Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Heide – Heilwurz

275

Heide, f. wřes, ſ. Heidekraut.

Heide, f. les, bor, černý les. 2) puſtina, puſtotina, pauſta, lada, pl. wřeſowiſſtě.

Heide, m. pohan, paganus, ethnicus; die —inn, pohanka; ein Heide werden, zpohaněti.

Heidebuſch, m. chraſtj.

Heidekorn, n. Buchweitzen, Heidel, pohanka, žjto turecké, heduſſe, heyduſſe, in Mähren auch tatarka, Polygonum fagopyrum, Linn. Heidelbrey, pohankowá kaſſe.

Heidekraut, n. wřes, ( vulgo řáſa), erica vulgaris Lin. 2) beylj, každá nevžitečná tráwa.

Heidelbeere, f. borůwka, černá gahoda; sl. čičoretky, borůwnice, černice, Vaccinium myrtillus, Lin.

Heidelerche, f. linduſſka, alauda ſilveſtris.

Heidenreich, m. penjzek, thlaſpi arvenſe, Lin.

Heidenſchmuck, m. ſrpek, ſ. Färberſcharte.

Heidenthum, n. pohanſtwj, ethniciſmus. 2) Die Völker, pohanſtwo, ethnici.

Heiderling, m. Heideſchwamm, pečářka, cykánka, žampion.

Heidniſch, adj. pohanſký, ethnicus; adv. pohanſky, po pohanſku.

Heiduck, m. heyduk.

Heil, adj. celý, zahogený; die Wunde iſt ſchon heil, rána ſe giž zacelila, zahogila. 2) fig. zdrawý, zdráw.

Heil, n. ſpaſenj, ſalus. 2) zdrawj, ſſtěſtj, proſpěch; ſein Heil verſuchen, okuſyti ſwého ſſtěſtj. 3) Heil dir! blaze tobě!

Heilallerſchaden, n. proſtřelenec.

Heilallerwelt, n. zagečj oko.

Heiland, m. ſpaſytel, ol. ſpas, ſalvator.

Heilart, f. Heilungsart, způſob léčenj.

Heilbar, adj. zhogitedlný, léčitedlný.

Heilbock, m. řezaný kozel, (koſſut, Com. )

Heilbrunnen, m. Heilbad, n. dobrá woda, hogitedlná woda.

Heilen, 1. v. a. hogiti, zahogiti, ſanare, eine Wunde heilen, ránu zahogiti, zaceliti. 2) fig. léčiti, hogiti, wyhogiti, mederi; vzdrawiti, ſanare. 2. v. n. hogiti ſe, zhogiti ſe, conſaneſcere.

Heilglöcklein, n. hornj ženikleyt.

Heilig, adj. ſwatý, ſanctus. Jemanden heilig ſprechen, za ſwatého wyhláſyti; die Heiligen, Swatj, Swětj; eine Heilige, ſwětice, ſancta; ein wunderlicher Heiliger, diwný ſwatý. 2) fig. ein heiliger Ort, poſwátné mjſto; das Heilige, Allerheiligſte, ſwatyně, ſanctuarium; der heilige Abend, ſſtědrý wečer; das heilige Feuer, růže, ſ. Rothlauf. adv. ſwatě, ſancte.

Heiligen, v. a. poſwětiti, oſwětiti, poſwěcowati, ſanctificare. 2) ſwětiti, celebrare; ein geheiligter Ort, poſwátné mjſto, locus ſacer. Die Heiligung, poſwěcowánj, ſwěcenj.

Heiligengeiſtwurzel, f. ganoklika.

Heiligholz, n. Franzoſenholz, francauzowé dřewo.

Heiligkeit, f. ſwatoſt, ſanctitas.

Heiligmacher, m. poſwětitel, ſanctificator. Die Heiligmachung, poſwěcowánj, ſanctificatio. Die heiligmachende Gnade, poſwěcugjcý miloſt.

Heiligſprechung, f. wyhláſſenj za ſwatého.

Heiligthum, m. ſwatyně, ſanctuarium. 2) Die Heiligthümer, Reliquien, ſwátoſti, ſwaté oſtatky.

Heilkraft, f. hogicý, hogitedlná moc.

Heilkunſt, f. lékařſtwj.

Heillos, adj. bezbožný, impius; ein heilloſer Menſch, zloſyn, bezbožnjk, adv. —ně.

Heilloſigkeit, f. bezbožnoſt, impietas.

Heilmittel, n. lék, ljk, medicamentum.

Heilmonath, m. Chriſtmonath, proſynec.

Heilſam, adj. hogitedlný, vzdrawugicý, medicus, 2) ſpaſytedlný, proſpěſſný, vžitečný, ſalutaris. adv. —ně, dobře; das iſt der Geſundheit heilſam, to ſlaužj ke zdrawj.

Heilſamkeit, f. hogitedlnoſt, ſpaſytedlnoſt; proſpěſſnoſt. 3) zdrawoſt, zdrawj.

Heilsmittel, m. proſtředek k ſpaſenj.

Heilung, f. hogenj, léčenj, zhogenj, ſanatio; Heilungsmittel, ſ. Heilmittel.

Heilwurz, f. gméno mnohých bylin, ſ. Alant, Eibiſch, Allermannsharniſch.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání