řaditi, jm, il, děn = w řadu stawiti, dáwati, w pořádek wésti, ordnen, in Ordnung ſtellen. Wogáky řaditi. Řadil stromy podlé wyměřenj. Us. Rcp. Ženské na processjch nedagj se řaditi, ale gdau, gak stádo běžj.
radobytce, pl. m. nom. loci. Manowé z Radobytec. Arch. 1437. (Modo Radobice in circ. Prach.)
radwanec, př. § Radwancem slowe w kragi Prachenském weliký koláč neb wěnec, gegž zde onde po wsech pekau na prowodnj neděli w těch statcjch, kde zasnaubená gest newěsta magjcj se nynj s prowoda wdáti, při kteréžto přjležitosti gak gegj tak ženichowi bližšj přátelé zwau se na oběd. – Streyčjčku, přigďte k nám na radwanec.
rágský, př. Rágská chwjle, rágská hodinka, die Schäferſtunde.
rak, př. § Gest kořenj, kteréž roste podlé řek a má podobný kořen k raku, protož mu řjkagj řjčný rak. O rozl. wod. D, iiij.
rakowice, př. § = druh wrby neylepšj prautj ku pletenj košjkůw dáwagjcj; roste hogně u Berauna. Pautn. 1847. str. 244.
rakwice, př. Učinil lodičky woštěné w rakwici (muſchelförmiges Gefäß), genž byla plna wody dešťowé. Alex. fab. c. 1. Húby a rakwice mořské, Muſcheln. Ib. c. 125.
ramenatěti, jm, ěl, ěnj = weliká, široká ramena dostáwati, breitſchulterig werden. Ramenatj mladý mlynář, že hodně nositi musj.
rance, n. dem. s. ráno (et. malorus.) Předšel gsem za rancě. Ž. kap. 118, 147.
řanda, y, m. = Řehoř. Gregorius dictus Řanda. Záp. m. 1452. (Podobně Janda = Jan, Joannes, Kolanda nebo Nikolanda = Mikuláš.)
ranoch, př. et ranauch, ranuš, ranašek, m., ranuše, ranauška, f. Těch potom tak zplozené děti také křjti, totiž brzáky a ranuše. Dekr. gedn. bratr. 1617.
řápek, př. § = lžjce bez držadla, aneb čjška lžjce, Löffelſchale. Řápkem wystrauhati řepu. Us. § = list bez stopky. § = list kwětu, Blumenblatt, petalum. Tak horkem hynau kwjtečky, s růže padagj řápečky. Pjs. 1590. (W Slown. nedobře položeno řápka ; též řáp, řapjk newjm, tak-li se užjwá, a zdali dobře tam wyswětleno. řáp znamená půwodně nádobku, skořápku, šáleček, žlábek, do čeho se mok něgaký nabjrati může, odtud i řepice, Trinkſchale.
ratagjk, a, m. dem. s. ratag. Na gedné rolici, na niežto geden chudý ratagjk žiwil se. 4 stež. ctn.
ráznjk, př. monetarius. Lex. vet.
38rděti se, př. Milý móg stwúcj a rdjcj. Hugo.
rechniti, jm, il, ěnj = zpupně státi proti komu, reptati, hubowati, odmlauwati, ſchelten, zanken. By byla na swého muže nerechnila před ginými. Štjtný. Budú gedni rechniti protiw druhým. Id. W zaufánj rechnie proti božj sprawedlnosti. Id. Bude geden rechniti na druhého, že geden druhému bude dáwati winu. Id. Rechnj a wrčj na mne, že pjši česky. Id. Mužie nechtjc od žen rechněnie slyšeti proti sobě. Id. Sprawedliwému bude dobře, když strpj ta rechněnie a ty úkory proti sobě. Id.
rek, př. reček, a = saudruh w hrdinském djle, Kampfgenoſſe. Floriowi rečkowé každý zwlášť k swým gede přátelům. Biancef. 112.
řeka, př. § w prwotnjm smyslu tolik co woda, tok, die Fluth. Weslo wolné, gjmžby od lodj a k lodj řeku hrnauti mohl. Exc.
řeknu, př. § řku = teku, fließen. Genž srdcě wěřjcjch učjš bez praščenie řieci (sine strepitu fluere). Ms. saec. 14.
řemeslo, př. Wšecko pozůstalé řemeslo (Werkzeuge) kus po kusu spočjtati. 1598. Aby na též řemeslo bratřj geho zase posáhnauti a napadnauti mohli. Čas. mus. 1833, 342.
řepice, př. Řepice v. čéše, patera; malowaná řepice, anagliphus. Lex. vet.
řezaň, ě, f. = řezacj stolice k dělánj řezanky, Futterlade, Schneidebank für den Häckerling. Us. Bydž. kr. (Též w Lužici slowe rjezan.)
řežihrdlo, a, m. = kdo hrdlo řeže, hlawu odřezáwá, Gurgelabſchneider. Těm tureckým řežihrdlům. Exc.
řjdko, př. Nota comp. řjděgi et *řieze. Ginšj wezjrowé od leğatowa towaryšstwa častěgi, řjděgi od něho samého, byli nawštěwowáni. Lesl. leg. 95. Řieze přicházj. Ms.
řjdký, př. comp. *řiezšj. Ta šlechetnost gest řiezšj. O 7 wstup.
řigi, př. Chtěch sě smieti radostj mysli mé, a muši řjti (rzyty) ot stonánie srdcě mého. Ms. saec. 14.
řjgnowý, adj. = měsjce Řjgna se týkagjcj, October=. Řjgnowá powětrnost.
řimpuch, u, m. = pucher, úborek, Taſche von Pflaumen. Us. klat. cif. řimbuch.
řink! intj. hlahol podobný. Běžela rozzlobená ze swětnice a řink dweřmi za sebau. Us.
robiti, př. Tiem gmenem nemienjm tu ctnost mysli, gežto kto pro bóh a pro milost prawdy neurobj zbožj srdce swého, žeby gen zbožj robil, gedině w něm uložil swú naděgi. Štjtný. Gest to sprawedliwé newždy robiti w tělesné práci. Ib. § = potlačowati, w porobu wésti, porobowati, unterdrücken, knechten. Wězte to páni, gežto swobodné wládyctwo robiti přezřjte aneb kněžj: budete-li kdy porobeni, toť bude pomsta toho hřiechu. Štjtný. Giné w službu robiec žiwili. Ib.
robotěz, př. W robotěze prodán gest Josef Ž. kap. 104, 17. Robotěz (servus) neostane w domu na wěky. Jan 8, 35. (15. s.)
rodidle (dual.) = rodičowé. Kto gest shřešil, tento-li čili rodidlee geho? Ani tento shřešil, ani rodidle geho. Jan 9, 2. 3 et saep. in cap. eod. W. giné doklady w Rozb. str. 39.
roh, př. Od kteréhožto času kacjřstwo hrubě rohy wzalo. Peš. prod. W 7.
rohoznjk et rohožnjk, a, m. = kdo rohože dělá, Mattenflechter. Záp. měst.
rokule, e, f. = (w mysliw.) laň neb srna rok stará. Us. (W Jungm. Slown. chybně stogj wotule.)
rolice, e, f. = malá role, dědina, Landgut. Aurelius w také chudobě ostal, že musil gest bydliti na gedné rolici (tišt. dědině). 4 stež. ctn.
roniti, př. iter. ránjm, ěti, ěl, ěn. Gedna slza druhú rániá. Pjs. slow. (W Slow. J. nedobře položeno pod raniti.)
rotšand, a, m.? Pod tu korúhew slušegj brnieři, gehláři, helméři, rotšandowé. Z. Karl. IV.
rowný, př. § = skrowný. Na rowném rúše a pokrmu dosti magjc. O 7 wstup. Rowný lid wedl gest. Arch. III, 289.
rozběliti se, jm, il, en; rozběljwá se, ati se = dnjti, rozednjwati se, dämmern. Už se rozběljwá. Gedwa se rozbělilo. Us. prach.
rozběženj, n. = roztržitost, Zerſtreuung. Srdce swé ot zewnitřnjch rozběženj k samému sobě obrať. Hugo.
rozblauditi se, př. § = přicházeti w blauzenj, těkati, irre gehen, ſich verirren. Gakž sě pět smyslów roztrhagj a rozblúdie po marných wěcech. Wýb. I, 348. Mysli rozblúzenie. Modl. ms.
rozbroditi, př. § = rozbrogiti, pobauřiti, aufwiegeln, in Aufruhr bringen. Toť Satan waši mysl rozbrodil (alib. rozbrogil). Žiw. Jež. 14. s. Opět gsú sě židé rozbrodili mezi sebú. Ib.
rozbrogný, př. § = roztržitý, zerſtreut. Zde gsme tak rozličně rozbrogni, že nikdy, aneb ač kto kdy, gedwa na malitkú chwjlku móž sě k sobě sebrati. O 7 wstup. S pracj rozbrog mysli swé sbéře w gedno. Ib.
rozbrwj, n. = holé mjstečko mezi obočjma nad nosem, Stirntheil oberhalb der Naſenwurzel, glabella. Srostlé obočie beze wšeho rozbrwie. Ms. 15. s.
rozbugeti, jm, el, enj (perf. verbi inch. bugeti) = bugným se státi, übermüthig werden, ausſchweifen (což w Jungm. Slown. oprawiti slušj, anoť rozbugeti se nemůž mjsta mjti). Kto sám boha ostati nechce, w dobrém bydle rozbugege. Štjtný. Bugným udělati, übermüthig machen, bylo by rozbugiti, rozbugowati (*rozbúgati).
rozčichám, ati, al, án = čitjm, čichánjm poznati, okaušeti. Když rozčicháme, co w tom chuti. Štjtný. By rozčichali, kakag’ sladkost duchownie, učili by, cog’ u páteři dobré chuti. Id. Tomuť gest byl chuten páteř, tenť gest w něm rozčichal každé slowo, čjm které wonie. Id.
rozdjwám se, ati, al, án = w djwánj se zahlaubiti, im Anſchauen vertieft ſein. Tak se gest gemu rozdjwala, že žádná wěc nemóž gie od něho odrthnúti. Tract. 15. s.
rozdrážditi, př. W rozdráždiowánj (Proch. w popauzenj). Ž. kap. 94, 9.
rozedru, př. Rozdřel moře. Ž. kap. 77, 13.
rozehrám, př. Ta má dnes rozehráno (gest wesela, zpjwá a skáče), iſt gut geſtimmt, bei guter Laune. Us.
rozepru, př. § rozpjrati se = rozepři wésti, hádati se, ſtreiten, prozeſſiren. Darmo giž o to se rozpjrati. Ms. 16. s.
rozeznaliwý, adj. = rozeznán býti mohaucj. Od němých twářj rozeznaliwa učinil gsi mne. Štjt. s. Aug.
rozgezd, př. § = rozgetj se, rozehnánj se, der Anſatz. Prudkým rozgezdem hnal proti němu. Exc.
rozhledám se, ati, al, án = náramně, wšj snahau hledati, emſig ſuchen, ſich zerſuchen. Kdybych se rozhledal, nemohu toho nagjti. Us.
rozkaudeliti se, jm, il, en; rozkaudelugi se = w kaudel se proměniti, rozemšiti se. Niti rozemšené a rozkaudelené buď časem, buď prádlem.
rozkliditi, př. Rozklidiw swoge ruce, gakoby nás chtěl přituliti a k sobě přiwinauti. Ms.
39rozkodlučiti, př. Rozkodlučj ge (lidi) různo, gako pastuchy wykodlučigj owce od kozlůw (separare, segregare). Mat. 25, 32. (15. s.)
rozkositi, př. 2) = mezi košenjm přestati. Sekáči rozkosiwše lauku, odešli. Máme na dwau mjstech rozkošeno, t. gsme w košenj. Us.
rozkošugi, owati, al, án = rozkoš cjtiti, ploditi, požjwati, in Wonne leben, ſchwelgen. Rozkošugi w přjrodě. Čas. mus. 1841, 184.
rozkřjdliti, př. Až gsmy rozkřjdlili rucě naši. Ž. kap. Rozkřjdlila letorostli swé. Ib. 79, 12.
rozlapám, př. Rozlapáwachu sobě (Proch. laupež brali). Ž. kap. 43, 11. Toť gsú ti hřjchowé, kteřjž dobré neboli zbožie Jobowo rozlapáwagj. Ms. 15. s.
rozlaučiti, př. iter. rozlaučeti. Když se s swau matkau rozlaučel. Lom. kanc. ned.
rozličnugi, owati, al, án = rozličowati, diversificare. Lex. vet.
rozligi, př. § = litjm rozehnati, durch Begießen aus einander jagen. Když se psi perau, neylépe ge wodau rozliti. Us.
rozljtiti, př. Šestau formu rozlicugi sotwa kde nalézti, owšem wždy rozliťugi, u př. Proti mně se popauzegj a rozliťugj. Sixt. Isid. B, IV.
rozložitý, př. Kterýž w rozložitém statku sedj. Mudr. 1529.
rozmilugi, př. Milost swětská, w njž člowěk rozmiluge některú wěc (= rozmiluge se w některé wěci). Tract. 15. s.
roznábožněti, jm, ěl, ěn = nábožnostj se naplniti, znábožněti, ſich religiöſen Gefühlen oder Geſinnungen ganz hingeben. Prwý stupeň gest plápoliwé roznábožněnie. O 7 wstup.
roznábožniti, jm, il, ěn; roznábožňugi = nábožným činiti, nagednau nábožný cit wštjpiti. I zatwrzelá srdce mnohá roznábožnil swau wýmluwnostj.
roznět, př. Nebeskú rosú uhasil w mém srdci roznět wšie horúcie libosti. Ms. c. 1400.
rozoblačiti, jm, il, en; rozoblačugi = rozehnati oblaky, mraky, ausheitern, die Wolken vertreiben. Bůh zaoblačil, bůh rozoblačj (zarmucuge i potěšuge). Prov.
rozochwiti. (?) Rozochwilog’ (nisi legendum rozochotilog’) mě gedno kázanie sw. Augustina, ež budu udatněge psáti české knihy. Štjtný.
rozpačiti, př. Ropačiti (se) na kom. Chtě gi tudy na pánu bohu rozpačiti. Tract. 15. s. Ani w netrpěliwost upadne, ani se na pánu bohu rozpačj. Ib.
rozpak, př. Bráti sobě co na rozpak, etwas bedenklich finden. Páni to sobě gaksi wysoce na rozpak brali. Peš. prod. G.
rozpakugi, př. Rozpakowal a bauřil lid proti Řjmanům. Plác.
rozpasu, př. To tělo když gsi rozpásla, nepřieteles proti sobě wzbudila. Ms. saec. 14. Tak gsú se w swobodě té swé rozpásli a přieliš bugně rozšieřili. Tract. 15. s.
rozpěčilý, adj. = zpěčugjcj se, zpjtiwý, rozpačný, wankelhaft, unbeſtändig. Widjm gá, žes rozpěčilý gako zdrahawá newěsta, ulúditi se nedadúc. Bech.
rozploštiti, jm, il, ěn; rozplošťugi = rozpleskugi, ploské činjm, flach machen, verflachen. Koželuzi bez potřeby rozploštigj podešwy, by sě gen zdály tlustšj (t. gadrněgšj) než gsú. Štjtný.
rozplozownice, f. = ústaw k rozšiřowánj čeho, Propaganda. Rozplozownice wjry křesťanské w Řjmě. Exc.
rozpočetniti se, jm, il, ěn = rozmnožiti se, wzrůsti u weliký počet, zahlreich werden. Rozpočetnj se přeswědčenost, že … t. na wětšj počet lidu přegde. Čas. th. XIII, 539.
rozprostowlasatiti, př. Žena rozprostowlaštěná gako přjšera. W. abc. 71.
rozprostru, př. Skrze nahoře dotčené sem i tam rozprostjrané nedůwodné powěsti. Akt. a kop. 9. 1611.
rozpručiti se, př. Diw gest, že se žalostj a hořem nerozpručj. Tract. 15. s.
rozptýlce, e, m. = kdo rozptyluge, mařitel, mrhač, Zerſplitterer. Zgewný obecného dobrého rozptýlce (reipublicae dissipator). Arch. III, 84.
rozreyditi se, jm, il, ěn = do reyděnj přigjti, rozdowáděti se, ſich herumtummeln. Při dudách se rozreydil. Dobytek po dobré pjci rozreydělý. Us.
rozskřjpám, ati, al, án; rozskřipugi = zkaziti, rozštjpiti (užjwá se toliko o péru), die Feder verderben. Rozskřjpané péro. Us. Někdy člowěk i na wěci bezžiwotné hněwem pogat býwá, když n. př. we hněwu péro rozskřjpá. Měst. B. III. 220.
rozskrwiti, jm, il, en = rozškwařiti, roztopiti, ſchmelzen, liquefacere. Žalt. Wit. Plačte mogi oči a rozeskřiwi sě má duše. Wýkl. na Mat. 14. s.
rozslabnu, nauti, nul, ut = slabnauti, slabým se státi, ſchwach werden. Tkánj bez zaráženj rozslabne. Bech.
rozsmilniti se, jm, il, ěn = w chlipnost se wydati, smilstwem nawřjti, ſich der Wolluſt hingeben. Když se rozsmilnie, teprw chtie za muž. Štjtný.
rozsrdniti, jm, il, ěn = srdce, zmužilosti dodati, aufmuntern. Recp. rozsrdniti se = srdce nabyti. Knjžata i páni napomenutjm cjsařowým rozsrdniwše se w lesy k Čechům webrali se dále. Pulk. 123.
rozstrkám, př. rozstrčiti se s kým o něco = rozstrk mjti, nepoznati se s kým, nesrownati se, uneins werden. O to se gest s nimi rozstrčil, že toho učiniti nechtěl. Arch. III, 300.
rozstupičný, adj. = co snadno se rozstupuge, od sebe gde, rozpustiwý, plynný, auflösbar, leicht zerfließend. Wěci tak twrdě scěliwé i rozstupičné mohl stwořiti. O 7 wstup.
rozsugi, př. Nebo zlost nerozsuge té oběti. Lom. Jer.
rozštjpenina, př. Dokudž se rozštjpeniny wlahau samého stromu (štěpowaného) nezaligj a nescelegi. Komen. Did.
roztagiti, jm, il, en; roztagugi = rozpustiti, ſchmelzen, zergehen laſſen, liquefacere. Mé hřiechy gako led swým podutjm rozpustil a roztagil. Ms. saec. 14.
roztluček, u, m., roztlučky, pl. = wěc roztlučená, střepy, Scherben. Roztlučky a rum do wody nemetati. 1693. Roztlučky z wagec = skořápky. Us.
roztrápiti se, jm, il, en = přewelice trápiti se, ſich zerquälen. Kdybych se roztrápil, nedowedu toho. Us.
roztratiti, př. § W prawdě twey roztrať ge (Proch. wyhubiž). Ž. kap. 53, 7.
roztrausiti, př. Zbožjm kořistliwě wládnauti a ge roztrušowati. (verſchleudern). Ms.
rozumný, př. Wysokým a rozumným (t. srozumitedlným) hlasem, tak že ode wšech dobře slyšán byl, takto se modlil. Žiw. M. J. Husa.
rozwedu, sensu rozpřáhnu, ausholen př. Rozweda na nepřátely udeřil přátely. Prov. Wezma kljn sukně neb pláště, hne-li gjm za sě, 40chtě snad rozwesti, aby udeřil k onoho kljnu, tehdy gest ztratil (při). Štjtný.
rozwěnčiti, jm, il, en = wěnce neb wěncůw zbawiti. Rozwěnčená na podzim Flora.
rozwlagi. Přidati dlužno iterat.: rozwlágjm, eti, el, en, *rozwlágám, ati, kterážto forma w Lib. súdě: Za tě ljútá rozwlágáše búria – přicházj.
rozwodný, př. § = co rozwádj, trennend, ſcheidend. Rozwodná zdrželiwost. Bech.
rozwogiti se, jm, il, en = wálečně se rozložiti, wogsko rozšjřiti, mit dem Heere das Land überfluthen. Tako Tateré sě rozwogichu. Král. Ruk. 1845. str. 146. (W prwnjch wšech wydánjch chybně roznoichu.)
rozwražditi se, jm, il, ěn; rozwražďugi se, owati = nepřjtelem se činiti, wražebně postupowati, feindlichen Haß hegen. Lid, kterému gest mnoho dobrého učinil, často se proti němu rozwražďowal. Tract. 15. s.
rozwrť, i, f. = neswornost, roztržka, dissidium. Člowěk má u wůli trogj žádost, a ta w nj tu rozwrť činj, neb každá z nich k sobě gi táhne. Štjtný. Ta gest rozwrť w sobě weliká protiwnost člowěku bohobognému, když tělo žádá proti duchu. Ib.
rozzegi, áti, ál; rozzjwám, rozzewugi = rozewřjti, aufſperren. Ani mne požři hlubokost, ani rozzewug na mne propasť úst swých. Modl. ms. (ex Psal.) Rozzewowati ústa. Bech.
rub, př. Koho na ruby chwáliti (t. ironicky). Us.
rub, př. Rub, sukně do hlezna, talaris. Lněný rub, linteum, manicleta. Potný rub, sudale, semicinctum. Lex. vet.
ruditi, př. § = čerweniti, roth färben. Kopie mage neruzené barbú od cinobra wzatú, ale wlastně rudú zlatú. Alex. w. Wýbor I, 1075.
ruch. In lex. Jungm. § ruch quada dele et lege rúp quada.
ruka, př. Což mu koliw otec za teplé ruky (za žiwa, bei Lebzeiten) byl odewzdal, nemá w to pogato býti. Ms. § = saubog, Duell. Pro takowú urážku i hned na ruku ho wybjdl. Ms.
rukáwnjk, a, př. § = rukawičkář, Handſchuhmacher. S nimi (kožišnjky) magj gjti gircháři, rukáwnjci. Z. Karl. IV.
rusjn, př. Rusenin, Rutenus. Lex. vet.
rušice, př. flameolla (i. e. flameollum). Lex. vet.
rušiti, př. Kamenie sě rušilo (hýbalo) a ssedalo pro žalost. Ms.
rušnice (corrig. in Lex. rúšnice) = ručnice, Feuergewehr; ita et malorus. рушниця. Půlháky a rušnice. Ms. 1573.
různice, př. § = rozdjl, rozdjlnost, Unterſchied. Wěci duchownie takú magj róznici od těchto wěcj zdegšjch, gakož weliký gest rozdiel mezi duchem a tělem. O 7 wstup. Mezi njmž (čjmž) gest ta róznice, gako mezi tmú a swětlostj. Ib.
růžinec, nce, m. = růžowá zahrádka, Roſengarten. (Welmi dobře z polského gazyka do češtiny se hodj. Rožyniec ucieszny. Klonowicz.)
rybowský, adj., rybowsky, adv. = způsob, powahu ryby magjcj, fiſchartig. Aby ne rybowsky, ale lidsky žiwa byla. Bech.
rybstwj, n. = rybářstwj, Fiſcherei. K swému řemeslu, k rybstwj. Žiw. Jež. 14. s.
ryčný, př. Udatná a ryčná děwka, derb. Wěn. poct. § = čerstwý, rychlý, hbitý, ſchnell, flink, ead. rad. aci ručj. Myslj swau, nad niž nic ryčněgšjho nenj, protulowal gsem se. Bech. Žádné nohy ani křjdla nemá k ryčnosti. Ib. cf. et dryčný, dřjčný.
ryd = prchliwost, wztek, furor. Na mně stwrzen gest ryd twóg a wsě plýwánie uwedls na mne. Ž. kap. 87, 8. Hněw twóg a ryd hněwu twého. Ib. 68, 25. Rozhněwal se ryd twóg na owcě pastwy twé. Ib. 73, 1. Ne w rydu twém treskci mne. Ib. 37, 1. Rozhněwal sě rydem Hospodin. Ib. 105, 40. Přestaň ot hněwu a opusť rydánie. Ib. 36, 8. Zmluwj k nim w hněwě swém a w rydánj swém zamútj ge. Horae. Ms.
rým, př. Twá žalost gest nestydliwá, twoge žaloba gest bez rýmów, iſt ungereimt. Tkadl. (Germanismus tento, čili spjše gallicismus – cela ne rime à rien – w češtině wěru směšný u starých wjcekráte přicházj, w. Jung. Slow. pod: rýmugi a uprodám. § Rým sudý, rým lichý, weiblicher, männlicher Reim. Též rým sudau, lichau.
ryznar, ryznař supp. ex sequ.
ryznarka, y, f. = žena magjcj pod ochranau raucha (zwláště kostelnj). Snad i ryznarka těmi kljči wládne. Odpis. brat. 1507.
rytěřugi, př. et rytjřiti, jm, il. Rytieřiti, commilitari. Lex. vet.