z, praep., př. § Druhdy w gazyku českém něco sličně předslowce toho užjwáme tak, že wěc wyňatau gako za ponechanau sobě předstawugeme, a naopak, kdežto časoslowo wždy s předl. wy- složeno býwá. Wyčistiti obilj z tráwy, mjsto: tráwu z obilj. Us. Když pšeničku z kaukole wyplela. Slow. pjs. I, 58. Též pol. Wyczyszeczenie pszenicy z kąkolu. Goszczcynski. Když byliny z wodnatosti se wytlačily. Lek. kn. 1544. Dobře to maso z krwe wytlač. Us. Haubu z wody wymačkati. Us. Taktéž w gedné běloruské pjsni: Wsi my ogrody wyrwali z ruty, mjaty, z šalwije, t. g. Wšecky gsme zahrady wytrhali z rauty, máty, šalwěge.
za, conj., př. Za by kto spolu želal. Ž. kap. 68, 21.
zabradliti, jm, il, en = zábradljm, hradbau atd. opatřiti, ohraditi, mit Geländern verſehen, moeniare. Lex. vet.
zabylý, př. Nikdy by se nerownal psowi zabylému (wzteklému) kmotra swého. Arch. I, 384.
zaceleti, př. Že hned ta nemoc zacelj (zhogj se). Lom. kanc. ned.
zacpu, př. Zacjpá gedno ucho swé. Hugo.
záčes, u, m. = a) začjska wlasůw k týli, Art Friſur. b) zagjžděnj neb zasahowánj do polj sausedowých. Přes ty meze záčesůw do polj a luk geho budúcně nečiniti. Záp. měst. 1452.
záda, př. Primitus dualis masc. vocis zad, non vero plur. neut. esse videtur. Ot tebe ulehčenie zádoma mýma. Modl. ms.
zádrhel, př. Pjseň bude w zpjwánj libá a hladká bez těch zádrhlůw snadná zpjwati. Blah. mus.
zádrmol, in. circ. Prach. auditur pro zádrhel. Na zádrmol zawázati.
zadubiti, jm, il, en; zadubugi, owati = zabedniti, přidusiti, dämpfen, unterdrücken. Nemóž-li kto i hned hněwu wšeho uhasiti, zadub geg w sobě, nedag sě gemu wyraziti wen. Štjtný.
zádušnj, př. zádušnj, jho = zádušnjk, zádušnj otec, Kirchenvater. Kněžjm určený penjz od zádušnjch wydáwán. Čas. mus. 1841, 155.
zádušstwj, n. = zádušj. Poněwadž nemálo nadánj a zádušstwj (Seelengedächtniſſe) gsau při městech. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. Co od kterého špitálu zádušstwj a zákonných wěcj odgali. Ib. Potwrzugeme, aby takowé zádušstwj na wěčné časy zdržáno bylo. Arch. II, 402. Zádušstwj u sw. Mikuláše za městem Kozljm. Ib. 405.
zágemnjk, př. = dobytčj zloděg, abactor. Dieffb. Wtb.
zágmek, u, m. = zágem, Wegnahme, Pfändung. Kteřjž by koliw holdowé, wzatkowé anebo zágmkowé byli tiem wogskem přiwedeni. Arch. IV, 442.
zagmu, př. Zagme se na nowo zase (wypůgčj se). Lom. kup. stř. Zagme hřiešný (Proch. wypůgčowati se bude). Ž. kap. 36. Pógčjš lidem a nezagjmati od lidj budeš. Sw. Jeron. ms.
zaheyniti, jm, il, ěn (simp. heyniti) = zatočiti prowaz okolo kolu neb klády, při spauštěnj piwa do sklepa a giných pracjch. Us.
záhledčiwý, adj. = snadně pozorugjcj, kdo hned wše zahljdne a přehljdne, ſcharfſichtig. Oko hospodářowo záhledčiwo. Slown. mudr. 428.
zahněwám, př. Duše odwážná a zahněwaná (trotzig) na swé neštěstj. Ms.
60zahraničnjk, a, m. = cizozemec, cizinec, Fremdling. Bráti zahraničnjky do wogenské služby. Exc.
zahybnu, auti, hybl = zahynu, zu Grunde gehen. Prawo gest, aby ten zahybl, kto hubj. Exc. Sic et pohybnu loco pohynu.
zahynu, př. zahýnám = zahynugi. Rozdělenjm weliké wěci zahýnagj. Wýkl. na Mat. 14. s.
záchodnjk, a, m. = kdo lstiwě koho obcházj, záchod činj, liſtiger Nachſteller. Toť gsú twogi zákonnjci, zlým záchodem záchodnjci, hřiešným během záwodnjci. Rkp. 1448.
zachopiti, př. Weďme se k tomu, abychom někaké částky gich (t. otcůw swatých) dobrých skutków zachopili, a gich odplaty w nebi účastni byli. Řeči s. Jer. ms. Koho gednau zachopj (milowánie Kristowo), nikdy potom nepustj. Štjtný.
základce, e, m. = zakladatel, půwod, Begründer. Buoh tě učiň pokoge základcj. Wýbor I, 606.
základnjk, př. = dáwagjcj se w základ, w zástawu, zástawnjk, Geißel. Základnjky s obú stranú dané. Ms.
zaklegi, př. Pilát zaklel korauhewnjky skrze zdrawj cjsařowo, t. zapřisáhl ge, beſchwor ſie. Čtenj Nikod. A, 5. Zaklnauce ge, aby mluwili. Ib.
zákoltřj, n. = mjsto za koltrami, ústupek. Rozžehnaw se s leğátem, tam odkud z komnaty swé a zákoltřj byl wylezl, i hned potom se odebral. Lesl. leg. 96.
zakrutiti se vel si, jm, il, cen = zatruchleti, zarmautiti se, traurig werden (cf. rus. кручина, Kummer). W srdci sobě pro swé hřiechy zakrutiwši. Žiw. Jež. 14. s. Gako maličko zakrutiw sě duchem swým (v. Jungm. Lex. zakrautiti, quod plane aliud, et krutiti.)
zakrygi, př. Slowa zakrytá, když kdo giného dogjmá slowy sic nezáwadnými, ale wždy ostrý smysl magjcjmi, Anſpielungen. Když Heřman prawil, že tomu newěřj, by Gindřich tak dobrý byl gako on, byla gsú to slowa zakrytá. Arch. IV, 323.
zakwětu, př. Léto kwětem zakwjtá. Grad. 1572.
zalehač, e, m. = laupežnjk silnice a cesty zalehagjcj, Weglagerer. Načež mordéřůw, zalehačůw a giných lotrůw hrubě se přimnožilo. Ms.
záletný, př. § = milý, milowaný, (cf. letný). Zpjwá se gako: Ptáčku můg záletný. Ms. 16. s.
záležeti, př. Úmluwa mezi Gjlkem a Ješjkem o zeď, kteráž gest mezi gich domy až dotud, pokudž gistba Gjlkowa záležj (hinreicht, alib. id. zastáwá, zasahuge). Záp. měst. 1448. Z takowé přigaté služby poděkowánie gim učinil gest, gakož na ně záležalo (gak gim náleželo). Biancef. 98. Gakož na takowého záležj krále. Ib. 114. Hřiech gest wětšj neb menšj, gakž záležj úmysl (je nachdem die Abſicht zu Grunde liegt). Štjtný.
zaljbiti. Apud Jungm. sub a) posita ita explicanda: = zasljbiti, slib, smlauwu s kým učiniti, verloben, verſprechen. Quibus adde: Když slib zaljbjš bohu, nemeškay naplniti. O 7 wstup. Duchownie gsú zaljbili bohu čistotu. Ib. Z mnohých těch zaljbenj božských. Ms. 15. saec.
zaljhnu, př. Blud ten neyprwé u nich se zaljhl a urodil. Plác.
zalknu, př. Ježjš zalkny (u) sie duchem (infremuit, zastonal duchem) i zamuti sě samoho. Jan 11, 33. (15. s.).
zámatek, př. Co zámatku o haléři, to ti wědie, ktož w Praze býwagj často. Štjtný.
zámazné, př. Berci také w tom hřešie, že ač úkoly berú rowně, ale zámazné berú těžce. Gako této berně pro bramburskú zemi pátý a druhdy čtwrtý ğroš brali zámaznému gako úkola, a pjsařóm zwláště. Štjtný.
zaměstknám, př. W chwalách gegich se zaměstknáwá. Lom. kanc. sw.
záměstský, adj. = wenkowský, außerhalb der Stadt, ländlich. Záměstský hrádek. Z paláce záměstských rozkošj. Lesl. leg. 171.
zametám, př. Štjt, gjmž se magj rytjři zamjtati a šjpy naň bráti. Kanc. sw. Štěp. Tak duše prawá milownice k žádné sě škodě nezamjtá. Hugo. Rybám udici zamjtati. Bech.
zamjtka, př. § = ohrazenj se, Verwahrung. Welmiť se ta zamietka hanliwá netrefj. Odpis. brat. 1507.
zamknu, př. Zamčeť ge wzteklá powodeň w hořké moře. Ms. o korábu Noe. Penes. zamykám, quoque zamykugi, owati. Abyšte šranków a řetězów we dne i w noci nezawierali ani zamykowali. Čas. mus. 1836, 310.
zamohu, př. Giného na swém mjstě zamohl, aby za něho precljky pekl (in Stand ſetzen, bevollmächtigen). List. 1585.
zámořnj, adj. = zámořský. (W Slown. toto slowo bez přjčiny „seguius“ obdrželo; dobřeť twořeno gako od pole polní a polský, les lesnj a leský atd. Zástup lidj, k gichžto nakrmenj z zámořnjch wlastj nemá žádána býti plodnost. Sent. phil. ms.
zamřelost, i, f. = gakost zamřelého, ochablost, nečerstwost, das Erſtorbenſein. Zamřelost srdce, očj, rány.
zamutitel, e, m. = zarmautitel, der betrübt. Hugo.
zápač, i, f. = obtjže, záwada, zastawowánj čeho, Beirrung, Hinderniß. Tak aby on beze wšie mé přiekazy i bez zápači (dwór ten) držal. List. 1389. Giným wšech podacjch, poplatków, zápačj má prázdno býti zhola. Ib.
zapáliti, př. Obrátie sě a zapolegj sě welmi ruče. Ž. kap. 6, 11.
zapánbohugi, owati se w. pánbohugi.
zápas, př. Za pasy choditi, luctari, interluctari, palare. Lex. vet.
zapasugi, owati, al, án = pás okolo těl dáti, pasem oděw zapnauti, zugürten. Francauzowé přjsně trestali ty, kteřj z pasů swých wyrostli, aniž se pro tlustost zapasowati mohli. Smrž. Kvij.
zapiknu, auti, ul, ut; zapikugi = zawraubiti, zaopatřiti, zatknauti, ugistiti, ſich deſſen verſichern. Kdo sobě co prwé zapikl a zahágil, buďto probošstwj atd. Bech.
zápisnjk, př. § = poručnjk, Vormund. Alžběta winila zápisnjky swé, že měwše gj zachowati dědictwie gegie, gsú to od nie odcizili a prodali. A oni nadepsanj zápisnjci prawili gsú etc. Arch. IV, 319.
zaplawiti, př. Hledám gedné panny, kteráž mi lstiwě zaplawena gest (po moři zawezena). Biancef. 81.
zápowědný, př. § = záporný, negativ. I klade dwě slowě zápowedně, totiž ne a nikoli. O moci swět. 1522.
zapoženu, zapohnati; zapohánjm = pohnati, půhon učiniti, vorladen, vorklagen. Aby sobě strany před pány saudce tak, gakby ta wěc heyšowána neb zapohnána byla (wie die Sache geheiſchet und vorgeklaget wird), stály. Zřjz. zem. Op. a Rat.
zapřenj, př. § = zawřenj. Ljs a kolůw ku přibjgenj a zapřenj gezu. Čas. mus. IX, 62.
zapřetiti. Slowo to w Ruk. Kr., kde čte se: Noc zapřeti zraky zapolená i křesťan i Tatar protiw sobě – nedobře od „přeta“ = hrozba se odwozuge a w smyslu tom wykládá. Zapřetiti znamená zde tolik co zakryti, zahaliti, a sauhlasj s rus. прятать, запрятать. Přetiti = brániti, hroziti, sem nacele se nehodj.
61zaprositi, př. zaprášeti, jm, el, en. Ktož sie bude postiti anebo mše zapřášeti. Č. Mus. 1840, str. 296.
zaprtiti, jm, il, cen; zaprcugi, owati = zkaziti, zaprtati, verderben, verpfuſchen. II. Rcpr. zaprtiti se = zkaziti se, corrumpi. Žalt. Wit.
zapru, př. Zapřjti se w čem neb čeho = zapřjti něco, etwas abläugnen, läugnen. Zapřeli se kdo w takowé summě. Ms. W tom skutku zapřjti se nemůže, et iterum: toho skutku se zapřjti. Ib.
zápudný, adj. = na zapuzenj se wztahugjcj. Knjžky zápudné (Bannbrief) dané duši gako cizoložnici. Hugo.
zaraziti, př. zaraziti šachtu (w horn.) = začjti kopati, einen Schacht einſchlagen. Us.
zarýpnu, auti, ul, ut; zarypugi = a) rýpage čeho se dotknauti. Zarýpnul ryčkau do kořene, do kamene. b) = do něčeho wrýpati, ſich einwühlen. Krtek se zarypuge do země.
zásada, př. § = n. loc. Čúch maršalek z Zásady. Arch. 1399. (Forte idem cum sequente.)
zásadj, n. = mjsto, prostranstwj za sady, an die Gärten anſtoßender Feldraum. Na zásadj seli gsme mák. Šel zásadjm. Us. b) = nom. loci. Kněz Petr w Zásadj. Brat. proti Šturm. 159. Inde: zásadský, adj. = ze Zásadj někdo. Ib. c) = druhý djl složené sady, Nachſatz, apodosis, předsadj, Vorderſatz, protasis (gram.).
zasladiti, př. Ten mu u pána zasladil (iron. pro zasolil). Us.
zasladnu, př. Zasladly zloděgowi hrušky, přišel zas.
zásobitý, adj. = zámožný, zásobný, wohlhabend. Mezi wězni gsú třj měšťané zásobitj. Arch. III, 386.
zaspjm, př. Proč se zapomjnáš, a gako zaspáwáš, pane náš. Grad. 1572. Proč zasypnieš, hospodine. Ž. kap. 43. (In Lex. pro zasjpám lege zasýpám.)
zastanu, př. Zeď, na kteréž duom Šimonuow ležj, a pokawadž geho gistba zastáwá (alibi záležj, hinreicht). Záp. měst. 1446. § Račiž mi kázati hospodu zastati (obgednati, beſtellen). Arch. III, 56. Na to sobě giž někteřj hospody w Plzni zastáwagj. Ib. 58. § Loco zastanu olim et zastogjm. Zastogj za ny, aby igeden z nás nezhynul. Modl. ms. 14. s. Zastogj (zastane se) za nešlechetné. Ib.
zastaupiti, př. Ty, kteréž súdný den na swětě žiwy zastaupj (t. zastihne, zastane). Štjtný.
záškodnj, př. Záškodnj list = úpis náhrady za škody neb náklady, Vergütungsurkunde, Verſchreibung zur Schadloshaltung. List geho záškodnj mám, a toť gsú škody bohdá sprawedliwé. Záp. měst. 1448.
zatěračka, y, f. = nástrog bednářůw k zasazowánj dna. Bech.
zátes, u, m. = zářez, když wěc gedna w druhau zatesána a tak upewněna, Einſchnitt, Einſägung. W stawenj aby wše na swém mjstě wězelo a odtud se nehýbalo; k čemuž klamrowé, hřebowé, kleště, zátesy &c. napomáhagj. Komen. Did.
zatichnu, auti, ul, chl, utj; zatichám = tichnauti, utišiti se, ſtill werden, ſich ſtillen. Konečně zatichlo šramocenj za zdj. Sekl. 35. Bauře za horami zatichá.
zatkměti, jm, ěl, ěn = schowati, ukryti, verbergen, verſtecken. (Tak wyloženo we Wýboru z lit. č. 1277. Zdaliž práwě?) Neb (ženy) těžce zastkmiec (sic), i almužny zapomniec, a druhdy cizieho zadrúc, wše na rúcha nakládagj. Štjtný.
zatkyně, př. Půhon zatčený neb zatkyně gest gako obstawenj na ty, kteřjž lidi zawáděgj, a swé zmrhagjce a na zemi nic nemagjc, toho by prázdni býti chtěli. Ms.
zatrhnu, př. Dětem ze zlých rodičów swátosti k spasenj neprospiewagj, neb zlost a zatracenie ot nich zatrhagj (haftet an ihnen). Arch. III, 221.
zatrpočiti, jm, il, en = zatočiti a gako pohltiti, in den Strudel reißen. (W. trpočiti.) Smilstwo swú klopotnostj zatrpočj člowěka od utěšenie duchownieho. Štjtný.
záwara, y, f. dem. záwarka = zawařené w cukru owoce a k dalšj potřebě schowané, eingeſottene Früchte. Us.
záwětj, př. K zákonu se wolali, chtiece w něm záwětie (útočiště) bludów swých mieti. Tract. 15. s.
záwětný et záwětnj, adj. = zápowědný, Warnungs=, Mahnungs=. Záwětné znamenj (hágič) do pole dáti. Us.
zawiděti, jm, ěl, ěn = uhlédnauti, spatřiti. Gedwa ho okem zawiděl, běžel mu wstřjc. Us.
záwiděti, př. Ginj gemu z toho (pro to) záwiděli. Exc.
záwin, u, m. = kus swinuté neb stočené látky, Gewinde, Rolle Zeugs. Záwin sukna obnášj mnohem méně než postaw.
záwina, y, f. = zawiněnj, wina, Verſchulden, Schuld. Pyčem těch záwin. Štjtný. Aby o swé záwině déle nestrádali. Jung. Slowesn. 48. Zlé pak giné gest záwina, a giné pokuta. O 7 wstup. Pokuta za menšj záwinu. Ib. Odpuščenie swým záwinám ufáme nalezti u tebe. Ms. 14. s. (w. Rozb. 1840.)
záwisť, př. Záwisť gest bolesť umu z cizieho pohodlé. Sen.
záworkugi, owati, al, án = w záworky postawiti, einklammern. Záworkowaná průpowěď, slowa.
zawrhlý, př. = zawržitedlný, verwerflich. Mrzké wěci a zawrhlé. Orlog.
zawřitě, adv. = auhrnkem. Někdy zawřitě obsahuge wšecky osoby. Brat. pr. Šturm. 12.
zawru, př. Zawře střewa swá ot něho (t. před njm). Hugo.
zawržitel, zawrhowatel, e, m., zawržitelka, f. = kdo zawrhuge něco, potupitel, Verächter, Verwerfer. Kteřjž gsú zawržitelé wšie slušnosti a práwa. Arch. IV, 432.
zaženu, př. et zahoňugi. Tělesné pak milosti nenáwidj a zahonige gi ot sebe. O 7 wstup.
zbadač, e, m. = skaumatel, wyptawatel, Ausforſcher, indago, -onis. Lex. vet.
zbadám, př. Zbadowati budu zákon twóg (Proch. skaumati budu). Ž. kap. 118, 34.
zbádaný = zbádkaný od neštowic. Týž Walešek s Waňkem zbádaným oba spolu slibugeta. Záp. měst. 1452.
zbawa, y, f. = zbawenj, Befreiung, Erlöſung. Přiwede lud až w zástawu, swé záhuby ne na zbawu. Alex. w. Wýb. I, 1079.
zběř, př. zběřice, e, f. (pohrdl.) = cháska, chátra, Geſindel. Zběřice ta wogska nedočekala. Exc. Inde adj. zběřičný.
zbezpečiti, př. Zdřjmaly se a zle se zbezpečily. Kanc. sw. Štěp.
zběžský, adj., zběžsky, adv. = tulácký, na způsob zběha, exulis more. Nikdež nenie w pokogi, doniž člowěk gest na zemi zběžsky, gednoho se kryge a druhého stjhage. Štjtný.
zbigi, př. § = bitjm spotřebowati. Lépe gest, nežby toliko metel o swůg hřbet zbil, coby gich mohlo w neywětšjm lese zrósti. Hus. 9 art. Zbitj metel o swůg hřbet welikého lesu. Ib.
zbleděti, př. Tehdyť ona lekne sě a zbledie. Modl. ms. Pán twóg gde teskliw ot nich, zbleděw, aby sě modlil. Ib.
zbožilý, adj. = zbožnělý, bohu rowný, za boha ctěný, vergöttert. 62K straně té zbožilé (t. ku přjrodě). Mudr. Pikharti newěřie, by tu co giného zbožilého bylo, gedno sám chléb púhý. Tract. 15. s.
zbožnjk, a, m. = nábožný, et malo sensu pokrytě nábožný, Andächtler. Zbožnjci potměšilj. Peš. prodr. W 5.
zbožný W Jungm. Slow. přjklady některé uwedené pod § = pobožný odděliti třeba a postawiti pod zwláštnj § = bohatý, zbožj magjcj, u př. zbožný má přátely – byli gsme zbožni, šťastni atd.
zbranka, n. f. saec. 15.
zbranný, adj. = branný, za braň slaužjcj, Waffen=. Toť smrt wleče kosu zbrannu. Rozml. duše s těl. Ms.
zbroge, př. § = zástup, množstwj lidu, Schaar, Volkshaufen, pol. zgraja. Za tiem giná sbroge wsdy šla, gež sobě negměla čjsla. Alex. w. Wýb. I, 1076. S přewelikú sbrogú dětj, wéwod, kniežat. Ib. 1077. Tehdy řecká stráže pozna, že pohanstwa zbroge hrozna. Ib. 1114.
zbuditi, př. Lid zbuzowal gmě twé (Proch. popauzel). Ž. kap. 73, 18.
zbůhdarma, př. et zdarma z boha. Aristides z darma z boha wypowěděnj z obce za deset let podniknauti musil. Smrž. Ev.
zbýwám, př. Každý w swém rozumu zbýway (abundet). Orlog.
zčičrám, ati, al, án = zčerchrati? Wšecka postlánie geho zčičrals w nemoci w geho (Proch. zpřewracel gsi). Ž. kap. 40, 4.
zda, př. § = gestli, když, wenn, quando. Také k tomu času wynalož, sda ho gmáš, aby etc. Hugo. Rady požjway, zda nagdeš. Tkad. § As a gedné wěci nauč se w měsjci, a druhé w druhém, a tak zdali (snad? předce?) se někdy wšemu i naučjš. Štjtný.
zďábliti se, jm, il, en = ďáblem se státi, ďábelské powahy se naplniti, ſich verteufeln. Bech.
zdaná, id. q. wdaná, nupta. Lex. vet.
zdawky, př. Sem penjze od pohřbu, sem od zdawek zbjhati se musj. Lesl. leg. 100.
zděditi, př. Gménem wěčným zdědil ho (učinil dědicem). Lom. Jer.
zděgi, př. Gakožby ona přikázala, aby to wěrně zdála (učinila). Tristr. 108. Aby ty tělem zdál (zděl, wykonal) potřebu swú. Hugo.
zdrada pro zrada polon. more legitur in Zř. zem. Op. a Rat. 1562.
zdrážj, adv. = w ceně okolo, tak draho as, beiläufig im Werthe. Bylo to zdrážj desjti zlatých. Us. § = dráže, theuerer. Což dále ten dům zdrážj gest (oč gest dražšj). Záp. měst. 1447. Zlatá koruna, kteráž by znamenitého pokladu zdrážj byla. Biancef. 112.
zdržeti, př. Mjsto něčj zdržeti, Jemanden vertreten, Stellvertreter ſein. Gá snad musjm miesto ciesařowo zde zdržeti. Arch. II, 434.
zdržitel, př. zdržitelka, y, f. Milost nenie rodička zámutkůw, ani zdržitelka (obsah, obsažnice) nectnostj. Biancef. 73.
zdwjhám, př. Zdwihu, inf. zdwici; pro zdwihnauti legitur quodque zdwinúti, e. g. Tristr. 132.
zdwjž, př. § = zápalná oběť, Brandopfer, holocaustum. Žalt. Wit.
zednjk, př. § Lex. vet. c. 1410 habet: Ermes, zednjk, ermonia, zednictwo, quod idem esse constat ac přjzednjk, anachoreta, (eremita). Ib. cf. staroslow. stolpnik.
zelinář, př. § = bylinář, Kräuterbuch. Knieha, kteráž slowe herbář aneb zelinář od Mikul. Klaudiána w Normb. 1517.
zelwa, př. nurus. Lex. vet. glos ř. γάλοως, mužowa sestra.
zeman, př. Lex. vet. Conpatriota, zemenim (ita ibi, et praeterea: kragenim, přiměštěnim).
zeměplozenec, e, m. = twor zemj zplozený, der Erderzeugte. Spatřil malého zeměplozence. Win. sněmy zw. 52.
zepseti, př. Zbože ztratiec zepsegj. Ms. saec. 14.
zeskrz, adv. = weskrz, naskrz, durchaus, ganz und gar. Wšecko zeskrz mi odpustil. Ms.
zešlehám, (loco wzšlehám) et zešlahám, ati, al, án = šlehánjm zkypřiti, durch das Peitſchen, Schnellen auflockern. Aby gako saukenjk, než wlnu přjsti a tkáti začne, gi přepral, přebral, zšlahal a zkramplowal. Komen. Did.
zgeď, př. = coll. darmožrautstwo, druh lidj giné ožjragjcj. K obtjženj lidu s strany nákladůw na rúcha, na stawenie, na ozdoby, na okrasy, a k rozmnoženj daremné a prázdné zgedi, smilné, nečjslné (mjnj se kněžstwo). Trakt. bratr. 1508, cf. pageď.
zgewnjk, př. Ež z hřiešnjka a zgewnjka učiněn apostolem. Ms. saec. 14.
zğarba, y, f. = dřewěný domácj nábytek, hölzernes Hausgeräth. Us. Mor. (u Walachůw).
zhágiti, př. Od wlkůw zhagugeš swé milé owce. Kanc. sw. Štěp.
zhladnu, auti, ul, utj = hladkým se státi, hladkosti nabyti, glatt werden. Presowaná sukně nepropálj se ani zkazj, než zhladne a zwolnatj. Bech.
zhlawnjk, u, m. melius zhlawj u pluhu. In Lex. slawjk corrupta pronunciatione ortum delendum est.
zhmožditi, př. zhmáždjm, ěti, ěl, ěnj. Údowé ranami zhmážděnj hnis a talow z sebe wydáwagj. Sixt. z Ott. sw. Isid. Bvi.
zhnisaucj, partc. = co w hnis se obrátj, verweslich, was vermodern wird. Tělo zhnisúcie w zemi. Modl. ms.
zhost, př. Sirotci aneb i ginj lidé, kteřjž by od pána swého zhostu neměli. Arch. IV, 208.
zchopný, př. Proti múdrému zchopněgšj gest záwist. Mudr.
zich, př. Sigismundus alias Zich de Křawic. Záp. měst. 1452. Cf. et Žich.
zima, př. § = zimnj neboli půlnočnj strana, sewer, Nord, Mitternacht, w. léto
zimiti, př. = zimowati, přezimowati, überwintern, hiermare, hibernare. Lex. vet.
zimnice, př. Ten člowěk gest gako zimnice. Ty zimnice! řjká se o neodbytných. Us.
zisk, př. Pozorugme dřjwe, půgde-li nám to pod gaký zisk (přinese-li gaký úžitek). Exc.
zjwati, př. § Zgewati, hiscere, dehiscere. Lex. vet.
zkazugi, př. k 2) Kteřjž nemohú skrze dobrotu zkázáni býti, hrózú musie býti zkázáni: gakož lepšj gsú ti, kteréž zkáže láska, tak wiece gest těch, kteréž zkáže bázeň. Hugo. Ďábel nemóž trestkán neb zkázán býti. Ib. Že gsú tě tesknosti nezkázaly (t. nenaprawily). Ms.
zklamalý, adj. = zklamaný, betrogen, getäuſcht. Gestliže kdy panna neb pannie budú ot mužského pohlawie kterého kterak zklamala. Tkad. (Nisi error scribae.)
zkloktám et zklokci, ati, al, án = wywřjti, wyraziti kloktem, hervorſprudeln. Ani gešče byly wody studničné nezkloktaly – necdum fontes eruperunt. S. Aug. Sol. saec. 14.
zkomonilý, př. Zkomonilý lotr, t. náramný, arcilotr. ms. w. Rozb. 1841.
zkopám, př. § = probiti, durchſchlagen. Zkopali (tišt. probili) ruce i nohy geho, bok kopjm proklali. Man. s. Aug. ms.
63zkorunugi, owati, al, án = korunowati, krönen. Kteréž ty, pane, korunú krásnú zkorunugeš. Sol. Aug. ms.
zkřesťanělý, et zkřesťanilý, adj. = křesťanským učiněný, chriſtlich geworden. Naše zkřesťanilá cjrkew. Bech.
zkřesťaněti, jm, ěl, ěnj = křestanským se státi, chriſtlich werden.
zkuš, e, m. = zkaušenj, zkauška, Prüfung. Nedá-liť bohatstwj, ni tělu žiwnosti, strp Pána, pilně se modl, uměg ten zkuš snesti. Kanc. s. Štěp.
zlatopřadka, y, f. = která zlato přede, neb zlaté prýmy dělá, Goldſpinnerin. Petruše zlatopřadka. Záp. měst. 1452.
zlauditi, jm, il, zen; zluzugi = ulauditi, odlauditi, auf Abwege locken. Ďábel nás nezhotowené zluzuge. Sekl. 4.
zlehčiti, př. § = seslabiti, ſchwächen. Djtě, nawykáš-li ge záhy choditi, snad si může zlehčiti nožičky. Us.
zljbený, adj. = zaljbený, wolený z lásky, Wahl=. Zljbený bratr, Wahlbruder. Tu (w kostele) Dětřicha před lidem mnohým nazwal bratrem swým zljbeným, gakž obyčeg ten dáwně wládl, ale nynie hrubě zapadl. Tract. s. 15. Zljbeného bratrce. Ib. Gest totéž co u Srbůw побратимъ, a u Rusůw братецъ названый, побратанецъ, брать крестовый; snad i pozděgšjch českých spisowatelůw bratr zaljbený, sestra zaljbená odtud se pjše stegného gsauc půwodu. Geště Lomnický kup. stř. pjše: Takowého hřjchu se dopauštj, kdožby obýwal s sestrau zaljbenau. Dobře by se tedy za srbské побратимъ hodilo české zljbenec a mjsto посестрима zljbenice.
zlobiti, př. Propusťte geg, a nezlobte se proti němu. Čtenj Nikod.
zloděg na swjčce, též dolnoněm. se řjká: Deef an’t Licht. Idiot. Hamb.
zlokřiwedlný, adj. = neprawý, zlý. Syn zlokřiwedlný (Proch. syn neprawosti). Ž. kap. 88, 23.
zlomkrk, adv. Na zlomkrk = na překot, über Hals und Kopf. Na zlomkrk utjkati. Us.
zlořečiti, př. zlořečugi, owati. Zlořečowánj. Kanc. sw. Štěp.
zlostniti, př. Němci, kteřjž na náš gazyk wzdy se zlostnj. Arch. III, 213.
zlotřilec, ce, m. = zlotřilý člowěk, lotras, Verruchter, Laſterhafter. Zlotřilci tomu nám uškoditi nedal. Sekl. 56.
zmalitčiti, jm, il, en; zmalitkugi = zmenšiti, zmaliti, klein machen, verringern. Recp. zmalitčiti se = zmenšeti, klein werden. Gakým během Morawa tak se zstaupila a zmaljtčila. Peš. prod. Z, 1.
zmatu, př. zmietám, ati; zmatugi, owati. Počty zmietal. Ms. 15. s. Týmiž nedělmi i týmž činem sžeň, nezmatuge těch póhonów. Wýb. I, 124.
zmazowatěti, jm, ěl, ěn = mazowatým se státi, ſchmierig, klebrig werden. Prsť zmazowatj. Us.
zmeškaliwý, adj. = meškagjcj, nedbalý, ſaumſelig. Kteřj gsú lenj, zmeškaliwj a studenj k milosti božie. Orlog.
zmeškám, př. Zmeškaná žena (po rozwedenj), a nemuož giného muže pogieti. Z. Karl. IV.
změtež, w. mětež.
změzditi, př. Ačkoli plod se gednjm zmjžděným kochánjm počjná (una instantanca delectatione). Zrc. maud. Změžďuge smysly – contundit sensus. Ib. Aby geg tiem strachem přieliš zmiezdil a otrápil a od naděge wyrazil. Tract. 15. s.
zmileljček, a, m. = zmilenec, milý, Geliebter. Komuž mě porúčjš, ó móg zmileljčku zmilelý. Modl. ms.
zmistrugi, př. Nayprw hlawa, potom ramena a žiwot s nohama w člowěka způsob mužného smistrowán byl (wytwořen). Biancef. 102.
zmlknu, př. Siemě zmlkne a bude neplodné. O 7 wstup.
zmřežugi, owati, al, án = mřjži udělati, dokonce mřežowati, vergittern. § = něco psaného přetrhati čarami na způsob mřjžj. Dala plnú wuoli, aby ten zápis z knih městských byl wypsán, kautellowán a wymazán, gakož gest giž k gegiemu swolenj kautellowán a zmřežowán. Záp. měst. 1449.
zmrtwělý, př. Zmrtwělá a potracená chuť. Káz. 1594.
zmrzeti, př. Pýcha žiwota našeho boha zmrzela (nota acc.) Long.
znaděgi, jti, ěl, ěn; znadjwati = dokona nadjti, wycpati, vollends ausſtopfen, ausſtaffiren &c. Rozličně to pletete, tu stranu pod obogj proti smyslu obecnému diwně znadjwawše k přistrogenj sobě kozjch wrátec. Dekr. gedn. bratr. 1617.
znady, in J. L. dele et lege znáti.
známě, př. Usitatum penes znamenj et znameno prout sémě et semeno etc. Hranice a kopce sypati neb znamena dělati dáti, Gränzzeichen. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. Rozkopal-liby kdo kopce neb hraničná znamena wysekal. Ib.
znamenám, př. Rcp. Znamenati se swatým křjžem. Us. Co se ta panna znamenáwá, was ſie oder ihr Bild bedeute. O wod.
znamokrot. (Nelze už pochybowati, zdali čjsti se má zamokrot čili znamokrot, lépe znamokrota f. w. Rozb. 1841. vii., gakožto složené slowo ze známie a okrota (sphaera) t. kruh znamenj nebeských, zodiacus.)
znedomnělý, adj. = nenadálý, neočekáwaný, unverhofft. Takowého znedomnělého hlasu se Filokolon nemálo ulekl. Biancef. 60. Supponit verbum znedomněti, wznedomněti se.
znedužněti, jm, ěl, ěnj = znedužiwěti, nedužiwým býti, krank, ſiech werden. Děti také toho roku znedužněgj. Stará pranost.
zneforemniti, jm, il, ěn; zneforemňugi, owati = neforemným, nesličným činiti, verunſtalten. Hněw a záwist zneforemňugj twář. Sekl. 26.
zneposlušněti, jm, ěl, ěnj = neposlušným se státi, w neposlušnost upadnauti, ungehorſam werden. Djtky swé, když zneposlušněgj, nabjzj a tresce. Čas. theol. XIII, 703.
zneužigi, iti, il, itj, dk. zneužjwám, ati = nenáležitě, zle užiti, užjwati, mißbrauchen. Zneužil mé důwěry. Zneužjwánj úřednj moci. Nezneužjwey našj trpěliwosti atd. Us. w. též Frant. Wtb. u. Mißbrauch. (Slowo, ne-li lepšj, aspoň rowně tak dobré gako ono za nowěgšjch dob z polštiny brané nadužigi, nadužjwám.)
znice, adv. = zdola, z pod sebe, wzhůru, aufwärts. Liška, zhlédagjc znice, wece. Wýb. I, 888.
zniknu, et znikugi, př. Častěgi po šťastných rodičiech nešťastnj synowé znikali (t. následowali, šli). Mudr. Znikowal prawdě a studu, t. pozbýwal gj, ucházel. Ms.
64zništiti, př. Pokuta wěnné panj pro zništěnj (Vernichtung) a pustošenj wěnných statkůw. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
znygi, př. Žádá a znýwá duše má. Ž. kap. 83, 3. Ať gen w twém žádánj znyge duše má. Ms. Také znyl prorok a řekl (et expavit propheta et dixit). Štjt. s. Aug.
zobešli, slati, al, án; zobsýlám, ati = weškerem obeslati, beſchicken. Po dwú letú má, sněm wšeho králowstwie do Prahy zobsýlage, moc a úřad zemi postúpiti. Arch. II, 214.
zořiti, př. a) factit. a zřjti, bewirken, daß geſehen wird. b) factit. a zráti, zur Reife bringen. Cf. szořiti, et. ilyr. uzoriti, maturare.
zosáknu, auti, ul, kl, ut; zosákám = cele osáknauti, zůstati, hängen bleiben. Aby gie wěčně ze statku, kterýž gest při nie zuosákl, nenapomjnali. Záp. měst. 1451. (W. osákám, osáklý.)
zpáčiti, př. Zpačowati kroky, ſich zurückziehen. Alex. fab. Byť se žádný nezpáčil (t. nepochybowal, neustaupil). Kanc. sw. Štěp.
zpjši, (wzpjši), zepsati, al, án; zpisugi, owati = popsati, zwláště malbau, beſchreiben, bemahlen. Malá-li gest útěcha w krásném stawenj, w sieniech weselých a zepsaných malowánjm přerozkošným? Štjtn. Sw. Aug.
zpjtěné, ého, n. = penjz, gegž tratj, kdo w kaupi se zpjtil, Reugeld. Zpjtěného platiti. Us. (Cf. Lex. spytěný.)
zposmjwám, ati, al, án = napořád se posmjwati, auslachen, verhöhnen. Neodpustjte žiwým i mrtwým; wšecky zposmiewáte a zsúdiete. Odpis. brat. 1507.
zpowědlnictwj, zpowědnictwj, n. = auřad, powinnost zpowědničj, Beichtvaterſchaft, Amt des Beichtigers. Zastáwá toliko zpowědnictwj na hradě. Us.
zpraučeti, př. Otwořitým srdcem i bokem; ta láska otwořila gest nám geho swatý bok i zpručilo (puklo, brach) gemu srdce. Ms. 14. s. (w. Rozb. 1840) Bych se mrskala, zpraučila, zimau trápila, hladem mřela. Bech. Ananiás inhed před geho nohama zpruči se a umře. Štjtný.
zpráwce, př. Neywyššj zpráwce lowu. Štelc. čar. (Neywyššj lowčj, Oberſtjägermeiſter.)
zprawiti, př. Kdožby knjžku tu magjce pro zprawenj se w nj. Bl. mus. Pomni, že Pánu zprawowati se budeš (t. počet skládati z činěnj.) Ms.
zpráwný, ad a): Zpráwná kázeň ho zastiže. Ms. Cožs ty zpráwně (juste) trpěti měla. Ms. saec. 14.
zpřiljpám, ati, al, án; zpřilepugi = lepiti k něčemu, ankleben, hinzuſticken. Když sobě zmateš wšecko w gedno, a k tomu zpřiljpáš, coť se widj. Brat. pr. Šturm. 119.
zpřjmiti, př. § = zprawiti, zprawowati. Zpřiemi syny gich. (Proch. zprawug.) Ž. kap. 89, 16. Zpřiem na ny, a dielo rukú swú zpřiem. Ib. 89, 17. Siemě gich na wěk zpřiemeno bude. Ib. 101, 29. Zpřiemena buď modlitwa má. Ib. 140, 2. Zpřiemowán býwách. Ib. 118, 128. (Proch. zprawowán gsem býwal). Tys přichystal zpřiemowánie. Ib. 98, 4. (Pr. práwa.) Cf. et: Muž gazyčný nepřiemen bude. (Pr. nebude zprawowán.) Ib. 139, 12.
zprohořeti, jm, el, en = naskrz prohořeti, vollends durchbrennen. Nad pokogem mým strop zprohořel. Břez. Rožm. 148.
zprořezati, ži, zám, al, án; zprořezugi, owati = mjsty pořezati, řezůw nadělati, aufſchneiden, aufſchlitzen. Ginj chodj w šatu celém, ginj w otewřeném, zprořezowaném etc. (Bech. w. Rozb. 1841.)
zprotiwilý, př. Kdoby zastáwal lidi pánům swým zprotiwilé, ten každý hrdlo i statek propadá. (1618.)
zprotiwnost, i, f. = protiwnost, odpor, Widerſtreben, Entgegenſein. Štěstie gest wždy zprotiwnosti wysazeno. Tkad.
zprotrhám, ati, al, án; zprotrhugi = docela protrhati, gänzlich reißen. Recp. zprotrhati se. Některé rybnjky se zprotrhaly. Peš. prod. K2.
zptačeti, jm, el = w ptáka se proměniti, in einen Vogel verwandelt werden, al. zptačiti se. Když ti bratřjčkowé gegj zptačeli (zkrkawčeli). Poh. nár.
zptačiti, jm, il = w ptáka proměniti, in einen Vogel werwandeln.
zpupný, př. Kdyžby se událo w pole wytáhnauti, magj takowau korúhew gako swé dědičné, spupné wogenské znamenj užjwati. Zřjz. zem. Op. a Ratib. 1562.
způsobiti, př. Giné lidi súditi a zpósobowati, nach ſeinem Sinne haben wollen. Ms. W ctnostech se způsobiti, t. prospjwati. Hus.
zpustošiti, př. Ráčjmy powolowati, aby město k zpustošenj nepřišlo. Arch. II, 403.
zpustugi, owati, al, án = w pustky obrátiti, zpustnauti nechati, veröden, werwildern laſſen. Když se nadlužil a wše zpustowal. Břez. Rožm. 136. w. zpustiti.
zputugi, př. Od gednoho konce až do druhého swěta zputowal. Hus 9 artik. Zputowali wšechen swět do krwe nohú swých. Ib.
zpytačný, adj. = na zpytače se wztahugjcj, na zwědy wycházegjcj, ſpähend. Otžeň ote mne mé zpytačné i lákagjcj wrahy. Ms. 14. s. (w. Rozb. 1840.)
zráčiti, jm, il = ráčiti, ljbo gest, geruhen, gefällig ſein. Zráčj-li pán o tom ginak ustanowiti, ſollte es dem Herrn gefallen. Hosp. instr. 1574. Nepochybně i w zlomku česk. Alexandra (Čas. Mus. 1841 str. 86) takto čjsti dlužno: By bóh uslyšati ráčil swé křestěnstwo, i to zráčil.
zrada, př. (Pozn. We starých spisech nalézá se owšem diwným způsobem psáno weskrz krátké a; ale negen že w lidu wšde slýchati gest zráda, ke dlauženj wedau nás i wšecky analogie, gako: mluwiti smlauwa, hubiti zhauba, twořiti stwůra, kaziti zkáza, prawiti zpráwa atd.)
zřjdlo, př. § = zřenj, ohled, zřetel. Nebo nenie zřiedlo smrti gich. Ž. kap. 72, 4. Preláty kostela Pražského při tom mjti, a ty, ktož k nim zřiedlo magj. Arch. IV, 100.
zrušiti, př. durat. zraušeti, jm, el, en (anal. zplašjm, zplášjm).Sami tjm zrúšegj, co prwé gsú ustawili. Tract. 15. s. Tak též rušiti a raušeti, nedobře rušeti.
zrůžiti, jm, il, en; zrůžugi = růžemi ozdobiti, růžowau barwau okrášliti, atd. Cožkoli uzřjm, by sě mi wše zdálo zruoženo twú barwú swatú. Ms. saec. 14.
zrzawý mjsto rzawý nowěgšjch wěkůw nestwůra gest, starým 65neznámé slowo. Odtud i zerzawěti gest dokon. časosl., nikoliw nedok., gak Jungm. stogj. Střjbro waše zerzawělo gest, t. g. stalo se rzawým, rzj pošlo, a nikoliw pocházelo.
zrzka, f. = zrzawá osoba, rothhaarige Perſon. Us.
zstydám, př. Gestli zstydl u milosti, druhý geg napomjná skutky dobrého přjkladu. Štjtný.
zšediti, jm, il, ěn = zohawiti, zšerediti, verunſtalten, häßlich machen. Gakož se g’ w swětě zšedila duše … když w šeredném swém tělu opět wstane, od něhož gest tak zšeděna. Štjtný.
zšerediti, př. part. et zšerezen. Hugo.
zteknu, ztékám = oteknu, otékám, ſchwellen, geſchwollen ſein. Žjla po pauštěnj ztekla-liby. O wod.
ztrawj, n. = potrawa, pokrmy, Koſt. Ginj se hrdě magj u ztrawj, neb drahém rúše a nowém krogi. Štjtný.
ztrestatedlný, př. § = naprawitedlný, koho trestati možná, při kom trest prospjwá. Když řeholnjk přicházj w zaufalstwj, neztrestatedlný býwá učiněn. Kon. hoř. 20.
ztrmočiti, jm, il, en; ztrmočugi, owati = stočiti, skrautiti, verdrehen. Nemilosrdná máti, která by djtě nepowjgela, aby ztrmočilo (lege vel ztrmočelo, vel ztrmočilo se), zkřiwohlawělo a zhrbowatělo. Bech. Pán bůh gest macechau oné cjrkwi ztrmočené (ibi ztrmolečené), hrbowaté, ozřalé. Ib. w. Rozb. 1841. Cf. Trmočiti.
ztroskám se, ati, al, án = želeti, skrušiti se, compungi. Žalt. Wit.
ztrpčiti, př. Oni ho ztrpčili w radách swých a ohawnostech (t. popudili na sebe). Lom. Jer.
ztulačiti, př. Recp. ztulačiti se. Chlapec se ztulačil. Us.
ztutnám, ati, al, án = zetleti, porušiti se, morſch, faul werden. Zhnily a ztutnaly gsú rány mé. Ž. kap. 37, 6.
ztykám, ati, al, án = tečkami, kropkami opatřiti, punktiren. Pardus ztykán gest po krásné koži černými miesty. Štjtný.
zub, př. Zuby slowau hornjkům hráně, Kryſtalle, Zähne. Us.
zubezpečiti, jm, il, en; zubezpečugi = ubezpečiti, verſichern, vertröſten. Nás pak tak zubezpečené zadu nechali. Akt. a kop. 1611.
zučiti, př. Nebrzo wětšieho kto přemóž, ktož sě gest menšieho nezučil přemáhati. O 7 wstup. Potřebie mu gest, aby sě zučil otpočjwati ot myšlenj daremných. Ms. 1398.
zuřiti, př. Žádná mě wěc giná k milosti nezuořila (t. nepodnjtila, nerozplamenila), gako že gsem seznal, že od nie milowán gsem. Biancef. 43. (Z časoslowa zde gednodobně užjwaného widno, že složeno gest z předložky z, wz a zašlého prostého uřiti, a že teprw nadužjwánjm w trwacj wid se přewrhlo, gako wýše zerzawěti a g. Uřiti zawjrá w sobě ponětj ohniwosti (odtud i gednostegné wru wřjti), prudkosti, gak i w odwozeném urný, urno, pol. urnie se spatřuge.
zwedu, př. Aby swóg čas zwedl (t. wynaložil, verwenden) užitečně. Štjtný. K čemu gsi zwedl sjlu, zdrawie, rozum a giné dobré wěci? Tract. 15. s. Celé swé gměnj neb zbožj na penjze zwésti (verſilbern). Exc. Móžeš-li to zwésti o to slyšenie (t. toho dowesti, erwirken). Arch. I, 19.
zwěhlasiti, př. Poněwadž na starý kotel rány zwěhlasiti umjš, proč také na zlámané srdce tresktánie swého nezwěhlasjš? (t. tichými a opatrnými ranami k němu nepřistupugeš). Hugo.
zwěhlasnost, př. Způsob geho, moc a zwěhlasnost, kterúž okazowáše. Alex. fab. c. 5.
zwelikomyslniti, jm, il, ěn; zwelikomyslňugi = welikomyslným učiniti, hohen Muth verleihen. Gsau lidé, gež neštěstj nikoliw nepodmaňuge sobě, ale spjše ge zwelikomyslňuge.
zwenislawa, y, nom. fem. Zuenislaua wyryto na starém zlatém prstenu neypodobněgi z 12. stoletj.
zwlastiti, př. Mel. zwláštiti, rozděliti, abſondern, abjugare. Lex. vet.
zwláštenstwj, n. = obzwláštnost, něco zwláštnjho neb wyhrazeného. Nepozůstawugi sobě ani komu ginému tu práwa kterého ani zwláštenstwie, krom Chotúňowi. Arch. II, 55.
zwláštj, adj. př. Když člowěk potratj takú zwláštj útěchu. O 7 wstup. Zaslúžil sobě zwláštie chwály. Ib. et saepe.
zwláštnjk, př. Rač zadáwiti záwist pokrytców, zbořiti a zrušiti lakomstwo wšech lichewnjków i swatokupców i zwláštnjków i násilnjków i lúpežnjków. Ms. 14. s. (w. Rozb. 1840. Zdá se, že zde znamená člowěka sobeckého, neužitého.)
zwolnatěti, jm, ěl, ěnj = hebčegšjm, wolněgšjm se státi, biegſamer, gechmeidiger werden. Presowánjm sukně zhladne a zwolnatj. Bech.
zwoněti (et zwoněti se), jm, ěl, ěn = zasmradnauti. Maso bez soli zwonělo by se i čerwy rozlezlo. Štjtný.
zwykugi, př. Zwykowal gsem a umjtal gsem (üben und reinigen) duch móg. Hugo. Zwykowal gsem neb zkušowal gsem, točiž k častému pamatowánj přiwodil gsem srdce swé. Ib. Takowj turnegewé a zwykowánie (cwičenj) bogowná. Ib.
zýbám, ati, al, án = hýbati, wiklati, kolébati, zmjtati. Zýbáť také neustawičstwo někým i k wyššiemu stawu, gežto by byl lepj, aby nižšj držal práwě. Štjtný.
zžasiti, jm, il, en; zžasugi, owati = úžasem naplniti, ustrašiti, ſchrecken. Aby krásil o dobrotiwých a zžasil zlé. Wýbor I, 595.
zželeti se, př. Zžel se tobě, nebe, země, na to zlořečené plémě. (Nota praep. na). Lib. 1619.
zžetřiti, jm, il, en = zgitřiti, powzbuditi, anreitzen, anſpornen. To náboženstwj zžetřj člowěka po šlechetnostech. O 7 wstup.
zžeziti, zžeziu, v. zžezjm, il = žjzniti, dürſten. Zžezila w tě duše má. Ž. kap. 62, 2. (Cf. zžediti se et žediti se.)
zžigi, př. 2) = přežiti, verleben. We čsti léta swá zžil. Ms. 14. s. Nezžige do roka (kdo křiwě přisáhal). Exc.