Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Klar – Kleeroth

Klar, adj. tenký, tenuis; klare Leinwand, tenké platno; klare Stimme, pozorný, tenký hlas. 2) gaſný, clarus; klares Wetter, gaſné powětřj; der Himmel wird klar, 321 gaſnj ſe, wygaſňuge ſe. 3) čiſtý, clarus, limpidus; klares Waſſer, čiſtá woda; der Wein wird klar, wjno ſe čiſtj. 4) drobný, minutus; klare Schrift, drobné pjſmo. 5) ryzý; klares Gold, ryzý zlato. 6) ein klarer Beweis, ſwětlý, zřegmý, patrný důwod; eine klare Wahrheit, čiſtá , holá, prawdiwá prawda; die Sache iſt klar, wěc geſt patrná; adv. tence, gaſně, čiſtě, drobně.

Kläre, f. der Leinwand, tenkoſt plátna.

Klare, f. tenká omáčka.

Klären, v. a. čiſtiti; ſich, čiſtiti ſe, gaſniti ſe, vſaditi ſe.

Klarheit, f. gaſnoſt, ſwětloſt; der Stimme, pozornoſt, tenkoſt hlaſu.

Klärlich, adv. gaſně, čiſtě; zřegmě.

Klatſch, m. pleſk, pleſknutj; Jemanden einen Klatſch geben, někoho pleſknauti.

Klatſchbüchſe, f. bauchačka. 2) fig. klepna, třepna.

Klatſche, f. plácačka; pleſkačka. 2) fig. klepna, třepna, klaboſylka.

Klatſchen, 1. v. n. pleſkati, třepati; es regnet, daß es klatſcht, prſſj, gen třepá, pleſká. 2) tleſkati, in die Hände klatſchen, rukama tleſkati, plaudere. 3) Mit der Peitſche, práſkati. 4) Mit dem Munde, mlaſkati. 5) klewetati, klewetowati. 2. v. a. ausklatſchen, wyklewetiti. Das Klatſchen, pleſkot, pliſkot; pleſkánj; tleſkot; praſkot; mlaſkot; klewetánj.

Klätſcher, m. klewetář, klewetnjk; die —inn, klewetářka, klewetnice.

Klatſcherey, Klätſcherey, f. klewety, pl.

Klatſchhaft, adj. klewetný, klewetiwý, pleſkawý.

Klatſchhaftigkeit, f. klewetiwoſt.

Klatſchmaul, m. pleſkač; klewetnjk, sl. buchač, trepač.

Klatſchrohr, n. pukačka, ſ. Klatſchbüchſe.

Klatſchroſe, f. pleſkanec, ſ. Klapperroſe.

Klatte, f. chumáč.

Klaubauf, m. bubák.

Klauben, v. a. přebrati, přebjrati, purgare. 2) fig. an einem Beine, objrati koſt; in der Naſe, ďaubati, reypati, párati ſe w noſe. 3) Grübeln, hlaubati.

Klauber, m. přeběrač; die —inn, přeběračka.

Klauberey, f. přebjračka, přebjránj.

Klaubtruhe, f. přebjrka.

Klaue, f. bey Vögeln, pazaur, pařát, unguis; dim. pazaurek. 2) bey vierfüßigen Thieren, pazneht, paznoht, ungula. 3) Der Huf, kopyto.

Klauſe, f. mnišſký pokogjk. 2) těſné mjſto mezy horami, klauza, fauces.

Klauſener, Klausner, m. pauſtenjk, pauſtewnjk, eremita; die —inn, pauſtenice.

Klavier, n. klawjr, ol. klawjře.

Klebegarn, Klebenetz, n. ſýť na ſſkřiwánky.

Klebekraut, n. ſwjzel, wjzel, powázka, galium aparine, Lin.

Klebeläppchen, n. přiſljpánj.

Klebelaus, f. Filzlaus, muňka.

Kleben, 1. v. n. lepiti ſe, přiljpati ſe, lnauti, lepnauti, adhæreſcere. 2) chytati ſe; die Kletten kleben, řepjky ſe chytagj. 3) fig. a) Irgendwo kleben bleiben, někde vwjznauti. b) Die Hände kleben laſſen, klebrige Hände haben, lipawé prſty mjti. c) wiſeti, přidržeti ſe; er klebt daran, lne k tomu, na to. 2. v. a. lepiti, přilepiti.

Kleber, m. klj. 2) beym Tuchmacher, háček.

Kleberich, m. powázka, ſ. Klebekraut.

Klebericht, adj. lipowatý, klegowatý.

Kleberig, adj. lipawý, lepký.

Kleberigkeit, f. lipawoſt, lepkoſt.

Kleck, Klecks, m. kaňka, kaňha, ſwině, kawka, macula. Klecken, Kleckſen, einen Klecks machen, kančiti, kaňhati, ſwiniti, kydati, mor. pluſkati, maculare.

Klecken, v. n. ſtačiti, poſtačiti, ſufficere.

Klecker, m. kaňhal; mazač.

Klee, m. dětel, getel, mor. dětelina, trifolium.

Klee-, getelowý, dětelowý; der Kleeſamen, getelowé ſemeno.

Kleeblatt, m. getelowý liſt. 2) fig. trogka.

Kleefeld, n. geteliſſtě, děteliſſtě, mor. děteliniſko.

Kleeroth, m. der kleine braune, brunat (wjno).


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání