<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

Činjm – Čjperně

• Činjm, ċinił, ċiniti, Sing. Imp. act. (od čnu, geſt konám, dėłám) facio, ich Thue. ¤ Adag. čin ty co máſs, a lidj nech młuwiti, co chtj, pokog bude.
• Činjwám, freqv: soleo facere, ich pflege zu thuen.
• Ċin, g. m. alij Čina, g. f. (ſkutek) factum. die That. wſſechny ċiny, a řeċi geho tam směřugj. omnia facta et dicta eo collimant.
• Činiteł, g. m. (kdo něco činj, a płnj) I/464 Ne poſłuchaċj, ałe ċinitełe zákona Sprawedliwi budau.
• dobroċinný, adj. (dobře činicý) beneficus, gutt thätig.
• dobroċinnoſt, beneficentia, guttthat, wohlThat.
• dobročiniteł, dobročinec, (dobrodinec, dobrodince) benefactor, Guttthäter.
• Złoċinný, adj. Złočinec, g. m. Subst. maleficus, Vbelthäter.
• Złočinnoſt, g. f. Złočinſtwj, g. n. maleficentia, maleficium, Vbelthat.
• Čjnliwý, adj. factivus. Čjnliwě, adv.
• Čjnliwoſt, Subst.
• Činitełný, idem čjnliwý
• Činitedłný, (co ſe dá, neb muže činiti) factibilis, Thunlich.
• Činowatý, l. činowitý, adj. (płátno, geſt I/465 cwilink: t. třinitowatý, třinitowitý, proto že ſe autek po třech nitech dáwá) trilix, drilich.
• Činotek, l. třinotek, g. m. idem trilix, drilich. Composita ex Činjm sunt perfecta. Imperfectum in ugi, ut přičiňugi ſe, præs. přiċiňowati ſe. etc.
• dočiniti, (ſkutečně včiniti, doděłati) on toho nedoċinił.
• dočiniti ſe, cum Gen: (něċeho: geſt właſtnjmi činy něco na ſe vweſti) delinqvere, committere aliqvid, impingere, Vbertretten., miſhändlen, ſich Vergreiſſen, Verbrechen. on ſe toho dočinił, ille hoc commisit, er hatt dieſes gethan.
• Načiniti, (naděłati) doſti złeho načinił, I/466 (t. natropił.)
• Náčin, g. m. (na čem ſe něco dėłá) item idem qvod načinek.
• Náčinek, g. m. (kterým ſe nėco děłá, t. náſtrog řemeſłnjcſký, neb Kuchynſký, a domownj gakýkoli) hinc
• Nácinj, g. m: collect. (nádobj gakékoliw) utensilia, haußgeräth.
• Přečiniti, (geſt zapowėděného něco včiniti, vdėłati, prowiniti, prohřeſſiti, přeſtaupiti) delinqvere, peccare, Verbrechen. Vbertretten. on mu něco přečinił, hrubě přeċinił.
• Přečiněnj, n. part. (přeſtaupenj, hřjch, wina) delictum, das Verbrechen.
• Přičiniti, (přidati, připogiti, přindati, přiłožiti) addere, zuthuen, zuſetzen. přičiniti, přičiňowati hřjch k hřjchu, I/467 (t. přidáwati) Adag. ruky, kdyż nepřičiniſs, ſamo ſe ne děłá.
• Přičiniti ſe, (připiłniti ſe, ſnažiti, piłnoſt wynałožiti, ſtarati ſe ô něco) adlaborare, conari, ſich Befleiſſen, ſich bemühen.
• Přjċina, g. f. (co ſe k wěcy přičinj, a gj na pomáhá) causa, die Vrſach. Adag. každá wėc má ſwau přjċinu. omne qvare habet suum qvia. Alles muſs ſeyne Vrſach haben. přiċinu nagde, kdo chce by gj měł zpłotu vłomiti.
• Včiniti, est perfectum Simplicis (t. ſkuteċně něco wykonati) facere, thuen. Adag: Nevċiniłlis nic, nebog ſe.
• Včinek, l. auċinek, g. m. (ſkutek) factum, effectus, Adag. po včinku złá rada. Bez rady nečiň, a po včinku ne pykneš.
• I/468 Vċiniteł, g. m.
• Vċinný, l. aučinný, v´ċinliwý, auċinliwý. adj. (co činj) effectivus. v´činliwá odpowěd. (t. která proſbė za doſti činj)
• Včinnoſt, aučinnoſt, včinliwoſt, auċinliwoſt, Subst.
• Včinliwě, aučinliwě, adv.
• Včinitełný, adj. Včinitełně, adv. Vċinitełnoſt Subst: idem včinliwý.
• Vċinitedłný, (co ſe vċiniti muže) factibilis.

• Čjpek, čjpeček, u. čep

• Čjpłý, ċjpłoſt, ibidem:

• Čjperný, adj. alij ſſjperný, (od ſſjpu, t. ċerſtwý, hbitý, heſký, ſſwárný) celer, agilis, velox, friſch, hurtig. ge to čjperný pachołe.
• Čjperně, adv. čjpernoſt, Subst.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>