Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Todtſchläger – Topfen

281

Todtſchläger, m. wrah, wražedlnjk, homicida; die —inn, wražedlnice.

Todttheilung, f. podělenj do ſmrti.

Tof, Tofſtein, m. opuka, tophus.

Toleranz, f. tolerancý.

Toll, adj. ztřeſſtěný, zſſjlený, furens; ein toller Menſch, třeſſtěnec, fifidlo, zſſjlenec; ein toller Kopf, fučjk, fanfarum; fučidlo, ſrſſán; ein toller Kerl, wzteklý, ztřeſſtěný chlap; mache mich nicht toll, nerozkať mne; toll werden, poſſetiti ſe, zfanfrněti; ſey nicht toll, neblázni, netřeſſti ſe; rozkatiti ſe, rozljtiti ſe, zblázniti, nablázniti, potřeſſtiti někoho; das iſt zu toll, to ge přes přjliš; toll und voll ſeyn, na žmoch zpitý, zbryndaný, zmachaný; ſich toll und voll ſaufen, do němoty ſe napiti, pjti až ſe hory zelenagj, nebe točj; das müßte toll zugehn, to by w tom byl čert. 2) wzteklý; ein toller Hund, wzteklý pes; T. werden, wtzécy ſe. 3) fig. mit Schmerzen den Kopf toll machen, plné vſſi nakřičeti; biſt du toll? gſy blázen? ein tolles Kleid, ztřeſſtěný oděw.

Tollapfel, m. pſynky, solanum insanum Lin.

Tollbeere, Tollkirſche, f. ruljk, Artopa Atropa Belladonna Lin.

Tollhaus, n. bláznice, dům bláznů.

Tollheit, f. neſmyſlnoſt, bláznowſtwj, ztřeſſtěnj, ztřeſſtěnoſt. 2) wztekloſt; in Tollheit gerathen, wztécy ſe.

Tollkerbel, m. S. Schierling.

Tollkopf, m. fučjk, wztekljk, ſtřečka; mor. ſſaliplachta.

Tollkörner, pl. kebule, Menispermum Cocculus Lin.

Tollkraut, n. S. Schierling. 2) S. Tollbeere. 3) bljn, Hyosciamus Hyoscyamus niger Lin.

Tollkühn, adj. odwážliwý, drzý, ztřeſſtěně ſmělý.

Tollkühnheit, f. drzoſt, odwážliwoſt, ztřeſſtěná ſměloſt.

Tollwurm, m. čerw v pſa pod gazykem.

Tollpatſch, m. bůta, bačkora; fig. ťulpas, ťulpa.

Tölpel, m. ſſpalek, nátoň. 2) fig. ťulpa, ťulpas, bliwoň, blb, trdlo, hňup, traup, dub, bluma, nemehlo; über den Tölpel werfen, ſproſtáka podſkočiti, oſſiditi.

Tölpeley, f. hňupſtwj, traupowſtwj, dubowſtwj.

Tölpelhaft, adj. traupowſký, hňupowſký.

Tölpeln, v. n. hňupem býti.

Tölpiſch, adj. traupowſký, blbý; adv. —ſky, blbě; po traupowſku, po hňupowſku.

Ton, m. zwuk, sonus; einen Ton von ſich geben, wydati zwuk, zazněti. 2) In der Muſik, tón; tiefer Ton, hluboký tón. 3) fig. In einem hohem Tone reden, zwyſoka mluwiti; aus einem andern Tone reden, wog obrátiti, gináč mluwiti; b) ton; Perſonen vom guten Tone, oſoby wyšſſjho, dobrého tonu. 4) In der Sprachkunde, přjzwuk, accentus.

Tonart, f. způſob tonu.

Tönen, I. v. n. znjti, sonare; das Tönen der Glocke, zwuk, zněnj zwonu. 2) hlučeti, zwučeti. II. v. a. znjti, zněti.

Tonkunſt, f. hudba, hudebnj vměnj, muzyka, musica.

Tonkünſtler, m. hudebnjk, hudec, w hudebnjm vměnj zběhlý.

Tonlegung, f. přjzwuku položenj.

Tonmeſſung, f. přjzwuk, vměnj o přjzwuku, prosodia.

Tonne, f. tuna; dim. das Tönchen Tönnchen , tunka.

Tonnen-, w tuně, w tunách; der Tonnenhecht, ſſtika w tunách.

Tonnenholz, n. dužné, dužinowé dřjwj.

Tonſylbe, f. přjzwučná ſlabyka.

Tonzeichen, n. přjzwučné znamenj.

Topas, m. topáz, topázowý kámen.

Topf, m. pl. Töpfe, Flachs, ſſuta. 2) das Hohlkreiſel, wlk. 3) hrnec, olla; dim. das Töpfchen, hrnéček; ein kleiner Topf, hrnek.

Topfen, m. twaroh.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání