<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

hłaub – hłupjm

• hłaub, neb hłaup, g. m. hłaubek, dim. (koſſtiáł v hławy zełné) caulis. Stengel. hinc.
• Meth. hłaupý, adj. (nehbtitý wtipem) tardus, rudis, langſamb, grob.
• hłaupě, adu. hłaupoſt, subst. zhłaupoſtiti, či złotrowſtwj to včinił. adag. hłapá, l. totě hłaupá, (t. wěc: toť po III/61 wrchu łežj)
• hłupec, g. m. idem hłaupý. stupor.
• hłup, l. hňup, g. m. idem hłupec.
• hłupjm, -ěł, -ěti, (hłaupoſti nabýwám) tardescere, langſam werden. Perfectum eius est. ¤ zhłupěti. ut gá gſem zhłupěł, že gſem toho newzał, nevčinił, etc. imprudens, uel stupor fui, quod hoc non acceperim, non fecerim. etc. ich bin VnVerſtändig geweſen, daß ich es nicht genommen, nicht gethan. etc.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>