obařiti, př. obářeti, jm, el, en, dur. Přjzi obářeti (t. obwářeti), bjliti, uwjgeti. Wěn. poct. Obařené niti. Bech.
občarugi, owati, al, án = očarowati, bezaubern. Kterak gsú ti lidé tak občarowáni. Orlog maud.
obdiwowatel, e, m. = obdiwugjcj, Bewunderer. obdiwowatelka, obdiwowatelkyně, f.
obdržeti, př. Ledwa w domu swědomie mohú obdrženi (t. zadrženi ) býti, ale wždy dřwi ote dřwj těkagj. Hugo. Coby zlata mezi nebem a zemj mohlo se obdržeti (t. obsáhnauti, nahromaditi). Hus 9 art.
obec, př. § Děg se to w obci našj (t. w přjtomnosti našj), ne za zády nám. Ms. Aby newchodil w uobec twú (před tebe) wešken lid. Ctib. hád. Tak i w pol. w obecnosci naszéj (t. w přjtomnosti) atd.
obecnice, př. Stabulum, stage, obecnice. Lex. vet.
obecnugi, owati, al, án = w obecnost wcházeti, gemein werden (?), communicari, ungulare. Lex. vet.
obelstiti, jm, il, ěn = přelstiti, olstiti, überliſten. Nikoho neobelstich, ani kým zewně klamach. Ms.
obemru, řjti, el, enj; obmjrám, ati = mrawně pro společnost lidskau mrtwým býti, abſterben, moraliſch todt ſein. Obumrlý, obemřelý, moraliſch todt. Bech.
obešlo, a, n., patratum (?), Lex. vet. § obešlo, m., přjgmj české w 15. stol.
obgarka, y, f. = druh pšenice, která se geden rok na zimu, a pak ob rok na garo sjwá. Slowe též přesewačka. Us.
obgistiti, jm, il, štěn; obgišťugi = pogistiti, gistotu zgednati, verſichern, ſicher ſtellen. Šimon Polák má se s pánem Milotú z Hrušowa o 13 kop ğr. umluwiti, neb tak obgistiti, aby pan Šwik pro ty penieze nebyl napomjnán. Záp. měst. 1447.
obhmyzám, ati, al, án = obrepere. Lex. vet.
obhořčiti, jm, il, en; obhořčugi = hořkostj naplniti, napustiti. Obhořčiloť sě srdcě mé, proto žes ty geho otstúpil. Ms.
obchod, př. § = zaměstnánj, Beſchäftigung. Wlastnj ženský obchod gest s přediwem od lnu aneb wlny zacházeti. W. abc. str. 55. Cjsařowé takowému obchodu (šitj, přádlu atd.) dcerky swé dali wyučowati. Ib. 56.
obchytiti, př. Ta lež obchytila mocně židy až do dnešnjho dne. Kanc. s. Štěp.
obidstwj, w. obižstwo.
obilný, př. § = hogný, mnohý, reichlich, häufig. Naplněna gest duše naše rúhánj obilných. Hod. sw. Mářj.
obinu, př. § Rcpr. obinauti se = čeho ugjti, wyhnauti se, ausweichen, entkommen. Bůh gest kakás přeupřiemá upřiemost, gežto wšamo dosáhá, a nelze se gj igednomu obinúti. Štjtný. Chtěli bychom wždy rozkošj, a wšeho se obinúti, což gest s pracj. Ib. Nelze se obinúti swětla. Ib. (Nedobře w Rozb. 1843. str. 9 na winu ukázáno; stogjť zagisté tuto obinauti se mjsto obminauti se čeho.)
obižnjk, a, m. = bohatý, boháč, ein Reicher, im Uiberfluß Lebender. A oni hřiešnjci obižnjci na swětě. Ž. kap. 72, 12. Obižnjkóm (bohatým). Ib. 122, 4.
obižný, adj. = hogný, reichlich. Tento nám wšem moci bude obižnú potřebu dáti. Žiw. Jež. 14. s. Ústa twá obižna byla zlosti (Proch. oplýwala). Ž. kap. 49, 19. Swatého ducha milost w tě stup obižná. Wýbor I. 586. obižně, adv. (hobéžně, Žalt. Wit.) = hogně, abundanter. Wiz též njže obrzný.
obižstwo, a et obidstwj, n. = hognost, obih, Uiberfluß. Obižstwo mjra (Proch. hognost pokoge). Ž. kap. 71, 7. Paměť obižstwa sladkosti twé. Ib. 144, 7. Řekl gsem w uobidstwj mém. Ib. 29.
oblaciněti, př. Člowěk pokorú práwě sě poznage, oblacinj sám sobě. O 7 wstup. Súdem prawdy na swé mysli oblaciněgj. Ib.
obkljčenj, př. = obgetj, Umfaſſung, Umarmung. W twém přesladkém obkljčenj. 12 hod.
obkrslek, a = okršlek, q. v. Na kraginy obkrslka země slowa gich. Hod. sw. Mářj.
obláštj, adj. = obzwláštnj. Štjtný.
oblažitel, oblažowatel, e, m. oblažitelka, y, oblažitelkyně, ě, f. = kdo oblažuge, Beſeliger. Smtných těšiteli, wšech oblažiteli. Star. pjs.
obleku, př. Oblec se rauchem oslawy swé. Ms. (Nota instr.)
obleniti, př. Co gsme kdy obleňhowali (promeškali). Lom. kanc. sw.
21oblet, u, m. = let kruhem, kolem, Kreisflug. Orel daleký oblet učiniw s welikú prudkostj dolů se spustil. Biancef. 62.
oblina, y, f. = kulatost, oblost, Runde, Walzenförmigkeit. § Oblina slowe tesařům tenšj konec kmene neb trámu, gegž pro stegnost tlaušťky celého dřewa w hrany newytesugj neboli newyhraňugj, ale tak w přirozené kulatosti necháwagj. (W Slow. II, str. 776 Oblina smaž a čti Oblana.)
oblizu, adv. = bljzko, nahe, prope. Žalt. Wit.
obližnj, adj. = bljzký, nahe. Šli do města obližnjho. Lom. kanc. sw.
obloh, u, m. = obloha, Firmament. Euklides gistými měrami na oko dowodj, že wšeliká země gest gako mrwa proti oblohuom nebeským. Mudr. 1529.
obloholetný, adj. = k obloze letjcj, ljtagjcj. Přjklad z obloholetného wezmi sobě skřiwana. Růže stol. 73.
oblowiti, př. Wrzte sieť na prawú stranu lodě, a tu sě oblowjte (vulg. invenietis). Žiw. Jež. 14. s.
obluk, př. § = lub (we mlýně). Rkp. Sprost.
obměniti, jm, il, ěn; obměňugi, owati, = směniti, gedno za druhé dáti, tauſchen. Recp. obměniti se. Obměnili se wespolek (polem s gedné a lukau s druhé strany). Exc.
obminu, w. obinu.
obmohu se, obmoci, obmožen; obmáhám se = zotawiti se, sjly nabyti, ke zdrawj, moci přicházeti, geſund werden, ſich erholen, zu Kräften kommen. (Opp. Roznemohu se.) Leč kdyžby se obmohl a předešlého zdrawj zase dosáhl. Ms. Zachowá-li pán bůh k žiwotu a obmohu-li se (uzdrawjm-li se) List. Žádal o strpenj w tom dluhu, ažby se něgak obmohl. Záp. měst.
obnažený, př. Buď tedy obnaženěgšjm gazykem každý hřjch gmenowán swým gménem. Sekl. 74.
obnesu, př. Wšickni sausedé, aby w hromadu se sešli, práwem rychtářským obnesti (t. obeslati) se magj. Ms.
obnožka, př. § = gistý druh krátkých punčoch, gako fusekle, die Fußſöckel. I ty roztrhané obnožky na smetišti zdwihne. Us.
obora, př. = obor. Buoh wšeho swěta oboru stwořil. O 7 wstup.
obřadnj, obřednj, adj. = co k obřadu přjslušj, Zeremonien=. To gich obřednj kayklowánj. Odp. br.
obřadnjk, obřadownjk, a, m. = spráwce obřadůw, Zeremonienmeiſter.
obřadugi, owati, al, ánj = obřady konati, plniti.
obrana, př. § Neb trpěl (Alexandr) nemoc, gež slowe obrana (cholera? epilepsia?) a druhé trápjše ho duch nešlechetné smilnosti. Alex. fab. c. 158. (Cf. Obrna, letargar. Rozk.)
obrániti, př. Penes obraňugi et obránjm, ěti, ěl. Obráněti, contueri. Lex. vet.
obraz, př. Twárný obrazem mimo syny člowěčie. Ž. kap. 44, 3. (Proch. Spanilý twářnostj, Vulg. speciosus forma).
obraza, př. Gistěť práwě obraz slowe, nebť obraza (pohoršenj, Anſtoß) z něho plowe. Rkp. 1448.
obraznjk, př. § = penězoměnec, numularius. Naleze w chrámě obraznjky sediece. Jan 2, 14. (15. s.)
obřez, př. § = sřeky dnůw, wešjky k označenj swátkůw u starých Čechůw, Cisiojanus (w. Rozb. 1841.)
obrožj, n. = kořen rohu neb parohůw, Hornwurzeln.
obrstwj, n. = hognost, Uiberfluß, Fülle. Obrstwie, abundantia. Žalt. Wit. (En originem nom. loci Obřistwj.)
obrtčiwý, adj. = snadno se obracugjcj, měnjcj, nestálý, wandelbar, unbeſtändig. Powětřj obrtčiwo gest. Štjtný.
obrub, př. § = Bord. Jonáše wyhodili přes obrub, über Bord werfen. Ms.
obrtljk, při hamru, př. něm. der Wagring am Hammerhelb.
obruka, y, f. = zábradlj, držadlo, Geländer, Handlehne. Na té také stolici wůkol byly gako řimzy aneb obruky dělány. Alex. fab. c. 137.
obrůžiti, jm, il, en; obrůžugi = růžemi kolem gako obložiti, mit Roſenglanz umziehen, beroſen. Přes obrůžené hory letnj den se překlonil. Růže stol. 79., cf. zrůžiti.
obsažitý, adj. = obsažitedlný, obsáhlý, co se obsáhnauti dá, erfaßlich, ermeßlich. Opp. neobsažitý. Swětlost neobsěžitá (nesmjrná, neskončená). Ms. Z neobsěžité milosti. Ib. neobsažiwý, id. Neobsěžiwá moc. Žiw. Jež. 14. s.
obsednu, př. Žena Ametowa ďáblem gsúc obsedena umřela gest. 4 stěž. ctn. Zřenj mjti na užjwanj a obsezenj těch dědin a ğruntůw (něm. překl. Beſitz und Genuß) Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
obstanowiti, př. Cožkoliwěk ti páni wypowědie a obstanowie. Arch. 1394. Dsky aby byly chowány podlé obstanowenie starého. Ib. 1395.
obtjžiti, př. Což by s swědomjm se neobtěžowalo (t. swědomj neobtěžowalo). Wěn. poct.
obtrudugi, owati, al, án = wnucowati, aufdringen, z lat. obtrudo. Glos wymjně, kterýchž on nám tak málo může obtrudowati, gako my gemu swých. Brat. proti S. Martiniowi, 1635.
obtučnělý, adj. = trochu tučný s ohledem na oblost, in etwas fett, dick. Pán s obtučnělým břjškem. Exc.
obtučněti, jm, ěl, ěn = otučněti, tučným býti, prospjwati. Day mi, bože, aby skrze toto pěnie duše má obtučněla. Modl. Ms.
obtýceti, jm, el, en (penes obtýkati) = kolem wtýkati, obstrkati, stuppare, sulcare. Lex. vet.
obžitj, n. = ožitj, okřánj, Wiederaufleben. Naděge swobody zastkwělé za samo byla gim obžitj a zdrawj. Lesl. leg. 103.
obžiwenstwj, n. = obžiwa, Unterhalt. Day mu obžiwenstwie w domu geho. Č. Mus. 1840. str. 297.
ocas, př. ocásek (w hamru) = zadnj konec nakowadliny, Horn des Amboßes. Us.
ocáskugi, owati, al, ánj = o dětech stále za kým chodjcjch, jemanden nachtreten. Stále za mnau ocáskuge. Us.
22ocel, př. Ocel litá, Gußſtahl. Ocel románská, Romanſtahl. Us.
ocun. (Podiwný gest půwod slowa toho! Důležity gsau wedlegšj formy ocyn Krab. (w. Jung. Slow.) a rus. очунь. Gméno to složeno gest ze staroč. ot (otec) a přjdawn. syň, gakoby řekl „otec od syna pošlý“, staženě otsyň, až ocyn a ocun. Nese to s sebau powaha rostliny té, kteráž na podzim, gak známo, na holo kwěte, a teprw w budaucjm letě listy wyhánj a w owoce wyzráwá. Odtud i botanikowé Colchicum autumnale také ginak filius ante patrem nazýwagj.)
očigi, př. § = čitj neb žiwota zase nabyti, wieder lebendig werden. Inhed oči (očila) ta ryba solená. Wýbor I, 403.
odbiti, př. Odbiti se koho. (Gen.) Tu se nepřátel odbiw, na horu wysokau ugel s wogskem. Kron. o Žižkovi. Kteřj dobytky odbjgegj (abjagen), aneb tegně ze dwora a z zágmu wyženú, magj tomu.... komu gsau dobytek odbili (abgenommen), naprawiti. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
odbudu, př. Recp. odbudu se, odbýwám se, odbyti se, ſich abfertigen, begnügen. Gsme-li sami, nestrogjme mnoho, ledačjm se odbudeme (odbýwáme). Us.
odčiniti, př. Baba ta teprw po třech létech mu zas odčinila (udělawši, že s lože se hnauti nemohl). Ms.
odděkugi, owati, al, ánj = wyděkowati se, djkami neb wděčnostj odměniti, mit Dankbarkeit lohnen. Nemóžme otděkowati swým staršjm. Ms.
odděliti, př. Odděliti se čeho, ſich von etwas abſondern, trennen. Někteřj, odděljce se giných, djl Panonie sobě osobili. Peš. Prod. B.
odducha, y, f. = odtucha, uspokogenj. Nikděžť nenie odducha gen w korábi. Ms.
odegdu, př. Tato knjžetstwj a kragowé po odeštj (nach dem Hinſcheiden) knjžat, swých pánůw dědičných, ku koruně české dědičně připadli. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562
odegmu, př. Gakž sě odegmu tomu nepřieteli swému. Modl. 14. w. (t. gak se wyswobodjm od něho).
odehnalý, adj. = odehnatedlný, co se odehnati dá, abwendbar. Žádáme, aby wšeliké stwořenie před twú neodehnalú (t. neodolatedlnau) mocj se třáslo. Er. Roter. Otčenáš.
odekřtiti, př. Nemáš za bratra než po druhé křtěného aneb odekřtěného. Odpis. brat. 1507.
odemstitel, e, m. = pomstitel, kdo pomstu činj, Rächer. odemstitelka, y, odemstitelkyně, ě, f., Rächerin.
odemstiti, jm, il, štěn; odemstjwám, fq. = odpomstiti, pomstau splatiti, Gegenrache nehmen. Bohu poruč křiwdy tobě učiněné, on sám ge odemstj. Exc.
odestanu, př. = náhradu způsobiti, za dost učiniti, Satisfaction geben. Gakož nám syn pjše, tehdy mu se geště nic neodestalo. Arch. 1432. Aby sě gemu a geho lidem za ty škody odestalo. Ib. 1436.
odgetina, y, f. (?) To gsú ty modly, geštog Buoh Ezechielowi na stěně chrámowé zepsány ukázal, geštog ge mrzkostj a odgetinú nazýwal. O 7 wstup. (W. Ezech. cap. 8.)
odhoditi, př. odházeti, jm, el, en, iter. Napřed odházeli na stranu dřjwj.
odhryzu, ti, zl, zen; odhryzám, ati, al, án = odkausati, hryzenjm se sprostiti, škorpiti se. Malitkého člowěka a přebiedného gest (t. způsob) odhryzati hryzawého. Sen. ms.
odchow, u, m. = odchowánj, odstaw, Abſtillen des Viehes. Tato telátka necháme na odchow. Us.
odchowanec, př. Osel odchowanec, ablactatus. Vocb.
odchowárna, y, f. = dům, ústaw wychowáwacj, Erziehungsinſtitut. Swět wšechen nic nenj, než odchowárna naše, škola naše. Komen. Did.
odkládám, př. Ktož by králowi učinil ten pych z geho sluh, žeby chtěl se wrownati gemu, nemohl by gemu w plně toho i gednú pokorú swú odložiti, gakož móž rowný rownému odložiti (t. odčiniti, za dost učiniti). Štjtný. § Recp. odkládati se = zpěčowati se, zdráhati se, ſich weigern. Wjdal gsem to, že wšj wěcj odkládaly se některé (wdowy) za muž gjti. Štjtný.
odkodlučiti, př. = odlaučiti, abſondern, unterſcheiden. Prawdu odkodlučil od křiwdy. O 7 wstup.
odljm, éti, el, enj; odléwati et odléwěti = prodljti, showjwati, zögern, ſäumen. Bóh odleje pokutú, až se člowěk nawrátj. Štjtný. Bóh odléwěge pomstú pro pokánie. Id. Abychom my neodléwěgjc k němu přistúpili. Id.
odlitugi, owati, al, án = pomstiti, odemstiti, rächen, wiedervergelten. Bezprawie, že mi na nich odlitowati pomuožete, daufám. Ms.
odlow, u, m. = dokončenj lowu, Beendigung des Fiſchfanges. Nemagj lidé do odlowu nikam od rybnjkůw odcházeti. Hosp. instr. 1574.
odmilugi, owal, owati, ánj = lásku láskau odměniti, mit Gegenliebe lohnen. Gest to prawé a spráwné, abychom Boha asa zasě odmilowali ze wšie swé moci. O 7 wstup.
odmokám, př. § = wysychati, usychati, trocken werden. Když na gaře w poljch odmoká. Hosp. instr. 1574. Cesty už odmokly, t. trochu oschly. Us. Sem též: Hnidy mu odmokly. Kluku, geště ti hnidy neodmokly (geště máš mléko mateřino na bradě) – o wšetečných, záhy maudrých, aneb záhy k ženskému pohlawj lnaucjch.
odněwad, odněwadž, adv. = odkud, odkavadž, woher, von woher. Žena Lothowa zhynula, zasě obrátiwši sě, odněwadž utiekáše. O 7 wstup. Aby tě tam wzdwihl, odněwadžs upadla. S. Aug. ms. saec. 14.
odobědwám, ati, al, án; odobědugi, = oběd skončiti, poobědwati, das Mittagmahl endigen. Otobědowawše. Žiw. Jež. 14. s.
odolný, adj. (r. доля, доляти = býti šťastným, mohútným, silným) = mocný, validus. Ščjt muog gsi ty nayodolněgšj. Modl. s. 14. Gels na smrt dobrowolně, moha wše moci odolně. Dobr. Gesch. d. böhm. Spr. 114. Odtud nepochybně gméno byliny odolen, gakož i mužské Odolen, rownagjc se některému z latinských: Valens, Valentinus, Valerius, Valerianus; leč kterému?
odoměti, jm, ěl, ěnj = domowati, stálý přjbytek mjti, ſeßhaft, erblich ſein. Ctnosti odomělé, t. z rodu na rod přecházegjcj. Čas. mus. VI, 8.
odpleniti, jm, il, ěn = plen aneb laupež zase odnjti, die Beute wieder abnehmen. Dohnawše ge s gitrem Čechowé zase wšechny ty nábytky i dobytky odplenili. Exc.
odpowěď, př. Odpowěď proti (mjsto na) druhému listu. Trakt. brat. 1508. § = odkázánj se, Abſagung, Entſagung. Odpowěď zbožie wláštieho (wlastnjho). O 7 wstup.
odpowjdka, y, f. = odpověď. Téhož způsobu gako při prwnjch odpowiedkách ostřjhati budeme. Trakt. brat. 1508.
odpracugi, př. § = oddělati, pracj dluh zaprawiti, abarbeiten.
odradný, adj. = odrazugjcj, abrathend. Odradnými slowy ho přemlauwal.
odrážka, př. § = wytlučená ruda, Abſchläge. Suchá, mokrá odrážka. Us. Přjbr.
odrh, u, m. = wýtka, wýčitek, odrhánj čeho, Vorwurf, Verweis. K takowým starým odrhům co řeknu? Sekl.
odrhawý, adj. = wyčjtawý, wýčitek w sobě obsahugjcj. Rozpráwkami posměšnými a odrhawými. Bech.
23odrod, př. § = odrozenj, noworozenj. Z odrodu způsobeného skrze křest. Tract. § = potomstwo. Až do poslednieho odrodu swého. Ms. s. 15.
odru, př. Odřjti kůru na stromu. Nesprawedliwj páni poddané z kůže odjragj. Gá tě neodru, gen mi kůži dey. Prov.
odrubčj, jho, m. adj. slc. = kdo poplatky (porub), daně wybjrá, bernj, wýběrčj, der Steuereinnehmer. Přigal gsem porub králowský od pana M. na ten čas odrubčjho králowského. List. 1588.
odrwina, y, f. = chrastj a giné odpadky stromů, Holzabfälle. Trošku té odrwiny z lesa nanositi. Us. Odrwiny, odrwinky, t. třjsky a giné odpadky při štjpánj dřjwj.
odsaditi, př. Pro kuchyni má se určitý počet kaprůw a štik odsaditi. Hosp. instr. 1574.
odsauditi, př. Odsuzugj wšecky ewangelického náboženstwj se přjdržegjcj na oheň, do pytle, na meč, na prowaz. Krát. zpr. 1618.
odstaw, u, m. = odstawenj, odstáwka. Pěkněgšj telata nechagj se na odstaw. Us.
odsudce, e, m. = saudce, odsuditel, Verurtheiler. Pannu od ohně gsem wyswobodil, a odsudce gegjho plamenu poručil. Biancef. 38.
odšinu se = odwrátiti se, odelnauti. Od swěta se odšinuli. Lom. kanc. sw.
odtažek, u, m. = odtah, odklad, Verzug, Aufſchub. Abychom w puostě na poli byli bez odtažków konečně na ten den. Arch. IV. 19.
odtěštiti, př. Neb on skrze swůg křjž odtěštil každého. Lom. Skrze swau swatau krew drahau odtěštils mne ďáblu wrahu. Lom. kanc. n. 112.
odumrl, i, f. = odaumrť, odumrlina, Heimfall. Dali za tu otumrl Mandě 40 ğr., a což se té otumrli dotýče &c. Záp. měst. 1452.
odwedu, př. A tjm, že proti dowozugjcj straně se řádně neodwedl (t. odwod neučinil). Záp. měst. 1452.
odwet, př. Vicissitudo, otplata, otwet. Lex. vet.
odwlaha, y, f. = odwlaženj, Erfriſchung. I plamen byl gim odwlahú. Ms.
odwlastiti, stjm; odwlašťugi = odwlastniti, odewzdati, darowati. Žádná panj ani děwečka bez poručnjkůw wůle ani přiwlašťowati ani odwlašťowati nic nemůže (weder ſich zueignen noch abeignen). Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. Pečeti súkromně odwlastiwše. Ib.
odwrátiti, př. K meči sáhl a lewé rameno i s terčj mu odwrátil (t. odrubil, odťal), až na zemi padlo. Biancef. 93. Cf. rozwrátiti hlawu mečem t. roztjti.
odwrtrám, ati, al, án; odwrtráwám = odmlauwati, odwrčeti, murren, widerſprechen. Tělo má poslušno býti duchu a neodwrtráwati gako hrdý sluha nebo léný. O 7 wstup.
ogebu, ogebám, ati, al, án = ošiditi, betrügen (cf. luž. wojebam, defraudo). Wždy se domnjwáme, že někdo boha wogebe, a přigde snadno do nebe. Lom. Jer.
ogezda, obgezda, y, m. = posel gjzdný, reitender Bothe. Což po ogezdě swém gemu rač wěděti dáti. Ms. 15. s.
ohawa, př. Takowé rozdrobowánj not w mjstech slušných nenj ohawa, ale znamenitá ozdoba. Blah. mus.
ohled, př. Interdum adponitur pronomen se. Bez ohledu se na to. Lib. 1618.
ohledánj, př. § = sádlo w podkřjdelnj straně u krmené drůbeže, Fettanſatz bei dem Geflügel. Husa má hezké ohledánj. Us.
ohnusa, y, m. = mrzký, hnusný člowěk, ſchändlicher Menſch, Taugenichts. Kteřj s ohnusami a s šeradnjky po krčmách se wálegj. Ms. (W Slown. smaž onusa, a polož sem uwedené tam z Tkadl. mjsto: Siroba ta mě atd. čta: s hanebným ohnusú.)
ohraditi, př. et ohrázeti et ohražďugi. Proti ústrkóm pokušitele bedliwostj se ohražďowali. Roterod. Otčen.
ohradnj, př. adv. ohradně. Powinen ho ochrániti a wýmluwna učiniti gakž neyohradněgi může (mit möglichſter Verwahrung). Dekr. gedn. bratr. 1617.
ohýrám, př. Raděgše se božieho hněwu wážie, i ohyzdy před lidmi a hanby ohýragj, než by zlosyn pustil od zlé dceře. Štjtný.
ochechule, př. Sirena, ochechule, monstrum ex parte virginis ex parte volucris. Lex. vet.
ochewný, adj. = žertowný, šaškowný, prostopášný, ſcherzhaft, muthwillig. Magj kwasy s tak ochewnými a weselými, gežtoť gim newonj náboženstwj a wěci duchownj. Štjtný. (W Rozb. 1843. dobře přidruženo k slowům wzochwiti atd., leč „chwěgi se“ nepřipadá sem.)
ochlebiti, př. Na lahůdky těchto časůw nelze pomysliti: člowěk rád, když hubu ochlebj. Us.
ochopiti, jm, il, en; ochopugi = obchopiti, uchopiti, erfaſſen, ergreifen. Ať potok neochopj mne swými ústy. Ms.
ochotiti, jm, il, cen; ochocugi = přiwábiti, přjgemně zachwátiti. Nelze na ni pomysliti, by neochotila milostj těch, ktož gi milugj. Ms. Pány prosbú ochotige (t. zochocuge), a chuzšjm dary slibuge. Alex. w. Wýbor I, 1117.
ochromiti, př., enervare. Lex. vet.
ochuditi, př. Swět geg wšj wěci ochudj. O 7 wstup.
ochutnám, ati, al, án a) = chutné učiniti, ochutniti, ſchmackhaft machen. Ochutnati gjdlo. Bech. b) = chutné nalézati, libowati si, ſchmackhaft finden. Pán bůh gest ho sobě nezůškliwil, ale ochutnal. Bech.
ochwáliti, jm, il, en; ochwalugi = chwalami obcházeti, ljchotiti, durch Lob zu gewinnen ſuchen. Tak ho sobě ochwálil, až ho opálil. Us.
okant, n. v. saec. 15.
okaun, př. Okauny lowiti = zewlovati, lelkowati, lelky chytati, herumgaffen. Kde gsi zas okauny lowil? Us. (cf. okauněti se.)
okaupiti se, jm, il, enj = kaupj se ošiditi. Wolůw spřeženj patero gsem kaupil, musjm gjť k gegich zkušenj, bych se newokaupil. Lom. kanc. n. Kdo za statek zemský (nebe) kaupj, ten se neokaupj. Star. pjs.
okazowadlo, a, n. = registřjk, Inhaltsanzeiger, index. Kanc. sw. Štěp.
oko, př. Naše ženštiny pletau na drátech (štrykugj) dětské čepičky okem hladkým, točeným, wywrhnutým, nahozeným, obdělaným, přetáhnutým, ugmutým, podwljkaným atd.
okopa. Rozk. dele; legitur enim ibi pag. 56 opoka.
okřikowatel, e, m. = kdo okřikuge, napomjná, Warniger, Ermahner. Swědomj gest rádcem, napomjnatelem, okřikowatelem. Čas. duch. XIII, 456.
okřikowatelka, y, okřikowatelkyně, ě, f., die Warnerin.
okrn = exaticum, genus hordei (cf. křenice). Lex. vet.
okršlek, př. et obkršlek. Ms. c. 1400.
okršliti, př. Cožkoliw gest nebem okršleno. Štjt. s. Aug.
okrušky, m., pl. = wrchnj kůra gablek, řjpy atd., která se okraguge neb krauchá.
24okusiti, př. Strach, by tě pes neokusil (t. nekausl). Tkad.
okyseleti, jm, el, en = nákyslým, trochu kyselým se činiti, ſäuerlich werden. okyselenj, s. v.
okyseliti, jm, el, en; okyselugi = nákyslé činiti, ſäuerlich machen. Pjti dáwey nemocnému wody okyselené winným octem.
olowěnec, w. holowěnec.
olowiti, jm, il, en = olowem letowati, löthen, plumbare. Lex. vet.
omakám, př. et omači, eš. Gež poznáte a rukama omačete. Arch. IV. 154.
omězditi, př. Běda tobě (Horo Kutná), žes tak welmi omiezděna a zlú kněžj oslepena. Rkp. 1448.
omladnice, př. To gsú bolesti gako omladnice ženy. Ms. horae.
omluwa, př. Užiti někoho pod omluwu, zum Vorwand, zur Ausrede nehmen. Rádi gsú gj (berni), aby swých lidj užili pod omluwu. Štjtný.
omru, omřjti, el, enj = odumřjti. Giž omřelo mé tělo, iſt den Lüſten abgeſtorben. Ms.
omrzeti, př. et omrznu, auti. Co pak, když sobě muž s ženú neshowieta aneb sobě omrzneta? Štjtný. Tam bude towařišstwo wěrné, gež nikdy neomrzne. O 7 wstup.
omužiti et obmužiti, jm, il, en = zmužiti, posilniti, ſtärken, ermannen. Omuži srdcie moge obmuženiem nebeským. Modl. s. 14. Ms. Gakož srdcie weselé omužige obličeg. Ib.
oněže, foralia, dele penitus in Lex. et lege: Otěže, loralia. Cf. Weleš. lorum, udidla.
onže, onaže, onože = genž, welcher. Počest ta od nás na bůh slušj, onž gest a od něhož nám gde wše naše dobré. Štjtný.
oostřiti, př. Pakli se nemocnému nos owostřil (ginde obostřil), a oči se hluboko w hlawu pustj. O rozl. wod. Nos se umrlci neobwostřil, iſt nicht ſpitzig geworden. O Apoll.
opačina, př. = aplustre; remus, weslo. Lex. vet.
opáčka, př. Opáčkau = nazpět, opak, retrograde. Lex. vet.
opěšalý, př. § = wáhavý, negápný. Opěšalý dělnjk. Us. Piš něco welkého, člowěče opěšalý. Čas. mus. X, 169.
opětwa, y, f. = zastřenj, velamentum. Žalt. Wit. 60, 5. 62, 8.
opláči, př. § Ženě té wždy gest štědrý wečer oplakati (proto že muž toho dne gj umřel). Djtě tu kaši pokaždé oplakati musj (gjdagjc gi nerado neb nuceně). § oplakám, oplákati, praes. dur. Tebe wěčně želeti a oplákati budú. Biancef. 92. (Cf. napláči.)
oplaziti, př. Kóže sě oplazila (t. odřela). Ms. 14. s.
oplugi, př. Z gegiež hogné milosti oplutie obžiwenie wšeho lidského stwořenie gest. Ms. Kde hřiech oplýwal, tu gest dar božie milosti nad to oplynul (alibi: obykl oplýwati). Ib.
opoka. (Nota. W celém žaltáři kapit. slowo skála nepřicházj; nýbrž wždy mjsto toho kladeno opoka.)
oprawiti, př. opráwěti et opráwati = oprawowati. Kak by rostlo obilé, kdyby Buoh dobrým počesjm ho neopráwal. Ms.
opuptám, ati, al, án = zmalatněti (?), verkümmern (?). Neřku by to netbánie sbožie chwálu mělo, gešto z lenosti gde a z gakés mysli opuptané (gin. rkp. nestatečné). Štjtný. (Slowo to geště odginud potwrzenj žádá.)
opychlám se, w. pychlám.
ořečiti, jm, il, en; ořečugi = přjsudek činiti, přjsudkem o podmětu wyřknauti, prädikativ ausſagen. Podmět náležitě ořečený činj sadu neb průpowěď. Wšeliké ořečenj, nemá-li nesmysl býti, dle logických prawidel s podmětem sauhlasiti musj.
orličj, př. Ten pak worličj kamének ginak a ginak rozličně se gmenuge, gako: Gabat, Echites a Achat. Walkmb. Růž. zahr. P, 1.
orličnjk, a, m. = gméno, gjmžto se sw. Jan ewangelista mjnj pro orlici sobě přidanau. Proto Orličnjk we čtenj prawj. Bez něho učiněno gest nic. Žiw. c. Karla IV.
orudownjk, a, m. mel. quam orodownjk. Měg se za orudownjka (t. řečnjka, práwnjho přjtele), když sobě sám, což třeba gest, doljčjš. Sen. ms.
orudugi = orodugi (W rkp. modliteb ze XIV. stol. nalézám wždy psáno: orudugi, orudowal, orudownice atd., což také i w giných spisech toho času téměř weskrze tak se zachowáwá, anobrž geště na konci XV. stol. zde onde přicházj. Nemnjm, by slowo to, gak Dobrowský položil, z lat. orare pocházelo, a brž má půwod od orudj, dobře takto smyslem se srownáwagjc s lat. intercedere, cf. Aqu. orodownjk = advocatus, et vid. supra. – Srownati dále slušj pol. orędować a malorus. орудовати надъ кымъ = mjti, bráti s koho úžitek; rus. кому будеть до нихъ каково орудье, r. 1504, ein Geſchäft. Přidey geště: Bychom gi za ny orudowati počili. Hod. sw. Mářie. Orudowánie. Ib. et saepius ita. Nesmie za ně wiec orudowati. Trist. 193. Gá chci o to orudowati (t. starati se, pečowati, rus. пособить). Ib. 246. Když to zorodowa posel, t. zřjdil, zgednal. Ib. 251. Oroduge. Ms. 1469. Orudowati, intercedere. Lex. vet. Cf. Wzorudowati in Lex. J.
osadnj, př. Wšechny statky sedlské magj prodáwány býti, a osadných statkůw žádných wjce býti nemá. In margine: Žádné osazené, než ukaupené statky býti magj. Alle Bauergüter ſollen verkauft werden, und keine unverkaufte oder von der Herrſchaft ſchlechterdings beſetzte Güter mehr bleiben. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
osákám, př. Aby nawrátil statek, který u něho osákl. Záp. měst. 1452. Cf. zosáknu.)
osáklý, př. Osáklý statek, t. pozůstalý po někom, hängen gebliebenes Gut. Po smrti sestřině hlásil se bratr k statku za mužem gegjm osáklému. Ms.
osausediti, jm, il, děn; osausedugi, owati = sausedstwjm obkljčiti. Cjrkew a chrám nemohau dlauho trwati, kde ginými silněgšjmi a lidnatěgšjmi gazyky osauseděny gsau. Kolár. Káz. II. 741.
oseda, y, m. f. = gmětel, pán čeho, Beſitzer, possessor. Negsi osedau štěstie, ale šafářem geho. Exc.
oseděti, př. Obáwage se, žeby před mocj a sjlau krále Antiocha na pewnosti swé neoseděl. Plác. Wšak gakož prawieš, geště že gsi neosedl (haſt noch nicht in Beſitz genommen), a ktož neosedj (nicht beſitzt), ten nemuože ztratiti. Biancef. 49.
ostřekám se, ati, al, án; oskřeknu se, auti, ul, ut = obořiti se, osupiti se na koho, hubowati, anfahren, ſchelten. Děwka oskřeknúc sě na pannu obnowj gj žalost. Štjtný. Pakli bude libá počesť, sám na sě oskřekni sě. Ib.
oslowiti, př. oslowugi = wytýkám, narážjm slowy na něco, vorwerfen, anſpielen, apprehendiren. A. Uděley mi to, pozwu tě za to na poswjcenj. B. Pozweš ty, gako gsi mne pozwal na swatbu. A. Už mi té swatby pořád neoslowug. Dost gsi se už toho naoslowowal. Us.
oslugi, owati, al, ánj = hýkati, ſchreien wie ein Eſel, rudere Lex. vet.
osluchám se, ati, al, án = častým slýchánjm nowost pozbyti, durch öfteres Hören die Neuheit verlieren, und gang und gäbe werden. Nowému slowu třeba osluchánj. Takowá slowa brzo by se osluchala, kdyby ge rozpráwka owšednila.
25osobstwj, n. = osobnost, Perſönlichkeit, Eigenthümlichkeit. Gako na rózno gedno každé osobstwie boha a hospodina swědčiti křesťanská prawda nutie, takéž třj bohów nebo hospodinów řiekati hágie nem. Modl. ms.
ospenec, př. § ospence, pl. = husj kůže na těle, zimomrazky, Schauer, Gänſehaut. Us. Klat.
ospořiti, jm, il, en = ospořugi, owati = nahraditi, odměniti, erſetzen, erſtatten. Pán bůh chce nám naše minulé zámutky odplatú obwesti a ospořiti. Biancef. 106.
osprawedliwiti, jm, il, en; osprawedliwugi = osprawedlniti, rechtfertigen. Aby byl osprawedliwen. Hugo. K swému sprawedliwenj. Ib.
ostanu, př. § ostanauti se = octnauti se. W kakých biedách sě ostanuch. Modl. ms.
ostarek, př. § = starý mládenec, alter Junggeſell, Hageſtolz. Staré panny šewcům na opatky, a ostarky dáme na rohatky. St. pjs.
ostawek, u, m. = ostatek, pozůstatek, Reliquie. Ostawky, neb otrusky, neb zbytky swatých. Hugo.
ostogjm, př. Od welkonoc až zas do zimy doma se neostogj (též: nezostogj), t. počne potom swětem choditi. Us.
ostrádám, ati, al, ánj = opustiti, wýhost dáti, verzichten. Ktož by s bohem býti žádal, aby swé wůle ostrádal. Flaška.
ostrážce, př. Bohowé twé wody nezkalené dlúhý čas ať osrážce budú. Biancef. 60. Bohůw za nich prosili, aby gich od smrti byli ostrážce. Ib. 91.
ostrožnice, př. Bachus, slodce, aliter ostražnice (?) Lex. vet.
ostružina, př. Cardo (carduus?), ostrožina, pyřie (carbo?), stržege. Lex. vet.
ostrupatěti, jm, ěl, ěn = strupy pokrytu býti, mit Grind oder Schorf bedeckt ſein. Ostrupatěla mu hlawa. Us. ostrupatěnj s. v. = Beſchorfung.
osucha, y, f. = mjsto osychagjcj w močále neb bahně, allmälig trocken gewordene Stelle in einem Sumpfe. Us.
oswětilý, adj. = oswjcený. Slibugem za nayoswětilegšie knieže a pána, pana Wáclawa, řjmského a českého krále. Arch. 1399.
oswětiwý = erleuchtend a ne heiligend w. Jungm.
ošemeť, př. K ošeměti (sic) a pokrytstwj wšetečně to připisugj Trakt. brat. 1508.
ošklaudnu = ? Wiz aby neoškudl té swatosti, přigjmage gakož by tobě hodno bylo. Štjtný.
oškřeknu se, w. oskřekám.
ošraubugi, owati = šrauby kolem sewřjti, einſchrauben. Po kassách rozkládánj, sázenj oškrabowánj liter. Komen. Did.
oštěchtám, ati, al, án = okausati, ohrýzti (o drůbeži), benagen. Husy, kachny kapustu oštěchtaly. (Srw. štikám, oštikám.)
oštigi, oscati, al, án = poscati kolem, permingere. Lex. vet.
oštjralost, i, f. = opeklost, Farbe des Bratens. Oštjralost od ohně ozdobuge pečeni. Bech. Pekau maso a oštjralostj ozdobugj. Ib.
otázka, př. To w otázce zůstáwá (t. bez rozhodnutj, bleibt unentſchieden). Ohláš.
oteliti se, př. Kráwa beranem se otelila. Plác.
otepleti, jm, el, enj = otepliti se, warm werden. O hromnicjch náhle oteplelo a hned pauštělo. Exc.
otěšiti, jm, il, en; otěšugi = potěšiti, utěšiti, erfreuen, tröſten. Mezi tiem stonánjm srdečným wždy otěšigeš mú mysl smutnú. Ms.
otewru, př. Otwářjš ty rukú a naplnigeš. Ž. kap. 144, 16. Kdyžto mluwieše na cěstě nám a otwářieše nám pjsmo. Luk. 24, 32. (15. s.)
otknu, auti, ul, ut; otku, otčeš, otýkám, ati = omočiti, eintunken (en orig. erm. vocis tunken). Ať otkne malý prstec u wodu. Žiw. Jež. 14. s. Jemužto otčeného chleba podám. Ib. Gakž chléb otekl (omočil). Ib.
otňudž, př. Odnidž (t. odkud) přigde pomoc. Ž. kap.
otoč, e, m. = rychlé otočenj se, ſchnelle Umdrehung. To byl otoč! Us.
otrpěti, př. Nemohu otrpěti (t. se zdržeti), bych swého milého tuto nepřimienil Augustina. 0 7 wstup.
otruchlelý, adj. = ztruchlelý, truchliwý, betrübt, traurig geworden. Láska když w otruchlelém srdci se rozmůže. Čas. mus. XIII. 10.
otruchleti, jm, el, enj = truchlostj zagatu býti, betrübt werden, Wehmuth fühlen. Otruchlela od některého času, aniž sama wj toho přjčinu.
otrusek, př. Pod stolem otrusky gedli gsú, t. drobty, Abfälle. Hugo.
otrušiti, jm, il, en; otrušugi = otráwiti, otrauti, gedem napustiti, vergiften. Wše gest mnohými hořkostmi otrušeno. Ms. o korábu Noe. Pro tak malú libóstku, gež mnohými hořkostmi gest otrušena. Štjtný. (U Jungm. toto mjsto mylně pod slowem otrausiti. Odtud se dá wyswětliti gméno otrucha, otreych anebo utreych.)
otučněnj = omaštěnj. Hugo.
owáhám, ati. In Psalt. Pod. 88, 39. Owáhal si pomazance twého, distulisti Christum tuum, Kap. otnesls, Proch. zanedbal si.
owocenosný, př. Oliwa owoconosná (sic). Ž. kap. 51, 10.
ozher, př. § = každá nečistá w těle tekutost, flegma, rheuma. Čjmž se wozhry z těla silně wypuzugj. Sekl. 94.
ozhřiwec, př., flegmaticus, reumaticus. Lex. vet.
ozrač, i, f. et ozračstwj, n. = stkwělost, blesk, Pracht, Glanz. W teyž rozkoši, w teyž ozrači Alexander mysl omrači. Wýbor I. 167. Král pro weliké ozračstwo, pro rozkoš i pro bohatstwo na zlatém woze sedieše. Ib. 1074 a 1110.
ozředlo př. = wůbec otwor, ústj gakékoliw, Öffnung (cf. zřjdlo et hřjdlo). Kto nám otwalj kámen ot ozřiedla hrobu. Marc. 16, 3. (15. s.)
ozřjti se, př. Na kterú gsi se stranu ozdřela. 12 hod.
ožjdám, př. Ožjdal gsem tebe, hospodine. Ožjdala gest duše má (očekáwala). Ž. kap. 129, 4. Ožjdagjcj hospodina oni dědičiti budú zemi. Ib. 36, 9.
ožlučeti, jm, el, en = we žluč se obrátiti, proměniti, žlučj býti napuštěnu, zu Galle werden, vergallen. Otrpče mi pokrm móg a ožluče nápog. Ms. 14. s.
ožlučiti, jm, il, en; ožlučugi, owati (e conject. prior.) = žlučj napustiti, vergällen.