wacaun, u, m., dem. wacaunek, u, (r. wak) = stůčka, swinutj něčeho; tudy i ruljk, leljk wlasůw, Rolle, Gewinde. Bude-liť mieti krátké wlasy, ale nafalšugeť (al. nafasugeť) ge wacúnem dlúhým. Štjtný. Oskube hospodin hlawy gich a holi budú; odegme gim okrasu gich, obuwi gich … wěnców gich, wacúnów gich. Ib. (Cf. Wacúnek plátna. J. lex.) Pozn. Slowo wacaun posud wýborně by se hodilo k označenj druhdy slawného německého Haarbeutel.
wadný, př. Wadný rozdělenec, schismaticus (wada, schisma). Lex. vet.
wagjř, př. wagjřek, wagerek, u = sprostý, z cuckůw udělaný prowázek. Us. Klat.
wach, př. Protiwné wolánie, když wolachu a řkúce: wach, wach, to gest ten, genž gest řekl. 12 hod.
wal, př. Březowých kor pět waluow (Gebinde ?). Záp. měst. 1452.
wala, n. v. saec. 15.
wálka, př. wálku nésti, Krieg führen. Když by zahynul prawú wálku nesa (justum bellum gerens). Štjtný.
walmo, př. Ano tráwa gako hemze rostúc, ano sě obilé walmo z země walj. Štjtn. sw. Aug.
waňka, n. f. saec. 15.
wánocugi, owati, al, ánj = wánoce swětiti, kde o wánocjch býti, die Weihnachten feiern. Nyní rok náš dobrý otec posledně wánocowal s námi. Us.
wárčj, př. Cizjm wárčjm na ğrunty zdegšj piwa wařiti a wystawowati se přjsně zakazuge. Hosp. instr. 1574.
warda (Nedobře w Slown. wyloženo: stráž, warta) = mjč, Ball, Spielball, Ballon. Warda = pila. Rozk. 98. S dětmi na wardu hrage školu zameškáwal. Pass. Darius poslal gest gemu wardu a skaliště. Alex. fab. c. 16. Posýlám wardu a skaliště, zwykey hře dětinské. Ib. c. 17. Žes nám poslal wardu hernú, prorokowal gsi nám, co s pomocj bohuow budaucně nám přigjti má; neb skrze okrauhlost wardy znamená se okršlek země. Ib. c. 19. (W Alexandru rýmowaném w Star. Skl. II, str. 197. Poslal sem tobě mieč okrúhlý, genž obrownán na wsě úhly. A dále wiz w. 995. a 1020. ib.) Swolj-li k tomu, zelen dub, popnem o djrku, a bude warda i hůl w rukau našich. Ctib. hád.
warugi, př. Aby takowý postaw byl miery prawé 40 loket bez gednoho, gakož obecně zdegšj mistři warugj w sobě držeti. Záp. měst. 1446.
wášeň, př. Wásně, modus. Lex. vet. Měsjc má tu wášeň (wlastnost), že wlhkosti dáwá. Ms. w. Rozb. 1841. O giných wášnjch té hwězdy. Ib.
wazač, př. § = kdo na honbách zwěř wywrhuge, Ausweider. Prosjm tebe, aby gemu wazače dobrého zgednal. Gestli žeby gemu wazače potřebj bylo. Arch. IV, 7. Cf. nawazač.
wázám, př. Wazené rukawice (forte wázané?), acupicta. Lex. vet.
wážiti, př. Newážili na Aristobula pro geho ukrutenstwj. Plác. Na farizee newážili. Ib. (Nota: Týž spisowatel w stegný smysl, ano w gedněch a těchže průpowjdkách pjše hned newážiti, hned zas newrážiti i newražiti, z čehož swětle gde, že pjsmě r, gako we stu giných slow, gest toliko wkladné.)
wběhnu, př. Ale wšak pro to člowěčenstwie, kteréž gsi přigal, menšj negsi, ani proto s njm w které wběhugeš ponjženie. Wol. sw. Jer.
wčelj, př. Wčelec zelina, casia. Lex. vet.
wčil, n. v. saec. 15.
wčiniti, př. dur. wčiňugi, owal, al, án. Wčiňugete na swé prsty zlaté orudj. Alex. fab. c. 103.
wdánj, wzdánj, př. § = Způsob gistý obapolného založenj a zawázánj se saupeřůw před saudem k zaplacenj zeměpánu a úřednjkům geho peněžité pokuty od toho, gehož pře by na saudu nesprawedliwa shledána byla, traditio, assignatio, poena vallata, obligatio, vadium. Šaf. w. Čas. mus. 1844, 385. a Wýbor I, str. 129 a sl.
wdedek, nom. v. 15. s.
wděděnj (jurid.). Panowánie z práwa magj tráti do léta póldruhého, aby třikrát bráno bylo, a potom má pak othádánie přigjti, gežto starým práwem slowe wděděnie. Ond. z Dubé.
wdešenj, př. Wlil gest w člowěka žiwotné wdešenj (Lebenshauch). Alex. fab. c. ult.
wdomněti se, jm, ěl, ěn; wdomnjwám, ati se = domněti se, domnjwati se, vermuthen, Verdacht ſchöpfen. wdomněnj = domněnj, Vermuthung, Verdacht. A tak aby se dále w ně toho newdomnjwali. 53Záp. měst. 1452. K twému strýci žádné lstiwé wdomněnj nemá. Arch. IV. 428.
wěč, př. (Solummodo adverbialiter usitatum, cf. et bezpeč.) Proto duostogni gsú božie milosti, aby wěč s njm kralowali. Štjtný. Krása onoho swěta, gež wěč tráti bude; kto gie dogde, wěč (t. wěčně) s nj ostane. Týž o 7 wstup.
weď, př. stogjť weď psáno: a zda weď newieš? Tkad. Prawjť weď Aristoteles. Ib. A nynie které gest čakánie mé? Wedie Hospodin? (Proch. zdaž nenj pan?) Ž. kap. 38, 8. Ne wšak wed buoh wzhlada do toho. Ib. 43, 22. Aniti gsú wedě u meči swém obsědli zemiu. Žal. Wit. 43, 3. (Nec enim in gladio suo possederunt terram.)
wědmo, př. Bude gim to gako wědmo (znamenj, signum), že buoh chce ge w tom uslyšeti. O 7 wstup. Často wědma, snowé zračugj se. Štjtný.
wegdu, př. Wegjti na slowo = na slowo wzatu býti, berühmt werden. Kterýž tehdáž pro wtrženj wogenské na weliké slowo wešel. Smrž. Fiiij. W sjlu wegjti, zu Kräſten kommen, mächtig werden. W sjlu wegdu. Peš. prod. A, VIII.
wěhlas, př. et wěhlasa, y f. Rozom s krású, se wšie wěhlasú, gázť neznám smutného času. Rozml. duše s těl. A myšlenie srdce mého wěhlasu (Proch. rozumnost). Ž. kap. 48, 4.
wěhlaseti, jm, el, enj = maudřeti, w opatrnosti prospjwati, an Klugheit, Verſtand zunehmen. (W. uwěhlaseti.)
wěhlasiti, jm, il, en = činiti maudrým, něco maudře činiti. (W. zwěhlasiti.)
wěhlastka, y, f. (?) Takowéť gsau i bohyně twé, genž wěhlastky slowú. Toť gsau ty muky pekelnj &c. Alex. fab. c. 101.
welebnostiwý, adj. = welebný. Činil gsi proti geho swaté welebnosti a welebnostiwé dobrotě. 12 hod.
weleslawnost, př. O naywyššie božstwie, ó hrozná weleslawnosti (majestas)! Ms. 14. s.
weleti, př. praes. weljm et *weli. Gá tebe proši a také weli. Trist. 374.
weličenstwj, př. Hlas hospodinów u weličenstwiu (Proch. w welebnosti). Ž. kap. 28, 4.
weličnost, i, f. = welebnost, zwelebenost, zweličenost, Erhabenheit, Majeſtät. Swatost a weličnost. Ž. kap. 95, 6. Slušalo mi déle žiwu býti, abych naplnil weličnosti, kteréž gsem umyslil (t. weliké wěci). Alex. fab. c. 139.
weličný, adj. = welebný, wznešený, erhaben. Kako welična gsú diela twá. Ž. kap. 103, 24.
welikomysl, i, f. = welikomyslnost, Großmuth. Welikomyslj twrdj nebo ustanowuge se řád wnitřnjch ctnostj. Ms. 15. s. Kdež nenie pokory, tuť welikomysl blázniwá smělost gest. Ib.
welikomyslněti, jm, ěl, ěg = weliké, wysoké, hrdé mysli býti, großmüthig, hochmüthig ſein. Alexandr štěstjm nepýchal, a gedno welikomyslněl. Exc. welikomyslniti, welikomyslňugi = welikau mysl dáwati, großmüthig machen. W. zwelikomyslniti.
welikopátečnj, adj. = co k welikému pátku přjslušj, Charfreitags=. Kázanj welikopátečnj. Exc.
welnu, př. Aby gim ihned s swými přátely, a s kohož móžeš býti, we chřbet welnul. Arch. I, 22. Ať samému tobě (bože) gako welnu. Ms. saec. 14. (Nota dativum.)
wen, př. Po wyššjch wěcech wen z powolánj swého se nepauštěg. Plác.
wenkowan, a, m. = wenkownjk, wenku, w kragi žigjcj, Landbewohner. Naši wenkowané. Us.
wenznu, př. Wenznuli sú národowé. Ž. kap. (In Lex. wenznuti).
wěřiti, př. Bohu wěřiti gest wěřiti, že to prawda gest, což on die, a to činie mnozj: ale málo gest, genž w boha wěřj, točiž, w něho srdečným milowániem gdú. Hugo. (Ita distinguit et Hus post.)
weselj, př. Pod weseljm býti = wesel býti, podweselen, w dobré mjře býti, fröhlich, bei guter Laune ſein. Král gsa pod weseljm i o strogenj krmj mluwjwal. Walk. Alex.
weselice, f. n. loc. Jan z Weselice. Arch. 1399.
weseliti, př. et weselugi. Weseligeš mladost gich. Štjt. s. Aug.
wesna, př. Léto a wesno tys stwořil ge. Ž. kap. 73, 17. Tak též Žalt. Wit.
westek, a, o, num. = wšecken, wšechen, pol. wszystek, omnis. Žalt. Wit.
wešlý, př. Lidem w léta wešlým, t. wyššjho wěku, obstarožnjm. O wod.
wětewný, př. Wětewno, ramale. Lex. vet.
wetlák in Lex. dele et lege: wrtlák.
wětřina, y, f. = wywětralost, chuť wětrowá, der ſchale Luftgeſmack. Piwo dlauho stogjcj páchne wětřinau. Us.
wětřiti, př. § = mjti namjřeno, zamýšleti. Wětřjmeť do Wlach. Arch. II, 440.
wěwačka, y, f. = wěgečka, wěgadlo, Fächer. Neyprwé oheň rozedmú někakú wěwačkú, a potom když sě rozhořj, nebude třeba té wěwačky. O 7 wstup.
wěžda. Smaž slowo to we Slown. do gazyka českého wýchodem swým docela se nehodjcj. W starosl. a rus. dobře se prawj: nadežda, odežda, nužda; u nás ale: naděge, oděw, nauze, a pročež i mjsto wěžda muselo by se psáti wěge, gakož skutečně staročeská slowa powěge a wěgice okazugj.
wgednám se, ati, al, án = wložiti se, wetřjti se. Když sě Prokop w poručenstwie nynie wgednal. Arch. IV, 356.
whlaubiti, jm, il, en; whlubugi = w hlaubku pustiti, pohlaubiti, einſenken. Pro skálu nedal se kůl náležitě whlaubiti. Recp. whlaubiti se w něco = zahlaubiti se, ſich vertiefen.
wchoz, u, m. (ut wýchoz, ochoz) = wchod, Eingang. Štjtný. wchoz, a = wchodjcj, der Eintretende, qui intrat. Ktož wchoz býwá w to drahé swětlo. Štjtný.
widědlnost, př. b) = sjla zraku, Sehkraft. Ta woda wyčišťuge mázdry, a duchy widědlnosti posilňuge. O wod. D, ij.
widlonoše, e, m. = kdo widle nosj, furcarius. Lex. vet.
widlený, adj. = nápohledný, na oko, Schein=, Trug=. Widmený přietel (barewný), qui alium odio habet. Lex. vet.
wiklák, a, m. = člowěk wiklagjcj se, zwláště u wjře, ein Schwankender. Wikláci Plzáci. Nař. města Plzně 1619.
wiliti, př. Ztratils wsieckny, giž wilee ot tebe. Ž. kap. 72, 27.
wilstwo, př. Sw. Mandalena bez počta swého wilstwa nečistotú gsúc zkálena. O 7 wstup.
winárna, y, f. = dům neb hospoda, kde na wjně sedagj, wjno prodáwagj, Weinhaus, Weinzimmer. Kde gest neylepšj winárna? Us.
winnj, adj. = k wině se wztahugjcj, win se tykagjcj, Schuld=. O tom pře winnj (t. pře stranu win) a psanie šjře wykazuge. Arch. II, 287. Winnj wýkaz. Exc.
54winný, př. Winen bude ohni pekelnému (nota dat.). O 7 wstup.
wjra, př. Prawjm wám pod wěrau swau, t. wjru swau na to sázjm. – Společnj wjra = zaručenj. Exc.
wišňowka, y, f. = cesta wišňowjm wysázená, Kirſchenallee. Us. Měln. § = wodka tažená z wišnj, Kirſchenwaſſer.
wjta, n. f. saec. 15.
wjtěz, př. Alexandra welikého triumfowé a wjtězowé (t. wjtězstwj) pořád se wyprawugj. Walkenb. Alex.
wjtěziti, př. Poláček geden Rychljk gménem wjtězil lidmi (nota instr. t. potáhl lid po sobě) řka, žeby on byl král polský. Čas. M. 1828. 1, 102.
wjtěznice, e, f. = wjtězná žena, Siegerinn. Ta swatá wjtěznice. Ms.
wklonu, auti, ul, ut (w. klonu) = připadnauti, wklopiti se. Tě pak (Dionisia tyrana) třetieho a horšieho prwnjch žádám geště mieti, bogeci sě, by po twé smrti horšj newklonul (tišt. nepřišel) na twé miesto. 4. stěž. ctn.
wkrmiti, jm, il, en; wkrmugi = krmenjm, gistau potrawau nawykati k čemu, durchs Füttern angewöhnen. Tak sokoly do těch ptákůw naylépe wkrmjš (dáwage gim totiž dřjwe gegich maso gjsti). Ms.
wkwapky, adv. w. nekwapky et kwap.
wláč, i, f. = druh řasy co huspenina pod wodau se táhnaucj, Algenart. Us. § = prwotnj hmota, z njž w ústrogných tělech wlákna se twořj, Faſerſtoff. (Presl špatně wláknina.)
wládnu, př. Genž wladeš Izrahelem. Ž. kap. 79, 1. Kristus tak tě drazě wykúpil, aby tobě (nota dat.) sám wládl. Hugo.
wlachůw, owa, owo, adj. = co Wlachowo gest, dem Wlach gehörig. W Slownjku nedobře položeno Wlachobřezj, což rowně tak nečeské gest, gako Kralohradec mjsto Kralowé Hradec. Lid nemluwj ginak, leč: Wlachowo Březj, do Wlachowa Březj atd.
wlákenný, adj. = co z wlákna gest, k wláknu se wztahugjcj, Garn=, Faſern=. Us.
wlapám, ati; wlapjm, iti; wlapnu, nauti = polapati, polapiti, einfangen. Co lakomec wlapil w měšec swůg. Exc.
wlček, př. § = podstawec, na němž weliké weslo u lodj gsauc upewněno se točj. Us.
wlehnu, př. Práwnický smysl poněkud odchylný od onoho, gegž Jungm. w Slown. udáwá, čte se w Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. XXXVI, 17. Kdož by zápis měl na penjze s leženjm, a gsauc opomenut do leženj, podlé zápisu wlehl, tehdá na gednu osobu a kůň nemá wjce za noc a den na autratu položeno býti, než 18. gr. slezských. Což takto w překl. něm.: Wenn Jemand eine Verſchreibung ums Geld, worin wegen Einlegung der Execution gedacht wird, hätte, und der Schuldner nach geſchehener Ermahnung gleichwohl ſeiner Verſchreibung nicht nachkäme, der Gläubiger aber dieſer verſchriebenen Execution wirklich gebrauchete, ſo ſoll &c.
wlha, př. Nesnadněť se žluwa a wlha drozdu přirowná. Blah. mus.
wlnný, př. Oheň, hradobit, snieh, led, duchowé wlnnj. Ž. kap. 148, 8. Wsta duch wlnný a wzwýšena gsú plýwánie geho. Ib. 106, 25.
wltořečný. Bez pomocenstwj nestáwagjcjho kmene wlť a proti wýkladu nedosti gasným „montes undiflui“ dá se mého dle zdánj přjdawné wltořečný w Lubušině Saudě takto wyložiti. Gežto gméno Wltawy řeky anebo odwozugjcj slabikau wa powstalo, anebo za složené se má slowo, gehož druhá částka awa tolik co woda neb řeka znamená, nezbývá nic giného, leč mjsto tomu dáti, že neystaršj gméno řeky té znělo Wlta (влъта), gakož máme w Rus. Weltu, Woltu, w Něm. Fuldu (Fuldahu, Vuldahu), ano neginého počátku gest i saská Mulda a sama Moldawa. Wltawa gest tedy to co Wlta-řeka, a tudjž Wltořečný co Wltawin neb Wltawořečný. Staré pogmenowánj krage podbrdského, a chod básně, kdežto hned Sázawa ladná následuge, nutj nás Jarožjrowo sjdlo hledati na lewém břehu Wltawy, kdesi w okolj nyněgšjho Knjna. Byloť by ostatně diwno, by pěwec z počtu tolika řek českých (Lubice, Orlice, Labe, Sázawy, Mže, Otawy, Radbuzy) naši Wltu neb Wltawu byl wypustil kromě koryta pražského hned na začátku.
wmlauwám, př. = přemluwiti w něco. Nedeyte se w nic zwláštnjho wmluwiti. Arch. 1520.
wnať, i, melius quam nať; radix enim est adv. wně; Comenius constanter wnať scribit. Pod sebe kořeny, nad sebe wnať mocně hnala. Didac. Seménko wždycky neyprw kořen dolů pauštj, a teprw zhůru wnať. Ib.
wněgšj, př. Proprie comparativus est, carens positivo. Mysl wyletuge z myšlenie wnitřněgšieho ke wněgšiemu. Ms. o korábu Noe. Kto by ten w těch wěcech wněgšjch poslušenstwie držal. O 7 wstup.
wnesu, př. = wnešenj, přjnos. Kdežby která byla wnesena, má toho wnesenj užiti (wohin eine heimgeführt wäre). Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
wnuk, wnuka, př. dáwněgi též tolik co synowec, synowkyně, neti, Neffe, Nichte. O ty milý synu a wnuku! gá gsem twé matky bratr a tobě ugec wlastnj. Biancef. 96. Gedna waše wnučka (Nichte) má býti korunowána králownú. Ib. 108.
wnuknu, př. c) = wniknauti. Abychom w pokog a w řád wnuknúce. Záp. wol. Giř. za spr.
wodnotelák, př. limphaticus. Lex. vet.
wodonoše, e, m., lixa. Lex. vet.
wognugi, owati, al, án = službu wogenskau konati, Kriegsdienſte leiſten. Prawiece, že z České země wognowati nemagj. Arch. I, 227.
wochna, n. f. saec. 15.
wolám, př. A ty pozorug, gak to wše mistr wolá (t. gmenuge). Ms. saec. 16. Toť gest, co swět wolá! (t. žádá, w čem si libuge). Us.
wolánky, př. et wolánek, a = calendae. Desátého wolánka dubnowého, genž gest třimecjtmý den března měsjce. Čtenj Nikod. A, ij. (Snad měl působce slowa toho řecké χαλειυ na mysli.)
woštinatý, adj. = plný woštin. Med nehogný, přjliš woštinatý. Us.
wpasu, wpásti. Solumm. Rcpr. wpásti se do něčeho. Když se ti ptáci za něgaký čas do toho osenj wpasau (t. nawnadj, obyčegné pastwy tam sobě hledagjce). Exc.
wputiti, jm, il, ěn. (?) Zbi tučné gich a wybrané Izrahel wputil. (Proch. překážku učinil). Ž. kap. 77, 31.
wřásný, adj. = řásný, faldowitý, faltenreich. Chodjme ginj w šatu faldowněgšjm a wřásněgšjm. Bech. (w. Rozb. 1841.)
wráž, e, f. (stsl. vražiti, vražba, rus. ворожить) = wěštba, hádánj, los, Wahrſagung, Loos. Žalt. Wit. a Pod.
55wrdlice, e, f. = nádoba, hrnec dwauuchý. Přinesu wrdlici studené wody, a chlyst wšecku gsem mu wlila na hlawu. Č. Wč. 1847. str. 75. (Sr. d. luž. redla, Milchtepf.)W Jungm. slown. nalézá se wrhlice; těžko určiti, které prawěgšj.
wrhulka, in Lex. Jungm. dele et lege: mrhůlka.
wrch, př. W mysliwectwj = parohy gedny. Patnádst wrchuow gelenjch. Záp. měst. 1452. – Z wrchůw chmele. O wod. VI.
wrchnictwj, n. = auřad, důstogenstwj wrchnjho neb wrchnjka, Amtmannswürde, Amtmannſchaft.
wrchota, y, m. přjgm. Woldřich Wrchota. Čas. mus. XIII, 424.
wrchowina, př. Studnice, wrchowina, cesta, zuořie (epitheta s. Mariae). Modl. ms.
wrchugi, př. Z úst mladých dietek, hospodine, chwálu gsi wrchowal. Žiw. Jež. 14. s.
wrkočka, y, f. = menšj nůše z drobného prautj, přeplétaná na třech mjstech silněgšjm prautjm na způsob ženského wrkoče. Us.
wrobiti, jm, il, en; wrobugi, owati = podrobiti, w porobu uwésti, unterwerfen. Tělo wrobuge duši swětu. Štjtný. Refl. wrobiti se = w porobu se dáti. Když člowěk wrobil sě zlému králi ukrutnému i wše swé plémě. Štjtný. Duše žádostem nad sebú dawši panowati, gim se wrobiwši, prwé než tělo hoře pokusilo pekelného. Ib.
wrstewnj, adj. wrstewně, adv. = co po wrstwách gde, ſchichtweiſe. W takowém wrstewnjm položenj. Hosp. instr. 1574.
wrt, př. Když gsempak kwapně nawštjwila přjbytek geho, tuť bylo wrt sem wrt tam (cf. frc). Konáč o smrti.
wrťanka, y f. = mauka na žerně semletá, též kaše neb poljwka z mauky takowé, Mehl, Mehlbrei. Us. Mor. (u Walachůw.)
wrtawý, adj. = wrtagjcj, kdo rád wrtá, bohrend, nagend. Wrtawý čerw. Bech.
wrtrám, př. = wytrám, apud Jungm. sub witrám ob latentem radicem, quae est probabiliter watra. Cf. odwrtám, wzwrtrám. Wrtrali židé protiw bohu O 7 wstup. Inhed opět wrtrali pro nechuť manny. Ib. Trpedlnost tjm sě zgewj, když člowěk newrtře protiw bohu w pokušenj. Ib. Newrtřj proto proti bohu. Ms. saec. 14. Nechť swědomie wrtře, nechť horko swědj. Ib. Wrtřiž giž gak chce mé nemúdré myšlenie. Ib. Z záwisti pocházie nenáwisť, wrtránie, bližnieho zlého poradowánie. Štjtný. Cf. et tytrati, wztytrati, murmuro, quod Šaf. e psalt. Wit. notavit in Rozb. liter.
wsednu, př. Penes wsedu et wsadu. Wsada na kuoň bode geg. O 7 wstup.
wstuha, př. Wyznali kožišnjci a pasieři, že gsú měšečnjci zdegšj wstuhy swobodně prodáwali i barwili sobě i týmž kožišnjkuom od časuow krále Wáclawa. Záp. měst. 1453.
wstuhař, e, m. = stuhař, kdo stauhy neb wstuhy dělá. Petra wstuhaře. Záp. měst. 1447.
wstychám sě, př. Wšech sě wstychagj (ſcheuen, fürchten). O 7 wstup.
wšamo, adv. = na wše strany, nach allen Seiten, allerwärts. Bůh wšamo dosáhá. Štjtný.
wšechrom, n. v. saec. 15.
wšelidský, adj. = ke wšemu lidstwu se wztahugjcj, zwláště ohledem na geho oswětu a blahost, allgemein menſchlich, human. – wšelidskost, i, f .= das allgemein Menſchliche, Humanität.
wšelik, adv. v. conj. př. Idem et quod wšak, aber, allein, vero. Na to wšelik netbayte. Ms. Žádost weselé swětského, genž gim wšelik nedá přigjti ku plné radosti. Orl. maud.
wšemdala, y, f. n. fem. Má-li kto dwě dceři, a těch gedné děgj Machna a druhé Wšemdala. Zák. Karl. IV.
wšemohaucj, př. Bože muog naywšemohúcěgšj. Štjt. s. Aug.
wšeteč, i, f. = wšetečnost, Vorwitz. Ani z wšeteči do geho spráw se wplétage. Sekl. 33. (Ibidem saepe wšetečenstwj.)
wšetečniti, jm, il, enj = wšetečným býti, vorwitzig ſein. O tagných wěcech mudrowati a zbuohdarma wšetečiti. Sekl. 7. Percunctari, wšetečiti (ib. errore, ut puto, wšeličiti). Lex. vet.
wšicek, a, o pro wšecek. I strnul wšicek a padl na zemi. Čtenj Nikod.
wšjmati, př. § = skrýwati se s čjm? bewachen, zurückhaltend ſein? Druhdy welicj mužj, aby bezpečně žiwi byli, i ctnosti, i uměnj a wtipu swého na čas gsau wšjmali a tagili. Walkmb. Růž. zahr. c5.
wtáhnu, př. Auřednjka proto má každý, aby geho krunty a meze opatrowal, a w ně se žádnému wtahowati nedal (Eingriffe thun, übergreifen). Arch. 1520.
wteku, př. wtegi se = předegjti, wetřjti se. Nepospjšj-liť, wěz, žeť zmešká, žeť se giný wteče (nisi potius pro wetče). Arch. II, 8.
wtjrawý, adj. = dotjrawý, dotěrný, kdo se rád wtjrá, zudringlich. wtjrawost, i, f. = dotjrawost, Zudringlichkeit.
wůčihledě, adv. = w-oči-hledě, před očima, rychle, zuſehends. Wůčihledě roste, chřadne, tratj se atd. Us.
wůle, př. § po wůli = pomalu, powolně, powlowně, allgemach, id. pol. po woli. Žádné weliké kamenné stawenj za rok wywedeno býti nemůž; po wůli gjti musj. Komen. Did.
wycwičený, př. § Wycwičená = kázeň, cwičenj. Poslal syna na wycwičenau do toho a toho města. Us.
wydánj, př. § = wýstupek, antes. Reš.
wydnjti, jm, il, ěn; wydnjwám = až do dna wywážiti, bis auf den Boden erſchöpfen. Žiwot swój gsi za nás wydnil. Modl. ms.
wydrahugi, owati, al, án = na stopu přigjti, wyšlakowati, auf die Spur kommen. Laupežnjky ty konečně předce wydrahowali. Pes zagjce wydrahowal. (V. simpl. drahugi.)
wydržeti, př. (w horn.) wydržeti rudu = wytlauci, das Erz aushalten. Us. Přjbr.
wyge, f. (stsl. vyja), dem. wygce, wygice = šjge, krk, týl, Hals, Nacken. Wygce (wicie) chřbeta geho, posteriora dorsi ejus. Žalt. Wit. 67, 14. týl chřebta. Ž. kap. zadek hřbetu. Proch. Sem snad náležj též: wyczie, sturea. Weleš. Lex. (Kořen wyge udržel se u nás w gediném odwozeném slowě: obogek mjsto obwygek.)
wýgezd, př. et wýgezda, y, f. W swých službách a wýgezdách. Arch. IV, 436. (Cf. přjgezd et přjgezda).
wýhonek, př. § = wýhonné. Wýhonku dostal pastýř tolik a tolik.
wyhostiti, př. Leğát pozwané panstwo wyhostil, t. wyčestowal, hat traktirt. Lesl. leg. 137. § = hoštěnjm nabyti, hostinami zjskati. Statek se newyhostj, ale naskrbj. Us.
wýhostné, ého, n. = plat za wýhost, za wyhoštěnj, Losbriefgeld. Item wýhostného aby wzeli, kto by chtěl se odtud wyhostiti. Ms. 1483.
wyhraužiti, př. Wšecky zlé wěci z kořene gednoho, z pýchy sě wyhružugj. Ms.
wyhrazená, et wyhražená, é = co komu wyhraženo, wýminek, Ausbeding, Abſetzung. Na wyhraženau matce má dáwati. Us.
wyhřešiti, př. § = hřešenjm neb neprawostmi zjskati, erſündigen. Co wyhřešil, nebude mu požehnáno. Cizoložně wyhřešený penjz. Us.
wychlaubawý, adj. = kdo se rád wychlaubá, chlubný, prahleriſch.
wychna, n. f. saec. 15.
wychopiti, jm, il, en; wychopugi = wynjti, wytrhnauti, herausreißen. Wychop mě z rukú nepřátel mých. Ž. kap. 30, 16.
56wýchoz, př. (w horn.) wýchoz cauku = mjsto kde cauk wycházj na den, der Ausbiß des Ganges. Us. Přjbr.
wychrčeti, jm, el, en = wytáhnauti, wyřinauti. Wychrč a zatwoř proti gim. Effunde frameam. Ž. kap. 34, 3. (Nimis presse; in Lex. vero vox „Wychruz“ delenda.)
wychrtnu, auti, tl, tnul, utj = zhubeněti, schřadnauti, hager werden, aushungern. Po té nemoci náramně wychrtnul. Us.
wychwáliti se, př. § = wšecku chwálu wyprázdniti, nemjti co wjce chwáliti, ſich in Lobeserhebungen erſchöpfen. Čjmž se tam chwáliti budeš, pakli zde ze wšech dobrých skutků se wychwáljš? Obran.
wýchwat, wýchwatek, u, m. = mocj neb pracně dobytá wěc, Errungenſchaft.
wykalendářiti, jm, il, en = z kalendáře wywrci, aus dem Kalender ausſchließen, ausmerzen. Husa gste wykalendářili. Ms. 1643.
wykauzliti, jm, il, en; wykauzlugi = kauzlem způsobiti. Benediktůw ruce na pauštjch wykauzlili ráge.
wykláněti, př. Wyklaňugi se, owati, al, ánj = poklony činiti, tiefe Bücklinge machen. Wšichni k trůnu geho neseni, tak hluboce se wyklaňugj. Lesl. leg. 113.
wykligi se, př. wykljwám se. Semeno, aby se wykljwalo, když ge do wláhy dáš. Komen. Did.
wykopčiti, př. Magj takowau různici ukliditi, wykopčiti, wyměřiti, a strany upokogiti. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. (W něm. překl. slowo wykopčiti znj Koptzen ausgränzen, Koptzen aufſchütten, auskopitzen, a tak se práwnjho toho wýrazu posud we Slezsku užjwá.)
wykořistiti, jm, il, ěn; wykořistugi = kořistěnjm nabyti, wylaupežiti, durch Raub,Erpreſſung an ſich bringen. Zbožj wykořistěné kostelu dáwati. Ms.
wykrtiti, jm, il, cen = wywrátiti, wybliti, ausſpeien. (Wykrtiti simpl. moment. wykrkati iterat.) Pes wrátil sě k tomu, cog byl wykrtil. O 7 wstup.
wykupiti se, př. K tomu prawda sě wykupi, třetie dci před boha wstúpi. St. skl. I, 185. Z hory slunce sě wykupi, a Hospodin sám k nim sstúpi. Čas. duch. VIII, 669.
wylapiti, př. = wytrhnauti, wychwátiti, wyswoboditi, herausreißen, befreien. Dur. wylapugi, owati. Uslyšal mě a ze wsiech núzj mých wylapil – wylapj ge. Ž. kap. 33, 5, 7. Duše naše gako wrabec wylapena gest z uosidla lowúciech. Ib. 123, 7. Wylapuge nebohatého z rukú silněgšjch. Ib. 34, 10.
wylhu, př. wylyhugi, owati, dur. Newyluhuge králem (t. newylháwage se králowým gménem, nezastjrage se lžiwě králem) mohl by pomoc wzieti na swých lidech. Štjtný.
wýloha, př. § = wydánj, náklad, Auslage, Koſtenaufwand. Wšecky ty wýlohy byly daremné. Us.
wylyskugi, owati, al, án = oseknutjm kausku kůry a tudy holým mjstečkem znamenati stromy k podtětj určené, Bäume auszeichnen. (W. Lyska et cf. wylizowati.)
wýmaz, u, m. = wymazánj, Löſchung. Od wýpisu z desk platj se wýpisného tolik gako od wýmazu. Ms.
wymazám, př. et wymáznu, auti, zl. Wymázl mu gednu přes záda. Us.
wýmě, př. Ot wymen máteře mé. Ž. kap. 21, 10.
wýměrnjk, př. § = přigimač platu na mlýně neb slaupách s obilj podlé mjry. Které by penjze přes neděli z opichánj weyměrnjk přigal, z těch peněz aby každau sobotu důchodnjmu pjsaři počet činil. Hosp. instr. 1574.
wymetalý, adj. = co naskočilo neb se wywrhlo, ausgebrochen, aufgeſprungen. Proti nežitům na kolenau wymetalým. O wod.
wymostiti, př. wymostugi, owati. By neprodleně cestu naprawiti, rumem wywésti a wymostowati dal. Hosp. instr. 1574.
wymozoliti, jm, il, en = pracně nabyti, mozolně zjskati, ſchwer erwerben, erringen. Co gsem si po ta léta krušně wymozolil, o wše mne připrawili. Us.
wymšiti, jm, il, en = mechem wycpati, mit Moos ausſtopfen. Skuliny mezi powaly aby dobře wymšeny byly. Us.
wymykám, wymyči, kati, al, án = skramplowati, auskrämpeln. Dobře wymykaná wlna. Exc.
wymyšlený, př. § Interdum pro wýmyslný in deteriorem partem, fere idem quod lžiwý, mendax. Wymyšlený člowěk, kluk; wymyšlená bába (wymýšlegjcj, gakby komu co na přjkoř učinila). Us.
wynasaditi, př. Wynasaditi se proti něčemu, einer Sache entgegenarbeiten. Reg. zdr.
wynastawiti, jm, il, en; wynastawugi = nasaditi, wynaložiti, daran ſetzen. Raděgi aby žiwotů swých wynastawiti hleděli, nežli co proti tomu učinili. Akt. a kop. 1611.
wynositel, př. Wynositelé práw (Geſetzgeber) střiezliwosti magj se přjdržeti. 4 stěž. ctn.
wyostřowadlný, adj. Aby nebyli gako otci gich národ křiwý a wyostřowadlný (Proch. popauzegjcj). Ž. kap. 77, 8. Et ibidem 65, 7. giž sě wyostřigj (giž wyſſostrzigy) nimis presse reddit latinum: exasperant.
wýpeček, u, m. et pl. wýpečky, ů = mastnota z něčeho wypečená. Wytjrati chlebem wýpečky z pekáče. Us.
wyposažiti, jm, il, en; wyposažugi = posah, wýprawu, wýbytné dáti, wyprawiti, ausſtatten, Ausſtattung geben. Dcera odbytá a wyposažená. Ms. By i wyrčenj (Verzicht) obyčegné z otčizny a mateřizny učinila, a wyposažena, odbyta a wdána byla (wenn ſie verleibgedingt, abgeſtattet und verheirathet wäre). Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562.
wýpowědnjk, př. = ztracenec, bannitus. (W starém Řádě práwa zemského gedno za druhé se béře.) W. Arch. II, 100.
wypracugi, př. Recp. wypracowati se, ſich durch Arbeit ermüden, ſich bei der Arbeit viel bewegen etc. Obwzláště pak studentům, kteřjž se newypracugj, středmosti potřebj. Komen. Did. Kdo se wypracowal, tomu wečeře chutná. Us.
wýprah, u, m. = wýhor, wýpar, Brandacker. Na poli ležjcjm na wýprahu sotwa owes se dařj. Us.
wyprášiti, př. § wyprášiti, owati se = snaubiti se, zúrodňowati se (o rostlinách). Kwjtj se wyprašuge. Us. Poskronné konopě po wyprášenj, aneb gak obyčegně řjkáme, po pogjmánj už trhati se mohau. Č. Wč. 1847. str. 77.
wypředu, př. wypřadám. Kuželjček zapřádám, wypřádám, dopřádám. Slow. pjs. II, 8.
wýpřež, př. § Wýpřež pole užjwalo se gindy a geště nynj mjstem w Čechách se užjwá mjsto: korec, strych, ein Strich Feldes. Pole pod čtyry wýpřeže, pod deset wýpřežj. (Přicházj přjklad i w Jungm. Slown. pod slowem Dědina, kde čteme: Aby kus dědiny pod osm wýpřežj zastawil.)
wyprliti, (ausſtäben smaž) = wypáliti, ausbrennen, zu Kohlen brennen.
wyprýštiti, př. Sensu act. Hory, pahrbky, skalé, lesy, háge, audolj swau mocj wyprýštil gest z země té. Kanc. sw. Štěp.
57wyřaditi, jm, il, ěn = řad nadělati, řadami wysázeti, reihweiſe ausſetzen. Štěpař půl sadu samými hruškami wyřadil. Us.
wyraziti, př. (w hutn.) wyraziti měchy = nechati ge dmýchati, das Gebläſe anlaſſen. Us.
wyrčenj, př. = odřeknutj se, Verzicht, Verzichtleiſtung, a verbo wyřjci se něčeho. Prodage, odewzdawky i wyrčenj; něm. překl. Aufgaben und Verzichte. Zřjz. zem. Op. a Rat. 1562. Před auřad wrchnj uwesti smlauwy, prodage, kaupi, datky, spolky, wěna, odewzdawky, wyrčenj, Schenkungen, Geſell= oder Gemeinſchaften, Leibgedinge, Aufgaben, Verzichte. Ib. Odtud: List wyrčenný. Od wyrčenného listu (Verzichtbrief) a djlčjch cedulj po gednom zlatém uherském. Ib.
wyřjhám, př. (mjsta ze Žalt. bibl. weřegné w Slown. uwedená Ž. kap. takto klade: Wyřihlo srdcě mé slowo dobré. Wyřihnú rtowé mogi chwálu božj. Pamět obižstwa sladkosti twé wyřihnú. Den dnowi wyřihuge slowo.) Přidey: Súsěci gich plni wyřihugjcj z toho w onen. Ž. kap. 143, 13.
wyrownám, př. Wyrownati hranici dřjwj, aufſchlichten. Us. Trogjm saudem, aneb s trogjm práwem gsem se wyrownal, den Rechtsſtreit durch alle drei Inſtanzen gewinnen.
wýrytek, u, m. = rytina, wěc wyrytá. U wýrytcjch swých k hněwu geg prowolali. Ž. kap. 77, 58.
wysedlina, př. § = hrbol na těle. Ta woda wysedliny a otekliny rozrážj, wyrostliny na masu shlazuge. O wod.
wysegi, př. Wysjwati někoho na řešetě neb na auhrabečnici, t. pomlauwati, přetřepáwati. Us.
wýsk, př. Wysk, canor. Lex. vet.
wyskytnu, př. *wyskytu, wyskýsti, wyskytl. Mediolánštj z těch bran, gimižto dřjwe wychodili, nesměli se wyskýsti. Pulk. 277. Pakli wygdeš, wyskyteš sě nebezpečenstwj welikému. Ms. o korábu Noe.
wýslužný, adj. = co se wyslaužiti dá (id. wyslužitedlný). Wýslužná mzda, wýslužné, ého = a) wýsluha. Wýslužné od stolu. b) = co si kdo wyslaužil. Dali zloděgskému čeledjnu wýslužného na záda. Us.
wysnabditi, jm, il, ěn; wysnabdjwám = wyšetřiti, wyskaumati, ausforſchen. Co tělesného neb nehodného w člowěku, wšecko (ďábel) wysnabdj. Trakt. 15. s.
wysočec, ce, m. = osoba, wěc wysoce postawená. Wysoczecz, altus. Lex. 1470. ed. Diefb. Wysočec (o bohu), altissimus. Žalt. Wit.
wyspělý, př. Sedm sedel wyspělých, a wozatagské gedno také wyspělé. Záp. měst. 1452.
wystěžiti, jm, il, en (w. stěžiti) = přenesti, přestěhowati. Wysapj tě a wystěžj z stanu twého. Ž. kap. 51, 7. Recp. On gest buoh muog a spasitel muog: newystěžjm sě (Proch. neodstaupjm od něho). Ib. 61, 7.
wystogjm, př. Wystáwá-li komu co na kom (hat Jemand was gegen den Andern), práwo gest před rukama každému. Arch. 1520.
wýstřeh, u, m. = wýstraha, wystřjhánj koho, Warnung. Mnoho zlého přišlo skrze tohoto prokuratora a skrze geho wýstřeh. Arch. IV, 448.
wýstrk, př. § ukázka, Prunk, Vorzeigung. Na wýstrk dáwá se wždy pěkněgšj zbožj. Us. Poschwálně k schlubnému toliko pýchy gich ukazowánj a wýstrku přes geden tisjc welblaudůw na wodu k nápogi od Turkůw hnáno bylo. Lesl. leg. 149.
wyswětiti, jm, il, cen; wyswěcugi = dokonce swětiti, ausweihen. Wyswětili dům, kde strašj. Dnes wyswěcowali nowau kapli. Byskup wyswěcuge, wyswětil dwadcet mladých duchownjch.
wyswětleti, jm, el, enj = swětlým se státi, swětlosti nabyti, licht werden. Na ta slowa nagednau mi w hlawě wyswětlelo.
wýswit, u, m. = rychlé zaswjcenj, wygewenj se swětla odkud, swit, Lichtglanz, Lichtſtrahl. Wýswity rannjho slunce skrz wětwe; náhlý wýswit z nebe zakaleného.
wýsyp, př. § = sypánj obilj, zrna, Schüttung. Sláma letos hogná, ale wýsypu málo. Us.
wyšalomauniti, jm, il = něco chytře, po šalomaunsku učiniti. Tys to wyšalomaunil! (iron.) Us. Du haſt es pfiffig angeſstellt.
wyšehněwice, pl. n. loc. Mareš z Wyšehněwic. Arch.1399.
wýškodnost, i, f. = náhrada za škodu učiněnau, Erſatz für zugefügten Schaden. Dal mu za to, že mu koně obilj spásli, dwa zlaté wýškodnosti. Us.
wyškodugi, owati, al, án = náhradu za škodu dáti, Erſatz leiſten, entſchädigen. Za cestu, která pole geho zasáhla, wyškodowán byl kauskem obecnj lauky. Us.
wyškrtiti, jm, il, cen = škrcenjm wypuditi, herausdroſſeln. Diw z něho duši newyškrtil. Us.
wyškrwiti, jm, il, en; wyškrwugi, owati = wyškwařiti, auskröſchen, ausſchmoren. Pečení obraceti, až se wyškrwj. Bech. Wyčisť se a wyškrw ode wšj nečistoty. Ib.
wýškub, wýskub et wýšklub, u, m. = řit husj, kachnj, wůbec pečené drůbeže, od wyšklubowánj trhaček. (Inde corrupta pronunciatione biskup q. v.)
wyšnupám, ati, al, án = využjwati tabák, ausſchnupfen.
wyštěchtám, ati, al, án = wyštjpati, wykausati (o drůbeži), ausbeißen. Wyštěchala husa košťál. Us. Cf. Oštěchtati.
wýštělek, u, m. = wymnuté neb wyklepané z klasů (z kytek) zrnj, gakž chudj lidé činjwagj. Ty kytky daly dwě měřice wýštělku. Us. b) Též mjstem wylaupané ořjšky (wýlupky) tak gmenugj.
wýtka, př. § Po wýtce neb wýtkau = vorzugsweiſe, κατ’ έζοχήυ. Hrad w neystaršjch práwnjch památkách po wýtce znamená Prahu. Pal.
wytljti, jm, el, enj = tlenjm wyhynauti, na mrť přigjti, ganz vermorſchen, verſchwinden. Časem pařez i kořeny wytlegj. I kořen té nenáwisti wytlel. Bude twoge srdce wytliewati za mnú. Slc. pjs.
wýtrawa, y, f. = wýžiwa, wyžiwenj, Unterhalt, Zehrung. Něco málo peněz dostal na bjdnau wýtrawu. Us. Krk.
wyučiti, př. penes wyučowati olim et wyúčeti, jm, el, en. Kristus sám gich wyúčal. Ms. s. 15.
wywázám, př. Giné gsi prowazów wywázal (haſt von den Banden befreit), a sám gsi sě pútem swázal. Modl. ms.
wywezu, př. § wywoziti = woženjm wydělati, zjskati, durch das Führen, an der Ueberfuhr verdienen. Přjwoznjkowi do regstřjku, co se který den wywozilo, poznamenati. Čas. mus. IX, 64.
wywiniti, př. A gsú dlužni to činiti, nemóžeš gich wywiniti. Rkp. 1448.
wýwod, př. § = kmen rodowý, Stammbaum. O gegjm urozenj a wýwodech ničeho gsme neslyšeli. Ctib. hád. 82.
wywrhnu, př. W prwniem wezřenj to gemu sě čjsti wywrhlo (událo, trefilo). Žiw. Jež. 14. s.
58wýwrž, i, f. = wýwrh, wywrhel, co wywrženo, Auswurf, Auskehricht. Na smetjch a giné wýwrži. Ms.
wyzagmu, auti, gjti, gal, gat; wyzagjmám, ati = wydlužiti se, wypůgčiti se, zagjti, borgen, ausborgen. Chtjcjmu od tebe wyzagjti (kdo by chtěl wypůgčiti od tebe), neodwracug se. (Mat. 5, 42.) O moci swět. 1522. Mnozj blúdie, když chtjcjm wyzagjti nic puogčiti nechtie. Ib. Nawrátjš, což gsi wyzagal. Ib. (Půgčuge tedy dáwagjcj, wyzagjmá beraucj, gak i rus. дать въ заемъ, брать въ заемъ.)
wyzdwihnu, př. wyzdwihu, wyzdwici. Tú naděgj po každé ducha a srdce wyzdwici máš. Hugo.
wyzostřugi, owati, al, án = popauzeti, reizen. Oči geho na pohany patřjta, giž wyzostřigj. Ž. kap. 65, 7. (Puto legendum esse wzostřugj.)
wyzpytugi, př. Wyzpytowal nemocj gakosti a přjčin (nota gen.). Lom. fil. žiw. Reperitur et forma wyzpytati, ám. Diwné to působenj můžeme wyšetřiti a wyzpytati. Walkenb. Růž. zahr. G3
wyzračiti se, jm, il, en = wygasniti se, ſich ausheitern, aufheitern. Hezky se dnes wyzračilo. Us.
wyženiti, jm, il, ěn = wěnem, se ženau dostati, erheirathen. Ten dwůr si wyženil. Staré haraburdj si wyženil. Us.
wz, př. Nechtěl by hřiechów wz wes swět (pro wšechen swět) učiniti. Štjtný.
wzbauřiti, př. Hněwi wzbúřichu sě w útrobách rozezlených muž. Rkp. kral. 10.
wzběrnjk, a, m. = wybjratel, přigimač. Buoh nenie wzběrnjk osob lidských. Ms.
wzbogjm se, př. *wzbogi sě = budu se báti. Newzbogi sě zlého, nebo ty se mnú gsi. Ž. kap. 22, 4.
wzbohatiti, př. Buoh tě gest tolik dary z swé milosti wzbohatil. Ms. saec. 14. Zwláště wzbohať geho (krále) twá přebohatá prawice. Wýbor I, 582.
wzbožiti, jm, il, en; wzbožugi, owati = bohem činiti. Rcpr. wzbožiti se vel wzbožeti = bohem se státi, Gott werden. Wzboženie syna twého. Ms. 14. s. w. Rozb. 1840.
wzbuditi, př. wzbauzeti, jm, el, en. Ti často sě wzbúzěgj takými modlitwami. O 7 wstup. Když ho tržj mysl po takých okrasách, gežto smilstwo wzbúzegj. Štjtný.
wzhořeti se, jm, el, en = roznjtiti se, rozpáliti se, ſich entzünden. Wzhořj sě gako oheň hněw twóg. Ž. kap. 88, 47. I wzhoře sě oheň w synagogě w gich. Ib. 105, 18.
wzhowěti, jm, ěl, ěn = wychowati, žiwnost dáwati, erziehen. Rozpomjnay sie na to, ež gsú tě wzhowěli (otec a máť). Modl. ms.
wzhyzditi, jm, il, ěn = zhyzditi, pohaniti, tadeln, ſchmähen. Mnozí kupugjc welmě wzhyzdie, a túž wěc opět prodáwagjc opět wzchwálé. Štjtný.
wzchápawost, i, f. = sápawost, zuřiwost.
wzchápawý, adj. = sápawý, zuřiwý, hněwiwý, aufbrauſend. Laskawý a newzchápawý na služebnjka. Ms.
wzchod, př. wzchodec = schůdky. § Wzchodec slaula též za starodáwna gistá ulice neb částka domů na nowém městě pražském. Dům na wzchodci, Jan ze wzchodce. Záp. měst. 1449. Shořal dům na schodci. Stařj let. na r. 1523.
wzcholupiti se, jm, il, enj; wzcholupugi se = wzchopiti se, ſich aufraffen. Ani wzcholupiti sě ani státi by nemohl. Modl. ms.
wzchopiti, př. § wzchápati se na koho = sápati se, quod verbum paulum corruptum inde originem ducit, gegen Jemanden toben, Jemanden anfahren. Co se tak na mne wzchápáš? Us.
wzkaupiti, jm, il, en; wzkupugi, owati = kaupiti, kaupj nabyti, aufkaufen. Desátky také a statky wzkupowati swobodu měgte. Arch. IV, 36.
wzkloktám et wzklokci, ati, al, án = wzhůru kloktati, bauřiti se, aufbrauſen. Když wjno nowé wlj w nowé sudy, wzklokce. O 7 wstup.
wzlobiti (pro wz-zlobiti) se, jm, il, en = rozzlobiti se, w hněw wyraziti. Gak náhle učinj gemu někto něco protiwného, tak milost zmiše, tak se wzlobj, tak wzprchá. Štjtný.
wznesu, př. W nocěch wznošugte rucě. Ž. kap. 133, 2.
wzniklost, i, f. = přjpad, wzniklá pochybnost, unvorgeſehener Fall. Čechowé prawie, že we wšech wzniklostech státi chtěgj ke řčenj súdce (in omnibus emergentiis). Arch. III, 412.
wznositý, znositý, adj. = wzneslý, přjmý, aufrecht. Člowěk sám gest znositého žiwota. Ms. w. Rozb. 1841.
wzoddám, ati, al, án; wzoddáwám = za sebe oddati, verheirathen. Gešto jich nemagj wzoddati. Ms. pr. (We slown. dle chyby w rkp. myslně pod slowem rozodám, které smaž.)
wzorám, wzoři, ati, al, án = zorati. W poli newzoraném a hrubě zarostlém. Ms.
wzplašiti, jm, il, en = poplašiti, rozplašiti, aufſcheuchen. Mnoho zbiw gich, giných gest popudil a na různo wzplašil. Pulk. 316.
wztržeti, jm, el, en = wztáhnauti (w. tržeti.) Člowěk obljbj krásu, žádost k nj wztržj milostj nepořádnú. O korábu Noe.
wztworný, adj. = hrdý, wzdorný. Neslušj sprostného zplašiti wztwornú řečj. Štjtný. Cf. ztwrný we Slow. Jung. (Snad z tohoto wz-tworný wzalo půwod slowo wzdor, wzdorný atd.)
wzweličený, adj. = powýšený, slawný, erhaben, berühmt. A zaliž ty gsi wzweličeněgšj Šalomúna? Ms.
wzwodce, e, m. = kdo na zbožj wzwodj, zwod wykonáwá. (In Lex. male legitur sub wzwadce, sequester, ex Weleš.)
wzwrtrám, tři, et wzwytrám, tři, ati, al, án = wzreptám, wzbauřjm se (w. wrtrám). Rozpáčj sě a wzwrtřj protiw bohu. O 7 wstup. Gakž nemagj, což chtie, smutnj, wzwytřj. Ib.
wzwýšiti, př. Wzwyšigme gmě geho wztotéž (Proch. wywyšugme společně). Ž. kap. 33, 4. Wzwyšiewati sě bude nepřietel. Ib.
wzžádám, ati, al, án = požádati, náhle žádati, begehren, wünſchen. Někdy smrti wzžádá člowěk pro práci. Štjtný.
wzžehrám, wzžehři, ati, al, án = pogednau žehrati, rozhorliti se, ſich ereifern. I wzsúdj geg, wzžehře naň bezpřemně. Štjtný.
wzželeti, jm, el = poželeti, nalit žalost cjtiti, bedauern, Mitleid fühlen. A newzželegi (nebudu želeti). Ž. kap. Uwiezne-li trn w noze, wšichni údowé sběhnú se, wzželegj. Štjtný.
wžde, adv. = na každém mjstě, wšudy, *wezde, wesdě, überall. Zagjmati i bráti po městech w České zemi i wžde ginde. Arch. IV. 39. (Náleželo by rozeznáwati mezi wžde a wšudy, wšady, gako to činjme mezi kde a kudy, ginde a ginudy atd.)
wžokugi, owati, al, án = do žokůw wecpati, einſacken. Gestli pak dnes tu wlnu, chmel atd. wžokugete? Us.