Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Ehedem – Ehrengedächtniß

153

Ehedem, adv. před čaſy, předeſſle, před tjm; olim, quondam.

Ehedeſſen, ſ. Ehedem.

Ehefrau, f. manželka, žena, vxor.

Ehegatte, m. manžel, muž, conjux vir.

Ehegattin, f. ſ. Ehefrau.

Ehegeld, n. das Heurathsgut, wěno, dos.

Ehegemahl, Ehegenoß, m. ſ. Ehegatte.

Ehegericht, m. práwo k rozſauzenj manželſkých přj.

Ehegeſtern, adv. před wčjrem, před wčeregſſkem, nudius tertius. Der ehegeſtrige, adj. předwčeregſſj.

Ehegürtel, m. ſ. Champignon.

Eheleiblich, adj. z poctiwého lože, z řádného manželſtwa zplozený; prawy prawý , wlastnj.

Eheleute, pl. manželé.

Ehelich, adj. manželſký; der eheliche Stand , ſtaw manželſký; eheliche Kinder, děti z řádného lože. adv. manželſky, řádně.

Ehelichen, v. a. za muže, za ženu wzýti, pogjti, ſ. Heurathen.

Ehelos, adj. ſwobodný, neženatý; von Frauensperſonen, newdaná.

Eheloſigkeit, f. ſwobodný ſtaw; von Mannsperſonen, panictwj; von Weibsperſonen, panenſtwj. Von Geiſtlichen, bezženſtwj, cælibatus.

Ehemalig, adj. předeſſlý, býwalý, někdegſſj, .

Ehemals, adv. před čaſy; někdy.

Ehemann, ſ. Ehegatte.

Ehender, dřjwě dřjwe , ſpjſſe ſ. Ehe.

Ehepaar, n. oba manželé, ſ. Eheleute.

Ehepacten, pl. ſwatebnj ſmlauwa, zápis manželſtwa.

Eher, comp. ſ. Ehe.

Ehern, adj. měděný, metalowý. 2) fig. eine eherne Stirn, twrdý, co měď, železo.

Eheſcheidung, f. rozwedenj, rozlaučenj manželů, divortium.

Eheſegen, m. požehnánj w manželſtwj, t. g. děti.

Eheſtand, m. ſtaw manželſký, manželſtwj.

Eheſte, der, die, das, ſ. Ehe, adv. Mit eheſter Gelegenheit, s neyprwněgſſj přjležitoſti, co neydřjwe.

Eheſtens, adv. co neydřjwe, co neyſpjſſe.

Eheſteuer, f. das Heurathsgut, wěno.

Eheſtifter, m. námluwce, namluwčj, ſnaubce.

Eheſtifterinn, f. námluwčj, zaſnubitelkyně, pronuba.

Eheſtiftung, f. namluwenj, namlauwánj, ſwadebnj ſmlauwa.

Eheteufel, m. čertjček, genž různicy mezy manžely tropj.

Eheverlöbniß, n. námluwy, ſponſalia.

Ehevogt, m. záſtupce, poručnjk ženy.

Eheweib, n. manželka, ſ. Ehefrau.

Ehrbar, adj. počeſtný, ctný, honeſtus; ſluſſný, decorus, als ein Titel, poctiwý, ctihodný, adv. —ně, —wě, honeſte.

Ehrbarkeit, f. počeſtnoſt, honeſtas; ſluſſnoſt, decorum.

Ehrbarlich, ſ. Ehrbar.

Ehrbegierde, f. cti žádoſt, dychtiwoſt, tauženj po cti.

Ehrbegierig, adj. cti žádoſtiwý, pocti taužjcý po cti taužjcý , dychtjcý.

Ehre, f. čeſt, poctiwoſt, honor; König der Ehren, král ſláwy. 2) hodnoſt, důſtogenſtwj, důſtognoſt; zu großen Ehren, k welikým hodnoſtem, k welikému důſtogenſtwj. 3) pocta, vctiwoſt. 4) chwála, ſláwa.

Ehren, v. a. ctjti, w poctiwoſti mjti, honorare. 2) chwáliti, ſlawiti.

Ehrenamt, n. důſtogenſtwj.

Ehrenbahn, f. ceſta ke cti, ceſta ſláwy.

Ehrenbezeugung, f. vctěnj, vcitwoſt, provkazowánj cti.

Ehrenbothe, m. ein Geſandter, wyſlanec, ſlawný poſel.

Ehrendieb, m. vtrhač na cti, lupič cti, zloděg cti a gména dobrého.

Ehrendienſt, m. ſlužba ke cti, den letzten Ehrendienſt erweiſen, poſlednj čeſt (poctiwoſt) provkázati.

Ehrenerklärung, f. cti nawrácenj, za poctiwého wyhláſſenj.

Ehrenfeſt, adj. ſ. Ehrenveſt.

Ehrengedächtniß, n. ſlawná památka.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání