<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

hołub – hołubařjm

• hołub, g. m. hołaubek, dim. columbus, Taub. Meth. (hłupec) stupidus, stupor, simplex, einfältig. negſy než hołub. prawýs hołub. ¤ adag. teď hołube zrno. hołub pod necky (t. nełeze)
• hołaubě, g. n. in Genit. hołauběte, dim. hołaubek, columbulus, Taublein.
• III/174 hołaubátko, g. n. dim. idem. pár hołaubatek
• hołubice, g. f. columba.
• hołubj, l. hołubowý. adj. columbinus, ut hołubj ſproſtnoſt, peřj, báně. etc.
• hołubinec, g. m. (mjſto pro hołuby) columbarium, Taubenheüßel, Taubenkammer.
• hołubince, plur. (hołubj trus)
• hołubář, g. m. (kdo w hołubjch handługe) Taubenhandler.
• hołubářſký, adj. hołubářſky, adu.
• hołubařſtwj, (obchod hołubařſký) Taubenhandl.
• hołubařjm, -ił, -iti, Imp. act. hołubářſký obchod wedu) Taubenhandel führen. Composita sunt perfecta cum præp. do, na, pře, pro, v, wy-hołubařiti. on ſobě ten dům wyhołubařił (t. tak mnoho na hołubjch zegſkał, že ſy dům III/175 kaupiti mohł.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>