Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Schauſpielhaus – Scheidewand

155

Schauſpielhaus, n. herna, diwadlo, theatrum.

Schauſpielkunſt, f. herectwj, dramaturgia.

Schauwürdig, adj. podjwánj hoden.

Schechſen, v. n. ſſmatlati, paťhati, ſſmodrchati ſe.

Schechſig, adj. ſſmatlawý, paťhawý, ſſmodrchawý; ein ſchechſiger Menſch, ſſmatlaun; der Schechsfeler, ſſmodrcha, paťhaun.

Schecke, f. ein Pferd, ſtraka, equus scutulatus. 2) Eine Bohne, ſtrakáček, faba maculosa 3) Der Vogel, chřjſtel, chřáſtal, křaſtal, mor. krcák, Rallus terrestris artygometra Kl.

Schecken, v. a. ſtrakatiti.

Scheckig, adj. peřeſtý, ſtrakatý, pſtrylawý, scutulatus, maculosus.

Schedel, m. lebka, calva , cranium. 2) kotrba, palice.

Schedelſtätte, f. poprawiſſtě, rozhranj. (lebčj mjſto).

Schefel, m. doſſek; ein Bund von zehn Schefeln, wázanice

Scheffel, m. korec, modius.

Scheffeln, v. n. ſypati; das Getreid ſcheffelt gut, obilj dobře ſype.

Schaffelzehnte Scheffelzehnte , m. deſátek ſutý.

Scheibe, f. kolo, orbis, discus; der Töpfer, kruh; der Tuchſcherer, ſſauſtačka, tabella; beym Brunnen, ſſkřipec, trochlea; im Bergbaue, ſſeywle; zum Schießen, terč, orbis; von Apfel, kolečko, kružalka; des Wachſes, woſſtina; auf der Wieſe, čerwiſſtě, ochrd, okoliſſtě; am Knie, čjſſka, mola; im Fenſter, kolečko, kotauč; dim. das Scheibchen, kolečko.

Scheibenhonig, m. ſtred, med w plaſtech.

Scheibenkamm, m. der Seiler, brdo, licium.

Scheibenkrücke, f. oheybadlo.

Scheibenpulver, n. terčownj prach.

Scheibenrohr, n. ſſtuc, tažnice, terčownice ?

Scheibenſchießen, n. ſtřjlenj do terče.

Scheibenſchütz, m. ſtřelec do terče.

Scheibentrieb, m. in der Mühle, wačka.

Scheibig, adj. kružalkowitý, adv. na kružalky, na kolečka.

Scheibling, m. ſyreček, gablko.

Scheidbar, adj. rozlučitedlný, lučitedlný.

Scheidbarkeit, f. lučitedlnoſt, rozlučitedlnoſt.

Scheide, f. ſum, silurus Lin. 2) Eines Degens, poſſwa, vagina; eines Meſſers, nožnice; den Degen aus der Scheide ziehen, meč z poſſwy wytaſyti, dobyti, wytáhnauti, wytrhnauti.

Scheidebrief, m. ljſtek zapuzenj, propuſſtěnj.

Scheideerz, n. čiſtá ruda.

Scheidefahre, f. odmezek.

Scheidekunſt, f. čiſtnářſtwj, chymia.

Scheidekünſtler, m. čiſtnář, chymicus.

Scheidemünze, f. drobný penjz.

Scheiden, v. irr. ich ſchied, geſchieden, du ſcheide, I. v. n. odebrati ſe, odbjrati ſe, odegjti; aus dem Leben ſcheiden, ſe ſwěta ſe odebrati, rozlaučiti ſe; der Engel ſchied von ihr, anděl odeſſel od nj. II. v. a. a) laučiti, rozlaučiti, rozweſti, separare; wir müſſen uns ſcheiden, muſýme ſe rozlaučiti. b) odděliti; Schafe von den Böcken, odděliti owce od kozlů; Licht von der Finſterniß, odděliti ſwětlo od temnoſti. 2) rozwéſti, rozlaučiti, dirimere, separare; das Conſiſtorium hat ſie geſchieden, konſyſtoř ge rozwedla; wir ſind geſchiedene Leute, my gſme rozlaučeni. d) děliti ſe; die Alpen ſcheiden Deutſchland und Italien, Alpy dělj Němce od Wlach; hier ſcheidet ſich der Weg, zde ſe dělj ceſta. e) sſrázyti ſe; die Milch ſcheidet ſich, mljko ſe sſázý sſrázý , ſrážj, f) preytowati; Erz ſcheiden, rudu preytowati.

Scheidemacher, m. poſſwář.

Scheider, m. dělič, rozlučowatel. 2) der Erzſcheider, preytýř.

Scheideſtube, f. čiſtowna, preytowna.

Scheidewand, f. přehrada, přepaženj, zátyň, přjčnj ſtěna; in der Anatomie, branice, septum.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání