<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

duh – dukát

• duh, g. m. (od duchu, neb dychánj wołného, a gádrného; geſt ſýła, čerſtwoſt, žiwoſt) ut: gde mu k duhu, (t. dobře zažjwá, nabýwá zdrawj) benè ipsi conducit. co komu k duhu, (t. co komu ſłaužj)
• Neduh, (geſt nemoc těła, neb myſłe) infirmitas corporis, vel animi, kranckheit.
• Nedužiwý, adj. (ċaſtymi neduhami stjžený) valetudinarius, Siechhafft.
• Nedužiwoſt, (nemoc) infirmitas, kranckheit.
• Nedužiwjm, -ěł, ěti. aliqvi etiam nedužjm, Inch. (poċjnám nedužiwým býti) valetudinarius fio, ich werde Siechhafft. gaks nedużiwj, l. nedužj (t. chřadné) Perfectum ejus est onedužiwěti, l. znedužiwěti. II/192 (t. onemocněti, znemocněti)

• duha, g. f. (od tuhoſti, geſt ohnuta teſa, z njchž ſe kadė dėłagj) Meth: (obłauk na obłoze, rozliċných pěkných barew, Iris, Regenbogen.
• duhowý, adj. ut duhowá barwa.

• dukát, g. m. aureus, ein Ducaten.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>