Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.

Předmluva

Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši

Verze: 6. 4. 2008

Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu]

Index českých slovních tvarů

A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 —

Vyhledat český výraz: Regulární výraz
Nalezeno 8 skupin hesel.

Strany zdroje: I/287

Hintritt, m. ſkonánj, wykročenj z tohoto ſwěta.


Strany zdroje: I/44

Ans, mjſto an das , ans Licht bringen, na gewo přinéſti, na ſwětlo wywéſti, wygewiti, zgewiti; ans Fenster treten, k oknu přiſtaupiti; bis ans Ende der Welt, až do ſkonánj ſwěta.


Strany zdroje: I/61

Aufhören, n. pominutj, přeſtánj, ſkonánj, ſkončenj; ohne Aufhören, bez přeſtánj, vſtawičně, ſine fine, perpetuo.


Strany zdroje: I/8

Ableben, n. bezžiwotj, dokonánj žiwota, ſkonánj.


Strany zdroje: I/93

Beendigung, f. ſkončenj, dokonánj. 2) ſkonánj.


Strany zdroje: I/11

Abſchied, m. oddělenj, odlaučenj; a) ze ſlužby propuſſtěnj, wýhoſt; b) při práwjch, rozhod, rozhodnutj. 2) odchod, odgetj, odgezd, odgitj , rozchod; a) einem Soldaten ſeinen Abſchied geben, wogáka propuſtiti, wýhoſt mu dáti; b) der Welt Abſchied geben, s ſwětem ſe rozlaučiti, rozžehnati; c) von jemanden nehmen, odebrati ſe od někoho, rozlaučiti, rozžehnati ſe s někým; d) aus dieſer Welt, wykročenj z tohoto ſwěta, ſkonánj, valedictio.


Strany zdroje: I/172

Ende, n. konec, finis; ſkončenj, ſkonánj, poſledek, exitus; krag, ſtrana, končina, kragina, terminus, extremum. Dim. das Endchen, koneček, poſlednj kauſſtjček; ein Endchen Licht, oharek. Die Enden am Geweihe, parohy. Das Lied iſt zu Ende, pjſně geſt konec. Ohne Ende, bez přeſtánj; zu Ende bringen, dokonati, ſkončiti; zu Ende gehen, docházeti; ein Ende nehmen, konec wzýti, přeſtáwati; es iſt, wird kein Ende, nenj, nebude konce. Am Ende, napoſledy.


Strany zdroje: I/172

Enden, endigen, v. a. dokonati, ſkončiti, ſkonati, ſkoncowati, finire, perficere; ſich endigen, ſkonati ſe, ſkončiti ſe, přeſtati. Die Endigung, dokonánj, ſkonánj, ſkončenj; die Endung, in der Declination, ſkončenj, terminatio; pád, ſkloněnj, casus.