Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši
Verze: 6. 4. 2008
Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)
| A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] |
Index českých slovních tvarů
| A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 — |
Strany zdroje: II/442
Wohl, adv. mjlo, dobře; das thut ihm wohl, to mu dělá mjlo, dobře; mir iſt wohl, mně geſt dobře; es iſt mir nicht wohl zu Muthe bey der Sache, nenj mi hrubě wolně, dobře při tom; ſich wohl ſeyn laſſen, dobře ſe mjti, ſobě přáti; er iſt wohl bey Sinnen, bey Verſtande, geſt při zdrawém, dobrém rozumu; ganz wohl, welmi dobře; etwas wohl aufnehmen, něčjm za wděk přigjti; ſehr wohl, předobře; wohl gebildet, dobře wzdělaný; leben ſie wohl! dobře ſe měgte! einem wohl wollen, někomu přáti; ich ſehe, höre es wohl, wjdjmť widjmť , ſlyſſjmť to. 2) Interj. blaze; wohl dir! blaze tobě! 3) adv. ť, ſnad; Sie irren ſich wohl, meylegjť ſe; das kann wohl nicht ſeyn, toť ſnad nemůže býti; er muß wohl, muſyť, es ſind ihrer wohl zehn, geſtiť gich deſet; er hat wohl Geld, aber keinen Verſtand, máť penjze, ale žádný rozum; er wird wohl kommen? wždyť ſnad přigde? was iſt wohl die Urſache? was wird er wohl ſagen? cožpak aſy řekne? ich möchte wohl wiſſen, rádbych pak wěděl; wer ſollte wohl glauben, kdožby pak wěřil, .