Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Ruf – Ruhmbegierig

Ruf, m. ſſkralaup, ſtrup. 2) zawolánj; ich höre einen Ruf, ſlyſſjm, kdoſy zawolal. 3) fig. hlas; der Ruf der Natur, hlas přirozenj. 4) powěſt; es gehet ein Ruf, gde powěſt, powjdá ſe; guter böſer Ruf, 134 dobrá zlá powěſt; in üblen Ruf bringen, rozkřičeti; im guten Rufe ſeyn, w dobré býti powěſti; in Ruf kommen, do powěſti přigjti; er kommt in Ruf, béře ſe na slowo; der Ruf hat ſich verbreitet, powěſt ſe rozhláſyla, rozneſla; der im guten Rufe ſteht, dobropowěſtný; im üblen, zlopowěſtný, nařčený. 5) der Lockvogel, wolawec.

Rufe, f. ſſkralaup, ſtrup, crusta.

Rufen, v. irr. du rufſt, ich rief, habe gerufen, du rufe. I. v. n. křičeti, clamare; rufet laut, křičte hlaſytě; um Hülfe rufen, wolati, křičeti o pomoc; zu Gott, wzýwati, Feuer rufen, křičeti že hořj; um Rache, wolati na pomſtu. 2) wolati; du haſt mir gerufen, wolal ſy mne. II. v. a. wywoláwati; die Stunden, hodiny. 2) wolati, vocare; heraus, wywolati; ſich her, zu ſich, powolati, zwolati; ſie kommen wie gerufen, přicházegj práwě whod, gakoby ge zawolal.

Rufer, m. wolač, wolatel.

Rufig, adj. kornatý, okoralý.

Rüge, f. donáſſka, vdánj. 2) weytka, weyſtawa, weyſtawek.

Rügebar, adj. kornatý, okoralý.

Rügebar, adj. žalugjcý; rügebar werden, vdati, prožalowati. 2) treſtu hodný.

Rügericht, n. práwo, které menſſj prowiněnj ſaudj.

Rügemeiſter, m. rychtář.

Rügen, v. a. dotknauti; der obengerügte, ſwrchu prawený, dotčený. 2) w lehkoſt, w zlau powěſt vweſti. 3) vdati, žalowati. 4) wyteykati, předhazowati. 5) pokutowati.

Rüger, m. žalobnjk, donáſſitel, vdawatel.

Rügung, f. vdánj. 2) weytka, weyčitka.

Ruhe, f. odpočinutj, pokog; er hat keine Ruhe, nemá pokoge, mor. omženj; gieb Ruhe, deg pokog; ſich in Ruhe begeben, na pokog, na odpočinutj ſe dáti; keine Ruhe laſſen, geben, nedati oddechu, mor. odpěku , pokoge; laß mich in Ruhe, deg mi pokog, nech mne na pokogi, s pokogem; die Ruhe des Gewiſſens, ſpokogenoſt ſwědomj. 2) keine Ruhe haben, nemocy ſpáti; ſich zur Ruhe begeben, legen, gjti ſpat, na odpočinutj ſe odebrati, vkliditi ſe, Mittagsruhe halten, polednjčka vžjwati; die Ruhe mitnehmen, ſpánj odneſti. 3) In ſeine Ruhe eingehen, na pokog odegjti, w pánu vſnauti; zur Ruhe bringen, počeſtně pochowati.

Ruhebank, f. ſtolice, lawice k odpočjwánj, odpočiwadlo.

Ruhebett, n. ſedacý lůžko.

Ruhefeld, n. auhor, přjloh.

Ruhekammer, f. fig. hrob.

Ruhen, v. n. odpočinauti, odpočjwati, quiescere; er kann nicht ruhen, nemůže ſeděti, geſt nepoſeda. 2) pokog dáti; er ruhet nicht als bis —, nedá pokoge, až — laß ihn ruhen, nech ho na pokogi. 3) auhořiti, přjložiti. 4) fig. ſpáti, odpočjwati, haben ſie wohl geruhet, dobřeli ſpali? 5) Auf etwas ruhen, na něčem ležeti.

Ruheplatz, m. seq.

Ruheſtätte, f. odpočiwadlo.

Ruhepunkt, m. puňtjk. 2) přeſtáwka.

Ruheſaat, f. oſenj w přjlohu.

Ruheſtelle, f. odpočiwadlo.

Ruhetag, m. den odpočinutj.

Ruhig, adj. pokogný, quietus; adv. —ně; ruhig ſeyn, pokogným býti; werden, vpogiti ſe vpokogiti ſe , vtiſſiti ſe; ruhig ſchlafen, pokogně ſpáti; ſeyn ſie ruhig, vpokogte ſe.

Ruhm, m. ſláwa, oſlawa; ohne Ruhm zu melden, bez chlauby prawě, mluwě; nach Ruhm ſtreben, ſláwy wyhledáwati, po ſláwě dychtiti.

Ruhmbegierde, f. ſláwy žádoſtiwoſt.

Ruhmbegierig, adj. ſláwy žádoſtiwý.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání