- zrcátko, -a n. zdrob. k zrcadlo. Stařena jí přinesla malé, trochu slepé zrcátko. Zey. Vyňal z náprsní kapsy malou plechovou láhvičku s plechovým zrcádkem na jedné straně. V. Mrš. Byly tam [ve stračí skrýši] knoflíky, kulaté kapesní zrcádko z neustupovské pouti. Herb. Skočil k oknu pro stojací zrcádko. Jir. Podívala se do malého nástěnného zrcádka. Ner. I lidé říkali, že se v něm zhlíží jako v zrcádku je do něho velmi zamilovaná. Hál. Nikdo druhý vám tak zjevně a upřímně jako já vlastní vaše zrcádko nepodrží neřekne pravdu. Šmil. Aut. zpětné zrcátko umožňující řidiči pohled dozadu. Lék. zrcátko poševní, hrtanové, nosní, zubní, oční, vyšetřovací a j. Geod. zrcátka součásti zrcadelných strojů. Úhloměrné zrcátko přístroj na vytyčování pravých úhlů. Meteor. zrcátko oblačné nefoskop. Chem. lesklý povlak kovu vyredukovaného vodíkem a žárem na skle, arsenové zrcátko. D menší lesklá n. světlá plocha, zvl. vodní. Sníh poslední se vpíjel do cest rýh a v zrcádkách tál březnového deště. Vrch. Ráno, když jsem vyšel, byla na kalužinách ledová zrcátka. Vrba. Kosa se mu kejklala v slunci a házela zrcátka tvořila odrazem světlé skvrny. Sedl. Několik jen kroků před tebou zajíčci blýskali svými zrcátky bílou srstí pod ocasem. V. Mrš. Jak odstraniti „zrcátko“ lesklé místo na látce. Hvězda. Přen. [Nějaké tajemství Hedviku] tísní a přikaluje ta lazurná zrcádka její duše. Šmil. Zvěrol. bezchlupé rozbrázděné n. zrnité políčko na mezinozdrové přepážce ovce a kozy, čenichu psa, kočky.
|