Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši
Verze: 6. 4. 2008
Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)
| A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] |
Index českých slovních tvarů
| A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 — |
Strany zdroje: I/32
Anbrennen, 1. v. a. napáliti, podpáliti, připáliti, zanjtiti, zapáliti, accendere, adurere, incendere. Einen Holzhaufen, hra icy dřjwj podpáliti, zanjtiti, zapáliti, ein Licht, ſwjčku napáliti, rozſwjtiti, zanjtiti; einem ein Mahl, někomu znamenj připáliti; den Brey, kaſſi připáliti, přiſmuditi. 2. v. n. napáliti ſe, rozhořeti ſe, rozpáliti ſe, zanjtiti ſe, zapáliti ſe. Das Feuer brennt an, oheň ſe rozhořjwá, rozněcuge, zaněcuge, zapaluge; der Zorn wird bald anbrennen, hněw ſe hned roznjtj, rozpálj; die Milch iſt angebrannt, mléko přiſmudlo; angebrannt riechen, ſchmecken, připáleninau, přiſmudlinau páchnauti, ſmrděti. Er läßt nicht leicht etwas anbrennen, on y tam haſý, kde ho nepálj, do wſſeho ſe plete, do wſſeho nos ſtrká.
Strany zdroje: I/288
Hitze, f. horko, horkoſt, calor; der Sonne, wedro, parno, æſtus; des Waſſers, wřeloſt, feruor; im Leibe, pálčiwoſt; des Ofens, weyhřew, weyhřewnoſt; in der Hitze trinken, z horka pjti; man möchte vor Hitze vergehen, horkem, parnem ſe může člowěk zalknauti. 2) fig. horliwoſt, prudkoſt, wraucnoſt, roznjcenj, ohniwoſt, feruor. 3) zloſt, hněw, prchliwoſt, in die Hitze gerathen, rozpáliti ſe hněwem, rozzlobiti ſe; in die Hitze bringen, k hněwu popuditi.
Strany zdroje: I/48
Anſtecken, v. a. naſtrčiti. 2) připichnauti, připnauti; den Degen, meč připáſati, accingere. 3) rozpáliti, rozſwjtiti, , rozſwjtiti, zapáliti, zažžjti, accendere, incendere. 4) načepowati, načjti. 5) nakazyti, nakwaſyti, naprzniti, poruſſiti, inficere.
Strany zdroje: I/74
Ausglüen, v. a. rozpáliti, roznjtiti.
Strany zdroje: I/125, I/126
Brennen, 3. v. n. hořeti, ardere; das Feuer brennt, oheň hořj. 2) páliti; die Sonne brennt, ſlunce pálj; brennende Hitze, parno; žahati, požahati, die Neſſel brennt, kopřiwa žahá; der Pfeffer brennt auf der Zunge, pepř pálj, ſſtjpe na gazyku; brennender Sand, horký, pálčiwý pjſek. 3) blýſkati ſe, rozpáliti ſe; brennende Augen, blýſkagjcý ſe oči, rozpalené oči; vor Liebe brennen, láſkau hořeti, plápolati, pláti. Das Brennen, pálenj, pálčiwoſt. Strany zdroje: I/149
Durchglühen, v. a. rozpáliti, rozpalowati, .
Strany zdroje: I/174
Entbrennen, v. n. rozhořeti ſe, roznjtiti ſe, zapáliti ſe; vor Liebe, Eifer, láſkau, horliwoſtj ſe rozpáliti. Entbrannt, roznjcen, zapálen.
Strany zdroje: I/174
Entflammen, v. a. rozpáliti, roznjtiti.
Strany zdroje: I/177
Entzünden, v. a. rozpáliti, zapáliti, roznjtiti, zažehati, rozžhnauti; ſich entzünden, wznjti ſe, zapáliti ſe; das Feuer entzündete ſich, zňal ſe oheň. 2) fig. rozljtiti ſe, rozněcowati ſe. Die Entzündung, zapálenj, roznjcenj, zažženj, inflammatio; ohnipal.
Strany zdroje: I/183
Erhitzen, v. a. rozpáliti; ſich, vhřjti, zahřjti ſe. 2) das Heu erhitzte ſich, ſeno ſe zapařilo; fig. roznjtiti ſe, rozpáliti ſe; auf etwas erhitzt ſeyn, wřjti, žádoſtj hořeti. Die Erhitzung, rozpálenj, roznjcenj, zapařenj.
Strany zdroje: I/249
Glühen, 1. v. n. žhnauti, ohniwěti, (žjřeti), rozpáleným býti, candere; das Eiſen glühet, železo ſe wařj, žhne, (žjřj); glühende Kohlen, řeřawé, žižawé ( mor. žižlawé), žiwé vhlj, pruna. 2) fig. hořeti, ſwjtiti; mein Geſicht glühet, má twář hořj, geſt roznjcená; ſeine Augen glühten, oči geho ſe ſwjtily. 2. v. a. das Eiſen, rozpáliti.