Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Edice © Mirek Čejka, Vojtěch Černý, Boris Lehečka, Zuzana Leštinová, Michaela Novotná, Martin Stluka, Iva Trhlíková, Robin Ujfaluši
Verze: 6. 4. 2008
Seznam heslových slov výchozího jazyka (němčiny)
| A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] |
Index českých slovních tvarů
| A B C Č D Ď E F G Ġ H Ch I J K L M N Ň O P R Ř S ſ T Ť U V W Y Z Ž 1 2 3 4 5 6 8 — |
Strany zdroje: II/421
Weiß, adj. bjlý; albus; wie Schnee, gako ſnjh; ſchön weiß, bělaučký, bělaunký; běliti, zběliti, albescere; — ſeyn, běleti ſe, albicare; hie und da weiß werden, proběleti, proběljwati; weiß machen, bjliti; bey Zimmerleuten, běliti, objliti, pobjliti; ſich das Kleid, das Geſicht, pobjliti ſe; mit Weißem verſtreichen, zabjliti; etwas weißes hervorſchimmern, zaběleti ſe; das Silber weiß ſieden, brennen, ſtřjbro na bjlo wywařiti, wypáliti; fig. ſich weiß brennen wollen, chtjti ſe objliti; ſich weiß brennen, obělowati ſe, omýwati ſe; einem etwas weiß machen, bělmo někomu dělati, namluwiti někomu něco. b) weiße Wäſche, bjlé prádlo, bělizna. c) weißes Brod, bjlý, weyražkowý chléb. d) der weiße Sonntag, prowodnj, bjlá neděle, Dom. in Albis. e) der weiße Fluß der Weiber, bělotok; adv. bjlo; weiß färben, na bjlo barwiti. 2) bjle; weiß blühen, bjle kwéſti. f) weiße Erde, bělice.