1 L.

Lab, n. ſyřiſſtě, sl. klaġ, coagulum.

Labbe, f. pyſk; fig. tlama.

Labberdan, m. laprdaun, laprdon.

Labbern, v. a. et n. tlachati.

Laben, läben, v. a. ſyřiti, sl. zaklaġati, coagulare; gelabte Milch, ſyřánj; das Laben, ſyřenj. 2) v. rec. ſich laben, ſrážeti ſe, coagulari. 3) v. a. občerſtwiti, očerſtwiti, poſylniti, okřepiti, křjſyti, reficere; ſich an etwas laben, pochutnati ſobě na něčem, potěſſiti ſe něčjm.

Labkraut, n. ſyřiſſťowá bylina Galium verum Lin.

Labſal, n. poſyla, občerſtwenj, vtěcha; pochautka.

Labung, f. ſyřenj. 2) občerſtwenj, poſylněnj.

Labyrinth, n. labirynt, bludiſſtě? bludnjk?

Lachbaum, m. liznjk, lizowaný, lihowaný ſtrom, hraničnjk.

Lache, f. am Baume, liz, liha. 2) lauže, kaluže, kalužina, močidlo, kaliſſtě, lacus. 3) ſmjch.

Lächeln, v. n. vſmjwati ſe; pozaſmáti ſe, zaſmáti ſe, vliſnauti ſe, zubitj ſe zubiti ſe; höhniſch —, vſſkljbati ſe, vſſklebiti ſe; gezwungen, zaſſkeřiti ſe. Das Lächeln, vſměch; vſmjwánj, zubenj; zaſſkeřenj.

Lachen, v. a. einen Baum, lizowati, lihowati.

Lachen, v. n. ſmáti ſe, ridere; über etwas lachen, nečemu něčemu ſe ſmáti; überlaut —; chechtati ſe, cachinnari; unanſtändig —, řehtati ſe; die unanſtändig lachet, řehtna; Jemanden lachen machen, rozeſmáti, rozſmjſſiti, k ſmjchu přiweſti někoho; aus vollem Halſe lachen, do hlaſytého ſmjchu ſe dáti; ich möchte mich zu Tode lachen, ſmjchy bých bych mohl puknauti; praſknauti; ſich ſatt lachen, naſmáti ſe; ins Lachen b kommen, rozeſmáti ſe; fig. lachende Ausſicht, rozkoſſná, ljbezná kragina, wyhljdka.

Lachen, n. ſmjch, ſmánj, risus; lautes Lachen, chechtánj, řehtánj. Er konnte ſich des Lachens nicht enthalten, nemohl ſe ſmjchy zdržeti.

Lachenknoblauch, m. planý čeſnek, Teucrium Scordium Lin.

Lacher, m. ſměgjcý ſe. 2) der gerne oder oft lachet, ſmjſſek.

Lächerlich, adj. k ſmjchu; ſměſſný. Es iſt mir nicht lächerlich, nenj mi do ſmjchu; das iſt lächerlich, to ge k ſmjchu; etwas lächerlich machen, ſmjch z něčeho dělati. adv. ſměſſně.

Lächern, v. n. es lächert mich nicht, nenj mi do ſmjchu.

Lächzen, ſ. Lechzen.

Lachs, m. loſos, Salmo salar Lin. esox.

Lachs, vom Lachſe, loſoſý, loſoſowý.

Lachsbrut, f. Lachskind, ſtrdlička.

Lachsfalle, f. loſoſnice, ſlub, f.

Lachsfang, m. low, lowenj loſoſů.

Lachsfänger, m. loſoſnjk.

Lachsforelle, f. růžowý; fialowý pſtruh, Salmo lacustris, Linn.

Lachſtein, m. meznjk.

Lachtaube, f. ſměſſjk? Turdus Indica, Lin.

Lachter, n. látro, orgya.

Lachzahn, m. přednj zub, prodawač.

Lack, m. lak.

Läcken, v. n. běžeti.

Lackey, m. ſlaužjcý (lokag); nohſleda, pedisequus.

Lackeyzimmer, n. lokagna.

Lackholz, n. koſodřewina, Pinus montana, Lin.

Lackieren, v. a. lakýrowati.

Ladebrief, m. půhonnj liſt.

Laden, m. pl. die Läden, krám, dim. das Lädchen, krámek, krámeček. 2) prkno. 3) Fenſterladen, okenice.

Laden, v. a. irr. ich lud, habe geladen, nakládati, naložiti, onerare. 2) fig. Jemandes Haß auf ſich laden, nenáwiſt něčj na ſebe vwaliti, w nenáwiſt někomu wgjti. 3) nabiti, nabjgeti; ſcharf —, broky, kulkau nabiti; blind —, na prázdno. 4) vor Gericht —, pohnati, obeſlati, obſýlati, citare. 5) zu Gaſte —, zwáti, pozwati, invitare.

Laden-, m. krámſký; der Ladendiener, krámſký, kupecký mládenec; Ladenmagd, krámſká; der Ladenhüter, hljdač krámu, zbožj kteréž dlauho w krámě ležj, negde na odbyt; der Ladenpreis, krámſká cena.

Ladenflügel, m. gedna okenice, sl. wěko (wjko.)

Ladengeſell, m. Ladenvater, pokladnjk.

Lader, m. nakladač.

Laderüſter, f. kleč, ſocha. S. Pflugſterze.

Ladeſchaufel, f. nabigecý lopatka.

Ladeſtock, Ladeſtecken, m. ſſtemfljk, nabigák, sl. ramár.

Ladung, f. das Laden, nakládánj. 2) náklad, onus. 3) des Gewehrs, nabjgenj; nábitek, rána; eine Ladung Pulver, prachu s (gednu) ránu. 4) vor Gericht —, půpon půhon, obeſlánj, obſýlka, důhon, citatio. 5) zu Gaſte, zwánj, pozwánj, invitatio.

Laff, adj. wywětralý; ein laffer Wein, zwětralé wjno; laffe Reden, galowé, hlaupé řeči.

Laffe, m. heýſek heyſek, holobrádek.

Läffeln, v. n. ſſmaurati, ſſmaurati ſe.

Laffete, f. podloha.

Lage, f. leženj, položenj; der Stein hat keine gute Lage, kamen neležj dobře; abhängige Lage, aupad, declivitas. fig. ſtaw, okoličnoſti, přjpadnoſti; in der Lage meiner jetzigen Umſtände, w mých nyněgſjch nyněgſſjch přjpadnoſtech, gak to nynj ſe nnau mnau b ſtogj. 2) wrſtwa, stratum; 3) auf dem Schiffe, řada děl. 4) die Schichten im Steine, ſlug.

Lägel, n. láhwice.

Lager, adv. das Getreide wird lager, obilj ſe klade.

Lager, n. leženj, lože; ſich ein Lager machen, vſtlati ſobě; den Pferden ein Lager machen, podeſtlati koni. 2) Des Kriegsheeres, tábor, ſtaniſſtě, ſtanowiſſtě, leženj wogenſké, castra; 3) der Haſen, lože; des Wildes, peleš, brloh, daupě, lustrum. 4) In der Handlung, ſklad. 5) Im Keller, kantnýř, cantherium. 6) Des Biers, matka.

Lager-, zymnj; die Lagerbirn, zymnj hruſſka; das Lagerobſt, zymnj owoce. 2) polnj; Lagerkrankheit, polnj nemoc. 3) Lagerbuch, ſkladnj knjha; Lagergeld, ſkladné.

Lagerbier, n. Lägerbier, ležák.

Lagerbuch, n. ſkladnj kniha.

Lagerholz, n. wýwratnj dřjwj. 2) kantnýř. 3) In der Mühle, lužina.

Lagern, v. a. položiti, kláſti; ſich lagern, položiti ſe, rozhoſtiti ſe. Das Kriegsvolk hat ſich gelagert, wogſko ſé ſe položilo polem.

Lagerſcheit, n. ſſtěpina, poleno ſſtěpné.

Lagerſtatt, f. lože.

Lagerſtock, m. ležák, ležatý aul.

Lahm, adj. chromý; lahm werden, zchromnauti, ochroměti. 2) kulhawý, claudus; claudicans; ein Lahmer, chromec; lahm gehen, napadati na nohu, kulhati; lahm werden, o kulhawětj okulhawěti, zkulhawěti. 3) fig. galowý; eine lahme Entſchuldigung, galowá wýmluwa.

Lähme, f. chromota.

Lähmen, v. a. zchromiti, ochromiti.

Lähmung, f. zchromenj, ochromenj.

Lahn, m. ſtřjbrný nebo zlatý drát.

Laib, m. bochnjk, ſ. Leib.

Laie, m. leyk, ſwětſký člowěk.

Laich, ſ. Leich.

Lake, f. lák, roſol, přjſol.

Laken, m. ſukno; plátno, proſtěradlo.

Lallen, v. a. et n. bebtati, žwatlati, bleptati, mor. žwantati, žwádoliti. Das Lallen, bleptánj, žwatlánj.

Lambertsnuß, f. panenſký ořech, corylus sativa fructu oblongo rubente, Lin.

Lamm, n. gehně, agnus; dim. das Lämmchen, gehňátko: Lamm Gottes, beránek božj; Bocklamm, beránek; Mutterlamm, gehnice, gehnička, agna.

Lamm Lamm-, Lamms-, gehnečj gehněčj; Das Lammfleiſch, gehněčj maſo; Der Lammsbraten, gehněčj pečěně pečeně.

Lammen- Lammen, v. a. bahniti ſe, obahniti ſe.

Lämmergeyer, m. gehnětnjk, orel.

Lämmerjunge, m. gehnětnjk.

Lämmerohren, pl. wſſedobr, Chenopodium bonus Henricus, Lin.

Lämmerſtall, m. gehnětnjk.

Lämmerzagel, m. hliwačka.

Lammfell, n. gehnětina, dim. gehnětinka.

Lampe, f. lampa, ſwjtedlnice, lampas. dim. Das Lämpchen, lampička; eine irdene —, kahanec.

Lampenmann, m. lampář.

Lampfel, n. kal.

Lamprete, f. lampryda, okatice mořſká, Petromyzon marina Lin.

Land, n. pl. Länder, Lande, země, ſucho, terra; zu Waſſer und zu Lande, po wodě y po ſuſſe (po zemi); ein Schiff auf das Land ziehen, lodj na ſucho wytáhnauti. 2) krag, (wes) auf dem Lande wohnen, w kragi, (wenku, wně měſta, wewſy) přebýwati, rusticari. 3) pole; über Land gehen, přes pole gjti. 4) Das flache Land, krag, rowina. 5) země, dědina, rolj; das Land bauen, zemi zděláwati. 6) půda; Fettes Land, maſtnice, maſtná půda; mageres, ſteinigtes Land, ſſkrobotina; Brachland, auwar. 7) kragina, regio, prouincia. Vaterland, wlaſt. 8) Hier zu Lande, w naſſj zemi; außer Landes, w cyzyně; das Land jenſeits des Meeres, zámořj; — des Fluſſes, zářečj; — des Berges, b záhořj; Des Feldes, zápolj; — des Waldes, záleſý.

Land-, zemſký; Das Landgericht, práwo zemſké; Der Landſchreiber, pjſař zemſký. 2) wenkowſký; Das Landleben, žiwobytj wně, w kragi, pokrágnj, wněgſſj; Der Landpfarrer, kragnj, wněgſſj Farář. 3) weſnj; ſedlſký; Das Landmädchen, ſedlſké děwče; Das Landvolk, wenkowſký, weſnj, ſedlſký lid. 4) Landregen, déſſť po celé zemi.

Landadel, m. zemanſtwo, zeměnjnſtwo, zemané we wſých.

Landbau, m. worba.

Landbauer, m. kragák, dolák; die —in, kragačka, dolačka.

Landbettler, m. chodec, die —in, chodačka.

Landdirne, f. ſedlſká děwka, mor. et sl. roba.

Landedelmann, m. zeměnjn, zeman w kragi.

Landen, v. n. přiſtati, připlauti; wyſtaupiti na břeh. Das Landen, přiſtánj, ſ. Landung.

Landenge, f. okřidlj, ſ. Erdenge.

Länderey, f. dědina, ſtatek.

Landes-, země; der Landesfürſt, — Herr, knjže, pán země, wládař země. 2) zemſký; Das Landesgeſetz, zemſké práwo; Die Landesordnung, zřjzenj zemſké, conſtitutio, jus prouinciale.

Landesabſchied, m. nález, wýnos ſněmownj.

Landesfürſtlich, adj. knjžete země.

Landesſprache, f. gazyk wlaſtenſký.

Landesunterkämmerer, m. podkomořj zemſký.

Landflüchtig, adj. poběhlý, wyběhlec; wyſtěhowanec.

Landfriede, m. obecný pokog.

Landfroſch, m. zemnj žába.

Landfuhre, f. obecnj fůra.

Landgraf, m. lantkrabě.

Landgräfin, f. lanthraběnka.

Landgrafſchaft, f. lantkrabſtwj.

Landgut, n. pozemſký ſtatek, prædium.

Landhufe, f. lán.

Landjunker, m. zemánek; verächtlich, kobylkář.

Landkämmerer, m. der oberſte in Böhmen, neywyšſſj komornjk.

Landkarte, f. mapa, mappa.

Landknecht, m. biřic, dráb.

Landkündig, adj. wůbec známý, powědomý, prohláſſený.

Landläufer, m. běhaun, tulák, ſ. Landſtreicher.

Landläufig, adj. plahočiwý; Landläufig werden, plahočiti ſe krag od krage, zběhat krag země. 2) běžný, berný. ku př. penjze.

Landleute, pl. lid kragnj. 2) weſnj.

Ländlich, adj. kragnj. 2) weſnj; ländlich, ſittlich, kolik kragů, tolik obyčegů.

Landmann, m. ſedlák; we wſý wſy, w kragi bydljcý.

Landmark, f. hranice, meznjk.

Landmeſſer, m. zemſký měřič.

Landmilitz, f. wogſko wlaſtenſké, zemſké.

Landmünze, f. mince zemſká.

Landrath, m. rada při práwu zemſkém.

Landrecht, n. práwo zemſké.

Landrichter, m. oberſter in Böhmen, neywyšſſj ſudj zemſký.

Landſaß, m. vſedlý w zemi, dědinnjk.

Landſäſſigkeit, f. vſedloſt w zemj w zemi.

Landſchaft, f. krag, kragina.

Landſcheide, f. pomezý.

Landſee, m. gezero.

Landſeil, n. prowazec zemſký.

Landſitz, n. ſýdlo w kragi.

Landskind, n. wlaſtenec; ſynek (w zemi rodilý); f. dcerka (w zemi rodilá).

Landsknecht, m. pěſſj wogák; dráb.

Landsmann, m. kragan, kragánek, wlaſtenec, naſſinec; die Landsmänninn, kraganka.

Landsmannſchaft, f. kraganſtwj. 2) kraganſtwo, kragané.

Landsſtrich, m. podnebj.

b Landſtadt, f. kragnj měſto.

Landſtand, m. ſtaw zemſký; die Landſtände, ſtawowé zemſſtj.

Landſteuer, f. berně, daň z polj, z ſtatků.

Landſtraße, f. ſylnice, hlučnice.

Landſtreicher, m. tulák, běhaun, powaleč, pobuda, poběhljk, ſtupka.

Landſtube, f. ſněmownj ſwětnice, ſněmownice.

Landtafel, f. dcky (dſky) zemſké.

Landtag, m. ſněm (zemſký); einen — halten, ſněmowaťi ſněmowati.

Landtagsſchluß, m. nález ſněwownj ſněmownj; zawřenj ſněmu.

Landtrauer, f. ſmutek obecný; (po celé zemi).

Landüblich, adj. w zemi obyčegný.

Landverderblich, adj. zemi ſſkodný, zemi na vgmu, na ſſkodu.

Landung, f. přiſtánj, wyſtaupenj na břeh.

Landvogt, n. wládař.

Landvogtey, f. wládařſtwj.

Landwein, m. wjno domácý.

Landwirth, n. hoſpodář polnj.

Landwirthſchaft, f. hoſpodařſtwj hoſpodářſtwj; — treiben, hoſpodařiti, hoſpodářſtwj weſti.

Landwirthſchaftlich, adj. hoſpodářſký; adv. hoſpodářſky.

Lang, adj. dlauhý, longus; comp. länger, delſſj, der längſte, neydelſſj; einer Ellen lang, lokte zdýlj; ein langer Menſch, wyſoký, oſobný člowěk; ein langer Kerl, dlauhoš, ſlombidlo, ſahan, kolohnát; fig. eine lange Brühe, židká gjcha; langes und breites daher ſchwatzen, mnoho toho napleſkati; vor langen Jahren, před mnoha lety; die Tage werden länger, dne přibýwá; der Wein wird lang, wjno wláčkowatj. adv. dlauho, dáwno, comp. dýl, déle; eine Zeit lang, něgakau chwjli; er fiel der Länge lang darnieder, praſſtil ſebau gak ſſiroký tak dlauhý; über lang oder kurz, na dlauze nebo na krátce; Tage lang, celé dni.

Langarm, m. dlauhoručka.

Langarmig, adj. dlauhoruký.

Langbart, m. bradáč.

Langbeil, n. ſtřihowačka.

Langbein, m. noháč.

Langbeinig, adj. čapatý, nohatý.

Lange, adj. dlauho, dáwno; nicht lange hernach, nedlauho potom; es iſt ſchon lange her, daß —, giž geſt tomu dáwno. 2) dokuď; ſo lange ich lebe, dokuď, co žiw budu; der Krug geht ſo lange zu Waſſer, bis —, dotuď až potuď; ſo lange und nicht länger, dotuď, a nic déle. 3) das weiß ich lange, to dáwno wjm; fig. lange nicht ſo gut, mnohem horſſj; das iſt lange gut, to doſti dobré; ſo lange die Welt ſtehet, co ſwět ſwětem ſtogj.

Länge, f. dýlka, dýl, f. longitudo; ein Stück Holz in die Länge ſpalten, kus dřewa na dlauho ſſtjpati. 2) dlauhoſt; die Länge der Zeit, dlauhoſt čaſu; In die Länge wird man der Sache überdrüſſig, trwáli co dlauho, omrzý to; in die Länge ziehen, na dlauhý loket wzýti. Die Sache zieht ſich in die Länge, prodlužuge ſe to. 3) In meiner Länge, w mé weyſſce.

Längeholz, n. des Bäckers, wálec.

Langen, 1. v. n. doſáhnauti, doſahowati; es langt bis an die Erde, doſahuge až na zemi. 2) ſtačiti, ſufficere; hundert Gulden langen nicht, ſto zlatých neſtačj. 3) In die Schüſſel langen, do mjſy ſahati. 2. v. a. podati, podáwati, porrigere, přineſti, adferre.

Längen, v. a. den Teig, wáleti těſto.

Längenmaß, n. mjra na dýlku.

Langfüßig, adj. nohatý, čapatý.

Langhälſig, adj. krkatý, dlauhokrký.

Langhärig, adj. dlauhowlaſý, (dluhowlaſý), wlaſatý; wlaſáč.

Langholz, n. prawidlo.

Länglich, adj. podlauhlý, přjdlauhý, b obdýlný, obdlaužný, podluhowatý, dlauhatý, oblongus; länglich rund, oblý, teres.

Langmuth, f. Langmüthigkeit, f. dlauhomyſlnoſt, dlauhočekánj, showjwánj.

Langmüthig, adj. dlauhomyſlný, showjwawý, showjwagjcý.

Langohr, m. vcháč, vſſáč. 2) fig. oſel.

Langöhrig, adj. vſſatý.

Langſam, adj. zdlauhawý, wáhawý, zpozdilý, laudawý, lentus; ein langſamer Menſch, laula. adv. —wě, —le; pomalu, polehku, zdlauha, zpoznenáhla.

Langſamkeit, f. wáhawoſt, zpozdiloſt, nehbitoſt, zdlauhawoſt, negápnoſt, tarditas.

Langſchläfer, m. dlauhoſpjcý, oſpalec, die —in, oſpalkyně.

Langſchnabel, m. ſluka.

Langſchub, m. hampeys.

Langſchwanz, m. mlynářjček, ſſjdlo, parus caudatus.

Langſichtig, adj. dlauhého zraku, genž bljzko nedobře widj; præsbyta.

Längſt, adj. po, wedlé, podlé; längſt der Mauer, wedlé, při ſamé zdi; längſt dem Lande hinſchiffen, při ſamém kragi ſe plawiti. 2) dáwno; das weiß ich längſt, to dáwno wjm.

Längſtens, adj. neydéle, co neydýl.

Langwagen, m. die Langwiede, rozwora.

Langweilig, adj. dluhochwilný. 2) mrzutý, omrzelý; ein langweiliger Menſch, omrzelý člowěk.

Langwiede, f. rozwora.

Langwierig, adj. dláuhotrwalý dlauhotrwalý, dlauhotrwagjcý.

Langwierigkeit, f. dlauhotrwaloſt.

Lanke, f. ſlabizna.

Lanze, f. kopj, dřewce, ol. ratiſſtě (eigentlich der Schaft einer Lanze), lancea; eine Lanze brechen, kláti; das Lanzenbrechen, kolba, haſtiludium.

Lanzenfeſt, n. ſwátek kopj božjho.

Lanzette, f. puſſťadlo; dim. puſſťádko.

Lappe, m. ťulpa, ſ. Laffe. Einem jeden Lappen gefällt ſeine Kappen, každá liſſka ſwůg ocas chwálj.

Lappen, m. der Hähne, am Ohre, lalok, lalauk, dim. das Läppchen, lalůček, lalauček, lobus. 2) der Leber, laloky. pl. 3) kloc, cancaur, tapart, capart. 4) záplata, ein angeflickter am Schuh, přjſſťipek přjſſtipek.

Lappen, v. a. pláceti, přiſſjwati.

Lapperey, f. tjtěrky, tintěrky, ſſaſſky, fraſſky.

Läppern, v. a. von Hunden, chlemtati, ſleptati, sl. leptať.

Lappicht, adj. zochabělý, ochablý.

Lappig, adj. cancorowitý, capartowitý.

Läppiſch, adj. tjtěrný; ein läppiſcher Menſch, děcko. adj. —ně.

Lappöhrig, adj. klepovchý.

Läppſchen, v. n. děckowati, laſſkowati.

Lärche, f. der Lärchenbaum, modřjn, (dřjn), Pinus larix Lin.

Lärchen-, modřjnowý; der Lärchenſchwamm, modřjnowá hauba; das Lärchenharz, modřjnowá pryſkyřice.

Lärm, Lärmen, m. powyky, (powyk), hřmot, pokřik, hluk, pohluk, lermo; sl. larmo, nezdoba, ſſanty. Lärm blaſen, lermo, wzhůru traubiti.

Lärmen, v. n. řáditi, (mor. brogiti), křičeti, bauřiti, dowáděti, cawýkowati, hulákati, sl. lermo naſtrogiti, ztropiti; larmowati; nezdobiti, ſſantowati; laut reden, howořiti. Das Lärmen, bauřenj, dowáděnj.

Lärmglocke, f. ſ. Sturmglocke.

Larve, f. mumrey, ſſkraboſſka, larwa, mor. ſſkramuſſe.

Laſche, f. an den Schuhen, loſſna.

Laſchen, v. a. konec přiſſiti. 2) třjſkati, práſkati, drbati, gebati.

Laſe, f. báně. dim. baňka.

Laß, adj. vſtalý; liknawý, negápný, rozmařilý, wáhawý; — werden, vnabwiti ſe, vpachtowati ſe, vſtati; chuť a ſýlu ztratiti. adv. —le, —wě, —ně.

Laßbecken, m. miſka při pauſſťenj pauſſtěnj žilau.

Laßbinde, f. fáč.

Laßbrief, m. wýhoſt, wýhoſtnj liſt.

Laßeiſen, n. puſſťadlo.

Laſſen, 2. v. a. puſtiti; ſein Waſſer laſſen, wodu, moč puſtiti; dem Pferde den Zügel laſſen, koňowi otěž puſtiti; in die Stadt laſſen, do měſta puſtiti; hinaus laſſen, wen puſtiti; ſich hinunter laſſen, ſpuſtiti ſe; ich will es euch für zehn Thaler laſſen, za deſet tolaru tolarů wám to puſtjm, přepuſtim přepuſtjm. 2) nechati; laß es ſo wie es iſt, nech toho tak; wo haſt du das Buch gelaſſen? kdes nechal knjhy? laß ihn hier, nech ho zde; die Diebe haben ihm nichts gelaſſen, zloděgi mu nic nenechali. 3) zanechati, pozůſtawiti; ich laſſe dir nach meinem Tode einen ehrlichen Namen, pozůſtawjm ti po ſmrti poctiwé gméno. 4) přeſtati; er fängt wieder da an, wo er es gelaſſen hat, tam zas začne, kde přeſtal. 5) dáti; laſſet mir nur Ruhe, deyte mi gen pokog, nechte mne na pokogi; — Zeit, nechwáteyte, deyte mi na chwjli; für den Preis kann ich es nicht laſſen, za ty penjze toho nemohu dáti. 6) Laſſen ſie mir meine Freude, přegte mi mé radoſti; ich laſſe keinen dreyer herunter, ani trognjku neſlewjm.

Laßgut, n. pronágemnj ſtatek.

Laßheit, f. leniwoſt, liknawoſt, rozmařiloſt.

Läſſig, adj. vſtalý, ſ. Laß.

Laßkopf, m. baňka.

Läßlich, adj. wſſednj; eine läßliche Sünde, wſſednj hřjch; peccatum veniale.

Laßzapfen, m. kohautek, epistomium.

Laſt, f. břemeno, břjmě, onus. 2) tjže, tjž, tjhota, pondus, moles. 3) Die Ladung, náklad, sl. těrcha, onus. 4) fig. a) hrůza; eine Laſt Geldes, hrůza, ſýla peněz; b) obtjžnoſt, onus; c) einem etwas zur Laſt legen, winu někomu dáwati.

Laſt-, bey belebten Dingen, ſaumarnj, ſaumařſký, noſnj: Laſtpferd, ſaumarnj kůň; bey unbelebten, nákladnj: das Laſtſchiff, nákladnj loď; der Laſtwagen, nákladnj wůz.

Laſtbar, adj. ſaumarnj, noſný.

Laſten, v. n. tjžiti.

Laſter, n. nectnoſt, neprawoſt, neſſlechetnoſt, scelus; ein Laſter begehen, neſſlechetnoſt zpáchati.

Läſter-, vtrhawý, hánliwý, rauhawý; das Läſtermaul, vtrhawá huba.

Läſterer, m. ruhač, zlolegce, blasphemus; vtrhač, obtrectator, calumniator; Die Läſterinn, ruhačka, zlolegkyně; vtrhačka.

Laſterhaft, adj. neprawý, nectnoſtný, neſſlechetný, zloſynný, zlotřilý, sceleratus; adv. —wě —, ně —, le —wě, —ně, —le.

Laſterhaftigkeit, f. zloſynnoſt, neſſlechetenſtwj, zlotřiloſt.

Läſterlich, adj. rauhawý; vterhačný; hanebný; adv. —wě, —ně. fig. hrozně, vkrutně.

Läſtern, v. a. láti, vtrhati, pomlauwati, zlořečiti, conviciari. Gott läſtern, rauhati ſe, blasphemare. Das Läſtern, lánj; rauhánj.

Läſterung, f. lánj; vťrháuj vtrhánj; rauhánj.

Läſtig, adj. obtjžný, nepřjležitý, nepřjhodný.

Läſtigkeit, f. obtjžnoſt, nepřjležitoſt.

Laſtträger, m. noſyč.

Laſur, m. lazaur: der Laſurſtein, lazaurowý kámen.

Lätareſonntag, m. družebná neděle.

tieLan, . n Latein, n. latina, latinſká řeč.

b Lateiner, m. laťinjk latinjk, latinář; die —in, latinářka.

Lateiniſch, adj. latinſký; adv. latině, latinſky, po latinſku.

Laterne, f. lucerna, mor. laterna, ol. ſwjtedlnice; dim. das Laternchen, lucernička.

Laternenmacher, m. lucernář, platnýř.

Latſchen, v. n. vulg. paťhati ſe. Der Latſcher, paťha.

Latſchig, adj. paťhawý. adv. —wě.

Latte, f. lať, f. mor. lata.

Latten-, laťowý, latowý; das Lattenholz, laťowé dřjwj.

Latten, v. a. latowati; die Lattung, latowánj.

Lattennagel, m. latownj, latewnj hřebjk, latewnjk, mor. peřák.

Lattenwerk, n. djlo z latj; laťowj?

Lattich, m. locyka, lactuca Linn.

Latwerge, f. lektwař, letkwař, electuarium.

Latz, m. lac; dim. das Lätzchen, laybljk, laybljček; der Bruſtlatz, punt, prſnjk; der Hoſenlatz, poklopec, mor. ſchlopec v ſpodků.

Lau, adj. wlažný, tepidus; lau werden, wlažnauti; lau machen, wlažiti; adv. —ně.

Laub, n. lupen, folium (oleris); collect. lupánj. 2) ljſtj, folia arborum. 3) fig. zelené (w kartách).

Laub-, lupenowý; liſtowý; das Laubholz, liſtowé ſtromowj; das Laubdach, ſtřecha z ljſtj.

Laubapfel, m. dubinka.

Laube, f. laub, f. půda, hůra. 2) podlaubj, podſýň, f. podſynj, poddomj; mor. beſeda, dim. beſýdka.

Lauberhütte, f. ſtánek pod zelenau.

Lauberhüttenfeſt, n. ſwátek ſtanů židowſkých.

Laubfall, m. padánj ljſtj, liſtopad.

Laubfink, m. heyl, pyrrhula.

Laubfleck, m. pjha, lentigo.

Laubfleckig, adj. pihowatý.

Laubhuhn, n. tetřjwek.

Laubhütte, f. S. Lauberhütte.

Laubicht, adj. lupenowatý; liſtowitý.

Laubig, adj. lupenatý; liſtnatý, foliosus.

Laubknoſpe, f. liſtowý pupen.

Laubſtreifen, n. ſmjtanj ljſtj s ſtromu.

Laubwerk, n. liſtowj.

Lauch, m. oſſleych, por zahradnj, allium porrum Linn. Lauch-, oſſleychowý.

Lauen, v. n. wlažnauti.

Lauer, m. Treſterwein, patěſky. 2) Die Lauer, čjhánj, poſluchy.

Lauerer, Laurer, m. čihař.

Lauern, v. n. čjhati; čuměti; an der Thür lauern, za dweřmi poſlauchati.

Lauf, m. běh, cursus; freyen Lauf haben, wolný průchod mjti; der Lauf der Natur, běh přirozenj. 2) Der Thiere, běh, die Läufe, běhy. 3) Des Fluſſes, tok, řečiſſtě, běh. 4) Am Feuergewehre, hlaweň, hlawně, canalis. 5) Am Siebe, um den Mühlſtein, lub, m. Lauf-, běhacý; der Lauffuß, běhacý noha.

Laufbahn, f. záwodnj mjſto, záwod. 2) okol. 3) fig. běh.

Laufbank, f. für Kinder, wodidlo, wozeyček, chodáček.

Laufbecher, m. podawacý ſklenice.

Laufel, f. Laufdohne, f. pletka, oko.

Laufen, v. n. du läufſt, ich lief, gelaufen, běžeti, běhati, těkati, currere; gelaufen kommen, přiběhnauti; er lief, was man laufen kann, běžel, co mohl wyſkočiti; ſich müde laufen, vběhati ſe, vhnati ſe; ins Laufen kommen, rozběhnauti ſe; hin und her laufen, přebjhati; ſich außer Athem laufen, vdychtěti ſe; ſich lahm laufen, od běhu zchromnauti; hinein laufen, wběhnauti; durchs Laufen verrichten, odběhati; wyběhati. Bothſchaft —, poſelſtwjm běžeti; das Pferd läuft einen guten Trab, kůň dobře běžj kluſem. 2) Ljti, linauti; das Blut lief aus der Wunde, b krew ſe lila z rány; die Thränen laufen ihm über die Wangen, ſlze ſe mu po ljcých ligj; die Augen laufen ihm voll Waſſer, ſlze ho poljwagj; der Schweiß lief ihm über das Geſicht, pot ſe mu po twáři lil. 3) Tecy; das Waſſer läuft mir in die Schuhe, woda mi teče do ſtřewjců; das Faß läuft, ſud teče; die Lichter laufen oder lecken, ſwjčky ſe plawj, tekau. 4) fig. a) Mit haben: Der Hund hat gelaufen, pes ſe honil, běhal. b) Mit ſeyn: In der Stadt herum —, po měſtě běhati; davon —, vtecy, prchnauti; die Zeit verläuft, čas vtjká; es läuft ein Gerücht, geſt ſlyſſeti, powjdá ſe; Gefahr —, w nebezpečenſtwj býti, přigjti; ich habe von Ohngefähr ein Wort davon laufen laſſen, náhodau ſem ſlowo o tom prořekl; das läuft wider die Ehre, to geſt, to čelj proti cti; das läuft nicht in mein Fach, to ſe mne, mých wěcý netýká; worauf wird das hinaus laufen? co z toho pogde? gaký konec to wezme? das läuft auf eins hinaus, to ge gedno; das Gebirge läuft gen Morgen, hora běžj, táhne ſe k wýchodu.

Laufen, n. běženj, běh, běhánj; tečenj.

Läufer, m. běhaun, ol. těkař, cursor; die —inn, běhaunka; eine Herumläuferinn, běhna, běhalka, zběhlice, randa. 2) Läufervogel, humenečnjk. 3) In der Mühle, beym Seiler, běhaun.

Läuferey, f. běhanice.

Läuferplatz, m. humence.

Läufervogel, m. humenečnjk.

Läuferzug, m. kſſandy, pl.

Lauffeuer, n. rjchlý rychlý, běhlý oheň; wie ein Lauffeuer, gakby pálil.

Laufgraben, m. průkop.

Läufig, adj. těkawý, běhawý, gezdiwý; ſeyn, běhati ſe, těkati ſe, honiti ſe.

Laufkäfer, m. chrobák, carabus Linn.

Laufkarren, m. hunt.

Laufmehl, n. zálubné.

Lauft, m. běh; hlaweň, ſ. Lauf.

Laufwagen, m. wozeyček, chodáček.

Lauge, f. ein Fiſch, aukleg, auklegka, cyprinus lenciscus, alburnus Linn. 2) Lauh, mor. luh, lixivium.

Laugen, v. a. laužiti, w lauhu močiti. 2) ſudowinau woněti, páchnauti.

Laugen-, lauhowý: das Laugenſalz, lauhowá ſůl. 2) na lauh: der Laugenkorb, koš na lauh.

Laugenhaft, Laugicht, adj. lauhowatý.

Läugnen, v. a. zapřjti, zapjrati, negare; das Läugnen, zapřenj, zapjránj; ſich aufs Läugnen verlaſſen, na zápornjk ſpolehnauti.

Laugold, n. praſkawé zlato.

Lauigkeit, f. wlažnoſt, tepor.

Laulich, adj. wlažničký, přjwlažný; wlažný, tepidus. adv. —ně.

Laulichkeit, f. wlažnoſt.

Laune, f. rozmar, rozmara, wáſſeň; gute Laune, vtěſſená myſl, dobrá zwůle; üble Laune, newrloſt, newhodnoſt.

Launig, adj. weſelé myſli, kratochwilný. 2) von Thieren, nedomrlý, nedoſcýplý.

Lauren, S. Lauern.

Laurige, f. kozár (hauba).

Laus, f. pl. Läuſe, weš, pediculus Linn. dim. das Läuschen, weſſka; eine junge Laus, wſſjně, wſſiňátko; Läuſe ſuchen, wjſkati, mor. gjſkati.

Lauſchen, v. n. kradmo, potagmo poſlauchati, na poſluchách býti, čuměti.

Lauſcher, m. čumič.

Läuſe-, weſſnj, na wſſi; die Läuſeſalbe, maſť na wſſi. 2) wſſiwý; die Läuſeſucht, die Läuſekrankheit, wſſiwá nemoc, phthiriasis.

Läuſebaum, m. kruſſina, S. Faulbaum.

Lauſekerl, m. wſſiwák, wſſiwec.

Läuſekraut, n. wſſiwec, pedicularia. 2) stachys sylvatica Linn.

Lauſen, v. a. wjſkati, sl. giſkati, iſkati. 2) fig. wyprazdniti; wybrati.

Lauſerey, f. wſſiwoſt, wſſiwota, wſſiwotina, wſſiwáctwj.

b Lauſewenzel, m. wſſiwák, wſſiwec. 2) neyſſpatněgſſj kuřicý tabák.

Lauſig, adj. wſſiwý, pediculosus; ein lauſiger Menſch, wſſiwák, wſſiwec. 2) fig. ſkrbný; adv. —wě, —ně.

Lauspaucker, m. wſſiwec.

Laut, adj. hlaſytý, sonorus; adv. mit lauter Stimme, na hlas, hlaſytě, hlaſem; laut leſen, na hlas čjſti. fig. Die Sache wird laut, rozhlaſſuge ſe to.

Laut, m. zwuk, zněnj, sonus. 2) hláſka, zwučka, litera. 3) dle, podlé; Laut des Befehles, podlé rozkazu.

Lautbar, adj. prohláſſený, rozwolaný, známý.

Laute, f. lautna, chelys; kobza. 2) Beym Färber, hřeblo.

Lauten, v. n. znjti, wznjti, zwuk wydáwati, sonare.

Läuten, v. a. zwoniti, campanas pulsare; zur Leiche läuten, hrana zwoniti, wyzwáněti; zuſammen läuten, ſezwáněti; zum Abendgebet —, klekánj zwoniti. Das Läuten, zwoněnj.

Lautenmacher, m. lautenjk.

Lautenſteg, m. ſtupnjček v lautny.

Lauter, adj. čiſtý, čirý, ſamočiſtý, (mor. ljtý,) purus putus; lauteres Gold, ryzý, ſamočiſté zlato; lauteres Salz, holá ſůl. 2) fig. pauhý, ſamý, die lautere Wahrheit, pauhá prawda; lauter Lügen, ſamé lži.

Lauterkeit, f. čiſtota, ſamočiſtoſt, čiroſt, puritas. 2) fig. pauhoſt.

Läutern, v. a. čiſtiti, přečiſſťowati, purificare; den Wald —, prokleſſťowati les; die Butter —, přepauſſťeti přepauſſtěti máſlo; das Gold —, přeháněti zlato; flüſſige Dinge —, procezowati; die Häute —, práti, wypjrati kůže. Das Läutern, die Läuterung, čiſſtěnj; přepauſſtěnj; procezowánj.

Lauwarm, adj. wlažný. adv. —ně.

Lauvine, Lauwine, f. ſpauſta ſněhu, ſwalenina?

Lavendel, f. et m. lewandule, levandula Linn.

Laxieren, 1. v. n. běhati, běhawku, hwjzdačku mjti. 2. v. a. pro počiſſtěnj dáti. Das Laxieren, běhawka, hwjzdačka, ſračka.

Laye, leyk, S. Laie.

Lazareth, n. nemocnice, ſſpitál.

Leben, v. n. žiwu býti, mor. et sl. žjti, vivere; ſo lange ich leben werde, dokud budu žiw; ſo lange ich lebe —, gak žiw, co gſem žiw —; wie er leibt und lebt, gak ſtogj, co má na ſobě. 2) bydleti; in der Stadt, bey Hofe leben, w měſte měſtě, při dwoře přebýwati, bydleti. 3) Lebe wohl! měg ſe dobře! vale; sl. žj, vive! das letzte Lebe wohl, poſlednj wále, rozlaučenj; es lebe der König! žiw, zdráw buď král! 4) Ich lebe der Hofnung Hoffnung, gſem té naděge.

Leben, n. žiwot, žiwobytj, vita; ſein Leben zubringen, žiwot tráwiti; am Leben ſeyn, žiwu býti; langes Leben, dlauhý wěk; dlauhowěkoſt, longaevitas; es iſt lauter Leben an ihm, geſt pln žiwobytj; am Leben ſeyn, na žiwě býti; einem nach dem Leben stehen, něčj bezhrdlj, bezžiwotj hledati; o žiwot ſtáti; ſein Leben laſſen, žiwot dáti; es gehet ihm an das Leben, běžj mu o žiwot; er ſcheibt für ſein Leben gern Kegel, gaktě žiw rád hrage w kuželky; bis auf das Leben einſchneiden, až do žiwého řjznauti; Leben lang, gak žiw, celý čas žiwota.

Lebendig, adj. žiwý, mor. žitký, vivus; lebendiges Geſchöpf, žiwočich, animal; wieder lebendig werden, obžiwnauti, ožiti; lebendig machen, obžiwiti, wzkřjſyti; wieder lebendig, obžiwlý, ožilý, redivivus; lebendige Junge gebährend, žiworodný, viviparus; fig. lebendiger Kalk, nehaſſené wápno. adv. zažiwa; lebendig verbrennen , za žiwa vpáliti; lebendig begraben werden, za žiwa pochowánu býti.

Lebens-, žiwota; die Lebensbeſchreibung, b wypſánj žiwota; das Lebensende, konec žiwota; die Lebensgefahr, nebezpečenſtwj žiwota.

Lebensart, f. žiwobytj, občowánj obcowánj. 2) způſoby, mrawy.

Lebensgeſchichte, f. žiwot, žiwoty.

Lebensgröße, f. celá weyſſka, poſtawa těla.

Lebenslang, adv. gak žiw.

Lebenslänglich, adj. dožiwotnj, do žiwota.

Lebenslauf, m. běh žiwota; žiwobytj.

Lebensmittel, n. žiwnoſt, ſtrawa, potrawa, obžiwné proſtředky.

Lebensſtrafe, f. treſt na hrdle, hrdelnj treſt, pokuta.

Lebenswandel, m. obcowánj, žiwobytj.

Lebenswaſſer, n. kořalka, pálené (wjno).

Leber, f. gátra, gátry, pl., jecur; dim. das Leberchen, gatřičky, gatřička pl., mor. gáterka. Leber-, gater: die Leberverhärtung, zatwrzenj gater. 2) gatrnj, gaternj: der Leberfluß, gatrnj tok. 3) gatrowý; die Leberfarbe, gatrowá barwa.

Leberblume, f. gednoljſtek, parnassia palustris Linn.

Lebererz, n. čerwenec.

Leberfärbig, adj. rudý, gatrowé barwy.

Leberflecken m. pjha, mor. pěha.

Leberklette, f. řepjček, agrimonia.

Leberkrankheit, f. ſtonánj na gátra, neduziwoſt nedužiwoſt gater; zapálenj gater, hepatitis.

Leberkraut, n. gatrnjk, podljſſka, Anemone hepatica Lin.

Leberroth, m. eine Art Weines, drumjn, uva helvola.

Leberſchlag, m. S. Lebererz.

Leberwurſt, f. gitrnice, ol. gatrnice, dim. gitrnička.

Lebhaft, adj. čerſtwý, čjlý, sl. řezký, vivax, vegetus. 2) pronikawý; lebhafte Augen, pronikawé oči; lebhafte Farbe, žiwá, zdrawá barwa; lebhafter Handel, ſylný obchod. adv. —wě, —le.

Lebhaftigkeit, f. čerſtwoſt, čjloſt, žiwoſt, sl. řezkoſt, vivacitas.

Lebkuchen, m. pernjk.

Lebküchler-, pernikářſký; — Geſell, pernikářſký towaryš; — Handwerk, pernikářſtwj.

Leblos, adj. bezduſſný, mrtwý; adv. —ně, —wě.

Lebloſigkeit, f. bezduſſnoſt.

Lebtage, pl. čas žiwota; mein Lebtag, co gſem žiw, co budu žiw; gak žiw; gaktě žiw.

Lebzeiten, pl. bey meinen Lebzeiten, co, dokud budu, gſem žiw; za mého žiwota.

Lebzelten, m. pernjk. S. Lebkuchen.

Lebzeltner, Lebküchler, pernikář.

Lechzen, v. n. pukati ſe, rumpi; die Erde lechzet, země ſe puká. 2) welmi taužiti, dychtěti, žjžniti po něčem.

Leck, adj. rozeſchlý, rozſedlý, rimosus; leck werden, rozeſchnauti ſe, rozſuſſiti ſe, dehiscere.

Leck, m. rozeſchlina, rozſedlina.

Lecke, f. rozeſchlina. 2) liz, ljzánj.

Lecken, 1. v. n. técy; vom Dache, kapati; die Lichter lecken, ſwjčky ſe plawj. 2. v. a. ljzati, mlznauti, mlſati, lambere; die Finger, oblizowati. 2) fig. ljbati; lecke mich —, polib mne w panj mandu. Das Lecken, ljzánj, ljbánj.

Lecker, ſ. Leckerhaft.

Lecker, m. ljzač, linctor; die —inn, ljzačka; 2) ein junger Lecker, heyſek. 3) des Hirſches, liz (gazyk). Der Lecker ſteht ihm darnach, má na to laſkominy.

Leckerbiſſen, m. pamlſek, lahůdka, pochautka, mor. mlſa, maſſkrta.

Leckerey, f. mlſota, pamlſky.

Leckerhaft, adj. lahodný, ſſmačný; fig. mlſný, wybjrawý, wybjračný, waſſniwý, mor. maſſkrtný.

Leckermaul, n. lahůdkář, mlſaun, mlſoň, mlſák, mlſná huba, mor. mlſná punda, mlſpunda.

Leckwein, m. kapaličné wjno.

Lection, f. lekcý, čtenj; einem die Lection leſen, latinku čjſti někomu.

b Leder, n. wydělaná kůže, ol. vſnj, corium; vom Leder ziehen, meč z poſſwy wytaſyti, dobyti; einem das Leder gärben, někomu kůži práſſiti, weylupek dáti; zu Leder werden, kožnatěti, zkožnatěti; aus fremden (anderer Leute) Leder iſt gut Riemen ſchneiden, z cyzýho krew neteče, prov.

Leder-, kožený, ol. vſněný; Der Lederband, kožená wazba; Lederhart, twrdý co kůže; lederweich, měkký gako kůže.

Lederapfel, m. ſſiſſina, kožené gabko.

Lederbereiter, m. Lederer, m. koželuh, sl. vſnář, coriarius.

Lederbirn, f. ſtaré panny, koženka.

Lederfeile, f. bradýřſký řemen.

Lederhaft, adj. kožnatý.

Lederleim, m. klih, gluten.

Ledern, adj. kožený; ein lederner Beutel, vſněný měſſeč měſſec, Hag.

Ledern, v. a. kožj poſſiti. 2) práſſiti, drbati, gebati.

Lederſack, m. im Bergwerke, calowka. 2) Zum Waſſerziehen, wodnice.

Lederwurm, m. vher.

Ledig, adj. prázdný, vacuus. 2) fig. děwogný, ſwobodný, panický, cælebs; Der ledige Stand, der Männer, bezženſtwj, cælibatus; der Weiber, bezmužſtwj, Děwognoſt. 3) propuſſtěný, oſwobozený, liber; ledig laſſen, propuſtiti.

Ledigkeit, f. prazdnoſt. 2) fig. bezženſtwj; bezmužſtwj.

Lediglich, adv. toliko, gediné, gen; zcela, zhola, docela.

Leebord, n. lewá ſtrana lodj.

Leer, adj. prázdný, wyprázdněný, vacuus; etwas leer machen, něco wyprázdniti; den Tiſch leer machen, ſe ſtolu ſkliditi; leer ausgehen, s prázdnau (rukau) odegjti; 2) fig. ničemný, daremný, holý, galowý; leere Worte, galowá, holá ſlowa. adv. na prázdno.

Leere, f. prázdnoſt.

Leeren, v. a. prázdniti, S. Ausleeren.

Leffeln, S. Läffeln.

Lefzig, adj. pyſkatý, pyſkáč.

Leg, Lege, adj. obs. njzký.

Legangel, m. prowázce.

Legat, m. wyſlanec, poſel.

Legat, n. odkaz.

Legen, v. a. kláſti, položiti, ponere, locare; Feuer legen, oheň založiti; bey ſeit legen, odložiti; Holz an das Feuer legen, dřjwj na oheň přiložiti; Fallſtricke legen, oſýdla ljceti, kláſti; Schuhe an die Füſſe legen, obauwati ſe; Eyer legen, weyce néſti; in Falten legen, nabjrati; ein Pferd legen, nunwiti. Sich legen, lehnauti, weiter oder näher, popolehnauti, von Zeit zu Zeit, popoljhati, ſich ſchlafen legen, položiti ſe, ſpat gjti; das Getreide hat ſich gelegt, obilj polehlo. 2) fig. Einem etwas in den Weg legen, něco w ceſtu kláſti, překážku činit; Hand ans Werk legen, do djla ſe dáti; Hand an ſich ſelbſt —, zabiti ſe; die Hand an einen —, ruce na někoho wztáhnauti, na někoho ſáhnauti; ſich darein legen, wložiti ſe w něco; etwas an den Tag —, na gewo dáti; zur Laſt —, winu dáwati, dáti; eine Stadt in die Aſche —, měſto popelem položiti, wypáliti; worauf zu legen, na něco reydowati; in Ketten und Banden —, do paut, do želez dáti; einen Hund an die Kette legen, pſa na řetez dáti; in den Bann —, do klátby dáti; ſich vor Anker —, kotwicy zarazyti; ſich auf etwas legen, na něco ſe oddati; einen Tag —, ſtánj, rok položiti; einem das Handwerk legen —, někomu řemeſlo zapowědjti; něco překazyti; der Wind, die Wellen haben ſich gelegt, wjtr ſe vtiſſil, vlewil, wlny vlehly, ſe vtiſſily; die Kälte wird ſich bald legen, zyma brzy vlewj; wenn ſich ſein Zorn legen wird, když ho hněw pomine; die Schmerzen fangen an, ſich zu legen, boleſti vlewugj, odtrnugj. Das Legen, kladenj; das Eyerlegen, neſſenj wagec.

b Legegeld, n. ſázka.

Legende, f. žiwoty ſwatých, wyſpánj wypſánj žiwotů.

Legereuſe, f. wrſſe.

Legeſtadt, f. ſkladné měſto.

Leghenne, f. noſná ſlepice.

Legion, f. tma, f. (tem, m. Hag.), legio.

Legitimiren, v. a. práwem wykázati, twrditi.

Lehde, f. lado.

Lehen, Lehn, n. léno, manſtwj, náprawa, feudum.

Lehen-, Lehens-, lennj, manſký, náprawnj, feudalis; der Lehenhof, lennj, manſký dwůr; das Lehenrecht, lennj práwo; die Lehentafel, dſky náprawnj.

Lehenbar, adj. manſký, k přigetj léna způſobný.

Lehenfrau, f. panj manſtwj.

Lehengut, n. léno, dědina manſká, manſtwj, náprawa, feudum.

Lehenherr, m. pán manſtwj.

Lehenmann, m. náprawnjk, man, feudatarius.

Lehm, Leim, m. hljna, argilla. Die Lehmwand, ſtěna z hljny.

Lehmen, v. a. wyhlinowati.

Lehmern, adj. hliněný.

Lehmgräber, m. hlinák.

Lehmgrube., f. hlinjk, hliniſſtě.

Lehmicht, adj. hlinowatý.

Lehmklöser, pl. im Bergwerke, welary.

Lehmſchindel, m. kalenec.

Lehmſchmierer, m. hlinomaz.

Lehmtreter, m. hlinák, mor. ſmotlacha.

Lehmwerk, n. lepenice.

Lehn, n. léno, ſ. Lehen.

Lehn-, ſpolehacý; die Lehnbank, ſpolehacý lawice; das Lehnbret, ſpolehacý prkýnko; 2) nágemnj; das Lehnpferd, nágemnj kůň; der Lehnwagen, nágemnj wůz.

Lehnen, v. a. podepřjti, opřjti, kláſti ſe, niti, inniti, S. Anlehnen. 2) půgčiti, půgčowati, zapůgčiti; wypůgčiti, mutuare. Das Lehnen, podepřenj. 2) půgčowánj. Die Lehnung, půgčka. S. Leihen.

Lehnſtuhl, m. lenoſſenka, ſpolehacý ſtolice, mor. lenoſſka.

Lehr-, včenj; die Lehrart, způſob včenj; die Lehrbegierde, žádoſt po včenj; der Lehrbegriff, obſah včenj; die Lehrſtunde, hodina, čas včenj; das Lehrgeld, plat od včenj.

Lehramt, n. auřad včitelſký (včitelſtwj ?).

Lehrbogen, m. ſkružj.

Lehrbrief, m. liſt za wyvčenau.

Lehrbuch, n. wyvčowacý knjha.

Lehrburſche, m. včedlnjk, mor. včeň, tiro; in der Mühle, práſſek.

Lehre, f. navčenj, navka, doctrima doctrina. 2) včenj; in die Lehre geben, do včenj dáti. 3) modla, kroček.

Lehren, v. a. včiti, navčiti, povčiti, wyvčowati, docere; die Vernunft lehret es, rozum tomu včj; wer hat dich das gelehrt, kdo tě tomu navčil. Das Lehren, včenj, wyvčowánj.

Lehrer, m. včitel, magister, præceptor. die —inn, včitelkyně.

Lehrgebäude, n. ſloženj celého včenj, systema.

Lehrhaft, adj. způſobný k včenj; gemný, ſ. Gelehrig.

Lehrherr, Lehrmeiſter, m. miſtr který včj; včitel.

Lehrjahr, n. včenj, čas včenj; meine Lehrjahre, leta mého včenj.

Lehrjunge, Lehrling, m. včedlnjk, mor. včeň.

Lehrmeiſter, m. včitel, miſtr. Die —in, miſtryně, včitelkyně.

Lehrreich, adj. povčugjcý, k navčenj ſlaužjcý.

Lehrſaal, m. die Lehrſtube, včjrna.

b Lehrſatz, m. propowěd, základ včenj.

Lehrſtück, n. članek včenj.

Lehrſtuhl, m. včitelſká ſtolice.

Lehrwand, f. S. Seitenwand, 2.

Leib, m. tělo, corpus; dim. Das Leibchen, tjlko; ſeinem Leibe gutes thun, tělu ſwému howěti; bey Leibe nicht, nikoliwěk, na žádný způſob; an Leib und Leben ſtrafen, na hrdle treſtati; vom Leibe fallen, churawěti, hubnauti, padnauti ſe; einem zu Leibe gehen, na někoho dorážeti, na tělo gjti; wohl bey Leibe, tělnatý, tluſtý při těle. 2) Ein Kleidungsſtück, fig. das Leibchen, tjlko, žiwůtek, der Frauenzimmer, mor. kordulka, frytka, kazagka. 3) břicho, žiwot; Jemanden um den Leib faſſen, někoho w půly obeknauti, obegmauti; geſegneten Leibes, s autěžkem; von Mutterleibe an, od narozenj; das Reiſſen im Leibe, žřenj w břiſſe, vgjmánj. 4) der Rumpf, traup, mor. ſnět, truncus. Brod, pecen, bochnjk, libo; dim. pecnjk, bochnjček.

Leib-, žiwotnj; der Leibarzt, žiwotnj lékař; die Leibwache, žiwotnj ſtráž; der Leibjäger, žjwotnj myſliwec. 2) neymilegſſj: das Leibgericht, die Leibſpeiſe, neymilegſſj, zamilowané gjdlo.

Leibdienſt, m. pěſſj robota.

Leibeigen, adj. wlaſtnj, poddaný, otrocký, chlapſký; — machen, w otroctwj vweſti.

Leibeigener, m. otrok, chlap, ol. člowěk, mancipium; die Leibeigene, otrokyně, chlapkyně.

Leibeigenſchaft, f. otroctwj, chlapſtwj, poroba, ol. člowěčenſtwj, mancipatus.

Leibeigenthum, n. wlaſtnj, oſobnj ſtatek.

Leibel, n. žiwůtek, tjlko, laybljk.

Leiben, v. n. wie er leibt und lebt, gak ſtogj.

Leibes-, těleſný; die Leibesbeſchaffenheit, těleſna těleſná powaha, ſloženj těla, constitutio. Die Leibeskraft, těleſna těleſná ſýla.

Leibesbürde, f. autěžek.

Leibesſorge, f. péče o tělo.

Leibfall, m. odaumrť.

Leibfarbe, f. pleť, f; .; tělná barwa. 2) neymilegſſj barwa.

Leibfrohne, f. S. Leibdienſt.

Leibgedinge, n. žiwotnj, wěčné wěno.

Leibgedingſtadt, f. wěnné, wěnnj měſto.

Leibgurt, m. popruh.

Leibgürtel, m. pás, zona, cingulum.

Leibhaft, adj. těleſný, adv. —ně, corporalis. Sie iſt der leibhafte Teufel, ona ge wtělený ďábel.

Leibig, adj. macatý, tělnatý. adv. —tě.

Leiblich, adj. těleſný; ein leiblicher Eid, těleſná přjſaha. 2) wlaſtnj, ein leiblicher Bruder, wlaſtnj bratr, frater germanus; leibliche Kinder, wlaſtnj děti, proles legitimæ.

Leiblos, adj. beztělný.

Leibſchaden, m. der Bruch, průtrž, hernia.

Leibſtuhl, m. nočnj, záchodnj ſtolice.

Leibwurm, m. hljſta, hljſſť, ſſkrkawka.

Leibzucht, f. wýměnek, wýtažek.

Leich, m. von Fiſchen, potěr; von Fröſchen, žabj weyce, žabiny; sl. žabokřeky.

Leichdorn, m. kuřj oko, řit; holaubě, helos.

Leiche, f. mrtwé tělo lidſké, vmrlec, vmrlčina, mrtwola, cadaver; die Leiche ankleiden, mrtwého ſtrogiti. 2) pohřeb, funus, funus. 3) třenj ryb.

Leichen, v. n. ſich ſtreichen, třjti ſe; das Leichen der Fiſche, třenj ryb.

Leichen-, pohřebnj, funebris; die Leichenfackel, pohřebnj pochodně; die Leichenpredigt, pohřebnj kázanj, der Leichenwagen, pohřebnj wůz. 2) vmrlčj, cadaverosus; die Leichenfarbe, vmrlčj barwa; der Leichengeruch, vmrlčj ſmrad, — puch, vmrlčina.

Leichenbegängniß, n. die Leichenbegleitung, pohřeb, průwod, funus.

Leichenbitter, m. zwáč na pohřeb.

b Leichenſtein, m. hrobnjk, hrobowý kamen.

Leichenträger, m. noſyč mrtwých k hrobu.

Leichentuch, n. přjkrow, pokrow.

Leichnam, m. mrtwé tělo, S. Leiche.

Leicht, adj. lehký, lehek, levis; ſehr leicht, lehaučký; leicht von Füßen, rychlonohý. 2) ſnadný, facilis, ſehr leicht, ſnadničký, adv. lehce, ſnadně.

Leichte, f. S. Leichtigkeit.

Leichteich, m. S. Streichteich.

Leichtern, v. a. lehčiti, polehčiti, S. Erleichtern.

Leichtfertig, adj. lehkowážný, lehkomyſlný, adv. —ně.

Leichtfertigkeit, f. lehkowážnoſt, lehkomyſlnoſt.

Leichtfüßig, adj. lehkonohý, rychlonohý.

Leichtgläubig, adj. lehkowěrný, credulus. adv. —ně.

Leichtgläubigkeit, f. lehkowěrnoſt, credulitas.

Leichthin, adv. běžně, lecgaks, ledabylo.

Leichtigkeit, f. lehkoſt, levitas. 2) ſnadnoſt, facilitas.

Leichtlich, adv. lehce, ſnadně.

Leichtſinn, m. die Leichtſinnigkeit, lehká myſl, lehkomyſlnoſt, lehkowážnoſt, levitas animi.

Leichtſinnig, adj. lehkomyſlný. adv. —ně.

Leichzeit, f. třenj ryb.

Leid, adv. ljto, žel, sl. žal; es iſt mir herzlich leid, geſt mi toho ſrdcem ljto, — žel

Leid, n. ljtoſt, hoře, n. žaloſt, zármutek, dolor, mœror; einem ein Leid thun, někomu vbljžiti, vſſkoditi; ſich ein Leides thun, zabiti ſe, o žiwot ſe připrawiti; Leid tragen, žaloſtiti, rmautiti ſe, žaloſt mjti; vor Leid ſterben, ljtoſtj, hořem vmřjti; im Leide gehen, in der Trauer, ſmutek néſti.

Leiden, n. vtrpenj, přetrpenj, ſtrpenj, muka, ſauženj; das Leiden Chriſti, vmučenj páně, passio.

Leidenſchaft, f. náružiwoſt, wáſſeň, affectus, passio.

Leidenſchaftlich, adj. náružiwý, wáſſniwý; adv. —wě.

Leidentlich, adj. ſneſytedlný; adv. —ně.

Leider, interj. pohřjchu, naſtogte, Bohu žel, proh quod dolor!

Leidig, adj. mrzutý, obtjžný, molestus. 2) fig. zarmaucený, neſſtiaſtný, proklatý; das leidige Geld, — Geitz, zarmaucené, neſſtiaſtné penjze, lakomſtwj.

Leidlich, S. Leidentlich.

Leidweſen, n. hoře, ljtoſt, žaloſt, nařjkánj, zármutek.

Leihen, v. a. ich lieh, habe geliehen, půgčiti, půgčowati, vwěřiti, ſwěřiti, zapůgčiti, sl. požičiti (ol. pogičiti), commodare. 2) wypůgčiti ſe, mutuari. Das Leihen, půgčenj, půgčowánj; zapůgčenj; vwěřenj; půgčka.

Leiher, m. půgčitel, půgčowatel; Die —inn, půgčitelkyně, půgčowatelkyně.

Leihhaus, n. půgčowna? půgčowalna?

Leihkauf, m. litkup, mor. litka.

Leilaken, n. das Leilach, proſtěradlo, lodix.

Leim, m. hljna, S. Lehm.

Leim, m. klih, kleg, gluten. 2) Vogelleim, lep, viscus.

Leim-, klihowý; die Leimfarbe, klihowá barwa; das Leimwaſſer, klihowá woda.

Leimahre, f. der Leimbaum, klenka, klenice.

Leimbank, f. prkýnko na wěgice.

Leimbaum, m. ptačidlo. 2) klenka.

Leimen, m. hljna, S. Lehm.

Leimgrube, f. S. Lehmgrube,

Leimen, v. a. kljžiti.

Leimicht, adj. klihowatý.

Leimig, adj. klihowý, klihowatý; ein leibmiges Weſen, klihowatina.

Leimleder, n. mrtew, f.

Leimruthe, f. wěgice, wěgička; eine Art davon, teyk; ſind es zwey, dwogáček; drey, trogáček; vier, čtweráček.

Leimſieder, m. klihař, kljwař.

Leimſpindel, f. wěgička.

Leimſtange, f. rohatina.

Leimtaſche, f. leperna.

Lein, m. len, linum.

Lein-, lněný; das Leinöl, lněný oleg.

Leinbaum, m. klenka, klenice, acer platanoides Lin.

Leindotter, m. lnice, hubilen, kazylen, meydlo, ryzec; myagrum sativum Lin. von Leindotter, ryzcowý.

Leine, f. prowázek; lano. 2) oprátka.

Leinen, v. n. aufthauen, táti.

Leinen, adj. lněný. 2) plátenný.

Leinen, n. plátno, S. Leinwand.

Leinknoten, m. palička; die Überbleibſel davon, mor. pobaba.

Leinkraut, n. len matky Božj, Antirrhinum linaria Lin.

Leinkittel, m. halena.

Leinkuchen, m. bochnice, opelka.

Leinſamen, m. lnjnj, lnjně, lněné ſemeno.

Leinwand, f. plátno, linteum. ſehr feine ol. kment; bunte, ſtrakatina; ungebleichte, režné plátno.

Leinwanden, adj. plátenný, linteus.

Leinwandhandel, m. plátenictwj, handl w plátně.

Leinwandhändler, m. plátennjk. Die —inn, plátennice.

Leinweber, m. tkadlec, sl. tkáč, textor; die —inn, tkadlice, Leinwebersfrau, tkadlcowá, S. Weber.

Leinweberey, f. tkadlcowſtwj, tkadlectwj.

Leinwiſch, m. Leinhader, m. lněnice.

Leiſe, adj. tichý; leiſer Gang, tichý chod. 2) tenký; leiſes Gehör, tenký ſluch, adv. zticha, tjſſe, zlehka; Leiſe reden, poſſepmo, zticha mluwiti.

Leiſten, m. kopyto, dim. kopeytko; ſie ſind über einen Leiſten geſchlagen, na gedno gſau kopyto děláni, na gedno brdo tkáni.

Leiſten, v. a. dokázati, konati, wykonati, doweſti, způſobiti; Hülfe leiſten, ku pomocy přiſpěti; die Huldigung — poddanoſt ſljbiti; einen Eid — přjſahu ſkládati; Bürgſchaft —, rukogmjm býti; Gewähr — ſpráwau ſe zawázati; Widerſtand —, odoláwati, odporowati; Geſellſchaft —, prowázeti, towaryſſem býti na ceſtě; Pflicht —, powinnoſt prokázati, činiti; Frohndienſte — robotu wybýwati; das Verſprochene — k přjpowědi ſtáti, přjpowěd ſplniti.

Leiſtenbruch, m. keyla (w ledwj), hernia inquinalis.

Leiſtenhobel, m. liſſtownjk.

Leiſtenſchneider, m. kopytář, ſſpaličkář.

Leiſtenwerk, n. liſſtowánj.

Leiſtung, f. konánj, wyplněnj, prokázanj; des Eides, ſkládanj přjſahy, der Frohndienſte, wybytj roboty.

Leitband, n. wodjdka, pl. (sl. wodjček).

Leite, f. ſtráň. 2) ein Faß, woznice.

Leiten, v. a. wéſti, woditi, řjditi; das Leiten, wedenj, wozenj.

Leiter, m. wodič, wůdce, (woditel?)

Leiter, f. řebřjk, (mor. žebř, žebřjk,) Scala dim. das Leiterchen, řebřjček, 2) am Wagen, řebřina (mor. žebřina) 3) zum Foltern, ſſkřipec.

Leiterbaum, m. bidlo.

Leiterſproſſe, f. ſſpryſle, ſſpryſljk.

Leiterwagen, m. řebřinowý wůz.

Leitfaden, m. prawidlo, zprawidlo, (vwodnjk?)

Leitfiſch, m. ſpolnice, průwodnjk.

b Leithammel, m. das Leitſchaf, ločowec, ločowka.

Leithund, m. wyžle, wyžlenec, ſljdnjk, canis sagax.

Leitſeil, m. oprať, (mor. oprata) oprátka, sl. obodza.

Leitſeilpferd, m. n. opratnj kůň.

Leitſtern, m. průwodnj hwězda, 2) nedwědice menſſj, wůz menſſj na nebi.

Leituch, n. proſtěradlo S. Leilaken.

Leitung, f. wedenj, zprawowánj; die göttliche Leitung, řjzenj Božſké.

Lende, f. ledwj, bedro, lumbus; dim. ledwjčko, bedýrko.

Lenden-, bedrowý, ledwowý; der Lendenſtein, ledwowý kámen.

Lendenbraten, m. ledwinka, ledwinowá pečeně.

Lendenlahm, adj. ztrhnutý w ledwj.

Lendenweh, n. ſtonánj na ledwj, bolenj ledwj.

Lendenwurz, f. ledwičnjk?

Lenken, v. a. obraceti, obrátiti; řjditi, zprawowati; ſich lenken laſſen, dáti ſebau wládnauti; das Schiff lenken, reydowati; fig. der Menſch denkts, Gott lenkts, člowěk mjnj, Bůh měnj; ſich rechter Hand lenken, vhnauti ſe w prawo.

Lenker, m. wognice.

Lenkriemen, m. oprať, opratnj řemen.

Lenkſam, adj. powolný.

Lenkſchämel, m. opljn.

Lenkſamkeit, f. powolnoſt.

Lenkſeil, n. oprať, dim. oprátka.

Lenkung, f. das Lenken, obrácenj, zprawowánj, wláda.

Lenkzügel, m. powodec.

Lenz, m. garo, podletj, mor. weſno, ver.

Lenz-, podletnj, garnj; die Lenzblumen, podletnj, garnj kwětiny.

Lenzmonat, m. březen, Martius.

Leopard, m. lewhart; die —inn, lewhartice.

Lerche, f. ſſkřiwan, ſkřiwan, dim. ſkřiwánek, alanda alauda.

Lerchen-, ſſkřiwánčj, ſſkřiwanj; eine Lerchenfeder, ſſkřiwanj péro. 2) na ſſkřiwany; das Lerchennetz, ſýto na ſſkřiwany.

Lerchenfalk, m. oſtřjž, dim. oſtřjžek, falco alaudarum Linn.

Lerchenſtreichen, n. der Lerchenfang, chytánj ſſkřiwanů do ſýtj. 2) odtah a přjtah ſſkřiwanů.

Lerm, Lermen, m. powyky, S. Lärm.

Lernen, v. n. včiti ſe, navčiti ſe něčemu, discere; eine Sprache —, gazyku ſe včiti; das lernt ſich bald, tomu ſe brzy navčj; anfangen etwas zu lernen, zavčowati ſe. Das Lernen, včenj.

Leſe, f. zbjrka, mor. bránj.

Leſe-, k čtenj; das Leſebuch, knjha k čtenj.

Leſen, v. a. irr. ich las, zbjrati, colligere. den Wein —, wjno zbjrati; 2) přebjrati; Erbſen —, hrách přebjrati. 3) Im Buche, čjſti, legere, oft, čjtati; einem den Text, die Leviten leſen, latinku čjſti; die Meſſe leſen, mſſi ſlaužiti, čjſti; flüchtig —, na přeſkáčku čjſti. Das leſen Leſen, zbjránj; přebjránj; čtenj.

Leſer, m. čtenář, (ol. čjtatel), lector, die —inn, čtenářka (čjtatelkyně). 2) zběrač, die —inn, zběračka.

Leſerlich, adj. co ge k čtenj, čitedlný Com. čtedlný? legibilis. adv. —ně.

Leſung, f. čtenj, čjtánj.

Leſezimmer, n. pokog k čjtánj, čjtárna?

Letten, m. gjl, argilla.

Letter, f. litera, pjſmě, pjſmeno; ol. čtena.

Lettig, adj. gilowatý.

Letze, f. laučenj; zu guter Letze, na rozchodnau.

Letzen, v. a. weſeliti ſe; ſich an etwas —, pochutnati ſy na něčem. 2) v. rec. ſich letzen, laučiti ſe, rozžehnáwati ſe.

Letzte, der, die, das, adj. poſlednj, ultimus; zum letzten Male, na poſled, poſlednjkrát; das letzte Mal, poſledně, b napoſledy; das allerletzte Mal, neypoſléze.

Letztens, adv. poſledně, napoſledy.

Letzthin, adv. onehdy, nedáwno, ondy.

Letztlich, adv. onehdy. 2) zuletzt, napoſledy, konečně.

Leuchel, m. čeſnekowá bylina, Erysimum Alliaria Linn.

Leuchte, f. ſwětlo. 2) krb. 3) lucerna, ſwjtedlnice. Der Leuchtenſchiebel, bába.

Leuchten, 1. v. n. ſwjtiti, splendere. 2) ſtkwjti ſe, třpytěti ſe, coruscare. 3) bleyſkati ſe, fulgurare. 4) fig. ſpatřowati ſe.

2. v. a. ſwjtiti, poſwjtiti, lucere; das Leuchten, ſwjcenj, poſwjcenj.

Leuchter, m. ſwjcen, candelabrum.

Leuchtermacher, m. ſwjcnář.

Leuchtwurm, m. řeřátko.

Leugnen, zapřjti, S. Läugnen.

Leumund, m. powěſt; der einen böſen Leumund hat, zlopowěſtný.

Leute, pl. lidé; eine Menge Leute, lidſtwo, dim. die Leutchen lidičky, pl. mor. lidkowé.

Leutenant, m. mjſtodržjcý heytmana, laytnant, podſetnjk?

Leuteſcheu, Leutſcheu, adj. newljdný, zakrnělý, zaſmuſſilý, ein leuteſcheuer Menſch, zaſſmuſſilec zaſmuſſilec, pokautnjček, sl. potměhudl, adv. —ně, —le.

Leutſelig, adj. wljdný, přjwětiwý, lidſký, humanus; adv. —dně, —wě, lidſky.

Leutſeligkeit, f. wljdnoſt, přjwětiwoſt, humanitas.

Levante, f. wýchodnj země.

Levantiſch, adj. z wýchodnjch zemj.

Levit, m. lewita, gahen, levita, diaconus.

Levitiſch, adj. lewitſký.

Lexicon, m. ſlownjk, ſlowář.

Leyer, f. kolowrátek, lira, dim. das Leyerchen, kolowráteček; es iſt die alte Leyer, zpjwá ſtarau pjſeň, notu. 2) Am Himmel, hauſličky. 3) Beym Tuchſcherer, držadlo.

Leyern, v. n. na kolowrátek hráti, 2) fig. kňaurati. 3) laudati ſe. Das Leyern, hránj na kolowrátek; laudánj.

Leykauf, m. litkup, S. Leihkauf.

Licht, adj. ſwětlý, lucidus; licht machen, oſwěcowati; den Wald licht machen, prokleſſťowati les; es iſt ſchon heller lichter Tag, giž geſt bjlý bjlaucý den; im lichten Brande, plným plamenem; im Lichte, zſſjřj; na ſſjřku.

Licht, n. ſwětlo, lux; ſwětloſt, claritas; dim. das Lichtchen, ſwětýlko; es wird Licht, ſwitá, ſwitá ſe; das ſteht mir im Lichte, to mi zaclánj, zacloňuge; gehe aus dem Lichte, odſloň! mit dem Lichte ſchöckern, žáhati; fig. Hinter das Licht führen, oſſáliti, opentliti, podſkočiti někoho. 2) Licht, pl. Lichter, ſwjce, ſwjčka, candela, dim. Lichtlein, Lichtel, ſwjčička.

Licht-, zſwětla: Lichtblau, adj. zſwětlamodrý zſwětla modrý; lichtgelb, adj. zſwětla žlutý; lichtroth, adj. zſwětla čerwený. 2) ſwjčkowý; der Lichtbraten, ſwjčkowá pečeně, duſſenice. 3) na ſwjčky; der Lichtkorb, koš na ſwjčky.

Lichtblende, f. ſtinidlo, záclona.

Lichtbutzen, m. Lichtdieb, m. oharek, zloděg.

Lichtelweib, n. die Lichterfrau, ſwjčkářka, ſwjčkowá bába.

Lichten, v. a. zlehčiti, wyprázdniti, den Anker lichten, kotwicy wyzdwjhnauti. 2) Den Verſtand, oſwjtiti. 3) Den Wald, prokleſtiti.

Lichterloh, adj. plápolagjcý. adv. plamenem; es brennt lichterloh, plamenem hořj, plápolá.

Lichtflügel, m. beym Seifenſieder, ſſrák.

Lichtform, f. forma na ſwjčky.

Lichtholz, n. lauč.

Lichthut, m. přjklop, zhaſynák, haſydlo.

Lichtknecht, m. Lichtſtecher, hoſpodářjček.

Lichtmeſſe f. hromnice, plur. očiſſťowánj P. Marye.

b Lichtmücke, f. ſwětluſſka, můra, ſmrt, culex pipiens Linn.

Lichtputze, f. die Lichtſchere, vtěradlo, vtěracý nůžky, (ſwětločiſt, kratiknoť kratiknot, tratiknot, nov.)

Lichtputzer, m. vtěrač.

Lichtſcheu, adj. pokrywačný, zaſmaſſilý zaſmuſſilý, (lucifugus.)

Lichtſchirm, m. S. Lichtblende.

Lichtſchnuppe, f. oharek.

Lichtſtrahl, m. paprſſlek, radius.

Lichtträger, m. ſwětlonoš.

Lichtvoll, adj. ſwětlý, přegaſný.

Lichtwurm, m. řeřátko, mor. ſwatojánek, S. Johanniswurm.

Lichtziehen, n. taženj ſwjček.

Lichtzieher, m. ſwjčkář.

Licitation, f. odhad, licytacý.

Lidlohn, m. mzda, S. Liedlohn.

Lieb, adj. milý, rozmilý, roztomilý; es ſey lieb oder leid, buď ljbo nebo žel; mein Lieber, milý brachu, meine Liebe, milá brachu; es iſt mir lieb, gſem tomu rád; es iſt ihm nicht lieb, nenj mu mjlo; er hat ihn lieb, geſt laſkaw na něho; má ho rád; einen lieb gewinnen, zamilowati, zaljbiti ſy koho. 2) Božj; das liebe Brod, Božj dárek; das ganze liebe Jahr; celý Božj rok; unſre liebe Frau, rodička Božj, panenka Marya.

Liebäugeln, v. n. očkem házeti; zamilowaně pokukowati, hleděti.

Liebchen, n. milý, miláček, milenek; f. milenka, milá.

Liebden, Ew. Liebden, láſka waſſe.

Liebe, f. láſka, ol. miloſt, amor; vor Liebe brennen, láſkau hořeti; mir zu liebe, mně k ljboſti, k wůli, wděk.

Liebeln, v. n. milkowati, ſſmaurati ſe, ſſiſſmati ſe. Die Liebeley, milkowánj.

Lieben, v. n. milowati, sl. lubiti, amare, diligere; ich liebe dieß Kind, na to djtě gſem laſkaw.

Liebenswürdig, adj. milowánj, láſky hoden.

Liebes-, láſky, das Liebeskind, djtě láſky, panenſké; die Liebesflamme, plamen láſky. 2) o láſce, zamilowaný; der Liebesblick, zamilowané pohleděnj; der Liebesbrief, zamilowané pſanj; das Liebesgedicht, báſeň o láſce, zamilowaná. 3) z láſky; der Liebesdienſt, poſlauženj, ſlužba z láſky; das Liebesfieber, zymnice z láſky. 4) přátelſký, bratrſký; der Liebeskuß, přátelſké poljbenj; das Liebesmahl, přátelſký oběd.

Liebesgott, m. bůh láſky; kupjdo; nov. milek. die — Göttin, wenuſſe, (lada?)

Liebesgras, n. třeſutka, Briza media Linn.

Liebestrank, m. nápog láſky, poď za mnau, Wel. philtrum; einem den Liebestrank geben, vdělati někomu; ſtreyčka pécy.

Liebeswerk, m. ſkutek láſky, — laſkawý.

Liebeswuth, f. ztekloſt z láſky.

Liebhaber, m. milownjk, obljbce, milowný něčeho, amans; die —inn, milownice. 2) Milý.

Liebhaberey, f. milownictwj.

Liebkoſen, v. a. lahoditi, ljſati ſe, vmjleti ſe; lichotiti.

Liebkoſend, adj. auliſný, liſawý, lichotiwý.

Liebkoſung, f. auliſnoſt, lahozenj, milkowánj, vmjlenj ſe.

Lieblich, adj. libý, lahodný, pochotný, ljbezný, vtěſſený, svavis, adv. libě, lahodně, ljbezně.

Lieblichkeit, f. lahoda, lahodnoſt, ljbeznoſt, vtěſſenj.

Liebling, m. miláček, miloſtnjk, kochánek, milenek.

Lieblings-, zamilowaný, neymilegſſj: Lieblingſache, neyobljbeněgſſj wěc.

Lieblos, adj. nelaſkawý, nemiloſrdný, nemiloſtný.

b Liebloſigkeit, f. nelaſkawoſt, nemiloſtnoſt, nemiloſrdenſtwj.

Liebreich, adj. miloſtný, laſkawý, přjwětiwý, comis. adv. —ně, —wě, mjle.

Liebreitz, m. wab k láſce. 2) laſkawec.

Liebſchaft, f. láſka, milowánj, zamilowánj, freg.

Liebſte, der, die, das, neymilegſſj. 2) der Liebſte, milý, milenek, miláček, kochánek, ġalán. Die Liebſte, milá, milenka, kochanka; ġalánka.

Liebſtöckel, n. libeček; libček, ligusticum leuisticum Linn.

Liebſtöckel-, libečkowý.

Liebwerth, adj. neymilegſſj.

Lied, n. pjſeň, cantilena, dim. das Liedchen, pjſnička.

Liederbuch, n. pjſně pl., knjha pjſnj.

Liederdichter, m. ſkladač, ſkladatel pjſnj.

Liederkrämer, m. pjſničkář.

Liederlich, adj,. nepořádný, neſpráwný, nedbalý, proſtopáſſný; ein liederlicher Menſch, dareba, darebák, marnotratnjk, heyřič; ein liederliches Weibsbild, campara, cára, ſſlundra, necuda.

Liederlichkeit, f. nepořádnoſt, neſpráwnoſt, nedbaloſt.

Liedern, v. a. kožj opatřiti.

Liedlohn, m. mzda, plat za prácy.

Liefern, v. a. odwážeti, dodati, dodáwati; fig. eine Schlacht liefern, bitwu ſwéſti.

Lieferant, m. odwodič? dodawatel, liferant, liwrant.

Lieferung, f. odwod, dodáwánj; dowáženj; odwáženj.

Liegegeld, n. čekané?

Lieger, m. beym Tuchſcherer, ležák.

Liegerſtunde, f. hodina, čas k odpočjwánj.

Liegetag, m. den odpočinutj; odpočinek.

Lilie, f. lilium, Lilium.

Lilien-, liliowý; das Lilienöl, liliowý oleg.

Limitiren, v. a. obmezowati.

Limonade, f. limonáda.

Limonie, f. limaun, Citrus limon Linn.

Limonienbaum, m. limaunowý ſtrom.

Limpf, m. wrcholek na ſtromě. 2) wýhon.

Lind, adj. lewný, powlowný, měký, hebký; židký. Lindes Wetter, odměk. S.Gelind.

Linde, f. der Lindenbaum, ljpa, lipowý ſtrom, tilia. Die Linden, coll. ljpj, ljpowj.

Linden-, lipowý; der Lindenbaſt, lipowé lyko; der Lindenmiſtel, lipowé mélj, viscum album Linn.

Lindenſchwamm, m. lipěnka, mor. lipůwka.

Lindern, v. a. polehčiti, vlehčiti, vlewiti, oblewiti.

Linderung, f. oblewenj, oblewa.

Lindigkeit, f. S. Gelindigkeit.

Lindwurm, m. ſaň, drak.

Lineal, n. linyál, (mor. linyár), prawidlo.

b Linie, f. linye, lina, čára, řádka, řádek. 2) rod; in männlicher Linie, po meči; in weiblicher —, po přeslicy.

Linienſchiff, n. řádnj lod loď.

Linientruppen, pl. řádnj wogſko.

Linieren, v. a. linyrowati, linowati, čarowati; čáry, liny dělati.

Linig, adj. liný; geradlinig, přjmoliný, rownoliný. S. auch Krummlinig.

Link, adj. lewý; krchý, krſſňawý, krchňawý, laevus; Die linke Hand, lewice, krſſka; linker Hand, adv. w lewo, na lewo. 2) Die linke Seite eines Tuchs, rub, ruby.

Links, adj. (vulg. linkiſch) der links iſt, lewák; krchňák, krſſňák; der links und rechts iſt, obauručnjk, obogetnjk; adv. links um, linker Hand, na lewo, w lewau ſtranu, na lewé ſtraně. 3) 2) na ruby 3) křiwě, zle, nemotorně.

Linſe, f. čečka; čočka, (mor. čučka), čečelka, ol. ſſocowice, ſočowice, sl. lenče, ervum lens Lin. dim. das Linschen, čečička. 2) Die Lone am Rade, zákolnjk.

Linſen-, čočkowý, ſſocowičný; die Linſenſuppe, čočkowá poljwka.

Linſenacker, m. čečeliſſtě, čočkowiſſtě, ſſocowičiſſtě, sl. lenčiſſtě.

Linſenbaum, m. čeſká ſenes, Colutea L.

Linſenförmig, adj. čočkowitý.

Linſenſtroh, n. čečelina, čočkowina, sl. lenčina, ſſoſſowina.

Lippe, f. pyſk, (ol. ret, sl. rot,) labium; die Lippen, rty, rtowé. dim. das Lippchen, pyſček, pyſſtjček.

Lippen-, rtowý, labialis: der Lippenbuchſtab, rtowé pjſmeno.

Lips, m. Lippig, pyſkatý, pyſkáč.

Liſpeler, m. ſſeplaun, ſſeplák; ſſeplawý, blaesus.

Liſpeln, v. n. et a. ſſeplati; der Baum liſpelt, ſtrom ſſuſtj; in die Ohren, ſſeptati, mor. ſſuſſkati. Das Liſpeln, ſſeptánj.

Liſt, f. leſt, chytrcſt chytroſt, lſtiwoſt, zchytraloſt.

Liſte, f. poznamenánj, liſta.

Litaney, f. litanye.

Litze, f. ſſňůrka.

Livree, Liverey, Liberey, f. liberage, liberag; barwa.

Lob, n. chwála, laus; Gott Lob, chwala Bohu, buď Bohu chwála.

Lob-, chwalný, pochwalný; das Lobgedicht, chwalná báſeň; die Lobrede, pochwalná, chwalná řeč, nov. chwálořeč 2) chwály; die Lobbegierde, žádoſt chwály; lobbegierig, chwály žádoſtiwý.

Lobgeſang, m. pjſeň chwály; nov. chwálozpěw.

Lobgierde, f. lakomoſt chwály.

Lobgierig, adj. chwály lakomý.

Loben, v. a. chwáliti, wychwalowati, pochwáliti, laudare.

Lober, m. chwalitel; wychwalowatel.

Lobeserhebung, f. wychwalowánj.

Löblich, adj. chwalitebný, ſlowutný; ſlawný; adv. —ně; das löbl. Regiment, ſlawný reġiment; hochlöblich, weleſlawný; höchſtlöblicher Gedächtniß, přeſlawné paměti.

Löblichkeit, f. chwalitebnoſt.

Lobpreiſen, v. a. welebiti, ſlawiti, weleſlawiti, wychwalowati.

Lobredner, m. chwalnořečnjk?, chwalořečnjk.

Lobſingen, v. n. prozpěwowati.

Lobſpruch, m. pochwala.

Lobwürdig, Lobenswerth, adj. chwalitebný, chwály hoden.

Loch, n. pl. Löcher, djra, foramen, dim. das Löchelchen, Löchlein, djrka, djrčička. 2) Im Balken, dlab; vcho 3) In der Naſe, die Naſenlöcher, chřjpě, f. pl.

Lochbaum, m. liznjk. S. Lachbaum.

Locheiſen, n. željzko na djry dělánj.

Löcheln, v. a. djrkowati.

Lochen, v. a. S. Lachen. 2) djry dělati, děrawiti.

b Löcherig, adj. děrawý; voll kleiner Löcher, djrkowatý; — werden, děrawěti, zděrawěti.

Löcherigkeit, f. děrawoſt.

Löcherſchwamm, m. djrkowatá hauba.

Lochtaube, f. daupnák, S. Holztaube.

Lockaas, n. wnada, S. Lockſpeiſe.

Locke, adj. krotký.

Locke, f. kadeř, kučera, kudrna, cincinnus; dim. das Löckchen, kudrnka. 2) wnada, náſtraha, esca.

Löckeln, v. a. kudrnkowatiti, prſtýnkowatiti.

Locken, v. a. kadeřiti, crispare. 2) lauditi, wnaditi, wábiti, allicere Das Locken, die Lockung, wábenj, lauzenj.

Locker, adj. hýbawý, oſlablý, ſlabý; ein lockerer Zahn, wiklawý zub. 2) ſypký, kyprý; lockere Erde, ſypká, kyprá země. 3) fig. rozpáſaný, rozpuſtilý; locker leben, marniti, mrhati, heyřiti; ein lockerer Menſch, heyřič, marnotratnjk; lehkomyſlnjk; adv. ſlabě, kypře, rozpuſtile. Das Garn locker ſpinnen, přjzy málo krautiti; ein locker gewundener Knäuel, ſlabě vwité klubko.

Lockern, v. a. die Erde, změlniti, zkypřiti; die Wolle, čechrati.

Lockherd, m. humenec, humence. S. Vogelherd.

Lockig, adj. kadeřawý, kučerawý, kudrnatý, crispus.

Lockpfeife, f. wábná pjſſťalka.

Lockſpeiſe, f. wnada, náſtraha, esca; — anlegen, naſtražiti.

Lockvogel, m. wábný, wolawý pták, wolawec.

Lode, f. hadr, kloc, capart.

Loden, v. n. wyháněti.

Loderaſche, f. pýř, peyř, pýřenj, (ol. horohaſſe,) mor. perně, sl. pýřenice, favilla.

Lodern, v. n. žjřeti. 2) plápolati, pálati, ol. pláti.

Löffel-, lžičnj; die Löffelſpeiſe, lžičnj gjdlo, co ſe lžjcý gj; der Löffelſtiel, držadlo lžičnj, v lžjce.

Löffelänte, S. Löffelgans.

Löffelblech, n. lžičnjk.

Löffelfohre, f. S. Krummholzbaum.

Löffelgans, f. modrá wolawka, lžičák, gralla platalea Lin.

Löffelkraut, n. lžičnjk, sl. ližičnjk, cochlearia officinalis Linn. Das Löffelkrautwaſſer, lžičnjkowá woda.

Löffelmacher, m. lžicař, sl. ližičkář.

Löffeln, v. n. ſſmaurati ſe, ſſiſſmati ſe, S. Läffeln. 2) lžicý gjſti.

Löffelreiher, Löffler, m. S. Löffelgans.

Lohe, f. třjſlo. 2) plamen, plápol; Lichter, Lohe brennen, plamenem hořeti.

Loh-, třjſlnj, třjſlowý; der Lohballen, třjſlowá kaule; die Lohfarbe, třjſlowá barwa; die Lohmühle, třjſlnj ſtaupy.

Lohbad, n. ſuſſjrna.

Lohbeitze, Lohbrühe, f. třjſlnice.

Loheiche, f. ſſipák, křemelák, Quercus robur Linn.

Lohen, 1. v. a. kůže třjſlem wyděláwati. 2. v. n. plápolati.

Lohfeuer, n. plamen, plápol.

Lohfink, m. heyl.

Lohgar, adj. třjſlem wydělaný, w třjſle wyleželý.

Lohgärber, Lohgerber, m. koželuh.

Lohgärberey, f. koželužſtwj.

Lohgrube, f. S. Lohbeitze.

Lohn, m. mzda, plat.

Lohn-, ze mzdy, z platu, placenj; der Lohntag, Löhnungstag, den placenj; der Lohnſchnitter, žnec ze mzdy.

Lohnarbeiter, m. který pracuge ze mzdy; mezdnjk? mzdnjk? mzdář?

Lohnen, v. a. platiti, zaplatiti, odplatiti; lohn’s b Gott; naděl Pán Bůh. Das lohnt der Mühe nicht, to neſtogj za prácy.

Löhner, m. S. Lohnarbeiter.

Löhnung, f. plat; placenj.

Löhren, S. Lärmen.

Lolch, n. kaukol, Agrostema Githago Lin. S. Raden. Taumellolch, lelek, matononoha, mor. mylek.

Lombard, n. S. Leihhaus.

Lone, f. der Lonnagel, zákolnjk.

Loos, Looſen, S. Los, Loſen.

Lorbere, f. Lorber, m, . bobek, Laurus nobilis Linn.

Lorber-, bobkowý; das Lorberblatt, bobkowý liſt; der Lorberhain, bobkowý hág, bobkowj, bobkowiſſtě.

Lorche, Lorke, f. ein Schwamm, kozár.

Lorke, f. S. Lauer. 2) kukačka.

Los, n. los, odſud, wrh, sors.

Los-, loſnj; das Losſpiel, loſnj hra; der Lostopf, loſnj hrnec, nádoba.

Los, adj. nepewný, nevwázaný, rozwázaný; puſſtěný, propuſſtěný; ſypký, kyprý; loſer Zahn, wiklawý zub. fig. zlý, rozpáſaný, nezbedný; loſes Maul, zlá, nectná, newymytá huba.

2) adv. eigentl. und fig. od, wy, roz: vor den Zeitwörtern, z. B.

Los binden, odwázati, rozwázati.

- bitten, wyproſyti.

- brechen, odlomiti.

- drucken, den Bogen, luk ſpuſtiti.

- geben, propuſtiti, wyhoſtiti.

- gürten, rozpáſati.

- gehen, das Gewähr ging los, zbraň ſe ſpuſtila.

- hauen, vtjti, odtjti.

- kaufen, wykaupiti.

- kommen, wywáznauti, propuſſtěnu býti.

- lassen, puſtiti; einen Gefangenen, wězně, gatého propuſtiti; einen Unterthan, poddaného wyhoſtiti.

- lügen, ſich, wylhati ſe.

Los platzen, probleknauti.

- ſagen, ſich, odřjcy ſe.

- ſchießen, wyſtřeliti, ſpuſtiti.

- ſchneiden, odřjznauti.

- ſpannen, wypřáhnauti.

- ſprechen, von Sünden, rozhřeſſiti, rozhřjſſiti. Die Losſprechung, rozhřeſſenj.

- werden, zbýti, zhoſtiti, zproſtiti ſe, zproſſtěnu býti.

- zählen, oſwoboditi, zproſtiti.

3) do, na: los gehen, nun geht es los, teď ge mela; los ziehen, na někoho dorážeti, tuze haněti; auf den Feind, na nepřjtele táhnauti; auf einen losfahren, ſápati ſe na někoho; nur darauf los, gen do toho.

4) fig. am Ende, bez-; brodlos, bez chleba; gottlos, bezbožný; bodenlos, bezedný; ehrlos, bezectný; kraftlos, mdlý; hülflos, bez pomocy, opuſſtěný; heillos, neſſťaſtný, bohaprázdný. S. auch Loſe.

Losbrief, m. wýhoſt, wýhoſtnj liſt.

Löſch-, k haſſenj; das Löſchgeräthe, náſtroge k haſſenj. 2) haſſený; die Löſchkohlen, vhlj haſſené.

Löſchbrand, m. opalek, vhaſſená hlaweň, titio exstinctus.

Löſche, f. loďka. 2) haſýrna, 3) maur.

Löſchen, 1. v. a. ich löſchte, haſyti, zhaſyti, zhaſýnati, exstinguere, gelöſchter Kalk, haſſené wápno. 2) Die Schrift, přetrhnauti, wymazati.

Löſchen, 2. v. n. ich loſch, zhaſnauti, vhauſnaut, exstingui. Das Löſchen, haſſenj.

Löſchgrube, f. haſýrna.

Löſchhorn, Löſchhütlein, n. zhaſynák, haſydlo.

Löſchpapier, n. prožeracý, proſkakugjcý papjr.

Löſchtrog, m. leyſſtrok, haſýrna.

Löſchung, f. haſſenj; wymazánj.

b Löſchwedel, Löſchwiſch, m. kropáč.

Losdeuter, m. loſownjk, loſnjk.

Loſe, adj. rozpuſtilý, lehkomyſlný; ein loſes Maul haben, hubowat.

Löſegeld, n. wýplata.

Loſen, v. n. loſowati, loſy metati. 2) vſſi naſtawowati.

Löſen, v. a. popuſtiti, porozwázati; das Strumpfband —, podwazek popuſtiti. 2) Die Zunge —, gazyk podřezati; fig. k mluwenj přiweſti, rozmluwiti. 3) den Knoten —, vzel rozwázati, rozvzliti, die Knoten am Flachſe, hláwky lauſſtiti. 4) Geld, tržiti, vtržiti, natržiti; geben Sie mir was zu löſen, degte mi počinek. 5) Mit Geld —, wykaupiti, wyplatiti, redimere. 6) das Geſetz —, práwo zkazyti, zruſſiti. 7) Die Kanonen —, z děl ſtřjleti, wyſtřelili wyſtřeliti. 8) Die Sünden —, hřjchy rozwazowati, rozhřeſſiti. S. Auflöſen.

Löſer, m. wýplatce, S. Erlöſer.

Loſer, m. beym Haſen, ſluchy.

Löſeſtunde, f. hodina, čas k ſtřjdánj.

Loskaufer, m. wykupitel; der Losgekaufte, wykaupenec.

Lostopf, m. karban, hrnec na loſy.

Loſung, f. znamenj, tessera; im Berkwerke Bergwerke, lozuňk; des Gewildes, trus; beym Verkaufen, počinek.

Loszeichen, n. ſwědek.

Loth, n. der Maurer, záwažj, olownice. 2) lot, semuncia.

Löth-, letownj, letowacý; die Löthpfanne, letownj pánew; der Löthkolben, letowacý palička; das Löthrohr, letowacý trubka.

Lothen, v. a. bey den Maurern, podle olownice měřiti. 2) lotowati.

Löthen, v. a. letowati, ſletowati.

Löthig, adj. lotowý; löthiges Gold; ryzý zlato; ſechzehnlöthiges Silber, ſſeſtnáctilotowé ſtřjbro.

Lothſe, Lotsmann, m. průwodce lodnj.

Lotte, f. im Bergbaue, prkenný průwod.

Lotterbübiſch, adj. lotrowſký, adv. —ſky, zlotřile.

Lotterie, f. loterye.

Löwe, m. lew, leo; dim. das Löwchen, Löwlein, lwjček; ein junger, lwjče, lwičátko, die —win, lwice; der Löwe brüllt, lew řjčj, řwe.

Löwen-, lwowý; die Löwenhaut, lwowá kůže, lwowina? das Löwenherz, lwowé ſrdce.

Löwenfuß, m. huſý nůžka, Alchemilla vulgaris, Lin.

Löwenklaue, f. nedwědj pazneht.

Löwenmaul, n. hledjk (bylina), antirrhinum. S. Hundskopf.

Löwenzahn, m. pleſſka, pampeliſſka, leontodon taraxacum Lin.

Löwenwärter, m. lwář, hljdař hljdač lwů.

Lucerne, f. wogtěſſka, Medicago sativa, Lin.

Luchs, m. rys, (bey den Neuern oſtrowid), Lynx. Der Luchsſtein, ryſý kámen. Luchsaugen, ryſý oči. 2) byſtrý, oſtrý zrak. Die Luchshaut, das Luchsfell, ryſyna, ryſý kůže.

Lucifer, m. der Stern, dennice, lucifer 2) der Teufel, lucyper; den Lucifer oft nennen, lucyperowati.

Lücke, f. ſſkulina, (ol. ſkula, ſkulina) ſſtěrbina, dim. das Lückchen, ſſkulinka, ſſtěrbinka, mezera, hier iſt eine Lücke, zde ge mezera, zde něco ſcházý.

Lückig, adj. ſſtěrbiwý. S. Zahnlückig.

Ludel, f. cucadlo (ol. řápek), dim. cucádko.

Luder, n. mrcha, mrſſina. 2) fig. mrcha člowěk.

Luderleben, n. pſý žiwobytj; — führen, proſtopáſſně žiwu býti, pſý žiwobytj wéſti, heyſowati.

Lüderlich, S. Liederlich.

Ludern, v. n. pſý žiwot wéſti, pſýti ſe; čubčiti ſe.

b Luft, f. pl. Lüfte, powětřj, aer, aura; in den Lüften fahren, w powětřj ljtati; Luft ſchöpfen, dýchati, oddychati; du ſprichſt in die Luft, darmo řeč, darmo mluwjš; in freyer Luft, pod ſſjrým nebem; einem Baume Luft machen, ſtrom prokleſtiti; dem Blute —, žilau puſtiti; fig. dem Herzen —, poſteſknauti ſobě; einem Gedanken —, něco zgewiti; etwas an die Luft legen, něco na powětřj wyložiti. 2) wjtr; dim. das Lüftchen, wětřjk, wětřjček; die Luft kommt aus Morgen, wjtr wěge od wýchodu.

Luft-, powětrný; die Luftgeſchwulſt, powětrný otok; der Lufthimmel, powětrné nebe. 2) powětřj, die Luftſchwere, tjže, těžkoſt powětřj.

Luftblaſe, f. rybj měchýř.