daleč, adv. = daleko, weit. Aby wěděli, daleč-li gsú či bliz toho swrchowánie. Ms. saec. 14.
daleký, př. Do mé daleké smrti, t. neydelšj. Tkad.
daleš, lše, nom. v. Záp. m.
dalešice, pl. nom. l. W Dalešicjch et w Dalečicjch. Arch. 1425.
darownjk, př. Darownjkem a pomocnjkem buď gegich. Kanc. sw. Štěp.
dásně, př. Dasny, gingula et gingiva. Lex. vet.
daufánliwý, př. Daufánliwé hory, höffliches Bergwerk. Sml. Ferd. 1.
debz, n. v. Záp. měst.
děce, clatra — dele et lege: Dieže, clanthra. Rozk.
dědčich, a, m. = dědůw bratr, Bruder des Großvaters, avi frater. Ms. saec. 14.
dědičiti, př. Oni dědičiti budú zemi. Ž. kap. 36, 9.
dědkyně, f. = bába, Großmutter. Dědkyně neb bába nemá pogjmati syna swého nebo wnuka. Dekr. Gedn. brat. 1617.
děgi, př. § děge se mi, dálo se mi = zdá se mi, zdáti se, träumen. We snách dieti (se), somniare. Lex. vet. Cf. Lusat. Mi so dźijo, somnio.
dehnictwj, n. (r. dehna, cacodaemon) = čáry, čaroděgnictwj, Zauberei, Hexerei. S kúzly i dehnictwiem. Ms. s. 14. Supponuntur quoque dehnjk, dehnice, dehnický, et huc spectare videtur „dieinicz, saga“ in Glos. Wodn. nisi forte sit děgnice loco čaroděgnice.
dělný, př. Skutek dělný, kterýž lidé rukama dělagj. Hugo.
dělolig, e, m. = sléwač děl, Stückgießer. Smlauwa s mistrem Tomanem, cjsařským děloligem. Břez. Rožm. 130.
den, př. we dne běle (loc.), bei hellichtem Tage. Ot šesté hodiny cele by tma nočnié we dne běle. 1395. (Č. Mus. 1840 str. 295.)
depsám, př. Ďábel často debsánie, aneb že lúčeti na střechy budú, připósobj. O 7 wstup.
derstwo, a, n. = laupež, Raub. A derstwa neroďte žádati. Ž. kap. 61, 11.
dětich, a, m.; dětjšek, a, demin. (auditur et tintíšek) = člowěk malicherný a přitom nechutný w řečech neb gednánj, ein läppischer Menſch, Kleingeiſt. Us.
dětstwo, a, n. coll. = děti wesměs, die Kinder. Chyby dětstwu obyčegné. Čas. theol. XIII, 268.
děwule, e, dem. děwulenka, f. (r. děwa, blandiendo) = děwčátko, panenka, Mädchen. Šwarná děwulenko! Mor. p. § Druhdy přjgm. české. Nesnáze mezi Janem Děwulj a Ljdú. Záp. měst. 1446.
djl, př. § na dielech, na djlech adv. = pomalu, znenáhla, čas po času, nach und nach, gradatim, pedetentim. Gako bogownjk na dielech tuhému žiwotu přiwyká. Ms. s. 15. Potom nadielech zámutek a tesknost geg obstúpj. Ib.
djlce, e, n. dem. sub. djlo = skrowné djlo, opusculum. Wezmi skrowně pokrm, dělayž dielce skrowné. S. Jer. ms.
djlný, př. Satanáš má wuoli swú od twé daleko djlnú (t. rozdjlnau). Roterod. Otčen.
djtě, př. § = sluha, služebnjk (cf. rob. et robě, otrok = infans et servus). K Abrahamowi, dietěti swému. Ž. kap. 104, 42. et saepius.
djwačky, ek. pl. f. = djwánj se čemu, podjwaná, das Zuſchauen, Angaffen. Warowati se kratochwilj, swětských weselj a djwaček při nich. Dekr. gedn. bratr. 1617.
dlauhochwilnost, př. Trpěliwost, dluhochwilnost, longanimitas. Lex. vet.
dno, př. Uzřels, ano mu již we dně swjtj, t. že žiwota geho na mále. Kon. o smrti.
doba, př. Smieti se a weseliti s tiemto swětem nenie múdrého člowěka doba (způsob, Art und Weiſe). Ms. saec. 14. Pro spasenau dobu! um des Himmels willen. Us.
dobroděc, e, m. = dobrodinec, Wohlthäter, benfactor. Žalt. Wit. (Vel corrup. loco dobroděg, vel contr. ex dobroděgec.)
dobrotugi, owati, al = dobře se chowati, dobrým býti, gut thun. As půl roku předce dobrotowal; ale bylo to gen tak na oko. Us.
dobudu, př. Tak ty ústům swým krátké a silné uzdy dobuď (t. opatř). Hugo.
dočnu, jti, al, etj = dokonati, dokončiti, enden. On té řeči male (gedwa, w male) doče (dočal), an ho ihned mečem protče. Čas. mus. 1829. 3, 61.
dodeg, e, m. = dodánj, Ausgeben. Hnedle nemám žádných drobných na dodeg. Us.
doděkugi se, owati, al, ánj = dosti děkowati, dosti se naděkowati, genug danken. Nemůžeme doděkowati se bohu za tu milost. Exc.
dogjsti, př. Rcpr. dogjsti se = gedenjm dostati, gjdlem si utržiti. 5I cukru se tak neopatrně dáwati můž, že se djtěti zoškliwj, aneb se na něm nemoci dogj. Komen. Did.
dohled, u, m. = dohlženj, starost, Aufſicht, Beaufſichtigung. Gest pod mým dohledem. b) = hleděnj až kam, wýhled, das Biswohinſehen. Pro mhlawé powětřj nenj dnes dohledu na Krkonoše.
dochopiti, př. Recp. dochopiti se, dochápati se čeho, etwas erfaſſen. Čeho smyslowé se nedochápagj. Sekl. 81.
dokagi, dokám, áti, ál se = dokonce se káti, splna pokánj učiniti, abbüſſen. Počely se zde káti (ty duše), ale wplně nedokály se, ale tam se musily dokáti (w čistci). Štjtný.
dolauštiti se, jm, il, ěn = lauštěnjm k čemu se dostati, proniknauti. Již tuto ořech rozlúpjme a gádra se dolúštjme. Odpis. bratr. 1507.
dolnjk, př. Těch wlasuow ustřihni s prawé strany od prawého ucha gako dolnjka (Ohrläppchen). O wod. 1544.
domácnost, př. § Utuntur quoque hac voce nonnulli euphemice pro partibus genitalibus. Styděti se před lékařem odkryti swau domácnost. Us.
domněti, př. Pán gest náš, a nebude domnjn giný. Kanc. s. Štěp.
domoskyna, y, f. = zbořeniště, sl. nyrišče, ř. οίχοπέδον. Učiněn gsem gako sýc w domoskynách (Proch. gako weyr na domu). Ž. kap. 101, 7.
domudrugi, owati, al, ánj = maudrosti dosjci, cjle w mudrowánj dopnauti. Wšetýčkowé, buď že geště nedomudrowali, anebo hrubě přemudrowali. Smrž. L, IV.
doploditi se, jm., il, zen; doplozowati se = rozplozowánjm obdržeti, o rozplozenj pečowati, auf Vermehrung (der Brut) ſein Augenmerk richten. Ryb pro potřebu žiwota doploditi se chtjce, zdali do rybnjku plodu nedáwáme? Komen. Did.
dopřenj, n. verb. a dopřegi = dopřánj, Vergönnen. Z dopřenj božjho. Wěn. poct.
dosáhnu, př. Praeter dosahugi et *dosěhugi. Newšichni wšech wstupněw dosiehugj. O 7 wstup.
dosjwka, y, f. = auplné dosetj, Beendigung des Säens. (Opp. Nedosjwka.) Pro mnohé a stálé deště na podzim zůstalo mnoho polj bez dosjwky. Podzimnj nedosjwka přinutila nás toho roku sjti wjce gařiny. Us.
dosladnu, auti, dl, dnul = náležité sladkosti nabyti, gehörig ſüß werden. Až fjky dosladnau.
dospěšný, př. Lékařstwie silné a dospěšné (wirksam). Ms. Ani gest to diw, když negsmy (božským wěcem) rozuměti dospěšni (dospělj). Ms.
dostačiti, př. § = odwáděti, opatřiti, verſchaffen, hinlänglich liefern, pol. dostarczyć. Aby lidé pánu poplatkůw dostačowati mohli. (c. 1525) Čas. mus. IX, 285.
dostiučinitel, e, m. = dosti činjcj, Genugthuer. K spasiteli, zákona dostiučiniteli. Kanc. s. Štěp.
doswětačiti, jm, il, enj = swětácký žiwot skončiti. Přispjšil si a doswětačil dřjwe třidcátého roku wěku swého.
dotjžiti, jm, il, en; dotěžugi, owati = tjže, břemene přidáwati, erſchweren. Neseš-li křjž nerad, břemene sobě přidáwáš, i sám sobě dotěžugeš. Tom. Kemp. 95. (1843).
douška, y, f. = přjpisek na konci listu, neb cedulka do něho wložená, gako do ucha něco tagně powěděného, Poſtſkript, eingelegter Zettel, alias: dauška, duška.
dowoliti, př. Recp. dowoliti se = wyžádati se, Erlaubniß nehmen. Dowolila se na týden k rodičům. Us.
dračenec, ce, m. = mladý drak, dráček, junger Drache. Také proto slowe weliký drak, nebo wšichni zlj gsú geho dračenci menšj. Tract. 15. s.
drahný, př. § = zdrahawý, upeypawý, opp. nedrahný. Drahný k gjdlu. Us. Řekla gest nedrahná, a nám bjdným nezpůsobná holka (t. smrť). Konáč.
drastnjk, a, m. = kdo třepenj, třapce atd. dělá, pozamentnjk, Franſenwirker. (W Záp. měst. a latině se wykládá fimbriator).
drašow, a, n. loci. Arch.
drašťata, n. v. saec. 15.
drážditi, př. drázniti, = incitare, crepare. Lex. vet.
dražiště, ě, n. = dráha, cesta, rozcestj. Gdiž na dražiště, hledey štěstj. Apoll. 1733.
drdlice, e, dem. drdlička, f. (rad. drdol Schopf, quasi drdolice) = chocholauš, Haubenlerche, Kalander. Drdličky aneb drličky posud mjstem w Bydž. kr. slowau. Pol. dzierlatka a drlicze Žid. rk.
dřeh, u, m. = drn (ut puto), Raſen. Tráwa hustá gako dřeh; pšenice stogj gako dřeh. Us. c. Prach, passim dicunt et gako břeh. Cf. Dřistal.
dřewák, př. § = čtyřhranný košjk na dřjwj do pokogůw, Holzkorb. Us.
dřewinkowý, adj. = co z dřewinky gest, Stabwurz=. Dřewinkowá woda. O rozl. wod.
dřewokaz, u, m. = domácj hauba (dřewomorka, Pr.), Hausſchwamm, merulius lacrymans. Us.
dřewolez, a, dem. dřewoljzek, a, m. = menšj datel peřj bjlého, černého a čerweného, Art Specht. Us. Prach.
drhawý, drhlawý et *drlawý, adj. = draslawý, drhagjcj, bodlawý, ſtechend, rauh. Drhlawý šjpek, drhlawá štětka punčochářská atd. Us. Tu derlawu koronu. Wýbor I. 1149.
dřjmotný, př. Takowj milownjci magj sě gako dřiemotnj, genž sě nemohú prodřieti, leč o tom bude zmjnka, což oni milugj. Hugo.
dřjta (Dřieta), n. v. saec. 15.
dřjzánj, n. Přibliž sě dřiezánie mé w obezřenie twé. (Proch. prosba má.) Ž. kap. 118, 169.
drob, př. Vox droby sensu exta, intestina, utique orta est ex útroby, et hinc discernenda a drob, drobek. Adde: Wizi droby milosrdenstwie boha mého. Ms. Uteku sě k drobom milosrdenstwie. Ib. Droby našeho spasitele plny gsú milosrdenstwie. Ib.
drobák, a, m. = huntýř, řeznjk w Praze, genž kromě howězjho masa wšeliké giné prodáwá. Opp. howězák.
drochet, te, dem. drochetek, m. = drobet, trochet, Broſamen. Z stolu panského mnoho drochtów i kragjców spadá. O 7 wstup. Drochet kamene, dřewa. Id. Štjtn.
droždj, př. Wywedl mě z lúže hubenstwie a z bláta droždie. Ž. kap. 39, 3.
druba, n. v. saec. 15.
držimý, adj. = držemný, pewný, feſt. Paměť gest nedržimá a neustawná. O 7 wstup.
dučege, e, f. = průduch, dutj wod, Strömung, Waſſerſchleuße. W hlasu dučegj twých, in voce cataractarum tuarum. Ž. Wit. 41, 8. (Ž. kap. — próduchów.)
dudleb, n. v. saec. 15.
duha, př. Ano plowú krwawé strúhy, a na chřebti modré duhy (t. prauhy). Ms. 14. s. (w. Rozb. 1840.)
duchna, n. f. saec. 15.
ducholowenstwj, n. = ducholowstwo. Genž mocen gsi w ducholowenstwj (Proch. w. neprawosti). Ž. kap. 51, 3.
6duchownice, e, duchownička, y, f. = duchownj osoba ženská, klášternice, Kloſterfrau. Nemjwayte řečj dlúhých s takými duchowničkami, gežto chtj lidem zředlny býti. Štjtn.
dům, př. Pán w bogjch zmužilý, w pokogi a o domě welice slawný. Lesl. leg. 1. (domi militiaeque). Modlenj mužowé w těch chrámjch, ženy pak o domě wykonáwagj. Ib. 138. Nemocni byli, o domě zůstáwagjce. Peš. prodr. O, 5.
důmyslný, př. domněnliwý, na pauhém domyslu neb domněnj založený. Gak giná wšeckna uměnj, tak obzwláštně i toto hwězdářstwj gest důmyslné a negisté. Smrž. akc.
duše, př. § duše w klubku, částka klubka, odpoly z něho wyhldagjcj, odpoly mu gako za podwinek slaužjcj. § Na každý rok po duškách (modo: po dušičkách) prwý den magj za wše siré duše božj milostnjci mši slúžiti. Orl.
dušel, e, m. = žiwočich, animal. Naplnigeš wšeliký dušel požehnánie. Ž. kap. 144, 16. Cf. anal. gjcha et gišel.
důtek, u, m. = ğroš důtkowý, gistý penjz w 16. stoletj. důtkowý, adj. Ğroš důtkowý aby brán byl po 18 denářiech, ğroš český široký po 8 den. bjlých. Ms.
dutlám, př. = dautnati, glimmen. Pozdwiženj knjžat, které od dáwna začátek wzalo a potutedlně dutlalo, zgewně se wyskytlo. Peš. prod. L, 1.
dýmiti, př. et dymugi, owati = kauřiti. W senci se dymuge (t. w swětnici se kauřj). Us. (klat. kr. hran. baw.)