Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši
Verze: 6. 4. 2008
Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)
| A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] |
Index českých slovních tvarů
| A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 — |
Strany zdroje: I/279
Herkommen, v. n. přigjti, ſ. Her. 2) fig. pocházeti. Das Herkommen, ſtarodáwný obyčeg. Es iſt ſo Herkommens, tak ge obyčeg. 2) rod, kmen.
Strany zdroje: I/318, I/319
Kirchen-, cýrkewnj, ecclesiaſticus; das Kirchengeboth, přikázanj cýrkewnj; der Kirchengebrauch, řád, obyčeg cýrkewnj; das Kirchenjahr, rok cýrkewnj. 2) koſtelnj, chrámowý, templi, ecclesiæ; das Kirchengeräth, nářadj koſtelnj. 3) záduſſnj; das Kirchengut, záduſſnj ſtatek, záduſſj; die Kirchenrechnung, záduſſnj aučty. 4) duchowenſký, consiſtorialis; das Kirchengericht, duchowenſký ſaud, auřad, consi 319 ſtorium. 5) podacý; der Kirchenſatz, podacý práwo, jus patronatus.
Strany zdroje: II/32
Manier, f. způſob, manýra, obyčeg.
Strany zdroje: I/55
Art, f. plur. Arten, plémě, plemeno, způſob, pokolenj, rod, brak, genus, modus. 2) powaha, přirozenj, rod, wlaſtnoſt, indoles, natura; aus der Art ſchlagen, ſ. Abarten. 3) obyčeg, způſob, zwyk, zwykloſt, conſuetudo, modus, mos; auf alle Art und Weiſe, na wſſechen způſob. 4) dobrý způſob, přjſluſſnoſt, ſluſſnoſt, způſobiloſt, způſobnoſt, decor; mit einer Art etwas ſagen, dobrým způſobem, přjſluſſně, ſluſſně, způſobně něco powědjti; es iſt keine Art, to nepřjſluſſj, neſluſſj.
Strany zdroje: II/170
Schlender, m. krcenj, odběžnj zwyklý obyčeg.
Strany zdroje: II/193
Schwang, m. ſſwaňk, rozhaupnutj. 2) fig. běh, obyčeg, mos, usus. 3) rozhaupnutj; eine Glocke in Schwang bringen, rozheybati, rozkeywati, rozhaupati zwon.
Strany zdroje: II/215
Sitte, f. mraw, ol. nraw, obyčeg, způſob, zwyk, mos, consvetudo; die Sitte eines Landes, obyčeg země; es iſt nicht Sitte, nenj způſob, obyčeg. 2) Die Sitten, pl. mrawy, mrawowé, mores; ein Menſch von guten Sitten; člowěk dobromrawný, dobrých powah, mrawů; von böſen, nemrawa; von bäuriſchen Sitten, člowěk neohrabaný, newypitwaný, nevčeſaný, newycepowaný.
Strany zdroje: II/305
Uiblich, adj. obyčegný, usitatus, solitatus solitus ; ſeyn, w obyčegi býti; es iſt üblich, geſt obyčeg; werden, zobyčegeti, w zwyk, zwykloſt wgjti; adv. —ně.
Strany zdroje: II/335
Uralt, adj. ſtarožitný, ſtarobylý, ſtarodáwnj; —te Gewohnheit, ſtarobylý obyčeg; ein uralter Mann, praſtarý muž.
Strany zdroje: I/124
Brauch, m. Gebrauch, potřeba, obyčeg.
Strany zdroje: I/16
Abſtellen, v. a. odſaditi, odſtawiti, sſaditi; eine üble Gewohnheit, zlý obyčeg, zlau zwykloſt zkazyti, zruſſiti. Abgeſtelltes Kalb, odſtawené tele, odſtawče.
Strany zdroje: I/226
Gebrauch, m. obyčeg, mos; zwyk, conſuetudo; řád, ritus. 2) vžjwánj, potřeba, uſus; Gebrauch machen, vžjwati.
Strany zdroje: I/226
Gebräuchlich, adj. obyčegný, sl. vžjwalý, uſitatus. Es iſt gebräuchlich, geſt obyčeg.
Strany zdroje: I/244
Gewohnheit, f. zwyk, zwykloſt, nawykloſt, přiwykloſt, conſuetudo; zur Gewohnheit werden, w zwyk, w obyčeg přigjti, zobyčegiti ſe.