sféře půlnoční vise, je básnicky nejsilnější. Götz. D fantastická vidina, přelud. Jakous kulturu citů a visí, lhavých nadějí nechala bujet v srdci. Sova. Nic je před žitím, nic je po žití, život uprostřed je visí. Holý. Prchal [v horečce] před tou visí [smrti] — aby ho ta ruka žádostivá nechytla, nedostala. Baar. První báseň sbírky, „Mohyla míru“, [je] mocná vise slavkovské pláně se stínem Napoleona a padlých vojáků. Čteme. Přihnal se život, ty tam mé blažené vise. Heyd. Zdá se ne kráčet, ale spíše dolů se lehce snášet — jako ve snách, jako ve visi v halucinacích. Goll.
|