Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Anlaſſen – Anleiten

Anlaſſen, 1. v. a. na někom něčeho nechati; ich will ihm den Rock anlaſſen, nechám ho w kabátě. 2) napuſtiti, puſtiti, wpuſtiti, immittere; einen Hund anlaſſen, pſa puſtiti, poſſtwati na něco; das Waſſer eines Teiches anlaſſen, wo 41 dy do rybnjka napuſtiti, einen Teich anlaſſen, rybnjk napuſtiti. 3) einen übel anlaſſen, obořiti ſe na někoho, zle přiwjtati, male excipere. 2. v. recip. podobati ſe, videri, ſpeciem habere; es läßt ſich zum Kriege an, podobá ſe k wogně, die Sache läßt ſich gut an, dobře ſe dařj, es läßt ſich zum Regen an, má ſe k déſſti, chyſtá ſe ku prſſce.

Anlauf, m. auprk, běh, náběh, naběhnutj; sběh, incurſus, impetus; einen Anlauf nehmen, rozběhnauti ſe, pochop bráti; der Anlauf des Waſſers, přibýwánj, přitekánj, ſtekánj wody, rozwodněnj; des Feindes, autok nepřátelſký; einen großen Anlauf haben, weliké nabjhánj mjti; das Haus liegt im Anlaufe, ten dům geſt na ráně.

Anlaufen, 1. v. n. naběhnauti na něco, přiběhnauti k něčemu, vdeřiti ſe, vhoditi ſe, zawaditi o něco, incurrere, offendere, impingi; er iſt mit dem Kopf an die Wand angelaufen, běže vdeřil hlawau o ſtěnu. 2) naběhnauti ſy, zle přiwjtánu býti, zle pochoditi, male accipi; ich bin übel angelaufen, zle ſem ſy naběhl, zle ſem pochodil, zle ſem ſy vhonil, vtržil. 3) einen anlaufen laſſen, někoho podwéſti, zawéſti. 4) naběhnauti, otécy, sl. napuchnauti, opuchnauti, ſpuchnauti, intumeſcere. 5) přibýwati, růſti, přiroſtati, accreſcere, augeri; der Fluß iſt angelaufen, řeky přibylo, wody w řece přibylo. 6) bleſk, ſtkwěloſt ſtratiti, zagjti; der Spiegel iſt angelaufen, zrcadlo zaſſlo. 7) anlaufen laſſen, na modro zakaliti; angelaufen, zamodralý, na modro zakalený. 2. v. a. běhati k někomu, nabjhati na někoho; einen um etwas anlaufen, k někomu o něco běhati. 2) autok včiniti, obořiti ſe, vdeřiti, wpadnauti na někoho, ſ. Anfallen.

Anlaufen, n. naběhnutj, přiběhnutj, vdeřenj, vhozenj, zawaděnj, adliſio, ſ. Anlauf. 2) naběhnutj, otečenj, oteklina, tok, opuchnutj, opuchlina, ſpuchlina, tumor. 3) nabjhánj, přibýwánj.

Anlegen, 1. v. a. přičiniti, přiložiti, přiſaditi, přiſtawiti, admovere, adponere; eine Leiter, řebřjk přiſtawiti; ein Kind (an die Bruſt), djtě přiſaditi (k prſům); einem Ketten, nekoho někoho řetězy ſwázati; einen Hund, pſa vwázati; Feuer, oheň založiti, zapáliti; einen Rocken, kužel nadjti; ein Kleid, ſſaty oblécy; Schuhe, Strümpfe, ſtřewjce, punčochy obauti; ſich anlegen, oblécy ſe, obljkati ſe; ſich an etwas anlegen, na něco ſe opřjti, podepřjti; chytati ſe, lepiti ſe, přilepiti ſe; der Roſt leget ſich an das Eiſen an, rez ſe železa chytá; ein Schloß anlegen, zámek přiwěſyti, zawěſyti, ſeram obdere; Hand anlegen, chopiti ſe něčeho, pomocy pracowati, ruku přičiniti, wtjpiti ſe; die letzte Hand anlegen, dodělati, dokončiti djlo. 2) vžiti, wynaložiti, adhibere, collocare, impendere; ſein Geld, ſeine Zeit wohl, übel anlegen, ſwé penjze, ſwůg čas dobře, zle ſtráwiti, wynaložiti, ſwých peněz, ſwého čaſu vžiti. 3) vdělati, wyſtawěti, založiti, condere. 4) vkládati, vložiti, vſtanowiti, conſtituere, imponere. 5) ſie haben es miteinander angelegt, ſpolu ſe o to ſmluwili, ſneſli, ſpikli, ſpolu to oſnowali, ſtropili; es iſt darauf angelegt, to ſe kuge, obmýſſlj, tropj, o to ſe vſyluge. 2. v. n. k břehu připlauti, přiſtati.

Anlegeſchloß, n. Vorlegeſchloß, wiſutý zámek, sl. klatka.

Anlegung, f. přičiněnj, přiloženj, přiſazenj, přiſtawenj. 2) vžitj, wynaloženj. 3) wyſtawenj, založenj. 4) vloženj, vſtanowenj.

Anlehen, n. Anleihe, f. půgčka, sl. požičag.

Anlehne, f. lenoch, opiradlo, zábradlj.

Anlehnen, v. a. opřjti, podepřjti. 2) zapůgčiti, sl. zapožičati, ſ. Lehnen u. Leihen.

Anleiten, v. a. nawáděti, nawéſti, přiwáděti, vwoditi. 2) povčowati, včiti.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání