Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Entzwey – Erbland

Entzwey, adv. na dwé, we dwý, na dwa djly. Vor den Verbis: pře; roze, das 178 Kleid iſt entzwey, ſſaty gſau roztrhané; das Glas iſt entzwey, ſklenice geſt roztlučená; entzwey gehen, roztlaucy ſe; entzwey brechen, rozlomiti, přelomiti; entzwey ſchneiden, překrogiti.

Entzweyen, v. a. rozdwogiti; ſich entzweyen, rozdwogiti ſe, rozkmotřiti ſe. Die Entzweyung, rozdwogenj, rozkmotřenj.

Enzian, m. hořec, gentiana.

Epheu, m. břečtan, hedera helix, L.

Epiſtel, f. epiſſtola, pſanj, liſt .

Epoche, f. začátek wěku, let.

Eppich, m. miřjk, apich, apium. ſ. Aeppich.

Er, pron. m. on, ille; ein Er, ſamec, mas. 2) part. in der Zuſammenſetzung mit Verbis: wy, v, do, z, za @.

Erachten, v. a. mjti za to, ſauditi, vznáwati. Meines Erachtens, podlé mého zdánj.

Erarbeiten, v. a. wydělati, wypracowati, pracý dobyti.

Eräugen, v. rec. ſich, ſtáti ſe, vdáti ſe, přihoditi ſe, accidere. Das Eräugniß, die Eräugnung, přjběh, přjhoda.

Erb-, dědičný: das Erbamt, dědičný auřad. Erbreich, Erbkönigreich, dědičné králowſtwj, hereditarium regnum.

Erbarmen, v. rec. ſich eines, über einen, ſlitowati ſe, rozpomenauti ſe nad někým, miſereri. Mich erbarmet ſeiner, geſt mi ho ljto. Der Erbarmer, ſlitownjk, miſerator; die Erbarmerinn, ſlitownice. Die Erbarmung, das Erbarmen, ſmilowánj, ſlitowánj.

Erbärmlich, adj. politowánj hodný, bjdný, hrozný, ſſpatný. 2) mizerný; adv. hrozně, ſſpatně; mizerně.

Erbauen, v. a. wyſtawěti. 2) fig. wzdělati, wzděláwati. Die Erbauung, wyſtawenj, založenj. 2) wzdělánj.

Erbaulich, adj. wzděláwagjcý, k wzdělánj ſlaužjcý, přjkladný.

Erbbuch, n. ġruntownj kniha.

Erbdreſcher, m. Zwangdreſcher, robotnj mlatec, chalupnjk.

Erbe, n. eigenthümliche Grundſtücke, dědi y. 2) Erbſchaft, dědictwj, hereditas; das väterliche Erbe, otčizna.

Erbe, m. dedic dědic , (dědič), heres. Die Erbinn, dědička.

Erbeben, v. n. zatřáſti ſe, vžaſnauti.

Erbeigen, adj. dědičný a wlaſtnj. Ein Erbeigener, dědinjk.

Erbeinigung, f. erbanuňk, dědičná ſmlauwa, pactum hereditarium.

Erbeißen, v. a. zakauſnauti; eine Nuß, rozkauſnauti, rozlauſknauti.

Erben, 1. a. v. v. a. děditi, dědictwjm nabyti. 2. v. n. dědičem býti, w dedictwj dědictwj doſednauti. Die Güter erben auf ihn, ſtatkowé připadagj na něho. Herren Gunſt erbet nicht, panſká miloſt (přjzeň) nedědj.

Erbethen, v. a. modlitbau wyproſyti, wyžádati.

Erbetteln, v. a. wyžebrati, emendicare.

Erbeuten, v. a. kořiſt bráti, kořiſti dobyti, dělati.

Erbfall, m. nápad, dědičné práwo.

Erbfeind, m. auhlawnj nepřjtel.

Erbfolge, f. poſlaupnoſt w dědictwj, nápad, odaumrť.

Erbgenoß, m. ſpolečnjk, ſpoludědic, coheres.

Erbgeſeſſen, adj. vſedlý, ſ. Anſäſſig.

Erbgut, n. dědičný ſtatek, ol. dědina. Der Beſitzer eines Erbguts, dědinnjk.

Erbhuldigung, f. přjſaha powinnoſti k dědičnému pánu.

Erbieten, v. rec. ſich, obětowati ſe, podwoliti ſe, mor. pozwoliti ſe. Die Erbiethung, obětowánj, podwolenj.

Erbiethig, adj. wolný, hotow.

Erbinn, f. dědička, ſ. der Erbe.

Erbitten, v. a. wyproſyti něco, doproſyti ſe něčeho; Zeugen, ſwědky požádati; jemanden, vproſyti, naproſyti někoho.

Erbittern, v. a. rozhořčiti, zkyſeliti, popauzeti, rozljtiti, rozhorliti, exacerbare. Die Erbitterung, rozljcenj, rozhorlenj, rozhořčenj, záſſtj, hořkoſt, kyſeloſt, indignatio, acerbitas.

Erbland, n. dědičná země; Erbländiſch, z dědičných zemj.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání