Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.

Předmluva

Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši

Verze: 6. 4. 2008

Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu]


Index českých slovních tvarů

A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8


Vyhledat český výraz: Regulární výraz
Nalezeny 4 skupiny hesel.

Strany zdroje: II/150

Schalk, m. padauch, ſſibal, versutus; ein durchtriebener Schalk, ſtará liſſka, lotras, feryna, liſſkau podſſitý, veterator.



Strany zdroje: II/168

Schlau, adj. chytrý, zchytralý, astutus; ein ſchlauer Gaſt, chytrák, feryna, chytrá liſſka, liſſkau podſſitý.



Strany zdroje: II/362

Verſchlagen, v. a. wytlaucy, wybiti; alle Nägel, wſſecky hřebjky. b) zabedniti; ein Faß, ſud; eine Kiſte, kyſtnu. c) přepažiti, přehraditi, přetyniti; eine Kammer, ein Zimmer, komoru, pokog. d) otlaucy, obiti; einen Hund, pſa. e) zarazyti, zarážeti; den Ball, mjč; verſchlagene Winde, zaražené wětry. f) zaneſti; der Sturm verſchlug das Schiff, bauře zaneſla lodj; der Schuß verſchlägt ſich, rána ſe zanáſſj. g) fig. odrážeti, odrazyti; ein verwundetes Wild hat ſich verſchlagen, raněné zwjře zaběhlo; der Kaufman Kaufmann ſeine Kunten, kupec odrazyl ſwé kupowače. h) zlehčiti, odwolati; eine Münze, mincy. 2) v. n. odtlaucy; der Hirſch hat ſich verſchlagen, gelenu ſe odlaupali parohy. b) odrazyti; das Bier, verſchlagen laſſen, piwo nechati odrazyti. c) zchwátiti ſe; ein Pferd verſchlägt, kůň ſe zchwátj. d) ſpomáhati, aučinkowati, proſpěti; die Arzeney will nichts verſchlagen, ljky nic nechtěgj proſpjwati. e) waditi; es verſchlägt nichts, nic newadj, neſſkodj, nedělá, na tom nezáležj; viel, wadj, ſſkodj, dělá, záležj mnoho na tom; das verſchlägt mir nichts, na tom mi nic neſegde; verſchlagen, zchytralý, lſtiwý, liſſkau podſſitý; ein verſchlagener Menſch, zchytralec, feryna.



Strany zdroje: I/215

Fuchs, m. pl. Füchſe, liſſka, vulpes, das Männchen, liſſák. Dim. das Füchschen, Füchslein, liſſtička, vulpecula; ein junger Fuchs, ljſſčj liſſčj ſſtěně, ljſſtě, ol. liſſenec. 2) Das Rauchwerk, liſſčj kůže, liſſka. 3) von Pferden, ryzka, ryſſawý kůň. 4) zerzawý člowěk, ryſſán, zerzaun. 5) Füchſe haben, žlutých (peněz) mjti. 6) fig. chytrák; ein ſchlauer Fuchs, chytrá liſſka, ſtarý ſſibal, liſſkau podſſitý.