| << | Seznam kořenných hesel | >> |
Čeło – Čemer
Stirn.
Adag.
čłowěk bez ċeła, (t. bez ſtudu, nebo
I/407
ſe ſtydliwoſt na ċełe pokłádá)
fronte carens.
otřełého ċeła ċłowėk,
idem
perstrictæ frontis,
VnVerſchämt.
protřeł ſobė ċeło, (t. odwrhł ſtud.) Newėſtčj (t. neſtydaté) ċeło. Ocełowého čeła čłowěk (t. zarputiłý, nevſtupný) twrdočeł,
idem:
corneæ fibræ homo.
doſſeł ċełem mjſta. (t. ô wſſetečných řjkame, kdyż ſe s přjhodau potkáwgj.) čełem zdi neprorazýſſ. (t. kde nemužeſs přeſkočiti, muſyš podłýzti.)
Meth:
(gakekoli patrné mjſto)
ut
ſtati w ċełe, (t. napřed někde, na
oku, na ráně)
stare in fronte.
groſßſtirnig.
kinbacken.
Čeliſt oſlicj,
Iud. 15. 15.
offenloch.
Stirngeräth.
tiren, gegenein ander ſtellen.
Neut: cum præp.
proti (proti nėkomu, gako ċełem ſe ſtawěti)
adversari,
widerſtreben, Ziehlen.
on neywjce proti tomu ċelj, ċelił. ta wėc, proti ſprawedłnoſti ċelj.
etc.
ren.
die
confrontation.
on to w Sċełenoſti na něho wyznał.
anſtoſſen.
začelil na ſłaup, na kobyły,
l.
ô ſłaup, ô kobyły.
| << | Seznam kořenných hesel | >> |