<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

Wěc – Weč

• Wěc, g. f. Genit. wěcy. ab Antiq. wecy, (t. řku, djm) Significat enim 1 mo wſſechno, co ſe wyřknauti, wypowědjti, a gmenowati může, res, das Ding, die Sache. 2 do co má podſtatu, quod est â parte rei.
• K wěcy młuwiti, ad rem loqui, Zu der Sache reden.
• VII/94 Wěc domácý, l. domácſká, res priuata, Priwat ſach.
• Wěc domownj, res domestica.
• Wěc přeſauzená, rozſauzená, res judicata.
• Wěc přiſauzená, res adjudicata.
• Wěcytý, wěcnatý, wěcytełný, realis. Meth. gádrný, podſtatný, neruosus. ut wěcnaté kázanj, (t. wěcmi napłněné, a ozdobené) neruosa concio.
• Obec, g. f. (ex præp. ob, t. około, circum, et wěc, q. obwěc, t. okołnj wěc, wůkolitoſt, a obſazenoſt cełé společnoſti) Poſpolitoſt lidj pod řádem ſpołu bydlicých, Communitas, Respublica, die Gemeinde. Item Obecnj wěc, (wěc k niž wſſicknj práwo magj) res communis, gemein. VII/95 ut dáti na obec, t. puſtiti k obecnému Vžjwánj, dare rem ad communem usum. ta chałupa ſtogj na obcy. (t. na obecnj pudě,) hæc domuncula stat in fundo communitatis. Deriuata ex Obec, uide suo loco, sub Litera O.

• Wěčnoſt, wěčný, u. wěk.

• Weč, u. co.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>