Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Anſetzen – Anſprung

Anſetzen, v. reg. 1. act. přiložiti, přiſaditi, přiſtawiti, admovere, adponere; die Klauen anſetzen, pazaury wrazyti, zatjti, die Feder anſetzen, pérem trhnauti, pſáti; recip. ſich anſetzen, ſaditi ſe, vſa 47 diti ſe. 2) připogiti, einen Ermel, naſtawiti, přiſtehnauti, přiſſjti. 3) Bäume, Eſſig, naſaditi, naſázeti, Bauern, oſaditi. 4) eine Zeit, vložiti, vrčiti, vſtanowiti, vſtawiti. 5) počjtati, ſſacowati, hoch anſetzen, wyſoko položiti. 6) oklamati, oſſiditi, decipere. 2. neut. doléhati, dotjrati, dotřjti. 2) pokuſyti ſe o něco, vſylowati. 3) das Erz ſetzt an, ruda dodržuge, trwá. 4) das Maſtſchwein ſetzt gut an, krmnice, krmná ſwině dobře zakládá, tučnj. 5) die Stutte, die Kuh hat angeſetzet, kliſna oſtala hřebná, kráwa zůſtala ſtelná.

Anſetzung, f. přiloženj, přiſazenj, přiſtawenj; připogenj, přiſtehnutj; vloženj, vrčenj, vſtanowenj; naſazenj, oſazenj, vſazenj.

Anſicht, f. 1) ſ. Anſehen. 2) pohled, wýhled, wyhljdka, wzezřenj.

Anſichtig, adj. eines Menſchen anſichtig werden, některého člowěka ſezřjti, ſpatřiti, vhljdati, vwiděti, vzřjti, conſpicere.

Anſiedel, n. lhota, oſada, vſedloſt; ſich anſiedeln, recipr. oſaditi ſe, oſazowati ſe.

Anſiedlung, f. oſada, oſazenj, vſazenj.

Anſiedler, m. lhotnjk, oſadnjk.

Anſinnen, v. a. přičjtati, přimyſliti.

Anſinnen, n. Anſinnung, f. ſ. Anmuthung.

Anſpann, f. & m. potah, přjpřež, ſpřež, f. ſpřeženj, ſ. beſſer Geſpann.

Anſpannen, v. a. napnauti, natáhnauti, roztáhnauti, intendere; alle ſeine Kräfte zu etwas anſpannen, wſſecku ſýlu ſwau na něco wynaložiti. 2) připřáhnauti, zapřahati, zapřáhnauti, iungere currui; den Wagen anſpannen, do wozu zapřáhnauti. Anſpannen, n. —nung, f. napnutj, nataženj, připřáhnutj, zapřáhnutj, zapřeženj.

Anſpänner, m. potažnjk, ſpřežnjk, zápřežnjk.

Anſpeyen, v. a. na něco napliti, napliwnauti, po něčem pljti, plwati, něco vplwati, conſpuere, inſpuere.

Anſpeyen, n. naplitj, plitj, plwánj, vplwánj.

Anſpielen, v. n. začjti hráti, zahrati. 2) a něco ſlowy bjti, čeliti, narážeti, ſměřowati, wztahowati, alludere.

Anſpielung, f. čelenj, naráženj, narážka, ſměřowánj, wztahowánj, alluſio.

Anſpießen, v. a. napichnauti, naſtrčiti, probodnauti, propichnauti, protknauti, transfigere. Anſpießung, f. naſtrčenj, probodnutj.

Anſpinn, f. přeſlen, sl. kotaulka na wřeteně, verticillus, ſ. Wirtel.

Anſpinnen, v. a. připřjſti. 2) naſtrogiti, ſetkati, ſoſnowati, ſpléſti, ſtropiti, moliri.

Anſpornen, v. a. oſtnem neb oſtruhau bůſti, pobádati, pobůſti; pobjzeti, ponaukati, calcaria ſubdere, ſtimulare.

Anſpornen, n. —nung, f. bodenj, pobádánj, pobjzenj, ponaukánj.

Anſprache, f. promlauwánj, promluwa, promluwenj. 2) práwo, proſba, ſ. Anſpruch.

Anſprechen, v. a. k někomu promluwiti. 2) einen um etwas anſprechen, s někým o něco mluwiti, někoho za něco proſyti, žádati. 3) einen anſprechen, někoho pozdrawiti, přiwjtati; ku práwu pohnati, v práwa obžalowati. 4) bey jemanden anſprechen, v někoho ſe zaſtawiti.

Anſprechen, n. —chung, f. promluwenj, proſba, proſſenj, žádoſt; pozdrawenj, přiwjtánj; půhon ku práwu.

Anſprengen, v. a. ein Pferd, koně pobůſti, popichnauti; mit dem Pferde einen andern anſprengen, na koni aneb s koněm na někoho dorážeti, ſkočiti. 2) pokropiti, nakropiti, poprſkati, poſtřjkati.

Anſpringen, v. n. na někoho ſkočiti, k někomu přiſkočiti, wſkočiti do něčeho, adſilire. Anſpringen, n. přiſkočenj, přjſkok, ſkočenj, ſkok, wſkočenj, adſultus.

Anſpritzen, 1. act. zaprſkati, poprſkati, poſtřjkati, zaſtřjkati, adſpergere. 2. neut. prſkati, prſknauti, ſtřjkati, ſtřiknauti.

Anſpruch, m. nářek, narčenj, nařknutj, potahowánj ſe na něco, požádánj něčeho, práwo k něčemu, petitio, ius; Anſpruch machen, oſobiti ſobě.

Anſprung, m. 1) ſ. Anspringen. 2) auročky, auročnice, cruſta lactea.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání