- zkušenost, -i f. souhrn prakticky osvojených znalostí, dovedností a návyků (často pl. zkušenosti). Měl své zkušenosti s policií, četníky a okresními hejtmany. Mach. Je možno, že udělalo lidstvo špatné zkušenosti s hloubáním a skepsí. K. Čap. Řešíme tyto věci z konkretní situace a na základě konkretních zkušeností. Ústava. Je nutno vzájemně si vyměňovati zkušenosti a voliti nejvhodnější cesty, které by měly brzy kladný výsledek. Prům. věst. Do obce se sjeli zástupci JZD, aby převzali zkušenosti družstevníků. Ml. fronta. Každá stávka obohacuje zkušenosti celé dělnické třídy. Soják. [Důstojník] měl praktické zkušenosti ofensivní, řadové i zpravodajské. Václavík. Literatura musí vytvořit součinnost mezi zkušenostmi minulosti a soudobým bojem proletariátu. Pokorná. Tech. provozní zkušenosti znalosti získané obsluhou určitého strojního zařízení a pod. D zkušenost odraz objektivní skutečnosti v lidském vědomí zprostředkovaný vnímáním, odraz společenské praxe zaměřený k přeměně světa i empirie. Nenabýváme zkušenosti toliko stářím, nýbrž pohybováním se ve světě. Havl. Znám ho na 15 let a mluvím tedy ze zkušenosti. Herb. Básníci a kritikové, jak zkušenost učí, nebývají nejlepšími přátely. Vrch. Když nabylo vrchu mínění, že estetická zkušenost je významem svého druhu, bylo těžiště záhady vyňato z individuálního vědomí. M. Novák. Zkušenost ukazuje, že lidé rostou s úkoly, jsou-li jim rozumně ukládány. Škol. Filos. empirie.
|