Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Scheiterhaufen – Schenkelknochen

157

Scheiterhaufen, m. hranice, pyrus, rogus.

Scheitern, v. n. rozbiti ſe, tápati, ztroſkotati ſe, naufragium pati. 2) fig. nepodařiti ſe, zmařiti ſe; ſeine Abſicht iſt geſcheitert, geho aumyſl přiſſel na zmar.

Scheitflöße, f. plawenj polen

Scheithauer, m. drwař, drwoſſtěp.

Scheitholz, n. prokoliwé dřjwj, prokolj, coll.

Scheitmann, m. poljnkář.

Scheitmaß, n. poljnkowá mjra.

Scheitweib, n. polinkářka.

Schel, adj. křiwý, křiwolaký, křiwohranný, curvus, flexus; Jemanden ſchel anſehen, na někoho po oku, poloočima, křiwolace, nebozýzem, koſýřem hleděti, mračiti ſe, ſſkarediti ſe, někoho zahljzeti, limis tueri; adv. křiwě, křiwolace.

Schelch, m. kocábka.

Schelfe, f. ſſupina.

Schelfen, ſchelfern ſich, v. rec. laupati ſe; die Haut ſchelfert ſich, kůže ſe laupá.

Schelle, f. ronklička, rola. 2) Im Kartenſpiele, bubny, rola. 3) Eine Maulſchelle, facka, poliček, alapa.

Schellen, v. a. břinkati, cynkati; klingeln, zwoniti.

Schellenkranz, m. krahulec.

Schellenpaucklein, n. chřeſtačka, řechtačka, crotalum.

Schellenwerk, n. ronkličky.

Schellfiſch, m. bachně Russ. Gadus Aeglefinus Lin.

Schellhengſt, m. puſſťák, ſweřepec, připuſſťák.

Schellkraut, n. großes, kolita, wlaſſťowičnjk wětſſj, nebeſký dar, chelidonium majus; Lin. 2) kleines, krtičnjk menſſj, raupowé kořenj, chelidonium minus, ranunculus ficaria Lin.

Schelm, m. ſſelma, čtwerák, padauch, taſſkář, scurra; zum Schelmen werden, zſſelmiti ſe; Schelm aufheißen, ſſelem nadati; einen Schelm hinter den Ohren ha en, za vſſima mjti; in der That, ſſelmowſtwj.

Schelmerey, f. im Gemüthe, zſſelmiwoſt, scurrilitas.

Schelmiſch, adj. ſſelmowſký, zſſelmilý; adv. ſſelmowſky.

Schelmſtreich, m. ſſelmowſtwj, ſſelmowſký kus.

Schelſucht, f. zahljdawoſt.

Schelſüchtig, adj. zahljdawý.

Scheltbrief, m. hánliwý liſt.

Schelten, v. irr. du ſchilſt, ich ſchalt, ich ſchälte, habe geſcholten, du ſchilt. I. v. act. prokljnati, kljti, zlořečiti, maledicere. 2) gebati, mor. hřebati, pljſniti, reprehendere. 3) nadati, apellare; er ſchalt mich einen Narren, nadal mi bláznů; ſich gnädiger Herr ſchelten laſſen, dáti ſobě waſſnoſti řjkati, chtjti, aby mu řjkali waſſnoſti; Jemanden gnädiger Herr ſchelten, waſſnoſtowati někomu. II. v. neut. dowáděti, bublati, žehrati, jurgare; auf Jemanden, na někoho; ein unbeſcholtener Mann, nenařčený, dobře zachowalý muž.

Scheltſchrift, f. ſpis nářkliwý, hanliwý.

Schemel, m. podnož, ſtupadlo, scabellum; der Sandſchemel, podnožka, ſſemlice; der Lenkſchemel, opljn; der Weber, ſſlapačka, podnožka, insilia.

Schenen, m. ſtjn.

Schenk, m. krčmář, hoſpodſký, ſſenkýř, caupo; Schenk ſeyn, krčmařiti, cauponari; Mundſchenk, čeſſnjk, pincerna; die —inn, hoſpodſká, krčmářka, ſſeňkýřka. 2) čjſſnice.

Schenke, f. krčma, hoſpoda, ſſenkowna, caupona.

Schenkel, m. ſtehno, femur; dim. ſtehýnko; der dicke Schenkel hat, ſtehnatý.

Schenkelblatt, n. pobočnice.

Schenkelknochen, m. hnát w ſtehně.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání