Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Hecken – Hehr

274

Hecken, v. n. ljhnauti, plemeniti, ſſkřečeti, pářiti ſe, roditi ſe, fetificare; die Vögel hecken im Frühlinge, ptácy hnjzdj z gara. 2) Zähne hecken, doſtáwati zaubky.

Heckenhopfen, m. leſnj, diwoký chmel.

Heckenkirſche, f. zymoleyz, lonicera xyloſteum.

Heckenroſe, f. ſſjpek, ſ. Hagebutte.

Heckjagen, n. pytlačenj, pytlářſtwj.

Heckjäger, m. pytlák, pytlář.

Heckmünze, f. faleſſná mince.

Heckmutter, f. plemenice, žena welmi plodná.

Heckſe, f. hnát, ſ. Häkſe.

Heckſel, n. řezanka, ſ. Häckerling.

Hede, f. pačjſky, kaudel.

Hederich, m. ohniwa, ohnice, Raphanus Raphaniſtrum, Lin. 2) hořčice planá, ſinapis aruenſis.

Heer, n. ſtádo; ein Heer Heuſchrecken, ſtádo kobylek. 2) wogſko, exercitus. Ein auserleſenes Heer, wybrané wogſko.

Heer-, wálečný, wálečnj, wogenſký; Heerlager, leženj wogenſké, wogſko. Heerfarth, wálečnj taženj.

Heerbann, m. ſwolánj lidu na wognu, k wálečnému taženj.

Heerbiene, f. Raubbiene, zloděgka, traut.

Heerd, ohniſſtě, ſ. Herd.

Heerde, f. ſtádo, dim. ſtádce, ſtádečko; eine Heerde Vieh, ſtádo dobytka, ſkotu, armentum; eine Heerde Schaafe, ſtádo brawa, grex ouium; eine Heerde Vögel, heyno ptáků. 2) fig. hromada, mor. krdel. Herdenweiſe, adv. ſtádně, haufně.

Heerdehammel, m. Leithammel, ločowka.

Heerdochs, m. Stier, býk, ſtádnjk.

Heerflüchtig, adj. odběhlý, ein Heerflüchtiger, odběhlec.

Heerführer, m. wůdce wogſka, bellidux.

Heergans, f. wolawka, Ardea cinerea, Klein.

Heerpauke, f. wlaſký buben.

Heerſchaar, f. záſtup, exercitus; der Herr der Heerſchaaren, pán záſtupů.

Heerſchild, m. wogenſký ſſtjt.

Heerſchnepfe, f. kozák, Scolopax Gallinago.

Heerſtraſſe, f. ſylnice, ceſta obecná.

Heerwagen, m. wálečný, wogenſký wůz. 2) wůz na nebi, arcturus.

Hefen, pl. droždj, kwaſnice, sl. droždě, f. pl. fæx. 2) fig. Auf den Hefen ſitzen, na dně ſeděti; die Hefen des Volks, luza, láge.

Hefig, adj. kwaſničný.

Hefner, m. kwaſnička, kwaſničkář, mor. kwaſničář.

Heft, n. & m. dim. das Heftchen, Heftlein, rukowět, anſa; des Degens, gjlce, pl. des Meſſers, ſtřenka.

Heft, n. dim. Heftchen, Heftlein, Heftel, ſpinadlo, ſponka, dim. ſpinádko, ſpončička, fibula. 2) háček, hakljk; das Oehr, haklička. 3) ſſpendljk, ſ. Stecknadel. 4) několik archů ſeſſitých, ſwazek.

Hefteln, v. a. háčky, háčkem zapnauti, zaháčkowati; ſponkami ſepnauti.

Heften, v. a. mit Nägeln, přibiti, affigere. 2) Mit Stecknadeln, připnauti, přiſſpendliti, zaſtehnauti. 3) Durch Hefte, ſepnauti, ſpjnati. 4) Die Reben, wázati rýwj. 5) Durch Nähen, přiſſiti, ſeſſiti, adſuere , conſuere. 6) fig. Seine Augen auf etwas, oči na něco vpřjti, pilně hleděti.

Heftig, adj. prudký, přeſylný, přjliſſný, náramný, vehemens; eine heftige Kälte, náramná, krutá zyma; der Wind wird heftig, wjtr ſe tužj. adv. prudce, náramně; zu heftig, přjliſſně.

Heftigkeit, f. prudkoſt, weliká ſýla, vehementia; der Kälte, krutoſt zymy.

Heftleinmacher, m. ſponkář, gehlář.

Heftnadel, f. ſeſſiwacý gehla.

Heftſcharte, f. beym Binder, obtáčka.

Hehlen, ſkrýwati, ſ. Verhehlen.

Hehler, m. přechowawač, pokrywač, tagitel, přigimač, ſkrywatel, tutlatel, celator, receptor; die —inn, přechowawačka, přigimačka, tagitelkyně.

Hehr, adj. obſ. wyſoký; fig. wzneſſený, die Hehrmeſſe, weliká mſſe. 2) ſwatý. 3) předrahý.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání