Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Josef Dobrovský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Praha 1821.
Vyhledávání

<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>


Zerſtreuen – Zeugniß

Zerſtreuen, v. a. rozptýliti; der Wind den Staub, wjtr prach. b) roztrauſyti, roztruſſowati; ſich im Walde, ſe w leſe; fig. rozehnati, rozplaſſiti, rozptýliti; Jemandes Furcht, něčj bázeň. b) wyrážeti, wyrazyti; einen Bekümmerten, zkormauceného; ſich ein wenig, powyrazyti ſe. c) wytrhowati, roztržité činiti, den Zer 459 ſtreuten ſpielen, roztržitým ſe dělati; zerſtreut, roztržitý.

Zerſtreuung, f. rozptýlenj, rozplaſſenj. b) Erquickung, wyraženj. c) roztržitoſt, distractio.

Zerſtückeln, v. a. na kauſky, na kauſſtjčky rozdělati, rozdrobiti.

Zerſtücken, v. a. na kuſy rozdělati.

Zerſtufen, v. a. roztlaucy.

Zerſtümmeln, v. a. rozdroponiti; S. Verſtümmeln.

Zerte, f. ſmlauwa pjſemná.

Zertheilen, v. a. rozděliti, rozdělowati, rozwrcy; in Stücke; na kuſy. b) rozehnati, rozháněti; ſtockendes Blut, zaraženau krew; die Wolken, oblaka. c) etwas in zwey Theile, rozdwogiti, rozpůliti, rozpoltiti. d) hin und her, rozptýliti; ſich, ſe.

Zertheilung, f. rozdělenj, rozwrženj.

Zertrennen, v. a. rozpárati; ein Kleid, oděw. b) rozděliti, rozundati; ſeine Bibliothek, ſwau knihownu. c) roztowaryſſiti, rozlaučiti, rozdwogiti; ſich, ſe. d) rozrazyti; die Schlachtordnung, ſſik.

Zertrennung, f. rozpáránj, rozundánj; rozlaučenj.

Zertreten, v. a. rozſſlapati, poſſlapati.

Zertrümmern, v. a. rozdrmoliti, rozſtroſkotati, zdřjzhati, na kuſy, na padrť.

Zerweichen, v. a. rozmočiti. 2) v. n. rozmoknauti.

Zerwerfen, v. a. rozhoditi, rozházeti, rozmetati.

Zerwirken, v. a. rozruſſiti; ein Wild, diwoký kus.

Zerwühlen, v. a. rozryti, zrýti.

Zerzauſen, v. a. rozcuchati, zmuchlati, rozdrchati, zkoſtrbatiti, rozkudliti.

Zerzupfen, v. a. roztřepiti, wytřepiti.

Zeter, m. über Jemanden ſchreyen, hořekowati, nařjkati na někoho.

Zetergeſchrey, m. hořekowánj, nařjkánj.

Zeterjunge, m. nezbeda, rozpuſtilec.

Zetermädchen, n. nezbeda, rozpuſtilá holka.

Zettel, m. cedule, liſt; dim. das Zettelchen, cedulka, ljſtek. 2) oſnowa.

Zettelende, n. cetljk.

Zetteln, v. a. ſnowati.

Zettelträger, m. cedulkář.

Zeug, m. látka, hmota, materye. 2) Bey den Bäckern, těſto. 3) Zu Kleidern, cagk. 4) Bey den Jägern, nářadj, tenata, ſýtě.

Zeug, n. nádobj; irdenes, hliněné. 2) tlachy, ſlota, rota; albernes Zeug reden, lecos tlachati; liederliches Zeug, luza, luzowina ; Teufelszeug, čertowina; Diebszeug, zloděgſká clota, rota. 3) S. Nacht-Tiſch-Silberzeug.

Zeug-, cagkowý; das Zeugkleid, cagkowý oděw.

Zeugamt, n. zbrognictwj, zbrogenſký auřad.

Zeugbaum, m. beym Weber, wratidlo.

Zeugbütte, f. beym Papiermacher, putna.

Zeuge, m. ſwědek, testis; zum Zeugen nehmen, za ſwědka bráti; Gott zum Zeugen nehmen, Boha ſe dokládati.

Zeugefall, m. roditedlný pád.

Zeugemutter, f. rodička, roditelkyně.

Zeugen, v. a. ploditi, zploditi, gignere; einen Sohn, ſyna. 2) v. n. ſwědčiti, testari; wider Jemanden, proti někomu.

Zeugefällig, adj. neſměgjcý bráti ſwědky.

Zeugenführer, m. průwodčj ſwědků.

Zeugenverhör, n. wyſlýchánj ſwědků.

Zeuger, m. ploditel, plodič; die —inn, rodička, roditelkyně.

Zeughaus, n. zbrognice.

Zeugjagen, n. honba w tenata.

Zeugknecht, m. honec.

Zeugmacher, m. cagkář; Zeugmacher-, cagkářſký; das Zeugmacherhandwerk, cagkářſtwj, cagkářſké řemeſlo.

Zeugmeiſter, m. zbrogmiſtr.

Zeugniß, n. ſwědectwj, wyſwědčenj; in den Rechten, ſwědomj.


<<A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W Z [Předmluva k I dílu] [Předmluva k II dílu] >>

Vyhledávání