Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Eichelmaſt – Eigenthumsrecht

Eichelmaſt, f. krmenj žaludy; sl. žjr; das Eichelſchwein, žjrná ſwině; Schweine in 155 die Eichelmaſt treiben, praſata na žaludy hnáti.

Eichen, adj. dubowý.

Eichen, v. a. podlé giſté mjrý mjry wyměřiti, s obecnau mjrau ſrownati.

Eichenlunge, f. ſ. Steinflechte.

Eichenmiſtel, m. dubowé mélj, viſcum album.

Eichenſchwamm, m. dubowka, sl. dubownjk.

Eicher, Eichner, m. wážný, auřednjk nad mjrau a wáhau vſtanowený.

Eichholz, n. daubj, dubina; im Eichholze, w dubech.

Eichhorn, n. wewerka, weweřice, ſciurus, dim. das Eichhörnchen, weweřička; von Eichhorn, wewerčj.

Eichmaß, n. obecná půwodnj mjra neb wáha.

Eichtraube, f. ſ. Eichenſchwamm.

Eichwald, m. dubowý les, daubrawa, daubj, dubina, quercetum.

Eid, m. přjſaha, jusjurandum. Einen Eid ablegen, přiſahati, přjſahu ſložiti, ſkládati.

Eidam, m. der Schwiegerſohn, zeť, gener.

Eidbruch, m. zruſſenj přjſahy.

Eidbrüchig, adj. přjſahy nedržjcý, přjſahu ruſſjcý.

Eidechſe, f. geſſtěrka, lacerta; von der Eidechſe, geſſtěrčj.

Eiderdunen, pl. peřj (prach) z huſy mořſké.

Eidergans, f. mořſká huſa, anas molliſſima L.

Eidesformel, f. ſlowa přjſahy.

Eidgenoß, m. přjſahau ſpogený, ſpuntowaný, confœderatus. 2) Die Eidgenoſſen, Eidgenoſſenſchaft, ſſweycarowé.

Eidlich, adj. přjſežný; adv. s přjſahau, pod přjſahau.

Eidſchwur, m. přjſaha, ſloženj přjſahy.

Eifer, m. horliwoſt, feruor; wraucnoſt, ardor.

Eiferer, m. horliwý milownjk, horlitel, zelotes.

Eifergeſetz, n. zákon horliwoſti, pro manžely ſobě newěřjcý.

iferig, eifrig, adj. horliwý, wraucný; adv. horliwě, wraucně.

Eifern, v. n. horliti, nenáwiděti, newřjti na někoho, hněwati ſe; mit ſeinem Weibe, na ſwau ženu žehrati.

Eiferſucht, f. horlenj, žehránj na ženu; zůřenj, zůřiwoſt, žehrawoſt, zelotypia.

Eiferſüchtig, adj. záwiſtiwý, ſočiwý, aemulus. 2) muž neb žena horljcý z newěřenj, žehrawý, žehrák, zelotypus.

Eigen, adj. wlaſtnj, proprius; eigenes Lob, chwála ſebe ſamého. 2) obzwláſſtnj. 3) ſich etwas eigen machen, přiwyknauti k něčemu; das iſt dir eigen, to ge twá powaha, twůg ſpůſob.

Eigends, ſ. Eigens.

Eigendünkel, m. důmněnj o ſobě.

Eigenhändig, adj. wlaſtnj rukau pſaný, včiněný, adv. wlaſtnj rukau, manu propria.

Eigenheit, f. obzwláſſtnoſt.

Eigenliebe, f. láſka ſebe ſamého, philautia, (ſamoſwognoſt, Com. )

Eigenmächtig, adj. wlaſtnj mocý včiněný; adv. z ſwé mocy, práwa k tomu nemagjc.

Eigennutz, m. wlaſtnj zyſk, vžitek. 2) zyſku žádoſt.

Eigennützig, adj. wlaſtnjho zyſku žádoſtiwý, wlaſtnj zyſk wyhledáwagjcý, po wlaſtnjm vžitku dychtiwý. adv. s žádoſtj zyſku wlaſtnjho.

Eigens, adv. zwláſſtě, ſchwálně.

Eigenſchaft, f. wlaſtnoſt, zwláſſtnoſt, powaha, attributum, proprietas.

Eigenſinn, m. ſwémyſlnoſt, nevſtupnoſt.

Eigenſinnig, adj. ſwémyſlný, nevſtupný.

Eigenthum, n. práwo k gměnj, dominium. 2) drženj, poſſeſſio. 3) wlaſtnj ſtatek, zbožj; nábytek, gměnj, bona.

Eigenthümer, m. pán ſtatku, držitel, dominus, poſſeſſor. Die Eigenthümerinn, panj ſtatku.

Eigenthümlich, adj. wlaſtnj, ſwůg. adv. wlaſtně.

Eigenthumsherr, m. ſ. Eigenthümer.

Eigenthumsrecht, n. práwo k ſtatku, k domu.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání