Prače,
g. n. plur:
pračata (
ex
peru,
et
čigi, nebo. kdo ſe nechce včiti, býwá prán, a čigic pranj, a bitj, ſe včiwá) ſłowe kazeň ſſkołnj oſtrá, w njž ſe Žácy dwěma řady s metłami ſtawěgj, ſkrze než hřjſſnjk probėhnauti muſy, kolikrát ſe mu vłožj, a oni mrſkagj.
Et hoc uocatur,
ſkrz pračata hnáti.
uel
ſkrz pračata běžeti. ¤
Quod etiam IV/444aliquando Milites obseruare solent, si casus non sit criminalis.Meth:
Božj pračata (Těžká negaká kázeň,
Item
gakakoli těżkoſt.)
Sic solemus dicere,
což ge był w pračatech, (t. był w wełky auzkoſti,
l.
teſknoſti) djwná on proſſeł pračata, (t. težkoſti, nebezpečenſtwj)
uarias difficultates, uel pericula euasit.