<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

Teku – Zatočený

• Teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekau. Sing. Imp. Neut. aſsonat Græco. τήχω. in præt. tekł. Inf. tecy, tecti, týcti, alij etiam técy, técſti, týcſti. (płynu) fluo, mano, ich flieſſe. VI/410 Item (běžjm) curro, ich Lauffe, teče wůkoł měſta woda. aqua fluit, currit circa urbem. das Waſſer fleüſſet Vmb die Stadt. Adag. teċ wodo, kam Pán káže. quid Deus intendat, noli perquirere sorte, quid statuat de te, sine te deliberet ipse. Auřad nemeglj, netečeli, aſpoň kane.
• Těkám, uel etiam týkám, tekám. Iter.
• Těkáwám, tekáwám, týkáwám. Freq.
• Tečenj, nom. part. tekaucý, part. fluens, flieſſend.
• Tok, g. m. (tečenj) fluxus, das flieſſen, Lauff. ta řeka sobě ginudy tok wzała. iste fluuius accepit alibi fluxum, cursum. der Fluſſ hat anderſt wo den Lauf genommen. Tok řeky, dicitur etiam řečjſſtě mezy břehy, ſtrauha) alueus fluuii, der VI/411 Strom, oder runſe eines Fluſſes.
• Krwotok, narium profluuium, das Blutten der Naſen.
• Wodotok, wodotočina, u. woda.
• Tekutý, adj. fluidus, flieſſend. tekutá woda, fluida aqua, flieſſendes Waſſer. Mjry wěcý tekutých, mensuræ fluidorum. die Maaß der flieſſenden Sachen.
• Tekutě, adu. Tekutoſt, Subst.
• Těkawý, adj. (co rádo běhá, wrtkawý) fluxus instabilis, Vnbeſtändig. ut těkawá myſł. (t. wrtkawá)
• Tekawě, adu. Těkawoſt. Subst.
• Wſſetečný, adj. (wſſudy doſkočný) â teku, sed meo judicio, â tknu deriuatur, quod ibi uide. Composita ex teku, sunt perfecta, ut VI/412 wyteku, fut. perf. wytekł, præt. perf. wytécy, wytécſti, wytýcſti. Imperfectum formant ex Iterat. ut wytěkám, wytýkám, wytekám, præt. Imp. -ěkał, -ykał, -ekał. præt. Imp. -ěkati, -ýkati, -ekati. Freq. Comp. fit ex Freq. ut wytěkáwám, wytýkáwám, wytekáwám, præs. freq. -káwał, -káwati. Et sic reliqua. Et Notabis in sequentibus hanc triplicem differentiam in Significatione.
• dotecti, dotěkati, dotěkáwáti (do konce a do oſtatku técy, tež někam doběhnauti.) ut giž toho necheg dotýct. ( l. ať to doteče) jam relinquas, ut et reliquum prorsùs effluat. so laß das Vbrige auch gar hinweg flieſſen. VI/413 ta woda zaden ſem nedoteče, (t. nedoběhne) illa aqua intra diem huc non perueniet. das Waſſer wird in einem tag bies daher nicht kommen.
• Natecti, natýcti, natěkati, natěkáwati, (mnoho wody, neb gake koliw tekutoſti nabėhnauti.) multùm influere, υiel einflieſſen. ¤ Et est uerbum Idiot. ideò circumscriptiuè debet explicari. et illud, quod recipit aquam, uel fluidum, ponitur personaliter. u. g. natekła płná nádoba wody (t. doté nádoby płno wody naběhło) in hoc uas influxit tantùm aquæ, ita ut sit plenum. seu hoc uas per influxum aquæ, est plenum aquâ. das Gefäſſ, (Geſchier) durch das einflieſſen, iſt υoll mit Waſſer. Ten rybnjk giž płný wody natekł. potest VI/414 illud (wody) etiam omitti, ita ut subintelligatur, ten rybnjk giž plný natekł. illa piscina est iam plena aquâ, scilicet per influxum. der Teich iſt schon υoll Waſſer. ten rybnjk za tegden płný nateče. illa piscina intra septimanam plena erit aquâ. der Teich wird in einer Woche υoll Waſſer. Někdy dřjwe natěká, natěkáwá etc. Nota, in præcedentibus constructionibus wody, est Genit. quia płný, regit Genit. aliàs per Instrum. construitur. ut ten rybnjk brzo wodau nateče, (t. nabėhne) Sic etiam benè dices, ten rybnjk płný wodau natekł. Nota, 2 do poſsunt etiam tales constructiones omnes neutraliter construi. u. g. do te nadoby płno wody natekło. do VI/415 toho rybnjka za tegden płno wody nateče. do toho rybnjka brzo wody nateče. Et hæ constructiones idem significant, quæ Supra.
• Otécy, otecti, otýcſti, otěkati, (wodau neb hnogem podcházeti) intumescere, geſchwollen. ut ta rána, ten aud hrubě otěká, giž hrubě otekł. a do rána geſſtě wjce oteče. illud uulnus, membrum ualdè intumescit, iam ualdè intumuit, et usq ad crastinum plùs intumescet. die Wunde, das Glied wird ſehr geſchwollen, iſt Schon ſehr geſchwollen, Vnd biß morgen wird noch mehr geſchwollen werden.
• Otečenj, nom. part.
• Otekłý, part. paſs. et adj. intumefactus, VI/416 tumidus, geſchwollen. otekłý čłowėk, aud etc.
• Otok, g. m. tumor, Geſchwulſt.
• Oteklina, g. f. idem.
• Obtécy, obtýcti, obtecti, obtěkati (wůkoł tecti) circumfluere, Vmbflieſſen. ut moře obtěká cełý swět. mare circumfluit totum mundum. das Meer fleüſſet die gantze Welt umb. Zámek obtekłý wodau, arx aqua circumfluit, das Schloſſ mit Waſſer Vmbgeben.
• Poteku, fut. perf. uerbi Simplicis, secundum regulam Grammatices.
• Potok, g. m. (wody tok) fluuius, ein Fluſſ.
• Potočnj, adj. fluuialis, ut potočnj woda, ryba etc. fluuialis aqua, piscis. fluſswaſſer, Fluſsfiſch.
• Potěkám, potěkati, potěkáwati, (po mału VI/417 týcti.) paulatim fluere, wenig flieſſen. ten sud potěkáwá. istud uas incipit parùm fluere. das faſſ fängt au wenig zu flieſſen.
• Podtécti, podtýcti, podtěkati, podtěkáwati, subinfluere, subterfluere. Vnterflieſſen.
• Přetecý, přetecti, přetýcti, přetěkati, přetýkati, přetýkáwati, přetěkáwati. Superfluere, exundare, Vberflieſſen, Vbergehen. ut přetěká nádoba, (t. když ſtačiti nemohauc, mjmo ſe pauſſtj) uas superfluit, das Gefäſſ gehet Vber. dobře naljwá, až přetěká. nałýweg, aby nepřetėkało, ať nepřeteče etc.
• Přitecy, přitecti, přitěkati, přitýkati. (wody, neb něčeho tekutého přibýwati, VI/418 přibyti.) affluere, zuflieſſen. ¤ dnes do rybnjka mnoho wody přitekło, a wzdyckny gj přitěká. hodie multùm aquæ in piscinam affluxit, et semper plus affluit, id est accrescit. heünt iſt υiel Waſſer in den Teüch zugefloſſen. Vnd fleüſſet allezeit noch mehr zu.
• Přjtok, g. m. alluuio, Anlauff des Waſſers.
• Protecti, protýcti, protėkati, protekati, protýkati, protěkáwati, protýkáwati, (weſkrz tecti) perfluere, durchflieſſen. ani by ſkrz to ſukno woda neprotekła, nec aqua hoc pannum perflueret. es möchte das Waſſer durch das Tuch nicht flieſſen. Ta řeka protěká několik zemi, ille fluuius perfluit multas prouincias, der Fluſſ fleüſſet durch υiel Länder. Woda protěká průduchy zemſký, aqua VI/419 transfluit cauernas, meatus terræ.
• Průtok, g. m. durchfluſſ.
• Roztecy, roztýcti, roztěkati, roztekati, roztýkati, (rozběhnauti, rozbjhati ſe, děliti ſe.) diffundere se, diffluere, dimanare, ſich auſsgieſſen. Potest his etiam addi ſe, et idem Significant. ut tam ſe giž dunag na sedm pramenů, roztěká, (roztýká, rozteká) ibi iam Danubius in septem brachia se diffundit. dorten geüſſet ſich die Donau in Sieben Flüſſe aus. Item (rozpauſſtěti ſe, rozpłýwati ſe) diſsolui, Zerflieſſen. ut roztěká ſe snjh, woſk etc. diſsoluitur nix, cera.
• Roztok, g. m. (tok na dwé neb na tré ſe dělicý.) fluxus in duas uel tres, aut plures partes diuisus. hinc
• VI/420 Roztoky, plur. (Měſto gedno w Knjžetſtwj Mechłburſkem) Rostogium, Laciburgium, Roſtock.
• Stécy, Stýcti, Stécti ſe, Stěkati ſe, ſtýkati ſe, (w gedno tecti) confluere. Zuſammenflieſſen. Labe a Włtawa v Mėlnjka ſe stěkagj, stýkagj (t. ſe scházý)
• Stok, g. m. (w gedno tok) confluxus, confluentia. Item (nečiſtota na dnu łodi ſe shromáždugicý) sentina, Vnflatt, Wuſt, Grundſupp.
• Stoka, g. f. idem quod stok. w tom čłowěku geſt stoka nečiſtot. (t. neſſlechetnoſtj) in isto homine est confluentia turpitudinum, id est nequitiarum. Et stoka, non est idem, quod zſtoka. de quo infra.
• VI/421 Vtécy, vtecti, vtýcti, vtěkati, vtýkati, (pryč vpłynauti) fluendo abire, hinweg flieſſen. ¤ Adag. geſſtě dotud mnoho wody vteče, (t. než ſe to, a toto ſtane) adhuc multùm aquæ usq ad illud tempus abibit, Es wird noch υiel Waſſers weg flieſſen, biß es geſchiecht. Meth. Vtecy, vtecti, vtýcti, Significat (pryč zagjti, zaběhnauti, prchnauti, wywáznauti,) fugere, aufugere, fliehen, entlauffen. ¤ ut potázał ſe, že vtekł, benè sibi consuluit, quod aufugerit. hat ihm wohl eingerathen, daß er entloffen iſt. Et Nota in hoc sensu habet Imperf: præsens, Vtěkám, at usitatiùs Vtjkám, aufugio, ich fliehe. ¤ de quo, cùm etiam alias admittat præpositiones, uide hîc infra.
• VI/422 Vtok, vtočjſſtě. u. infra vtjkám.
• Wtécy, wtécti, wtýcti, wtěkati, wtýkati, wtekati, influere, einflieſſen. wſſechno to tam wtekło, totum hoc illuc influxit, Es iſt alles hinein gefloſſen.
• Wytécy, wytecſti, wytýcti, wytěkati, (wen técti) effluere, ausflieſſen. wſſechno wjno ze sudu wytekło, omne uinum ex uase effluxit. Es iſt auß dem gantzen Vaſſ der Wein herausgefloſſen.
• Wýtok, g. m. effluxus, profluuium, Ausfluſſ.
• Wýtečný, adj. ut wýtečný kwjtek. (t. zdárně wyſkočiłý.)
• Wztécy ſe, wztýcti ſe, wztecti ſe, wztěkati ſe, wztekati ſe, (poſſetiti ſe, ztřeſſtiti ſe, zbłázniti ſe, t. když VI/423 žłuč wzhuru do mozku teče) rabidum, rabiosum fieri, furere. raſend, wüttend werden. ¤ Est morbus caninus. ut ten pes newztekli ge ſe, konečně ſe wzteče. iste canis, si non sit rabidus factus, certò rabidus fiet. dieſer hundt, wann er nicht ſchon raſend iſt, So wird er gewiſs raſend werden. Meth. propter similitudinem, etiam de homine solemus dicere. že ſe wztěká, když ſobě prudce, a neſmyſłně počjná. furere, insanire, sæuire, desæuire. wütten, toben, raſen. gak mu co vděła, hned ſe wztěká, a muže ſe do konce wztýcy, (wztýcti) si parùm offenditur, statim furit, et uix non fit rabidus, wann man ihm etwas wenig thuet, VI/424 ſo wüttet er alſobaldt, und möchte gar wüttend, (raſend) werden. Item. (prudce ſe hněwati, ſápati ſe) ualdè irasci, fremere, furere, sæuire. grümmig, ſehr zornig ſeyn, wütten. on ſe tam newjm gak stěká.
• Wztekłý, adj. rabidus, rabiosus, wüttend, raſend. ut wztekłý pes, rabidus canis, wüttender hund. Meth. (prchliwý, ztřeſſtený, zuřiwý, hněwiwý.) furens, furiosus, furibundus, sæuus, iracundus, grümmig, zornig, wüttend.
• Wztekljk, g. m. idem.
• Wztekle, adu.
• Wztekłoſt, Subst. furor, rabies, uesania. Grimm, Vnſinnigkeit, Grimmigkeit. VI/425 Wztekłoſt moře, (t. zbauřenj, bauře, bauřka) æstus maris, Vngeſtümmigkeit des Meeres.
• Wztyčiti ſe, (prudce, rychle, nenadale, a gako wztekle wywſtati, wyſkočiti, prudce ſe na nohy poſtawiti.) de repentè se proripere, VnVerſehener Weiße auf ſeyn, ſich daVonheben. ¤ ut seděł s námi, a nenadále ſe wztyčił, a bez pozdrawenj běžeł po swegch. sedit nobiscum, et improuisè surrexit. (se proripuit) et sine salutatione iuit suas uias. Er iſt mit Vns geſeſſen, Vnd VnVerſehener iſt er auf, Vnd gieng ohne begrüſſung daVon. Zagjc, gak máło zaſſuſtne, vſſj naſtawj, a neb ſe wztyčj, a pryč k chraſtinám vtjká. lepus, si parùm VI/426 strepit, aures arrigit, aut se proripit, et ad dumeta confugit. der haße, wann nur was wenig rauſchet, recket er die Ohren empor, oder hebt ſich dar Von, Vnd nimbt ſeine Zuflucht zu den Dornſtraüchen. Wztyčił ſe, a dał mu baňku, de repentè aſsurrexit, se proripuit, et alapam ipsi impegit. Er iſt Vnυerſehener auf, Vnd gibt ihm eine Maultaſchen. ¤ uide etiam tyče.
• Zatécti, zatěkati, zatekati, (nėkam técti zamokati) ut hrubė tam zatěká, subintelligitur woda, (t. zamoká) ualde illuc aqua influit, intrat. Kde w ſtawenj zatěká, tu giſtá ſſkoda, ubi aqua in ædificium influit, ibi certum damnum.
• VI/427 Zátoka, g. f. (kljn moře do země ſe pauſſtěgicý) sinus maris, Meerbuſen.
• Zſtécy, zſtecti, zſtýcti, zſtěkati, zſtékati, zſtýkati, (dołu técti, týcſti) defluere, herabflieſſen. ¤ ut zſtěká ze ſtřechy. aqua defluit ex tecto, das Waſſer fleüſſet υon dem Dach herab. Giž wſſechna woda zſtekła zpolj. iam omnis aqua defluxit ex aquis. etc
• Zſtoka, g. f. defluxus, Ablauf. zſtoky, dices, colliquiæ. Waſſer fuhren, Waſſerreüſſen. Vtjkám.
• Vtjkám, vtjkał, vtjkati. Sing. Imp. Neut. cuius perfectum est Vteku. de quo supra dictum. (pryč běžjm, zabjhám) fugio, aufugio, ich fliehe, entlauffe. VI/428 Adag. Vtjkał oběma nohama. (t. piłně.) hoc uerbum tam Imperf. quàm perfectum construitur. 1 mo Cum Dat. et Significat, dum quis e potestate fugit. ut vtekł mu z wězenj, aufugit ipsi e carcere. iſt ihm aus der Gefängnuſs entloffen. Giž mu pokolikráte vtekł. iam multoties ipsi aufugit, iſt ihm Schon offtmahl entwichen. Vtjkagj mu wogácý, aufugiunt ipsi milites, die Soldaten lauffen ihm weg. vtekła gjm łyſſka z tenat. Item dum quis fugit insequentem, et ne in potestatem, uel capturam ueniat. ut zſtjhali ho na mjli, (t. honili ſe za njm) předce gjm vtekł. persequebantur illum ad unum miliare, tamen VI/429 illis euasit, aufugit. Sie haben ihm auf eine Meil weit nachgeſetzet, er iſt ihnen doch entwiechen. ¤ Vtekło nám aſy pět zagjců, aufugerunt nobis quinq lepores, Es ſeyn Vns etwa fünff haßen entloffen. Significat etiam (warowati ſe) defugere. fliehen. ¤ ut neſtydatoſti w słowjch vtjká, defugit procacitatem, Er fleühet die Frechheit. 2 do Cum præp. před, dum quis timet, ne deprehendatur, uel Spolietur. item dum quis conspectum alterius timet, et declinat, uel ob respectum, uel aliam quamcunq causam. ut Naſſj vtjkagj před Nepřjtelem, Nostri fugiunt timendo hostem, die Vnſerigen fliehen VI/430 den Feünd. sedłácy vtjkagj do leſu před wogáky, rustici fugiunt in Siluas, timendo milites, die Bauren fliehen in die Wälder wegen der Soldaten. ¤ co pak přede mnau vtjkáſs? (t. ſtranjſs) quare â conspectu meo fugis? Warumb flieheſt du υor meiner. wſſicknj před njm vtjkagj, omnes illum fugiunt. 3 tio Cum præp. od, (vtecti od nėkoho vgjti) fugere ab aliquo, υon einem weg lauffen. ten słužebnjk vtekł odněho. ille famulus aufugit ab illo. der Diener iſt υon ihm weg geloffen. 4 to Cum præp. k, do, na, za secundum illarum Significationem, Significat. (vtjkanjm ſe schrániti, schraňowati) profugere, confugere, VI/431 Zuflucht nehmen. ¤ ut sedłácý vtjkagj k Měſtu, do łeſů, (na leſy) do Zámku, (na zámek) za řeku etc. rustici perfugiunt uersus urbem, in urbem, in Siluas, in arcem, trans flumen. die Bauern nehmen ihre Zuflucht zu der Stadt, in die Stadt, in die Wälder, auf Schloſs, Vbers Waſſer etc. Zagjc vtjká k chraſtinam, lepus confugit ad dumeta, der haaße nimbt ſeyne Zuflucht zu den dorren ſtraüchen.
• Vtjkati ſe, vtecy ſe, vtecti ſe, cum præp. k. quæ datur personæ, et præp. ô, quæ rei adijcitur. (vcházeti ſe, vgjti ſe,) confugere, profugere ad aliquem auxilii, uel consilii causà, recurrere, zuflucht nehmen. ¤ ut vtjká ſe, vtekł ſe VI/432 ku Králi Francſkýmu ô pomoc. Confugit ad Regem Galliæ auxilii gratiâ. Er nimbt, er hat genommen ſeine Zuflucht, zu dem König im Franckreich Vmb eine hülff. ô wſſechno ( l. we wſſech wěcech, we wſſech důležitoſtech, přjpadnoſtech.) ſe k němu vtjká, in omnibus ad illum confugit, recurrit. Er nimbt in allen Sachen ſeine Zuflucht zu ihm etc. Vtekł ſe k němu ô radu, ( l. na radu) we wſſech potřebach, neglépe geſt, vtjkati ſe k Bohu.
• Vtécy ſe, cum præp. na. Significat (obořiti ſe na nėkoho, dáti ſe do někoho) inuadere, anfallen, angreiffen. hinc
• VI/433 V´tok; g. m. prima longa, et ideò dicitur etiam Autok. inuasio, impetus, Anfall, Angrieff. autok na nėkoho včiniti, inuadere aliquem, impetum facere, anfallen, angreiffen. Item V´tok, autok, significat etiam (ohłáſſenj ſſkod, a autrat při Práwě, k njmžto od Strany odporné někdo saudem přiweden geſt, po kteremž, nebudauli zapłacený, aneb nebudeli ô ně vmłuweno, obeſłánj w čaſu práwnjm k průwodu naſleduge, a gmenuge ſe take autok ſſkodnj.) Iudicialis denunciatio, seu insinuatio expensarum, Gerichtliche Anmeldung der Schäden, Vnd Vnkoſten. uide Ius mun. Prag. C. Const. Reg. F.
• VI/434 Vtočiſſtě, v´točjſſtě, g. n. (vtjkánj před v´tokem, tež mjſto kam ſe před v´tokem vtécy můž) refugium, Zuflucht.
• Vtočjſſtný, adj. -ě, adu. -oſt. Subst. V´točjſſtné mjſto, (vtočjſſtnoſt) asylum.
• V´těk, l. autek, g. m. fuga, die Flucht. na v´těku býti, u. infra k vtjkánj ſe ſtrogiti.
• Vtjkánj, vtečenj, nom. part. est idem quod v´těk. hinc ¤ Na vtjkánj, (w vtjkánj, na autěk) ſe dáti. gt pryč vtjkati, na vtjkánj ſe obrátiti, paty, (hřbet) vkázati, w nohy dáti, s rychljkem ſe poraditi, woge obratiti etc. fugam dare, capeſsere, arripere, fuga sibi consulere, uertere terga. die Flucht. geben, nehmen. ſich in die Flucht begeben, VI/435 flüchtig werden, auſsreiſſen. Na Vtjkánj (na vtěky) obrátiti, (zahnati, rozehnati, rozptýliti) in fugam conuertere, fugare, profligare, in die Flucht treiben, υerjagen.
• Vtjkánj, (na vtjkánj, na vtěk, na autěk) ſe ſtrogiti, t. na vtjkánj, na vtečenj, na autěku, na vtěku býti, myſliti, chtjti vtecy, vtjkati. fugam parare, accingere se ad fugam, ſich zur Flucht rüſten. ¤ Giž wſſechno na vtěku, (na vtjkánj, na samym vtečenj) było. iam omnes meditabantur fugam, præparabant se se fugæ. Es ſeyn ſchon alle auf die Flucht gefaſt geweſen.
• Vtekłý, Vtjkawý, adj. (zběhłý, poběhłý, VI/436 poběhlec) fugitiuus. fugax, profugus, perfugus, flüchtig. Adu. -e, Subst. -oſt. habet.
• Vteklec, vtekljk, g. m. idem Vtekłý.
• Vtjkáwám. Freq. Composita ex vtjkám, sunt perfecta. ut zvtjkám, fut. perf. Imperfectum formant ex Freq. ut zvtjkáwám etc.
• dovtjkati. giž gſme nebozý dovtjkali.
• Na vtjkáti ſe. (dłauho, čaſto a pracně vtjkati) doſti gſme ſe gakžiwi navtjkali, satis diu, et sat frequenter, et laboriosè in nostrâ uitâ fugiebamus. So lang Wir leben, ſeyn Wir lang, Vnd offt genung, Vnd mit harter Mühe hin Vnd her geflohen.
• Povtjkati, (zvtjkati) de pluribus est VI/437 intelligendum. aufugere, profugere, diffugere, entlauffen, weg lauffen. na sta (do ſta) wogáků mu povtjkało, (t. zvtjkało) centeni milites ipsi diffugerunt. auf etliche hundert Soldaten ſeyn ihm entloffen. ſkoro wſſechna čeładka mu poVtjkała, (zvtjkała) moc poddaných mu povtjkało, (t. zběhło, zvtjkało.) Item povtjkati, povtjkáwati, (pomału znenahła vtjkati) paulatim fugere, allgemach fliehen. ut gednák ſem, gednák tam gſme povtjkali, (povtjkáwali.)
• Povteku, povtecy, (drobet vſtraniti, povſtraniti) secedere aliquò, auf die Seiten wenig weichen. ut povtekł VI/438 někam, (t. povſtranił) ale přigde dobře zas, seceſsit aliquò, sed bene redibit. Er iſt auf die seiten wenig gegangen, wird aber wohl widerumb zuruck kommen.
• Přivtjkati ſe k někomu, (vtjkati ſe) confugere, Zuflucht nehmen.
• Rozvtjkati, idem rozvtjkati ſe, (rozběhnauti ſe) diffugere, ſich hin Vnd wider υerlauffen. Rozvtjkała mu, (rozvtjkała ſe mu) wſſechna čełádka. diffugit ipsi tota familià, Es hat ſich das gantze Geſindl hin Vnd her υerloffen. Rozvtjkali mu wogácý, diffugerunt ipsi milites, die Soldaten haben ſich υerloffen. Rozvtjká gjch mnoho, než ge na mjſto dowedau. diffugient multi, VI/439 antequam ad locum deducentur. Es werden ihrer υiel entlauffen, ehe man sie aus Orth bringt.
• Zvtjkati, idem quod povtjkati, in 1 ma Signif. Semper de multis est intelligendum. et ideò malè diceres, on zvtjkał, sed non vtekł ille aufugit. Er iſt entloffen. oni zvtjkali, illi aufugerunt, Sie ſeyn entloffen. ¤ Aliqui etiam zautikati, dicunt.

  Točjm.

• Točjm, točił, točiti. Sing. Imp. act. 1 mo Significat (půſobjm, aby tekło) facio ut fluat, promo, ich zapffe. ut točiti ze sudu wjno, piwo, promere de uase uinum cereuisiam. aus dem Vaſſ den Wein, das Bier zapfen. VI/440 čełádka, kdy chce, točj sobě pjwo. (t. natočj sobė piwa) 2 do (Winu wůkoł) roto, circumago, giro, torqueo, ich führe, treibe herumb, ich drehe. ¤ Cum Accuſ. at pulchriùs cum Inst. ¤ ut točiti kolem, prſtem, praporcem.
• Točjm ſe, paſs. utriúsq Significationis. ut točj ſe wjno, piwo etc. točj ſe koło, praporec, etc. točiti ſe, rotari, circumagi, gyrari. Vmbgetrieben werden, ſich drehen. Na koni ſe točiti, equum in gyrum cogere. ſich mit dem Pferd Vmbdrehen, υerdrehen.
• Táčjm, -eł, -eti. Iter. simplex non est in usu, nisi in Compositis.
• Točjwám, točjwám ſe, Freq.
• VI/441 Točenj, nom. part.
• Točený, part. paſs.
• Točný, adj. gyratus, gedrehet.
• Točenice, g. f. (něco točenýho) Item (około hlawy: t. biret, turbant Turecſký) tiara, das Bareth.
• Táčky, g. f. plur. točné kolečko, na němž ſe, mjſto pěſſky noſſenj, wozý. pabo, -onis. uehiculum unirotum, Rattwer.
• Čerwotočina, u. čerw. Composita ex točjm sunt perfecta utriusq Significationis. ut Otočjm Fut. perf. -ił, -iti. ¤ Imperfectum formant in ugi. ut Otočugi, præs. Imp. -ował, -owati. ¤ Item ex Iterat. ut Otáčjm, præs. Imp. -eł, -eti. VI/442 Freq. Comp. Otočowáwám, et otáčjwám, -wáwał, -jwał. -wáwati, -jwati. ¤ Et sic reliqua, quæ in Significatione distinguenda sunt. Composita 1 mæ Signif.
• dotočiti, (oſtatek, aneb do konce (dodna) wytočiti) ut giž gſem w tom sudu wſſechno dotočił. iam ex hoc uase omne uinum depromptum est. aus dem Vaſſ iſt der Wein ſchon Vollig aus. (ausgezapfet.)
• dotáčeti, dotočowati. Imp. (oſtatek točiti) giž w tom sudu, (t. z toho sudu, l. ten sud) dotáčj, (dotočugi.)
• Natočiti, (ze sudu naliti, naplniti) infundere in cantarum ex uase, promere, Zapfen, einlaſſen. ¤ ut VI/443 natoč drobet piwa, wjna. ¤ natoč aſy pintu, neb dwě, a nebo płnau. Est uerbum in usu quotidiano.
• Otočiti ſe, Idiot. až ſe to wjno otočj, přjgemnegſſj bude. dum hoc uinum parùm ulterius deprometur, adhuc melius erit. Wann der Wein wenig υon Zapffen kommet, ſo wird er noch beſſer werden.
• Potočiti, (drobet máło točiti) můžeſs chwjłku potočit, pak druhý.
• Potočky, g. f. plur. (geſt piwo, neb wjno, aneb giná tekutoſt, co po točenj do podſtawce (do podſtawnjku) nakape.)
• Počepky, alii podčepky, g. f. plur. idem quod Potočky, (t. co po čepu do podſtawnjku nakape, lankwara) VI/444 exoletum uinum, uel cereuisia, quæ dum promitur in capulam ex uase paulatim decidit, et defluit, uappa. ein υerrochener Wein, Bier, So in Schepfgelter υon dem Zapffen einfleüſſet.
• Přetočiti, přetáčeti, přetočowati. (točiti, až ſe znádoby wen wyłýwá) promere ex uase, ut ex cantharo superfluat. einlaſſen, daß es Vberlauffet. Item (poznowu zſtočiti,) ut ty dwa sudy mohau ſe přetočiti do giných sudu.
• Přitočiti, přitáčeti, přitočowati. (k předeſſłemu wjce natočiti) to piwo geſt giž tepłý, přitoč k němu (do něho) čerſtwýho. hæc cereuisia est iam calida, promas ad eam ex uase frigidam. das Bier iſt ſchon warmb, laſſe ein friſches zu.
• VI/445 Roztočiti, roztáčeti, roztočowati. (točenjm rozłyti, rozłýwati) promendo diffundere, mit dem Zapfen Bier oder Wein weg lauffen laſſen.
• Stočiti, stáċeti, stočowati, (do hromady słýti, słýwati, strhnauti.) confundere, zuſammen gieſſen. mit einander υermengen. ut stoč ty dwa sudy do hromady.
• Vtočiti, vtáčeti, vtočowati, (drobet, aneb djł něčeho tekutého wytočiti, pryč točenjm wzýti) ut vtočił toho wjna aſy dwě pinty, aſy puł wědra, gedno wědro etc. detraxit ex hoc uase, circiter duas, mediam, unam urnam. Er hat υon dem Wein etwa zwey Pint, halben Eimer, einen Eimer aus gezapfet, VI/446 (abgezogen.) co ſe ho vtočj, to ſe zaſe dopłnj, (dolege.) quantùm de uase promitur, tantùm iterum infunditur. So υiel man daVon auszapfet, So υiel wird es widerumb eingefüllet.
• Wtočiti, wtočowati, wtáčeti (do něčeho točiti, nałýwati, nałýti, włýti.) infundere, eingieſſen, einlaſſen, einzapfen.
• Wytočiti, wytočowati, wytáčeti. (wen něco tekutého točiti) depromere, auszapfen, auslaſſen. Aſy dwa sudy chaſa, (čeleď, čełádka) mu wjna wytočiła, (wytočili.) familia, (famuli) ad duo uasa uini ipsi exhauserunt, furtim deprompserunt. VI/447 das hauſſgeſindl hat ihm gegen zwey Vaſſ Wein ausgezapfet, heimlich ausgetruncken.
• Zſtočiti, zſtáčeti, zſtočowati, (zſtrhowati, zſtrhnauti,) detrahere ex uase, abziehen, ablaſſen. ut wjna ſe na Zſchod měſýce zſtočugj, (t. zſtrhugj.) uina in declinatione lunæ detrahuntur. der Wein wird in Abnehmung des Monds abgezogen.
• Zſtočowanj, (zſtrhowánj) nom. part.
• Zſtočený, part. paſs. ¤ ut zſtočené wjno, uinum detractum, abgezogener Wein. Composita 2 dæ Signif.
• dotočiti. (až do konce točiti.)
• VI/448 Natočiti, (nawinauti) ut natočił dwa, tři potáče.
• Natočiti ſe, (doſti dłauho, cum Gen. doſti dłauho a pracně točiti, cum præp. s.) ut doſti gſme se toho koła, s tim kolem, natočili. Meth. natočiti ſe, (ſem tam choditi, taułati ſe) circumire, uagari, herumbgehen. ut doſti gſme ſe natočili, než gſme na mjſto přiſſli.
• Otočiti, obtočiti, otočowati, obtočowati, otáčeti, obtáčeti. (obwinauti, obwundati) obuoluere, Vmbwickeln. Item circumuoluere, circum agere, gyrare, in circulum ducere, contorquere, in gyrum flectere, Vmbdrehen, herumtreiben, herumbführen.
• VI/449 Otočný, Otočitý, otočliwý, otočitedłný, adj. (co ſe wůkoł obtáčeti můž) quod in orbem torqueri potest, das herumbgedrehet werden. Adu. -ě, Subst. -oſt. habent.
• Odtočiti, odtočowati, odtáčeti. (zpátkem točiti)
• Odtočiti ſe, paſs. exemplum u. sub zatočiti.
• Potočiti, potáčeti, potočowati, (pořad točiti, item drobet točiti, et in hoc sensu semper additur drobet, trochu etc. ut ty mužeſs drobet potočit.
• Potočiti ſe, Significat (namocti ſe, namohnauti ſe, drobet ſe połomiti) ut muſył ſe niák tim zdwjhánjm potočiti.
• VI/450 Potočený, part. paſs. (namožený)
• Potáčeti ſe, l. sebau. (wraworati, motati ſe, z gedne ſtrany, na druhau ſe kegwati) titubare. ſtraucheln, torckeln, taumeln. ¤ Potest etiam ex č, accentus abijci. ut dał mu gednu, až ſe hned potaceł, (t. potáčeł, wráworał) impegit ipsi unum colaphum, ut statim titubauerit. hat ihm eine Ohrfeige gegeben, daß er gebaumelt.
• Potočitý, adj. (obratný, čerſtwý, hbitý) agilis, uelox, citus. behend, ring fertig, ring.
• Potočitě, adu. (obratně, čerſtwě, hbitě,) agiliter, uelociter, cito. behendiglich, ringfertiglich.
• Potočitoſt, (obratnoſt, čerſtwoſt, VI/451 hbitoſt) uelocitas, agilitas behendigkeit, Ringfertigkeit.
• Potáč. g. m. (vpředek, t. wřeteno płné otáčených nitj) fila super fuso conglomerata. die faden an der Spindel. takto mu tu hubu natłaukli, zeť ge gj měł, gako potáč. ¤ Adag. nadymá hubu, gako potáč. ¤ gak mu co řekneſs, hned huba, co potáč.
• Podtočiti, (dołu hrubė ztočiti.)
• Přetočiti, Significat 1 o (poznowu točiti.) ¤ 2 do (přiliſs něco točiti) Vberdrehen. ¤ ut přetočił kljč.
• Přitočiti ſe, (točenjm, ſe přibljžiti, přiſkočiti) ut nenadále ſe k němu přitočił, a hned ho tu zabił.
• Protočiti, (točenjm djru weſkrz vdėłati) VI/452 ut sukna, které prſtem lechce protočjſs, (ſe protočj, paſs. ) nekupug. pannum, quod digito perforare potes, non emas. das Tuch, so du mit dem finger durchlöchern kannſt, kauffe nicht. Meth. idem quod wytočiti ſe.
• Roztočiti, roztáčeti, roztočowati, (Na ruzno něco giž stočeného točiti,) ut nač ten prowaz roztočugeſs?
• Stočiti, stáčeti, stočowati, (do hromady točiti) contorquere, zuſammen drehen.
• Vtočiti, (mocti stočiti, l. ztočiti.)
• Wtočiti, (do nėčeho točiti, točenjm wundati, wtiſknauti)
• Wytočiti, (točenjm djru vděłati) rotando foramen facere, ausdrehen. VI/453 differt a protočiti. Significat semper perforare, durchdrehen, durch löchern. wytočiti autem, non semper. quia potest eſse foramen absq perforatione. (t. můž ſe djra wytočiti, ale ne protočiti. a kdo djru točj, ne wzdyckny gj weſkrz wytočj. t. protočj.)
• Wytočiti ſe, est paſs. Item Meth. wywáznauti, wygjti, wywinauti ſe, wykrautiti ſe, wyweſti ſe, z něčeho) euadere, extricare se, exculpare se, auskommen, ſich ausführen, ſich ausdrehen, durchbrechen. ut ze wſſeho ſe on wytočj. (t. wykrautj, wywine, wywede) ex omnibus ille se extricabit, euadet. Er wird ſich aus allem ausführen.
• VI/454 Ztočiti, (točenjm spléſti) contorquere, intorquere, Zuſammendrehen. Item (točenjm zmáſti, zmodrchati.)
• Ztočený, l. stočený, contortus, intortus, ut ztočeny właſy, (zmatený, zmotrchaný.) intorti crines, ztočená řeč, (t. zmatená) intorta oratio.
• Ztočeně, adu. Ztočenoſt. Subst.
• Zatočiti, zatáčeti, zatočowati, (wůkoł potočiti, wkolečko točiti) in circulum, in gyrum agere, cogere, flectere, Vmbdrehen, υerdrehen. ut zatoči tim, gako čamrdau.
• Zatočiti ſe, paſs. Item Neut. ut zatočił ſe s koněm, cum equo se gyrauit. Er hat ſich mit dem Pferd gedrehet. Zatočił ſe, a běżeł po swých, parúm se hîc mon VI/455 strauit, et abiuit suas uias, hat ſich da wenig blicken laſſen, Vnd iſt widerumb weggeloffen. had ſe około holi otočił, (obtočił), a odtočił ſe zaſe: stočił ſe w koło, wytočił ſe z koła, zatoče ſe, běżeł pryč. Serpens contorsit se circa baculum, et retorsit, contorsit se in gyrum, et retorsit ex gyro, seu circulo, faciendo circulum cucurrit hinc.
• Zatáčeti ſe, Meth. cum præp. k. około, Significat (čerſtwě, a žiwě ſe k nėčemu mjti) u. g. zatáčj ſe gadrně około toho, l. zatáčj ſe k tomu gadrně, t. má ſe žiwě kte wėcy.) est sedulus in hoc negotio, laborat hac in re studiosè, incumbit rei strenuè, VI/456 Er iſt in der Sach embſig, Vnd fleiſſig, er nimbt ſich der Sachen fleiſſig an. Což ſe zatáčj. Chceli swé djło vdėłati, muſý wěru ſe dobře zatáčeti, (t. piłnoſti přiłožiti, nełenowati.) Item (wljdně, přjwětiwě ſe ſtawěti) accomodare se, ſich freündtlich ſtellen. ut on ſe k té Panně znamenitě zatáčj. (t. točj ſe knj, koſý ſe) ille se isti uirgini pulchrè accomodat. Er accomo diret ſich der Iungfrau gar freündlich. Ona ſe k nėmu, ( l. około něho) pěkně zatáčj. illa se ipsi pulchrè accomodat, Sie ſtellet ſich gegen ihm hübſch freündlich.
• Zatočený, part. paſs. Item idem quod ztočený.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>