Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.

Předmluva

Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši

Verze: 6. 4. 2008

Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu]

Index českých slovních tvarů

A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 —

Vyhledat český výraz: Regulární výraz
Nalezeny 4 skupiny hesel.

Strany zdroje: I/318, I/319

Kirchen-, cýrkewnj, ecclesiaſticus; das Kirchengeboth, přikázanj cýrkewnj; der Kirchengebrauch, řád, obyčeg cýrkewnj; das Kirchenjahr, rok cýrkewnj. 2) koſtelnj, chrámowý, templi, ecclesiæ; das Kirchengeräth, nářadj koſtelnj. 3) záduſſnj; das Kirchengut, záduſſnj ſtatek, záduſſj; die Kirchenrechnung, záduſſnj aučty. 4) duchowenſký, consiſtorialis; das Kirchengericht, duchowenſký ſaud, auřad, consi 319 ſtorium. 5) podacý; der Kirchenſatz, podacý práwo, jus patronatus.


Strany zdroje: II/114

Rechnung, f. počet, ratio; die Rechnung führen, počet wéſti, ſchicken ſie mir meine Rechnung, poſſlete mi můg počet. 2) aučet; aučty pl. Computus; die R. ablegen, aučty ſkládati. 3) wrub; ſchreiben ſie es auf meine Rechnung, napiſſte to na můg wrub. 4) vwěřenj; auf R. kaufen, geben, na vwěřenj kaupiti, dáti. 5) naděge; er macht ſich R. darauf, dělá ſobě na to naděgi, čáku. 6) Seine R. bey etwas finden, mjti při něčem zyſk, ſſrutku, (pſſaures.)


Strany zdroje: II/124, II/125

Richtigkeit, f. náležitoſt, prawoſt. 2) pořádnoſt; Rechnungen in Richtigkeit bringen, aučty w pořádnoſt vweſti, zpořádati; etwas in Richtigkeit bringen, něco zpořádati, zaprawiti; zur Richtigkeit kommen, k pořádnoſti přigjti. 3) Die Rich 125 tigkeit einer Uhr, prawoſt, dobrozřjzenoſt hodin. 4) prawoſt; die R. der Schreibart, prawoſt způſobu pſánj; die R. der Schuld, zaprawenoſt dluhu. 5) Dies hat ſeine R., to má ſwé mjſto; an der Richt. zweifeln, na giſtotě, oprawdowoſti pochybowati.


Strany zdroje: I/149

Durchgehen, 1. v. n. přegjti, progjti, naſkrz progjti, procházeti; der Schuß ging nicht durch, rána neprorazyla, neproběhla; das Waſſer geht durch, woda prorážj. 2) vtecy. 2. v. a. progjti; ein Buch, přeběhnauti, běžně přečjſti; Rechnungen, přehljdnauti aučty; die Schuhe, ſtřewjce prochoditi, protrhati.