Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Blutzeuge – Böhme

120

Blutzeuge, m. mučedlnjk, martyr.

Blutzwang, m. čerwená nemoc, auplawice.

Boberelle, f. die Boberellen, měchuňky, baborolky, physalis alkekengi, ſ. Judenkirſchen.

Bock, m. pl. Böcke, der Ziegenbock, kozel, hircus; dim. das Böckchen, kozlec, kozljček; das Junge, kozle, kozlátko; der Schaafbock, beran, Rehbock, ſrnec, ſ. dieſe Wörter und Steinbock. 2) die Bockpfeife, dudy. 3) ein Holzbock, koza k leſſenj; der Sitz des Kutſchers, kozljk; ſ. auch Eisbock, Feuerbock, Rambock. 4) kozelec, kozel; einen in den Bock ſpannen, někoho w kozelec, do kozla ſwázati. Den Bock zum Gärtner ſetzen, dáti hljdati kozlu petržele; der Bock ſtößt ihn, zbýká, mor. ſſkytá.

Bock, m. kozel, chyba; einen Bock ſchießen, chybiti, im Singen, kozla odřjti.

Bock-, Bocken, Böcken, adj. kozlowý, das Bocksfleiſch, böckenes Fleiſch, kozlowé maſo, von einem Böckchen, kozelčj.

Bocken, v. n. von den Ziegen, prſkati ſe. 2) ſmrděti kozlem, prkem.

Bocken, Pocken, pl. neſſtowice, ſ. Blattern.

Bocksfell, n. kozlowice.

Bockgeſtank, m. prk, kozlowina, mor. prčina.

Bockig, adj. bockig ſeyn, ſ. Bocken.

Bockmeſſer, n. beym Kammmacher, ſtruhacý nůž.

Bockmühle, f. wětrný mleyn, ſ. Windmühle.

Bockpfeife, f. dudy, ol. kozyce.

Bocksauge, n. breylawé oko.

Bocksbart, m. kozý brádka, tragopogon pratense.

Bocksbeere, f. gméno rozličných gahod, borůwek, malin, oſtružin, ſ. Brombeere, Himbeere, u. ſ. w.

Bockshorn, n. kozlowý, kozý roh. Einen ins Bockshorn jagen, vſtraſſiti někoho, ſtraſſáka nahnati někomu 2) řecké ſeno, bylina, trigonella, foenum Graecum. 3) Bockshörnlein, ſwatojanſký chleb, Johannisbrod.

oden, m. pl. Boden, ſpodek, celina, der Erdboden, země, zem; das Erdreich, půda, země; ein rother Boden, čerwenice; feuchter Boden, močár; der Boden eines Gefäßes, dno, fundus; der Fußboden, podlaha, pavimentum; der Boden unter dem Dache, půda, hůra, laub, laubj; ein Geſchoß, ſtrop, podnebj; die Bühne der Scheune, patro; der Heuboden, ſenjk, ſ. auch Kornboden, u. ſ. w. Jemanden zu Boden ſchlagen, někým ozem mrſſtiti, prosternere humi; auf fremden Boden bauen, na cyzým gruntě ġruntě ſtawěti.

Boden-, ſpodnj; das Bodenrad, ſpodnj kolo; der Bodenſtein, ſpodnj kámen, ſpodek; die Bodenſchicht, ſpodnj wrſtwa. 2) hornj, hořegſſj; die Bodenkammer, hořegſſj komora, komora na půdě.

Bodenlos, adj. bezedný; adv. —ně, bez dna.

Bodenſatz, m. vſedlina na dně.

Bodenſchlägel, m. palice na dno —.

Bodenzieher, m. autornjk, wſtirák.

Bofiſt, m. peychawka, puchawka, lycoperdon bouista, L.

Bogen, m. pl. Bogen, oblauk, arcus; ein voller Bogen, půl kola. 2) zum Schießen, luk, lučiſſtě, kuſſe. 3) zum Geigen, ſmyčec, ſ. Geigenbogen. 4) ein Bogen Papier, arch papjru, plagula.

Bogenbohrer, m. nebozez s ſſmytcem.

Bogendecke, f. klenutj, klenutý ſtrop.

Bogener, Bogenmacher, m. lučiſſťář, kuſſař.

Bogenfeile, f. pilnjk s oblaukem.

Bogengang, m. podlaubj.

Bogenlaube, f. podlaubj; in den Weingärten, wodry (wodra, pl. ).

Bogenſchuß, m. wyſtřelenj z luku. 2) rána do oblauka, nepřjmá.

Bogenſchütz, m. lučiſſtný ſtřelec.

Bohle, f. ſ. Bolle, foſſna.

Böhme, m. Cžech, (Cžechák), Bohemus, dim. Cžecháček. Ein Deutſchböhme, německý Cžech; Stockböhme, pauhý Cžech; die Böhminn, Cžeſſka. 2) Kaiſerböhme, groš čeſký, Cžeſký.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání