- vnitřek, -řku (zř. -řka) m. vnitřní část, vnitřní prostor, vnitřní strana. [Chrám] nevyniká ani zevnějškem ani vnitřkem. Mach. Co mistr Kondelík maloval vnitřky, olepoval Konětopa fasady všelikými pitvorami. Herrm. Dva tři charé stíny přeletěly vnitřkem chaloupky. Mrš. Okraje otvoru opalisovaly jako vnitřek lastury. Zey. [Veverka] uhání do vnitřku lesa. Herb. Krom něho ještě žádný Angličan se nevydal do vnitřku této země vnitrozemí. Krás. Rafaele se nechtělo ani odpovídati za takového večera, pod ohromným, nesmírným vnitřkem hluboké, modré báně nebeské. R. Svob. Strýc ukázal na vnitřek desky, kdež instruktor jeho synáčka byl podepsán. Jir. „Dále!“ ozve se hlas z vnitřka. Ner. Pochopíme lépe to, co známe z vnitřka, než to, k čemu přistupujeme z vnějšku? Jirát. Výtv. vybavení a členění prostoru architektur, interiér. D lidské nitro, mysl. Byl spokojen s revisí svého zevnějšku a též i s náladou svého vnitřku. Hlad. Stál-li vnitřek jeho [pána] také za tolik, nebylo možno pohledem rozeznat. Stroup. K národnosti cizí nepřiznává se ve vnitřku svém z nich [židů] žádný. Ner. Vnitřek básníkův citem klokotá a prýští. Kou.
|