Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Hirſchholunder – Hobelſpan

288

Hirſchholunder, Hirſchholder, m. hornj bez, čerwený bez, ſambucus racemoſa.

Hirſchkäfer, m. der Schröter, roháč; das Weibchen davon, babka, rohačka.

Hirſchkalb, n. kolauch, dim. kolauſſek, hinnulus.

Hirſchkolben, pl. parohy.

Hirſchkuh, f. die Hirſchinn, das Thier, laň, laně, cerva.

Hirſchleder, n. gelenj kůže.

Hirſchledern, adj. gelenj, zwjřecý.

Hirſchling, Hirſchſchwamm, m. gelenj hubka. 2) lanýž, laneyž.

Hirſchtrüffel, f. owčj hřizec, laneyž, lycoperdon cervinum. Lin.

Hirſchwildpret, n. gelenina, čerwená zwěřina.

Hirſchzahn, m. kauſák.

Hirſchziemer, Hirſchzämmer, m. gelenj hřbet, zadek.

Hirſe, f. proſo, panicum miliaceum, Lin.; gemahlne Hirſe, gáhly, pſſeno; von Hirſe, gahelný; eine gebackene Speiſe von Hirſe, gahelnjk, Kolbenhirſe, bér, ſ. Fench.

Hirſebrey, m. gahelná ( mor. proſná) kaſſe.

Hirſekorn, n. proſné zrno; gáhla.

Hirſenmühle, f. gáhelna, gahelka.

Hirſevogel, Hirſefink, zwonek, ſ. Grünfink.

Hirt, m. paſtýř, paſteyř, paſtucha, paſtwec; der Gemeinhirt, ſlauha; sl. ġuláš, paſtor; die —inn, paſtýřka.

Hirten-, paſtýřſký, paſtuſſj; die Hirtenpfeife, paſtuſſj pjſſťala; das Hirtenlied, pjſeň paſtýřſká.

Hirtenamt, n. paſtýřſký, biſkupſký, farářſký auřad.

Hirtenhaus, n. paſtauſſka, paſtuſſina.

Hirtenknabe, m. paſák, paſtwec, ſkoták.

Hirtenmädchen, m. paſka, paſačka.

Hirtenſtab, m. paſtýřſká hůl. 2) fig. biſkupſká berla.

Hirtenſtand, m. paſtýřſký ſtaw, paſtýřſtwj.

Hirtentaſche, f. braſſna, paſtuſſj tobolka. 2) das Täſchelkraut, kokoſſka, paſtuſſj tobolka, thlaspi bursa paſtoris. Lin.

Hiſtorie, f. přjběh. 2) hyſtorye, kronyka, letopis, hiſtoria; dim. das Hiſtörchen, pohádka, powjdačka.

Hiſtorienſchreiber, m. ſ. Geſchichtſchreiber.

Hitzblaſe, Hitzblatter, f. pálčiwá neſſtowička, (přjčeſy pl., phlyctæna. ) mor. oſſpice, oſſpička.

Hitze, f. horko, horkoſt, calor; der Sonne, wedro, parno, æſtus; des Waſſers, wřeloſt, feruor; im Leibe, pálčiwoſt; des Ofens, weyhřew, weyhřewnoſt; in der Hitze trinken, z horka pjti; man möchte vor Hitze vergehen, horkem, parnem ſe může člowěk zalknauti. 2) fig. horliwoſt, prudkoſt, wraucnoſt, roznjcenj, ohniwoſt, feruor. 3) zloſt, hněw, prchliwoſt, in die Hitze gerathen, rozpáliti ſe hněwem, rozzlobiti ſe; in die Hitze bringen, k hněwu popuditi.

Hitzen, v. n. hřjti, weyhřewnoſt dáwati; rozpalowati, ſ. Erhitzen.

Hitzig, adj. pálčiwý, horký, ardens; hitzige Krankheit, pálčiwá, (horká) nemoc, hlawnička. 2) hitziges Eiſen, řeřawé, žjrné železo. 3) fig. horký; hitziges Geblüt, horká krew; ein hitziges Gefecht, tuhé potýkánj; ein hitziges Pferd, prudký, bugný kůň; ein hitziger Menſch, prudký, prchliwý člowěk, z horka nakwaſſený. adv. pálčiwě, horce, prudce; nicht ſo hitzig! ne tak zprudka.

Hobel, m. hobljk, dolabra.

Hobelbank, f. hoblowacý ſtolice.

Hobeln, v. a. hoblowati.

Hobelſpan, m. truhlářſká třjſka.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání