Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Lehne – Leibesbürde

Lehne, f. klen, klenice, klenka, Acer platanoides Linn. 2) ein wildes Schwein, bachyně. 3) ſpolehadlo, fulcrum. 4) am Stuhle, lenoch; držadlo. 5) Am Wagen, launek, zákolnjk. 6) Die 14 Berglehne, ſtráň. 7) Das Geländer, zábradlj.

Lehnen, v. a. podepřjti, opřjti, kláſti ſe, niti, inniti, S. Anlehnen. 2) půgčiti, půgčowati, zapůgčiti; wypůgčiti, mutuare. Das Lehnen, podepřenj. 2) půgčowánj. Die Lehnung, půgčka. S. Leihen.

Lehnſtuhl, m. lenoſſenka, ſpolehacý ſtolice, mor. lenoſſka.

Lehr-, včenj; die Lehrart, způſob včenj; die Lehrbegierde, žádoſt po včenj; der Lehrbegriff, obſah včenj; die Lehrſtunde, hodina , čas včenj; das Lehrgeld, plat od včenj.

Lehramt, n. auřad včitelſký (včitelſtwj ? ).

Lehrbogen, m. ſkružj.

Lehrbrief, m. liſt za wyvčenau.

Lehrbuch, n. wyvčowacý knjha.

Lehrburſche, m. včedlnjk, mor. včeň, tiro; in der Mühle, práſſek.

Lehre, f. navčenj, navka, doctrima doctrina . 2) včenj; in die Lehre geben, do včenj dáti. 3) modla, kroček.

Lehren, v. a. včiti, navčiti, povčiti, wyvčowati, docere; die Vernunft lehret es, rozum tomu včj; wer hat dich das gelehrt, kdo tě tomu navčil. Das Lehren, včenj, wyvčowánj.

Lehrer, m. včitel, magister, præceptor. die —inn, včitelkyně.

Lehrgebäude, n. ſloženj celého včenj, systema.

Lehrhaft, adj. způſobný k včenj; gemný, ſ. Gelehrig.

Lehrherr, Lehrmeiſter, m. miſtr který včj; včitel.

Lehrjahr, n. včenj, čas včenj; meine Lehrjahre, leta mého včenj.

Lehrjunge, Lehrling, m. včedlnjk, mor. včeň.

Lehrmeiſter, m. včitel, miſtr. Die —in, miſtryně, včitelkyně.

Lehrreich, adj. povčugjcý, k navčenj ſlaužjcý.

Lehrſaal, m. die Lehrſtube, včjrna.

Lehrſatz, m. propowěd, základ včenj.

Lehrſtück, n. članek včenj.

Lehrſtuhl, m. včitelſká ſtolice.

Lehrwand, f. S. Seitenwand, 2.

Leib, m. tělo, corpus; dim. Das Leibchen, tjlko; ſeinem Leibe gutes thun, tělu ſwému howěti; bey Leibe nicht, nikoliwěk, na žádný způſob; an Leib und Leben ſtrafen, na hrdle treſtati; vom Leibe fallen, churawěti, hubnauti, padnauti ſe; einem zu Leibe gehen, na někoho dorážeti, na tělo gjti; wohl bey Leibe, tělnatý, tluſtý při těle. 2) Ein Kleidungsſtück, fig. das Leibchen, tjlko, žiwůtek, der Frauenzimmer, mor. kordulka, frytka, kazagka. 3) břicho, žiwot; Jemanden um den Leib faſſen, někoho w půly obeknauti, obegmauti; geſegneten Leibes, s autěžkem; von Mutterleibe an, od narozenj; das Reiſſen im Leibe, žřenj w břiſſe, vgjmánj. 4) der Rumpf, traup, mor. ſnět, truncus. Brod, pecen, bochnjk, libo; dim. pecnjk, bochnjček.

Leib-, žiwotnj; der Leibarzt, žiwotnj lékař; die Leibwache, žiwotnj ſtráž; der Leibjäger, žjwotnj myſliwec. 2) neymilegſſj: das Leibgericht, die Leibſpeiſe, neymilegſſj, zamilowané gjdlo.

Leibdienſt, m. pěſſj robota.

Leibeigen, adj. wlaſtnj, poddaný, otrocký, chlapſký; — machen, w otroctwj vweſti.

Leibeigener, m. otrok, chlap, ol. člowěk, mancipium; die Leibeigene, otrokyně, chlapkyně.

Leibeigenſchaft, f. otroctwj, chlapſtwj, poroba, ol. člowěčenſtwj, mancipatus.

Leibeigenthum, n. wlaſtnj, oſobnj ſtatek.

Leibel, n. žiwůtek, tjlko, laybljk.

Leiben, v. n. wie er leibt und lebt, gak ſtogj.

Leibes-, těleſný; die Leibesbeſchaffenheit, těleſna těleſná powaha, ſloženj těla, constitutio. Die Leibeskraft, těleſna těleſná ſýla.

Leibesbürde, f. autěžek.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání